MOÚ oficiálně patří do nejvyšší evropské onkologické ligy
Masarykův onkologický ústav (MOÚ) v Brně získal status Komplexního onkologického centra Organizace evropských onkologických ústavů (OECI). Označení Comprehensive Cancer Centre má v celé Evropě jen 31 pracovišť a jeho udělení vůbec není formalitou. „Je to elitní klub, pečlivě se zvažuje, kdo tento status bude mít,“ říká ředitel MOÚ prof. MUDr. Marek Svoboda, Ph.D. Pro získání akreditace je třeba naplnit několik set konkrétních standardů, které se týkají čistě onkologie. A nejde jen o přeposílání papírů. Na dané pracoviště přijíždějí zástupci OECI, přímo na místě po několik dní sledují, jak vypadá reálná praxe, a hovoří se zdravotníky i pacienty.
Jednotlivé skupiny standardů se týkají například řízení ústavu, práce s daty, managementu péče, důrazu na prevenci, práce multidisciplinárních týmů nebo sledování kvality. Zahrnují i v českém prostředí opomíjené oblasti, jako je podpůrná péče či psychologická pomoc. Velká pozornost je věnována výzkumu. „Tuto kapitolu je mimořádně těžké naplnit. Je třeba mít otevřených 75 studií s aktivním náborem ročně, to pro náš ústav bez hematoonkologie a dětské onkologie není jednoduché. V tuto chvíli ale máme přes stovku běžících studií,“ uvádí prof. Svoboda. Hodnocený ústav přitom musí být zapojen i do klinického hodnocení fáze I. Dále je například třeba deklarovat alespoň 17 publikací v onkologických časopisech s impakt faktorem nad deset a 50 publikací v časopisech s impakt faktorem pět až deset. Je také vyžadováno mít vlastní oddělení klinického výzkumu a banku biologického materiálu. Objem prostředků na výzkum musí přesáhnout osm milionů eur. „Co je asi nejnáročnější, do klinické studie musí být zapojeno alespoň deset procent nově léčených pacientů, tuto hranici se nám podařilo překonat. V běžné praxi tuzemských pracovišť je to přitom kolem dvou, tří procent, nejlepší evropská centra se ale dostávají na 30 procent pacientů ve studiích.“
V souvislosti s akreditačním řízením bylo zapotřebí přistoupit k celé řadě opatření. „Dostali jsme celkem dvanáct doporučení, co máme změnit a co posílit. Založili jsme pacientskou radu, která je stále asi jedinou takovou poradní skupinou při českém onkologickém centru. Mimo jiné jsme začali systematicky sledovat a vyhodnocovat čekací doby. Museli jsme definovat tzv. patient pathways pro každou diagnózu, tedy způsob, jakým nemocný prochází jednotlivými diagnostickými a léčebnými fázemi. Máme stanovenou maximální dobu, jakou by měl každý krok trvat. Je tak například určeno, jak rychle musí proběhnout staging nebo do kdy má být pacient projednán na indikační komisi. Tyto údaje pravidelně sledujeme a vyhodnocujeme. Víme nyní, že třeba u karcinomu pankreatu u nás od okamžiku, kdy máme stanovenou diagnózu a hotová základní vyšetření, do zahájení léčby uběhne průměrně 17 dní. Od chvíle stanovení diagnózy jsou do tří dnů pacienti informováni o výsledku a do čtyř dnů jsou informováni o navrženém léčebném postupu,“ popisuje prof. Svoboda.
Pro optimalizaci celého procesu vznikly pozice koordinátorů péče, které zastávají zpravidla sestry. Jedna koordinátorka se věnuje například nemocným s karcinomem prsu, jiná pacientům s urologickými nádory, další nemocným s nádory gastrointestinálního traktu. „Mimo jiné kontrolují, která vyšetření by daný pacient měl mít, aby se na něco nezapomnělo, což by posunovalo další termíny. Věnují se také edukaci nemocných, aby věděli, co se s nimi bude v následujícím období dít, a tím se zmírnila jejich nejistota.“
OECI se také zaměřuje na to, co se děje po úspěšném ukončení kurativní léčby. „Počet vyléčených pacientů významně narůstá. Vždy ale mohou mít nějaké následky, často i pozdní. Snadno se stane, že se ocitnou v určitém vzduchoprázdnu, a to nechceme. I proto OECI vyžaduje, aby daný ústav měl ucelený program pro tuto velkou populaci. Podle standardu bychom měli u pacientů po ukončení léčby aktivně screenovat jejich potřeby. Uvádíme nyní do praxe speciální screeningový nástroj, který nám umožní tuto problematiku mapovat,“ říká prof. Svoboda s tím, že certifikát není udělen jednou pro vždy. „Auditoři za pět let přijdou opět a budou se zajímat, kam jsme došli. I v mezidobí reportujeme o změnách, ke kterým dochází.“