Julínek: Odvoláním jsem trochu znechucen

Po mnoha měsících spekulací je jasno: ministr zdravotnictví Tomáš Julínek musí odejít. Oznámil to včera premiér Mirek Topolánek. Jedněmi nenáviděný muž, druhými oceňovaný za to, že jako jeden z mála ministrů skutečně plnil a dělal i nepopulární reformní kroky, se pomalu balí a chystá zpět do Senátu. Má totiž před sebou ještě dvouletý mandát.

* Máte dobrý pocit ze své práce, kterou jste na ministerstvu udělal?

Mám z ní velmi dobrý pocit. A je to obrovská zkušenost. Nastavili jsme jakousi novou perspektivu českému zdravotnictví. Ale jinak - já se víc než za minulostí dívám do budoucnosti, co bude se zdravotnictvím dál. A cítím to stále jako svůj úkol, k němuž bych chtěl přispět.

* Chcete se tedy podílet na českém zdravotnictví dál? Jak?

Teď si potřebuju vzít nějaký "time out". O mém odvolání se sice mluvilo dlouho, ale nakonec to trochu spadlo z nebe a nebylo to úplně v pořádku. Chci si teď proto odpočinout od práce, připravit se na nějakou svou pozici v Senátu, a hlavně vyřešit své osobní věci. Půjdu tak konečně třeba na preventivní lékařskou prohlídku, na kterou jsem stále nestihl jít, a podobně. Člověk kvůli své práci vždycky hodně zanedbává sebe.

* Už jste to sám nakousl: zdá se vám, že vaše odvolání bylo nefér?

V politice se s tímto musí počítat a je to tak v pořádku. Z čeho jsem trochu znechucen, je to, jak k tomu nakonec došlo. Ale k tomu bych se teď nechtěl vyjadřovat, chystám si své vyjádření až na tiskovou konferenci.

* Dobře, co tedy plánujete, že budete dál dělat pro zdravotnictví?

Nejdřív bych rád zpracoval takovou analýzu, už ji v podstatě připravujeme s naším reformním týmem. Bude obsahovat reflexi toho, co jsme na ministerstvu stihli udělat, a toho, co se mohlo udělat lépe. Bude to skutečně seriózní analýza toho, co vidíme my jako chyby, a ne jak to vidí politická scéna. To je rozdíl. A doplníme ji o to, co je s reformami v zahraničí. Na to si troufnu říct, že budeme potřebovat nejméně měsíc.

***

Julínka přibili na vrata

Konec Tomáše Julínka potvrdil přírodní zákon zdejší politiky: začni s polosocialistickým zdravotnictvím něco dělat, vyslov třikrát po sobě zakázané slovo "reforma" a přibijí tě na vrata.

Julínek byl prvním v nekonečné řadě ministrů zdravotnictví, který mohl kletbu zlomit. Nepodařilo se mu to. Úmysly měl dobré, byl ochotný obětovat popularitu, aby nevlídné zdravotnictví bylo přívětivější k pacientům a aby časem našeho stárnutí nepřišlo na buben. Udělal jen jednu chybu, která byla osudová: nedokázal své reformy (pardon: změny) prodat veřejnosti. Ani té odborné, ani nám pacientům a občanům.

Topolánek ho obětoval. Proč? Vždyť ještě nedávno naznačoval, že právě zdravotní ministr patří k oporám jeho "reformní vlády"?!

Odpověď bude jednoduchá: premiér není idealista, počítá s tím, že spolu s Julínkem se od vlády odloupne kus veřejné nepřízně. Možná je to pragmatické rozhodnutí. Ale není sympatické. A už vůbec ne pro ty voliče, kteří věřili, že zdravotnictví není zakleté.

Kdo bude dalším bílým ministrem s černými vyhlídkami? Na jménu nezáleží. Vidíme, že ať je to u nás kdokoli - se srdcem napravo, se srdcem nalevo, reformátor, nebo bačkora, s chytrým týmem, nebo s nechytrým týmem - nezmůže nic, nedokáželi vláda pevně vládnout.

Sociální demokraté vypotřebovali na svých osm let vládnutí šest šéfů zdravotnictví. Topolánek má tedy ještě rezervu. Jaké rezervy však má zdravotnictví? Zatím sníme sladký sen o bezplatné péči s nejmodernějšími léky a přístroji, který nikdy neskončí.

Julínek nás z něj na chvilku probudil svými poplatky. Říkal nepříjemné věty: až pominou tučná léta, národ zestárne a medicína zase pokročí, peníze už nebudou stačit. To se špatně poslouchá. Tím spíš, je-li řečník neobratný.

Vysloužilí ministři zdravotnictví varují: Reformy jsou nutné, ale mohou způsobit rychlou politickou smrt.

Zdroj: Mladá Fronta DNES