Na tu práci nemám kvalifikaci
Odpovídá JUDr. Dominik Brůha
Povinnost zaměstnavatele zajistit plnění pracovních úkolů prostřednictvím zaměstnanců, kteří splňují příslušné kvalifikační předpoklady, vyplývá zpravidla ze zvláštních právních předpisů; ve zdravotnictví určují podmínky odborné způsobilosti jednak zákon č. 95/2004 Sb., tzv. zákon o lékařských povoláních; a dále zákon č. 96/2004 Sb., tzv. zákon o nelékařských zdravotnických povoláních. Pokud by tedy zaměstnavatel vědomě požadoval po zaměstnanci práci mimo rámec jeho odborné způsobilosti vyžadované právními předpisy, jedná se o rozpor se zákonem a ani zaměstnanec není oprávněn takovou činnost vykonávat. Výkon činnosti, ke které zaměstnanec není odborně způsobilý, je tedy ve skutečnosti rizikem nejen pro zaměstnavatele, ale i pro zaměstnance, neboť ten má výkon činností, ke kterým není odborně způsobilý podle zákona, odmítnout.
Pokud jde o výkon konkrétních činností nad rámec pracovní náplně, pak je třeba uvést, že pracovní náplň není dogma a ani pracovněprávní předpisy s pojmem pracovní náplň nepracují, neboť rozhodující je zásadně a pouze druh práce sjednaný v pracovní smlouvě. Stručně řečeno, i když bude zaměstnanec vykonávat práce nad rámec pracovní náplně, ale tyto práce se stále ještě „vejdou“ pod druh práce sjednaný v pracovní smlouvě, tak problém nevzniká a výkon těchto prací zaměstnanec nemůže odmítat. Soudní praxe v minulosti dovodila, že zaměstnanec je povinen konat pouze ty práce, jejichž druh si v pracovní smlouvě sjednal; pokud odmítne konat další práce, které po něm zaměstnavatel vyžaduje a které již nespadají do rámce sjednaného druhu práce, pak tak činí po právu a nemůže být jednání zaměstnance kvalifikováno jako „porušení pracovní kázně.“
Jako příklad lze uvést:
Např. druh práce lékař znamená, že tomuto zaměstnanci může zaměstnavatel přidělovat práci lékaře na jakémkoli oddělení v rámci zdravotnického zařízení, aniž by se jednalo o převedení na jinou práci. Nezbytným atributem je zde však současně splnění kvalifikačních předpokladů. Pokud je pro výkon určitých konkrétních činností, např. lékařské zákroky v oblasti neurochirurgie, kardiochirurgie apod., vyžadována přesně stanovená kvalifikace či specializace, nemůže zaměstnavatel pověřovat výkonem těchto činností ty lékaře, kteří uvedené kvalifikační předpoklady stanovené zvláštním právním předpisem podmínky nesplňují. Rovněž tito lékaři jsou povinni výkon činností, ke kterým nejsou řádně kvalifikováni, odmítnout. V opačném případě se zaměstnanec – lékař i zaměstnavatel vystavují riziku odpovědnosti za protiprávní jednání, a to nejen v režimu práva pracovního, ale též v režimu práva občanského, event. v režimu práva trestního.
Druh práce zdravotní sestra zpravidla znamená, že tato zaměstnankyně může být zaměstnavatelem pověřována výkonem všech činností zdravotní sestry, a to rovněž na kterémkoli oddělení či úseku v rámci zdravotnického zařízení. Zdravotní sestra je povinna pracovat podle potřeb zaměstnavatele, jak v ambulanci, tak u lůžka a stejně tak např. v léčebně dlouhodobě nemocných, jsou-li tyto segmenty zdravotní péče součástí předmětu činnosti či úkolů zaměstnavatele. Zdravotní sestra však nemůže – bez příslušné změny obsahu pracovní smlouvy - konat práci vrchní sestry či hlavní sestry. Nic nebrání tomu, aby druh práce zdravotní sestra byl v části pracovní smlouvy týkající se druhu práce blíže konkretizován, např. zdravotní sestra kardiologické ambulance. V takovém případě je dispoziční oprávnění zaměstnavatele významně omezeno, a nelze této zaměstnankyni přidělovat (s výjimkami uvedenými v § 41 a násl. Zákoníku práce) práci zdravotní sestry na jiném než kardiologickém oddělení, aniž by byla sjednána dohoda o změně pracovní smlouvy.
Zdroj: www.tribune.cz