Maříková: Kritika vzdělávání je hybatelem změny k lepšímu
Jednou ze snah současného vedení ministerstva zdravotnictví je kultivace specializačního vzdělávání ve zdravotnictví, které je často terčem kritiky mladých lékařů. Klíčovou roli má v tomto procesu sehrát Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, s jehož ředitelkou MUDr. Irenou Maříkovou, MBA, se potkáváme opět po roce, abychom zhodnotili, nakolik se avizované priority propsaly z papíru do reality.
- K rozhovoru pro Medical Tribune se setkáváme takřka na den přesně po roce. Tehdy jste byla ve funkci nová a představovala naší redakci své priority (rozhovor vyšel v MT 10/2022, str. A4, pozn. red.). Začněme tedy stejnou první otázkou. V roce 2021 proběhlo 492 aprobačních zkoušek lékařů, stomatologů a farmaceutů, v roce 2022 už to bylo 707 aprobačních zkoušek. Čím si vysvětlujete ten nárůst? Je to způsobeno pouze situací na Ukrajině?
Zcela určitě nárůst souvisí se situací na Ukrajině. V České republice je díky tomu daleko více zdravotníků z řad uprchlíků, kteří odešli z Ukrajiny a chtějí se uplatnit v našem systému. Ukrajina ale není jediný důvod. Je to také určitý dozvuk covidové vlny. Tehdy byly zavřené hranice, nebylo možné cestování, a tím pádem byl v podstatě zastaven příchod jakýchkoli zdravotníků ze zemí mimo Evropskou unii. A to se změnilo.
- Minulý rok jste také avizovala, že hodláte využívat nový systém evaluací vzdělávacích akcí a komplexně školení. Jak jste se za ten rok posunuli? Už se to rozběhlo? První výstupy jste plánovala ke konci loňského roku. Jaké jsou tedy výsledky?
My jsme se rozhodli, že evaluaci sofistikovaně začleníme do připravovaného informačního systému Administrátor, jak ho pracovně nazýváme, který právě vzniká. Evaluaci se pořád věnujeme stále na bázi sbírání zpětné vazby absolventů našich kursů. Na tu pak samozřejmě reagujeme, ale tu samotnou kvantifikaci necháme až na informační systém. Jsme tedy stále ještě tak na půli cesty.
- Když mluvíte o zpětné vazbě, jaké připomínky se nejčastěji opakují? Zohledňujete všechny při tvorbě a ladění systému?
Není to vždy jen kritika, dostáváme samozřejmě i pozitivní zpětnou vazbu, ale vás zajímá, na co reagujeme a jak měníme obsah vzdělávání. Nejčastější podněty se objevují v případě dosud stále povinných průřezových kursů. Většinu z nich jsme díky podnětům účastníků převedli do e‑learningu. Pořádáme například online konzultace pro upřesnění některých témat a v případě zájmu i osobní konzultace. Tento individuální přístup má velký úspěch. Někdy mají účastníci také konkrétní podněty, co by se rádi dozvěděli a čemu podle jejich názoru nebyla věnována adekvátní pozornost. Naše katedra Škola veřejného zdravotnictví na to reaguje průběžným doplňováním e‑learningu a zařazováním těchto témat. Hovoříme o kursech legislativy, komunikace a etiky.
- O digitalizaci se mluví hodně a dlouho. Zdá se ale, že množství dotažených projektů je v České republice obecně nižší než počet těch, o kterých jejich tvůrci tvrdí, že jsou takřka před dokončením. Kdy to tedy dotáhnete a spustíte v plné verzi a ostrém provozu?
To je složitá otázka. Momentálně pracujeme na prvních dvou modulech. Po diskusích s ministerstvem zdravotnictví jsme se rozhodli, že začneme modulem akreditací, protože akreditační řízení je nejpalčivější otázka. Je nutné, aby bylo rychlé a dostatečně pružné. Proto je také prioritizováno. Druhý modul vytvoříme pro specializační vzdělávání. Bude primárně určen pro školitele, školence, ale i zdravotnická zařízení, která poskytují praktickou část vzdělávání. Sloužit bude ale i pověřeným organizacím nabízejícím teoretickou část. Třetím modulem bude právě modul evaluací a ten bude vznikat souběžně s modulem pro specializační vzdělávání. Školenec totiž bude mít možnost u svého vlastního hodnocení od školitele vkládat hodnocení právě toho školitele nebo zdravotnického zařízení. Pilotní spuštění modulu akreditací by mělo být začátkem příštího roku. Zároveň probíhá hloubkový analytický proces k zadání veřejné zakázky na programování celého systému. Z toho následně vyplyne i celý harmonogram. Ke konečnému termínu se tedy neumím zavázat, ale jednotlivé moduly začneme spouštět od příštího roku.
- A na ten příští rok byste dokázala „přísahat“?
Předběžný projektový plán Administrátora počítá s tím, že základní informační platforma bude hotova na jaře 2024. Kompletní vývoj informačního systému a všech modulů je pak plánován v rozmezí únor 2024 až červenec 2025, pilotní provoz a testování budou zahájeny v dubnu 2024 a měly by trvat do září 2025 tak, jak se postupně budou připojovat jednotlivé moduly.
- Uvedla jste tři moduly, je to konečný počet?
Ty tři jsou jen základní moduly, se kterými počítáme. Uvidíme, jestli se ještě povede do tohoto projektu z Národního plánu obnovy včlenit i modul pro aprobační zkoušky a rezidenční místa. V ideálním případě by jich tedy mělo být celkově pět.
- Digitalizace je tedy hlavní věc, kterou se teď zabýváte?
Digitalizace všech procesů v Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, tak aby práce byla jednodušší jak pro studijní oddělení, tak pro náš interní oběh účetních dokladů a veškeré další administrativy, je rozhodně velké téma. Navíc si myslím, že jsme hodně přispěli k tomu, že se konečně vyřídily všechny nevyřízené akreditace na ministerstvu zdravotnictví a ten stůl je skutečně takřka čistý.
- Jak se vám to podařilo?
Vyčlenili jsme jednu kolegyni na studijním oddělení, která pomáhá ministerstvu organizovat akreditační komise. Systém se pak hodně zrychlil a zefektivnil.
- A pokud jde o témata související přímo se vzděláváním?
Obnovili jsme nástavbový obor veřejného zdravotnictví, který začneme vyučovat už od září, což nás velmi těší. Na to by mělo navazovat profesní vzdělávání, kdy po roce studia nástavbového oboru by šlo o další rok studia v rámci profesních programů s možností následně získat i profesní titul MPH nebo MHA. Nově jsme zavedli obor lékařské psychoterapie, který má přispět k výraznému navýšení psychoterapeutických kapacit. Podílíme se na koncepci a vzniku simulačního vzdělávání v simulačním centru Fakultní nemocnice v Motole, kde by mělo probíhat školení akutních a urgentních stavů v daném oboru, který je danému školenci blízký. Příkladem mohou být třeba urgentní stavy v chirurgii nebo urgentní stavy v interně či pediatrii. Simulační vzdělávání je budoucností kompetenčního způsobu získávání praktických dovedností a rádi bychom tímto směrem orientovali naše vzdělávací akce obecně.
- To všechno jsou ale lékařské profese. Nelékařů je přeci jen mnohem více. Ostatně minulý rok jste v našem rozhovoru naznačila, že nelékaři budou jednou z priorit IPVZ. Máte pro ně tedy něco nového?
Máme. Ministerstvem zdravotnictví jsme byli pověřeni, abychom uspořádali vzdělávací program pro praktické sestry, pro zvyšování jejich kompetencí. I ten by se měl spustit od září. Další nový program je určen pro ošetřovatele, aby měli větší kompetence v péči o pacienty. Dále kurs interpretace EKG, aby i nelékařští pracovníci byli schopni například v nějaké první diagnostické fázi analyzovat EKG pacienta, popřípadě reagovat na jeho změny při monitoraci. Zmínit mohu i kursy psychosomatiky. Novinek je myslím opravdu dost. Dokonce i kursy znakové řeči pro zdravotníky. Samozřejmě i kursy z oblasti soft skills nebo manažerských dovedností. Dokonce tu máme i sebeobranu pro zdravotníky, což si myslím, že je velmi atraktivní.
- Vyjmenovala jste hodně změn. Umím si představit, že to vše vyžaduje poměrně dost organizace. Přistoupili jste k nějakým úpravám v počtu nebo zaměření jednotlivých pedagogických pracovišť?
V současnosti probíhá optimalizace nastavení jednotlivých kateder. Chceme, aby začlenění bylo po kmenových oborech. Myslíme si, že je to ideální. Snažíme se, aby té činnosti odpovídaly i pracovní úvazky na katedrách. I proto se scházíme se všemi vedoucími pedagogických pracovišť a nastavujeme to jak podle jejich ekonomických výsledků, tak i podle samotné činnosti.
- Jak velkou roli hrají zmíněné ekonomické výsledky?
Tak samozřejmě že hrají důležitou roli. Na druhou stranu musíme mít stále na paměti, že jako pověřená organizace pro nástavbové nebo farmaceutické obory musíme být připraveni do jisté míry vzdělávání i dotovat. Nemůžeme na ně nahlížet pouze ekonomickým pohledem. I když se přihlásí třeba jen jeden uchazeč o vzdělávání, tak mu je musíme poskytnout, byť je to pro nás ztrátové. Nicméně u základních oborů se snažíme o ekonomickou efektivitu, aby ekonomika byla v souladu s produktivitou katedry.
- A co ještě můžeme očekávat od zmíněné optimalizace? Co například oblast kompetencí u nástavbových oborů, o které se také často mluví?
I tím se zabýváme. Shromáždili jsme všechny náměty všech akreditačních komisí a odborných společností na kompetence nástavbových oborů. Máme teď pro ministerstvo zdravotnictví připravenou baterii kompetencí nástavbových oborů, aby je mohli vydat formou vyhlášky. Jde o významný posun, protože kompetence nejsou vždy ošetřeny ve vzdělávacím programu. Vzdělávací program je podzákonná norma, takže nejsou úplně závazné, a u nástavbových oborů by mělo být skutečně definováno, co navíc oproti základnímu oboru může jeho absolvent vykonávat, k čemu je oprávněn, a mělo by to mít provazbu i na nějaké výkony a jejich úhradu.
Ještě bych ale také ráda zmínila, že jsme dali dohromady historicky poprvé seznam všech funkčních kursů, které by mohly vzniknout tam, kde neexistuje specializační vzdělávání. Typickým příkladem je obor dětská traumatologie, která se nevzdělává sama o sobě, přesto je dětských traumatologů potřeba poměrně hodně. Ale nemají samostatné vzdělávání. Podobné je to například i u oborů, jako je paliativní a hospicová péče, hyperbarická a letecká medicína, pediatrie a mnoho dalších.
- Před pár dny bylo podepsáno memorandum s Asociací děkanů lékařských fakult (17. 5.). K čemu by měla spolupráce přispět a jak bylo těžké se dohodnout? Kdy by se měly projevit první výsledky spolupráce?
O memorandu jsme začali vyjednávat už loni. Záměrem jeho existence bylo, aby došlo ke sladění kroků institucí poskytujících specializační vzdělávání. Je opravdu žádoucí, abychom spolupracovali, abychom se radili a hlavně koordinovali, protože je potřeba postupovat odborně a současně jednotně. Nově vznikající společná vědecká rada IPVZ a lékařských fakult by měla zaštiťovat odbornou úroveň vzdělávacích akcí. Měli bychom nově spoluvytvářet obsah, abychom šli stejným směrem. První výsledky očekávám letos na podzim.
- A máte také za IPVZ nějakou konkrétní vizi? K čemu byste měli do podzimu dospět?
Zcela jasnou vizí je fungující společná vědecká rada, která se bude scházet vždy, když bude třeba zaujmout jednotné stanovisko ke strategiím specializačního vzdělávání. Napadá mě ale jedna důležitá konkrétní věc. Ráda bych, aby vědecká rada stanovila jednotné podmínky kritérií povinných praktických stáží, které mladí lékaři kritizují. Ve vzdělávacích programech je sice popsáno, co se má školenec naučit, ale nikde nejsou stanoveny podmínky, jakým způsobem se má školitel školenci věnovat a jak například pravidelně ověřovat, jak se školenec v daném oboru posouvá. Tím by byl zajištěn jeho soustavný růst a nabývání zkušeností. Umím si představit, že taková metodika by mohla vyjít ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví. Je důležité, pokud není například mladý lékař disponován k nějakému oboru, aby se to ukázalo co nejdříve a mohl najít uplatnění v jiném, který bude pro něj přirozenější. Což bez pravidelné a soustředěné zpětné vazby nejde. Ráda bych tohle téma otevřela ve vědecké radě co nejdříve.
- Minulý rok v září byl mladými lékaři zahájen výzkum spokojenosti se specializačním vzděláváním. Výsledky jsou v některých oblastech dost kritické. Budete s těmi informacemi nějak pracovat?
Výsledky beru naprosto vážně. Jednou z kritizovaných věcí byly například povinné průřezové kursy před zkouškou z kmene. Po konzultaci s ministerstvem zdravotnictví a akreditačními komisemi jsme došli k závěru, že tyto kursy budou pravděpodobně vyřazeny ze vzdělávacích programů kmenových oborů a mladí lékaři je nebudou muset absolvovat před kmenovou zkouškou. Totožná situace je v případě takzvaných povinných koleček. Ta by měla skutečně odpovídat danému oboru konkrétního lékaře. Aby nemusel ztrácet čas a trávit dva měsíce na interně, chirurgii a ARO, ale aby kolečko vycházelo výhradně z reálné potřeby jeho oboru.
- A kdy se tohle všechno reálně změní? Kursy, kolečka, ale i další oblasti, které považují mladí lékaři za velmi problematické?
Podle vývoje jednání akreditačních komisí a ministerstva zdravotnictví by mělo dojít k legislativní změně, která zjednodušení umožní, do konce letošního roku. Tak, aby zrušení povinných kursů a úprava délky koleček vstoupily v platnost od začátku roku 2024. Je velmi důležité připravit tyto změny tak, aby negenerovaly potřebu reakreditace zdravotnických zařízení. Vzhledem k faktu, že se nejedná o zavádění nových prvků do vzdělávacího programu, ale jejich odstranění či přerozdělení časových dotací na jednotlivé části, bude to řešitelné bez změny akreditace. Kromě toho připravujeme další projekt z operačního programu Zaměstnanost Plus, zaměřený na školení pro školitele. Věříme, že to přispěje ke kultivaci vztahu školenec–školitel.
- Minulý rok jsme v rozhovoru pro Medical Tribune řešili i problematiku rezidenčních míst a navýšení jejich počtu pro praktické lékaře pro dospělé a pro děti a dorost. Tady už jsme zaznamenali posun k lepšímu…
Ano, tady ministerstvo zdravotnictví navýšilo dotaci hlavně pro primární péči. My jsme ale pouze administrativní a procesní jednotkou. Musíme být ovšem připraveni to navýšení procesovat, což se děje, a zvládáme to. I do této oblasti už dorazila digitalizace a daří se propojovat naši databázi s databází ministerstva financí, aby platby šly přímo a byly provázány mezi resorty zdravotnictví a financí.
- A co ostatní obory? Budete se nějak zasazovat o změnu v rezidenčních místech dalších oborů, kde je dlouhodobý nedostatek?
Ano, to je třeba případ klinických psychologů. Naše Katedra klinické psychologie chystá projekt z operačního programu Zaměstnanost Plus, ze kterého by mohlo být vzdělávání právě klinických psychologů hrazeno. Jeho cílem je zvýšit počet odborníků v tomto oboru.
- Dnes dopoledne (pátek 19. 5.) proběhlo tady u vás v Institutu výroční setkání několika absolventů jazykových kursů pro ukrajinské zdravotníky se zástupci UNICEF. Jaký je rozdíl v jejich uplatnění letos oproti loňskému roku?
Loni k nám přišli a kromě své odbornosti neuměli a neznali nic z českého prostředí. Neuměli jazyk, neměli znalost našeho zdravotního systému, neorientovali se. Za ten rok hodně z nich prošlo několika stupni našeho jazykového vzdělávání a někteří už si troufají na první část aprobačních zkoušek. Někteří už dokonce úspěšně absolvovali písemné testy, takže mohou absolvovat povinnou půlroční praxi, a tím pádem se už dostávají do našeho zdravotního systému. Většina z nich navíc dosud pracovala v nějaké pozici, například překladatele nebo asistenta na UA pointech v nemocnicích nebo v ambulancích primární péče pro děti i dospělé. Ty jsou zřízeny při fakultních nemocnicích a my jsme pověřeni takzvaným cross‑culture tréninkem zaměstnanců těchto center, která neslouží jen uprchlíkům z Ukrajiny, ale i českým pacientům.
- Kolik přibližně adeptů na složení aprobačních zkoušek evidujete? Na kolik zdravotníků z Ukrajiny se může české zdravotnictví „těšit“ a kdy lze tyto posily očekávat?
Na každý termín aprobačních zkoušek se musí dle platné legislativy uchazeč přihlásit devadesát dnů před zkouškami. Takže přesný přehled, kolik se jich bude hlásit na podzimní termín, který začíná prvního listopadu tohoto roku, nyní nemáme. V současnosti probíhá řádný jarní termín (15. 5.–29. 6. 2023, pozn. red.), na který se přihlásilo 470 uchazečů. Letos jsme prvně pořádali i mimořádný termín v březnu, o který však takový zájem nebyl, účastnily se ho nižší desítky kolegů, tedy přibližně třicet.
- Od svého nástupu do funkce jste se účastnila celé řady odborných kongresů a konferencí. Například na konferenci MediDays 2023, kterou spolupořádaly spolky mladých lékařů a lékárníků, jste si vyslechla celou řadu výtek, které se vás přímo i nepřímo dotýkají. To asi není vždy úplně příjemné. Co vás vede k tomu vstupovat do jámy lvové?
Myslím si, že je to nutnost. Navíc, když dostanu pozvánku, například od společnosti všeobecných praktických lékařů, tak to skutečně považuji za svoji povinnost a zároveň to vnímám jako čest na jejich setkání vystoupit. Myslím, že bych neměla chybět na odborných konferencích a setkáních odborných společností, protože považuji za důležité, aby náš institut komunikoval s jednotlivými segmenty i veřejně, nejen za zavřenými dveřmi. Důležité je vyměňovat si informace, slyšet zpětnou vazbu a třeba i čelit kritice. Ta živá komunikace může mnoho věcí změnit velmi rychle, protože mimo jiné se ke mně dostanou okamžitě nejen pochvaly, ale i výtky a negativní zprávy, což je vždy šance na změnu. A i když mě některá kritika může mrzet, tak ji vítám, protože může být hybatelem změny k lepšímu.
- Závěrem se tedy zeptám, existuje nějaká oblast, o které víte, že by mohla postupovat ke zlepšení rychleji? Co by se podle vás skutečně mělo změnit, ale zatím se měnit ani nezačalo?
Napadá mě třeba náš studijní infomační systém. Ten není úplně ideální a z toho vyplývá určitá rigidita možností, které můžeme poskytovat našim studentům. V systému nelze pružně měnit například objednatele vzdělávací akce a jeho fakturační údaje. Pokud si student objedná akci jako soukromá osoba a následně se rozmyslí a chce si ji nechat fakturovat na domovské zdravotnické zařízení, znamená to pro nás relativně velké obtíže. Stejně tak různé statistické přehledy vzdělávacích akcí, unikátních účastníků, mezioborových akcí, jejich získání je také složitý proces. Nelze si je jednoduše filtrovat, jak potřebujeme pro plánování a zefektivnění programu dalšího semestru. Ale s novým vývojem do budoucna počítáme a chtěli bychom na něj opět využít prostředky z Národního plánu obnovy. Nový informační systém by měl být snadno uživatelsky ovladatelný, abychom nebyli ve všech úpravách závislí na servisní organizaci a mohli si definovat statistiky sami, jednoduše vkládat během celého roku vzdělávací akce a nevyhlašovat vzdělávací plán pouze dvakrát ročně. A samozřejmě by měl být nový informační systém natolik robustní, aby mohl zároveň sloužit pro správu e‑learningových kursů pro přímo řízené organizace ministerstva zdravotnictví, díky čemuž se výrazně sníží náklady na správu tohoto virtuálního vzdělávání. A je to jeden z úkolů, který nám ministerstvo vytyčilo.