Přeskočit na obsah

Kubica: Doufám, že zákony už nebudou připravovány „o nás bez nás“

Bez názvu
Foto Jiří Koťátko

Rozbuškou právě zažehnaného protestu lékařů byl pokus o zdvojnásobení legálního množství přesčasů ve zdravotnictví, který by na další roky odložil systémové řešení nadměrné přesčasové práce. Protest ale poukázal i na mnoho dalších problémů našeho zdravotnictví. Začíná tedy právě teď ta skutečná reforma zdravotnictví? A sehrají v ní zdravotníci znovu jen roli tichých přihlížejících, nebo se tentokrát stanou skutečnými partnery politiků? A jak to bude do budoucna s porušováním zákoníku práce v nemocnicích? Budou zdravotníci v této oblasti „kreativním manažerům“ sekundovat, nebo se překračování zákona aktivně postaví? Na tyto a další otázky nám odpovídal vyslanec Sekce mladých lékařů ČLK pro pracovněprávní otázky MUDr. Adam Kubica.

  • Protest se zdá být zažehnán. Znamená to, že se od ledna lékaři vrátí k porušování zákoníku práce a pacienti i vedení nemocnic budou spokojeni? A jak budou spokojeni lékaři?

Prosincové dopady iniciativy Lékaři jsou jenom lidi se povedlo zažehnat určitou dohodou. Přestože se média soustředila především na otázku odměňování, Sekce mladých lékařů ČLK (SML ČLK) již dopředu uvedla, že v dalších měsících bude pokračovat její činnost v otázkách předatestačního vzdělávání a kultivace pracovních podmínek v českém zdravotnictví. Jsme si vědomi, že na straně všech lékařů, kteří se do iniciativy zapojili nebo s ní sympatizují, jsou ohledně těchto témat trvalá a legitimní očekávání. Na rozdíl od stanovení platů nebo mezd se však nejedná o něco, co se dá změnit ze dne na den. Jestli se něco za poslední měsíce skutečně změnilo, bylo to zvýšení pracovněprávního povědomí lékařů. Ti získali určité sebevědomí a zjistili, že stojí za to se za sebe postavit. Na otázku se tedy nedá obecně odpovědět, protože odpověď závisí na konkrétních provozních podmínkách. Jestli se v lednu lékaři vrátí k porušování zákoníku práce, záleží především na nich samotných. Nezpochybňuji ale, že ne všude bude snadné zajistit dosavadní rozsah péče a zároveň dodržovat zákon.

  • Za Sekci vystupujete často právě v otázkách zákoníku práce, přestože jste vystudovaný lékař. Ne každý lékař se ale v otázkách pracovního práva dostatečně orientuje. Kam se mohou vaši kolegové případně obrátit pro radu?

Foto Jiří KoťátkoZdravotnické a pracovní právo mě vždy zajímalo, ještě během studia na lékařské fakultě jsem absolvoval kurs pracovního práva pro neprávníky, který dosud organizuje Právnická fakulta UK a který všem medikům doporučuji. Následně jsem si znalosti doplňoval účastí na seminářích, samostudiem zákonů, komentářů a rozsudků. Proto jsem Sekci nabídl pomoc v těchto otázkách. Pro lékaře je k dispozici právní kancelář České lékařské komory, členové odborů mají svůj vlastní právní servis. S jednoduššími problémy dokážeme pomoct i v rámci SML ČLK, jelikož iniciativa donutila vedoucí členy se v pracovním právu alespoň rámcově zorientovat.

  • Jak to tedy bude dle vašeho výkladu s limitem přesčasové práce od ledna? Ty výklady se totiž různí. Začínají se limity přesčasů plnit od Nového roku znova od nuly, nebo budou moci někteří lékaři začít sloužit přesčasy až mnohem později, jak ostatně varoval na jedné tiskové konferenci pan doktor Přáda s paní doktorkou Hilšerovou?

S mnoha právníky, jak z kanceláře České lékařské komory, tak i zcela nezávislými, jsme tuto problematiku opakovaně diskutovali. Limit 150 hodin přesčasové práce, kterou může zaměstnavatel jednostranně nařídit, je zcela jasně vázán na kalendářní rok. Práce přesčas nad tento limit je možná po dohodě mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Jedná se o maximálně osm hodin týdně v průměru za vyrovnávací období, které může být dlouhé až 52 týdnů po sobě jdoucích, takže proto 416 hodin. Neshoda je na tom, jestli se za 52 týdnů po sobě jdoucích má považovat kalendářní, nebo průběžný rok. My se přikláníme ke druhé variantě, mimo jiné vzhledem k formulaci, kterou zvolil zákonodárce, a s ohledem na judikaturu Soudního dvora Evropské unie. Oslovil jsem v této věci pražský inspektorát práce s cílem zjistit, jakou interpretaci při své činnosti používá. Ukázalo se, že v této věci nemá úplně jasno ani orgán, který má na dodržování zákoníku práce dohlížet.

  • Tento rozpor může mít už velmi brzy značné dopady na chod nemocnic. Jak se tedy bude postupovat v případě, že dojde při plánování služeb ke sporům vycházejícím právě z rozdílného výkladu tohoto ustanovení?

To je otázka spíše pro právníka, rozhodnout by nejspíš musel až soud. K otázce vyrovnávacích období nicméně existuje rozsudek SDEU, z komunikace s inspektorátem práce jsem ale nezískal dojem, že o něm vědí… (rozsudek SDEU C‑254/2018komentář).

  • Pokud půjde vše dle předpokladu ministra Válka a ministra Jurečky, novela novely zákoníku práce by měla být platná od 1. ledna 2024. Vy jste k ní měli řadu připomínek, kterou považujete za nejpodstatnější?

Za nejpodstatnější považuji rozpor mezi tím, jak na práci přesčas nahlíží zákon a jaká je realita. Zákon uvádí, že práci přesčas lze konat pouze výjimečně, odborníci na legislativu z Ministerstva práce a sociálních věcí v důvodových zprávách k několika návrhům, které jsme připomínkovali, práci přesčas charakterizovali jako práci nařízenou ve výjimečných, nepředvídatelných a nahodilých situacích, kterou není možno předem v rozvrhu směn plánovat a rozvrhovat ji. Podobná formulace je i v důvodové zprávě k návrhu zákona, který koncem listopadu prošel sněmovnou. Každý zdravotník musí vidět rozpor mezi těmito definicemi a realitou. V nemocnicích je na dlouhé týdny dopředu naplánováno, kdo a kdy bude práci přesčas vykonávat. Na tuto neshodu jsme ministerstvo opakovaně upozorňovali, nedařilo se ji ale překonat, a tato z mého pohledu nejzásadnější výhrada tak zůstává připravovanou novelou zcela nevyřešena.

  • Pokud jde o model 12 hodin směna/12 hodin přesčas, ten byl během vyjednávání jistým kompromisem, protože jste odmítali režim 24hodinové směny, která byla podle vás pro změnu nespravedlivá a pro lékaře také nevýhodná…

Čtyřiadvacetihodinové směny jsme a priori neodmítali. Ve zdravotnictví fakticky fungují dlouhá léta, i když se z důvodu omezení maximální délky směny na 12 hodin formálně vykazují jinak. Aby se vyřešily nevýhody, muselo by se u čtyřiadvacetihodinových směn upravit odměňování, protože v případě předem rozvrhované směny by zaměstnanci přišli o příplatek za přesčas a bylo by nutné zajistit, aby zaměstnanci taková práce nebyla přidělována proti jeho vůli. Jakmile by se totiž beze všeho prodloužila maximální délka směny na 24 hodin, mohli by je zaměstnavatelé požadovat, aniž by zaměstnanci měli, jako dosud, možnost práci v takovém režimu odmítnout. Práce v režimu směna plus přesčas v sumární délce 24 hodin, kterou má návrh zákona prostřednictvím nového § 83a umožnit, pak stále naráží na výše zmíněnou definici přesčasové práce. Upozornila na to i legislativní rada vlády, když v polovině listopadu novelu připomínkovala s tím, že je přinejmenším pochybné, zda by zaměstnavatel mohl takový režim práce využívat k běžnému zajištění nepřetržitého provozu. Přitom se zdá, že přesně to je v plánu.

  • Jakou úpravu byste tedy preferovali? Padl takový návrh během jednání? A proč se do této novely nedostal?

MUDr. Adam Kubica Foto Jiří KoťátkoJá bych preferoval, kdybychom si konečně přiznali, že povaha práce ve zdravotnictví je tak specifická, že není udržitelné snažit se ji vtěsnat do mantinelů a definic zákoníku práce a že je namístě pracovněprávní vztahy ve zdravotnictví upravit speciálním zákonem. Je zjevné, že pro zdravotnictví nemá zákoník práce potřebné instituty. To je důvod, proč se pro práci nad úvazek plošně využívá institut práce přesčas, i když nesplňuje jeho definici. K tomu ale nemohlo dojít nyní na podzim při tvorbě novely, jejímž hlavním cílem mělo být rychle uhasit požár, který ve zdravotnictví vznikl.

  • Jaké praktické dopady tedy bude mít podle vás aplikace této poslanecké novely v nemocnicích? Budou mít lékaři dvojí rozpis služeb? Jeden pro inspektory práce a druhý „tajný, interní“? Dokážete odhadnout, jak se zachovají samotní lékaři? Budou hrát „hru na zákoník práce“ se svými zaměstnavateli i v budoucnu?

Jak jsem už řekl, díky iniciativě se mnoho lékařů zorientovalo v zákoně, vědí, na co mají nárok oni a co naopak smí udělat zaměstnavatel. Někteří se dokonce po letech začali orientovat ve výplatním lístku. Co s tím do budoucna udělají, je už v jejich rukách. Opět se dá jen konstatovat, že bude záležet hlavně na specifické situaci konkrétního pracoviště. Jistě budou taková, kde bude velmi složité sestavit provoz v mezích zákona. Ale je nutno dodat, že to skoro vždy budou stejná pracoviště, kde o to dosud nebyl vážný zájem. Tam lze očekávat vyšší míru kreativity manažerů a je na lékařích, jaký k tomu zaujmou postoj.

  • S tím souvisejí i kontroly ze strany inspektorů práce. Na porušování zákoníku práce v oblasti přesčasů přeci vždy musejí být alespoň dva – zaměstnanec a zaměstnavatel. V kontextu kontroly ve FN Brno jste poukazovali na nefunkčnost kontrol ze strany inspektorů práce. Jak chcete přispět k tomu, aby se situace změnila? Mohou inspektoři práce očekávat například více podnětů od samotných lékařů?

Myslím si, že mohou, a souvisí to opět s osvětou, která mezi lékaři proběhla. Na druhou stranu může příklad kontroly ve FN Brno od takové iniciativy i odradit, protože vlastně viděli, že ať už kontrola zjistí cokoli, nemá to nakonec ani formální následky. Pikantní je, že kontrolním zjištěním brněnského inspektorátu práce bylo mimo jiné to, že „práce přesčas nebyla konána pouze výjimečně“. Byl jsem tehdy osobně velmi zvědav, jak se k tomu inspektorát ve finálním verdiktu postaví. Brněnský inspektorát práce však navzdory mnoha zjištěným porušením zákona nakonec celý podnět odložil a řízení zastavil bez stanovení nápravy nebo pokuty. Také proto SML ČLK vyzvala lékaře, kteří se rozhodnou podnět zaslat, aby o tomto svém kroku sekci informovali s tím, že jim zaručí stejnou anonymitu, jakou jsou povinni vůči podateli podnětu zachovávat orgány inspekce práce. Ukazuje se, že do budoucna bude zcela nutné mít přehled o podaných podnětech, kontrolních zjištěních a také o tom, jaký byl závěr kontroly.

A ano, zákoník práce porušují i zaměstnanci, ale většinou z jiných důvodů než jejich zaměstnavatelé. Zaměstnanec je jistě slabší stranou ekonomicky a většinou i právním povědomím, mladí lékaři zejména pak v kontextu předatestačního vzdělávání. Média v posledních měsících opakovaně přinesla příběhy lékařů, jimž bylo předatestační vzdělávání znemožňováno, jelikož odmítali pracovat nezákonně jako většina jejich kolegů. Všechny další kroky, na kterých došlo ke shodě s ministerstvem zdravotnictví, mají vést k tomu, aby k takovým situacím už nemohlo docházet.

  • Protest lékařům přinesl určité vylepšení finančního odměňování za základní pracovní dobu. Dosud ale přesčasy tvořily někdy až 50 procent příjmu lékařů. Nezůstává i po tomto navýšení poměrně silná finanční motivace či závislost na přesčasech?

Zůstává. K takovému navýšení ceny práce lékaře, které by nemocnice motivovalo hledat způsoby, jak s časem a prací lékařů efektivně nakládat, zatím nedošlo.

  • Účty musejí platit všichni a pokud jsou lékaři dnes, a zřejmě budou nějakou dobu i v budoucnu, závislí na penězích za služby navíc, kde mají masově hledat motivaci k tomu, aby nehráli „hru na zákoník práce“ dál?

Každý odklad skutečného řešení této situace vyhání lékaře z některých oborů úplně, zejména pak z těch, kde si prací nad úvazek nelze výdělek navýšit. Část odchází z nemocnic do ambulantní sféry a část pak z České republiky do zahraničí, nyní už i včetně Slovenska. Než dojde k přislíbeným změnám v systému, mohu radit kolegům hledat motivaci jen tam, kde ji budou schopni nejlépe nalézt.

  • Ministerstvo zdravotnictví, resp. ministerstvo práce a sociálních věcí již avizovalo, že v příštím roce předloží další novelu zákoníku práce. Budete na ní participovat? Jaké změny byste do této řádné novely chtěli příští rok prosadit a co si od této novely slibujete?

Letošní pokus o zdvojnásobení legálního množství přesčasů, které bylo poněkud cynicky prezentováno jako pomoc lékařům a které se nakonec stalo rozbuškou, mělo původně nejspíš za cíl hlavně ušetřit peníze vyplácené lékařům formou DPČ a DPP v reakci na legislativní změny, které práce na dohodu výrazně prodražily. V mnoha nemocnicích se totiž v rozporu se zákonem formou dohod zajišťovala práce po vyčerpání zákonných přesčasových limitů. Chci doufat, že se zodpovědná ministerstva poučila z letošních událostí, že novela nebude opět připravována „o nás bez nás“ a že ji nebude nutné zase pod tlakem překotně měnit.

Od novely si slibujeme, že se konečně vyrovná s dříve zmiňovaným rozporem mezi definicí přesčasové práce a realitou ve zdravotnictví, dopracuje problematiku nepřetržitého odpočinku v týdnu, kterou aktuální návrh provizorně řeší na šest měsíců. Mělo by dojít k zavedení nových překážek v práci – pracovního volna na přípravu před zkouškou po kmeni a atestační zkouškou. Věřím, že obě ministerstva nás vnímají jako konstruktivního partnera a počítají s tím, že Sekce i komora budou k tvorbě zákona přizvány.

  • Závěrem se zeptám, jak se v důsledku vaší prozatím úspěšné iniciativy změnilo klima v českém zdravotnictví jak z hlediska každodenní práce lékařů a jejich přístupu k požadavkům zaměstnavatelů na výkon práce přesčas, tak i z hlediska obecného dodržování zákoníku práce ve zdravotnictví.

Na mnoha pracovištích došlo k vystřízlivění z dosavadních postupů a zaměstnanci požadují pracovat v mezích zákona. Ale klima v českých nemocnicích bylo v posledních týdnech natolik ovlivněno napětím způsobeným odmítnutím prosincové přesčasové práce, že se na otázku dnes ještě nedá poctivě odpovědět. Jaká bude dlouhodobá realita, ukáže až čas.

Doporučené

Proč mají dětští psychiatři tolik práce?

27. 2. 2024

Je důvodem současného přetížení dětských psychiatrů nárůst těžkých případů, nebo spíše chybějící mezičlánky zajišťující včasnou a odbornou péčí o…

Proč transformovat síť nemocnic

23. 2. 2024

Nedostatek personálu, tlak na větší efektivitu, ale i vývoj medicíny a požadavky na kvalitu. To je jen několik důvodů, proč se změnám na mapě…