Lékaři jsou závislí na nelegálních přesčasech. Pacienty to ohrožuje

Drtivá většina lékařů odslouží každý měsíc více přesčasových hodin, než je zákonem stanovené maximum. Náhradní volno si však vybírá jen menšina z nich. Důvodem pro „dobrovolné“ sloužení nadměrného množství přesčasových hodin je zejména nedostatečné základní finanční ohodnocení, ale také kolegialita ke spolupracovníkům při nedostatku personálu. Důsledkem enormních přesčasů jsou vyčerpání, poruchy soustředění a z toho plynoucí rizika pro pacienty. Vyplývá to z právě zveřejněných výsledků průzkumu spolku Mladí lékaři.

Zajištění nepřetržité péče o pacienty je často vykoupeno množstvím přesčasové práce zdravotníků. Tu sice zákon umožňuje, ale nikoli v neomezené míře. Podle mnohých zdravotníků i zdravotnických odborů dochází zejména v zařízeních s nepřetržitým provozem k systematickému překračování zákonem povoleného maxima pro přesčasovou práci. Veřejnost je podle nich informována o „nadstandardních“ platech lékařů bez bližší znalosti pracovních podmínek ve zdravotnictví, o množství přesčasové práce nemluvě. Téma nelegální přesčasové práce proto zvedl na nedávné tiskové konferenci zdravotnických odborů ke stávkové pohotovosti i předseda LOK­‑SČL Martin Engel (viz QR kód). Problém podle něj zvýraznila pandemie, ale zdravotníci prý o něm v zájmu boje proti covidu nemluvili. Nicméně jde o téma, které je ve zdravotnictví dlouhá léta diskutováno. Podle spolku Mladí lékaři široká veřejnost vůbec netuší, v jak velké míře se tento problém ve zdravotnictví vyskytuje a jak ovlivňuje kvalitu poskytované péče. „Přesčasová práce je limitována zákoníkem práce a posledním místem, kde bychom předpokládali, že je maximální objem přesčasů překračován, je místo, kde nám jde doslova o zdraví a život. I mediálně lze z řad vysoce postavených politiků slyšet tvrzení, že k žádnému porušování zákoníku práce v nemocnicích nedochází,“ uvádějí Mladí lékaři, kteří k ověření podobných tvrzení zrealizovali dotazníkový průzkum. Realizace probíhala už na podzim minulého roku a účastnilo se jej 609 lékařů z různých typů zdravotnických zařízení. Spolek do analýzy zahrnul také 560 lékařů, kteří slouží noční služby. Výsledky potvrdily, že problematika nadměrné přesčasové práce je stále aktuálním tématem, kterému by měla být věnována zvýšená pozornost.

Nikdy nekončící služby

Přestože podle § 83 zákoníku práce nesmí délka služby přesáhnout 12 hodin, průměrná délka služby dotázaných lékařů činila 26 hodin. Mladí lékaři ovšem upozorňují, že ani tato hodnota zcela věrně neodráží realitu. „Nejsou v ní reflektovány celovíkendové služby, například kontinuální služba jednoho lékaře o víkendu od pátečního rána do pondělního poledne, které musejí na některých pracovištích lékaři sloužit,“ vysvětluje spolek s tím, že délka služeb se lišila také dle typu zdravotnického zařízení. Zatímco v okresních a krajských nemocnicích byla průměrná délka služby 28 hodin, ve fakultních nemocnicích „jen“ 24 hodin. Důležitým zjištěním také je, že legální délku služby okusila pouze tři procenta dotázaných lékařů, kteří slouží také noční služby, tedy 19 z 560. Spolek také upozorňuje, že se lékaři ani po takto dlouhých službách mnohdy nedočkají adekvátního odpočinku. „Není to pravidlem. Více než čtvrtina lékařů, tedy 27 procent, zůstává po noční službě v práci celý následující pracovní den, 22 procent lékařů zůstává další den dopoledne a pouze 51 procent lékařů po noční službě zpravidla ráno odchází z práce,“ uvádí spolek. I v této oblasti jsou na tom o něco lépe lékaři pracující ve fakultních nemocnicích, z nichž 71 procent může jít ráno po službě domů. Tuto výsadu však okusilo dle výsledků průzkumu jen 38 procent lékařů okresních nemocnic.

Nelegální přesčasy, neexistující náhradní volno

Nejde ale pouze o maximální délku jednotlivých služeb. Výsledky výzkumu naznačují, že v zařízeních poskytujících nepřetržitou péči je masivně překračován také maximální limit pro počet přesčasových hodin. Dle § 93 zákoníku práce může zaměstnavatel nařídit zaměstnanci práci přesčas v rozsahu až osm hodin týdně, maximálně však 150 hodin za rok. V případě, že se zaměstnavatel se zaměstnancem smluvně dohodne, však může požadovat práci přesčas nad uvedený limit. Mladí lékaři však upozorňují, že i zde platí důležité omezení, které ale není v praxi dodržováno. „Zaměstnanec může odpracovat maximálně 416 hodin práce přesčas za rok, tedy přibližně 35 hodin měsíčně. Průměrný počet přesčasů uváděný lékaři však dosahoval 77 hodin měsíčně, nejvyšší pak 106 hodin,“ citují Mladí lékaři z výsledků průzkumu. Z rozkladu těchto čísel opět vystupují statisticky významně hůře „okresní“ nemocnice, kde lékaři slouží v průměru 82 hodin přesčasů, maximálně pak 109 hod. Drtivých 88 procent lékařů, kteří slouží noční služby, v průzkumu spolku uvedlo, že průměrný počet jejich přesčasů přesahuje 35 hodin měsíčně, většinou bez adekvátní zákonné kompenzace v podobě náhradního volna. Zaměstnavatel totiž může zaměstnanci, který přesáhl tento limit, poskytnout jako kompenzaci náhradní volno, ale z 493 dotázaných lékařů, kteří slouží nadlimitní přesčasy, čerpalo náhradní volno pouze 70 (14 procent).

Falešné pohotovosti a obcházení zákona

Podle Mladých lékařů také průzkum poukázal na přetrvávající nešvar v podobě vykazování přesčasové práce jako „pracovní pohotovosti“. To je pro lékaře nevýhodný model, neboť lékař sloužící pracovní pohotovost je za tento čas odměňován pouze 15 procenty hodinového výdělku místo plné hodinové mzdy včetně příplatků. „Na otázku vykazování přesčasu jako pracovní pohotovosti odpovědělo kladně celých 20 procent respondentů. Zároveň 16 procent lékařů odpovědělo na tuto otázku ‚nevím‘, což ukazuje, že lékaři často ani nemají tušení, jakým způsobem jsou za práci přesčas odměňováni,“ vyvozují z toho autoři průzkumu. Podle nich však průzkum navíc odhalil, že přibližně pět procent pracovišť, na kterých respondenti působí, stále proplácí služby formou DPP/DPČ. „Tato pracoviště de facto obcházejí zákoník práce. Přesčasová práce pak navíc zaměstnancům není reflektována ve výši náhrad, tedy finančního ohodnocení dovolené, nemocenské a právě i přesčasové práce. Zároveň jsou odvody u normální smlouvy vyšší než u dohody, což ovlivňuje například výši mateřské,“ upozorňuje spolek.

Proč to lékaři trpí?

Proč tedy lékaři vůbec na tyto podmínky zaměstnavatelů přistupují? Z průzkumu vyplývá, že nejdůležitější motivací pro práci přesčas je finanční ohodnocení. Druhým nejdůležitějším faktorem je kolegialita ke spolupracovníkům následovaná nedostatkem personálu. „Jen dvě procenta lékařů sloužících noční služby uvedlo jako vedoucí motivaci skutečnost, že přesčasy slouží rádi. Přitom však jen 121 respondentů – 22 procent – odpovědělo, že si mohou sami zvolit, kolik přesčasů odpracují. Motivací lékařů konat práci přesčas je dominantně finanční ohodnocení, kdy bez služeb je základní příjem nepřiměřeně nízký a neumožňuje lékařům zabezpečit rodinu,“ přibližují motivy lékařů autoři průzkumu. Lékaři prý navíc vyjadřovali často nespokojenost s tím, jak o výdělcích lékařů informují média. Že se neuvádí základní plat lékaře, ale pouze výdělek včetně přesčasů. „Někteří lékaři zůstávají po službě na oddělení, aniž by jim tato přesčasová práce byla proplacena. Jeden respondent v dotazníku uvedl že v době covidové pandemie bylo lékařům propláceno maximálně pět služeb v jednom měsíci a za další služby nedostali žádné finanční ohodnocení,“ zdůrazňují autoři.

Lékaři pod tlakem

Poněkud smutným výsledkem průzkumu je, že 62 procent lékařů a lékařek cítí v souvislosti s přesčasy nátlak managementu. „Uváděli různé formy manipulativního jednání, zastrašování a zesměšňování či znemožňování vzdělávání – například chirurgovi zakazovali operovat. ‚Když neodsloužíš, nemocnice nebude. Nebudeme mít kde pracovat,‘ bylo řečeno jednomu z respondentů. Vyskytla se i odpověď, kdy lékař plánoval kvůli takovému jednání vedení výpověď. Pokud u vedoucího lékaře žádali zredukování počtu služeb z osobních důvodů, byla jejich žádost jednoduše zamítnuta,“ líčí situaci mladých lékařů autoři. „Alarmující z pohledu pacienta je pak skutečnost, že někteří respondenti uvedli, že ještě před absolvováním základního kmene sloužili lékaři noční služby zcela bez dozoru staršího lékaře, což je v rozporu se zákonem,“ dodávají.

Pacienti v ohrožení

Odpovědi respondentů poukazují podle Mladých lékařů na systémový problém českého zdravotnictví, který může ve výsledku zásadním způsobem ovlivnit i kvalitu péče, což zákonitě pocítí ve větší či menší míře i pacienti. „Součástí dotazníku byla i možnost sdělení osobní zkušenosti s výkonem povolání lékaře v souvislosti s přesčasy. Lékaři nejčastěji popisovali únavu, dlouhodobé psychické i fyzické vyčerpání, pocit vyhoření, zdravotní komplikace. Dále popisovali poruchy soustředění při službách o délce přesahující 24 hodin, v souvislosti s nočními službami uváděli vyšší chybovost a riziko poškození pacienta. Pro mnohé je práce přesčas důvodem, proč z klinické praxe plánují odejít nebo proč litují, že si danou kariéru zvolili,“ popisují autoři průzkumu, podle kterých získaná data potvrzují, že naše zdravotnictví „funguje jen díky nadměrné přesčasové práci lékařů“. Vzorek respondentů dle autorů postačuje k tvrzení, že se problém s nadměrnou prací přesčas týká většiny nemocničních lékařů, zejména pak těch, kteří pracují v menších nemocnicích okresního typu. „Je nezbytně nutné diskutovat, jak tento problém řešit, aniž by byla ohrožena kvalita péče o pacienty, například restrukturalizací nemocniční sítě. Zároveň je však nutné se zaměřit i na změnu systému odměňování lékařů, protože provedený průzkum ukazuje, že práce přesčas je často jediný způsob, jak si lékaři mohou zajistit adekvátní finanční ohodnocení,“ uzavírají Mladí lékaři.