Legrácky, legrácky

Humor připomíná velký dům s několika patry a různými obyvateli. Může vylepšovat vztahy s druhými lidmi, zrovna tak jako vylepšovat sama sebe na úkor druhých lidí, nebo naopak vylepšovat vlastní vztahy s druhými lidmi na úkor sama sebe. Může být vysoce útočný. Humor může být legrací prostou, zrovna tak jako absurdní. Pak uvidíte na obrázku pejska, který je duchovní guru a ostatním pejskům vysvětluje: „Soustřeďte se na jeden pojem, například na slovo uvolnit se. Slovo klobása nedoporučuji.“

Humor může být břitký, cynický, ironický, krutý, moudrý, sarkastický i satirický. Chcete si zkusit třídění různých druhů humoru?

Na váze stojí opravdu baculatý pán. Lékař mu sděluje: „Vaše váha je v pořádku, jen musíte o metr třicet vyrůst.“

U zdi stojí slušně oblečená dáma, vedle ní vyjevený manžel, oba mají ruce nad hlavou, protože na ně pistolí míří lupič. Dáma manželovi: „Pepo, udělej něco!“ Manžel: „Už se stalo.“

Na pohovce sedí baculatější paní, která má puštěnou televizi, nicméně upírá zraky na manžela, velice tlustého hromotluka v plavkách. Dáma pronáší: „Když jsem řekla, jak krásnou figuru mají olympijští plavci, nenapadlo mě, že jseš tak soutěživej.“

Nemocniční lůžko, na něm pacient v opravdu velmi špatném stavu, v okně sedí sup. Před lůžkem stojí doktor zírající do pacientovy dokumentace a ptá se: „Prognóza? Na co?“

Humor se vyvíjí od dětství. Dítka baví sebe i vás tím, že užijí banán jako telefon, sáhnou si na nos a praví ucho, nakreslí psa s křídly a řeknou: „Je to zelené a žere to kamení. Co to je?“ Odpověď: „Kamenožrout zelený.“

Humor je provázán s mocí a polohou na sociálním žebříčku. Moc a status jsou ve společnosti pro většinu lidí žádoucí. Legrácky je mohou posilovat zrovna tak jako oslabovat, takže pozor. Jestliže z žertu plyne vřelost a kompetence, vyzní jako péče schopného o jedince nebo skupinu, bývá přijat. Posiluje vypravěčovo postavení, důvěru a loajalitu ve skupině.

Humor může být štítem. V průběhu přijímacích pohovorů padne často otázka: „Povězte mi o své největší slabině.“ Pravíte‑li, že slabiny nemáte, pravděpodobně nedopadnete dobře. Řekněte‑li poctivě, že máte chabou paměť, také ne. Odpovíte‑li však: „Mám slabší paměť… jak zněla poslední otázka?“, můžete být oceněni.

Riziko legrace plyne z toho, že něco narušuje nebo symbolicky ohrožuje. Může ohrožovat tělesně, psychologicky, sociálně, označovat něco jako nedokonalé, nepovedené, horší, než by kohokoli napadlo. Jestliže tak činí dobrosrdečně, bez zřejmého zlého úmyslu, bez povyšování, bývá žert přijat. Jestliže podřízení cítí, že tomu tak není, legrace přijata není a postavení vedoucího jedince se zhoršuje.

Smysl pro humor má politický význam. Nebudu opakovat proslulé výroky připisované například Winstonu Chur­chillovi. V roce 2021 se na Aljašce sešel ministr zahraničních věci USA Antony Blinken s vrcholným čínským diplomatem Yang Jiechim. Blinken čtvrt hodiny ostře v americké angličtině kritizoval Čínu. Následujících patnáct minut Yang Jiechi stejně ostře v čínštině kritizoval USA. Zakončil však anglicky: „Tohle je test pro tlumočníka.“ Blinken obratem: „Přidáme mu na platu.“ Takže mírné odlomení hrotů, další jednání snazší.

A naopak:

Annegret Kramp‑Karrernbauerová byla považována za jasnou následovnici Angely Merkelové, která nad ní držela ochrannou ruku. Pustila si však pusu na špacír a prohlásila, že genderově neutrální záchody jsou pro muže, kteří nevědí, zda mají čůrat vestoje nebo vsedě. Stálo ji to kariéru. Angela ruku stáhla, Annegret odstoupila z vedení strany, kancléřkou se nestala.

Pozor na legrácky, které někoho shazují, nicméně jsou zdrojem veselí, což působí paradoxně.

Psychoanalytik paradox vysvětlí úlevou, má jít o katarzi, duševní očištění od nepřátelství čili hostility.

Díváme‑li se na shazující legrácky jako na meziskupinovou událost, pak parádně snižující legrácky padající na hlavy lidí v cizí skupině budí ve vlastní skupině zábavu.

Kognitivní věda praví, že jádrem humoru je zvládnutí nečekaného rozporu: „Vím, že trpím samomluvou. Někdy však potřebuji expertní radu.“

Tudíž rada expertní: jestliže někoho žertováním shazujete, měli by to posluchači hodnotit jako legraci, nikoli jako něco zlého, a mělo by to probouzet úsměv spíš než zdvižené obočí. Jak se tázal jistý dobrý muž: „Nevadí vám, že užívám humoru?“

Omyl, smůla, nehoda, malér, neštěstí jednoho člověka mohou probudit v jiném člověku pocit blaha, aniž by mu to přímo prospívalo. Čeština tomu říká zlomyslnost. Skrývá se a jen někdy probleskne z lidí, kteří mají vysoké skóre subklinické, tedy nekriminální psychopatie, dále machiavelismu a narcismu, tomu se říká temná trojice odpudivých lidských vlastností. Přidáte‑li sadismus v každodenních vztazích, který se také může projevovat denním sledováním akčních filmů, máte pohromadě temnou čtveřici.

Někteří vědci jsou přesvědčeni, že temné rysy lidské osobnosti mojí společný jmenovatel. Pojmenovali ho D faktor, dark factor. Má jít o něco podobného společnému jmenovateli všech projevů inteligence, jenž byl nazván G faktorem. Znaky D faktoru jsou:

• egoismus, vystupňované sledování vlastních cílů na úkor druhých lidí,
• morální povznesenost, zpracovávání informací umožňující neetické chování, aniž by byl prožíván stres,
• pocit oprávněnosti, přesvědčení, že jsem lepší než druzí lidé, a z toho důvodu si zasloužím výhody,
• zájem na sobě: touha rozšiřovat a zvyšovat vlastní sociální a finan­ční status nad všechny meze,
• zlovůle: potřeba poškodit druhého člověka, i kdyby to mělo ublížit mně samotnému.

Útočným humorem se může projevovat zlomyslnost. Skrývá hrozbu výsměchem. Cílem je manipulovat. V jaké míře odpovídá zlomyslný, útočný humor temné trojici, ověřovalo testování 169 dobrovolníků. Dobrovolníkům bylo nejprve změřeno skóre temné trojice. Následovalo testování, jak jsou na tom s humorem, který je přátelský, útočný, vylepšuje či snižuje sama sebe před druhými lidmi.

Výsledky ukázaly dobrou vzájemnou korelaci všech tří temných rysů.

Čím vyšší skóre machiaveliánství a psychopatie, tím méně přátelského humoru, tím víc humoru útočného a zlomyslnosti. Největší radost z neštěstí druhých lidí měli machiavelisti.

Jiné čtyři studie ověřovaly, jak jsou na tom s humorem mužové s mohutnými svaly, býčí šíjí a nižším poměrem výšky a šířky tváře. Výsledek téhle vědy byste opravdu, ale opravdu nečekali. Pravděpodobně se vám vybaví, až vás podobná bytost osloví: „Hele, prcku, nezacláníš?“