Přeskočit na obsah

Prausová: Naším cílem je další propojení onkologických týmů

doc. MUDr. Jana Prausová, Ph.D.
Foto: David Černý, FN Motol

„V ČR máme výborné praktiky a chceme jim ještě více zjednodušit práci tím, že jim nabídneme možnost online komunikace s multidisciplinárními supertýmy. To znamená, že pokud u konkrétního nemocného pojmou vysoké podezření na zhoubný nádor, třeba i v iniciálním stadiu, budou moci okamžitě s těmito týmy konzultovat, a co nejvíce tak zkrátit cestu diagnostickým procesem. Cílem je dát každému člověku šanci, aby byl léčen nejen správně, ale i včas. Je to naše povinnost,“ říká předsedkyně České onkologické společnosti ČLS JEP doc. MUDr. Jana Prausová, Ph.D., přednostka Onkologické kliniky 2. LF UK a FN Motol, u příležitosti celoevropské osvětové kampaně Dotek, který pomáhá.

  • Co pro českou onkologii znamená vznik Národního onkologického programu do roku 2030?

Tento program je, dá se říci povinně, součástí realizace Národního plánu obnovy a s tím souvisejícího přísunu finančních prostředků z EU, které jsou pro českou onkologii a hematologii velmi významné. Stanoviska odborných společností byla doplněna o ekonomické aspekty a epidemiologická data, takže se z tohoto programu stal opravdu strategický plán a strategický dokument, který prošel vnitřním připomínkovým řízením ministerstva zdravotnictví a během června by měl být schválen vládou.

Česká onkologická společnost podobný materiál vytvářela již v minulosti, přičemž jeho smyslem vždy bylo zajistit adekvátní a kvalitní onkologickou péči, která bude dostupná v celé ČR. Ukázalo se, že onkologický program vytvořený v minulých letech je nedostatečný především pro využití na evropské úrovni, takže jsme v uplynulém roce pracovali na jeho zdokonalení. Vytvořili jsme radu, jejímiž členy byli nejen onkologové, ale i hematologové a dětští hematoonkologové, aby mohl program obsáhnout celou šíři onkologických diagnóz. Zároveň se k jeho podobě vyjadřovaly i jiné odbornosti, kterých se problematika zhoubných nádorů také úzce dotýká, například pneumologové, chirurgové, gynekologové či urologové. Po zhruba ročním úsilí nakonec vznikl, myslím si, po odborné stránce ucelený soubor informací směřující k tomu, aby celý systém organizace onkologické péče v ČR do budoucna stále spěl k tomu, že budeme naplňovat světové standardy diagnostiky a léčby nádorových onemocnění.

  • Nakolik je národní program, který jste jako odborníci připravili, v souladu s Europe’s Beating Cancer Plan? Co vlastně může česká onkologie té evropské nabídnout?

Náš národní plán je zcela v souladu s plánem evropským – a nutno podo­tknout, že v jeho realizaci jsme dokonce v předstihu, takže jsme takovým evropským předskokanem. Cílem EU je totiž centralizace onkologické péče, především té vysoce specializované, a její dostupnost, přičemž ČR má již dlouhodobě fungující síť komplexních onkologických center, kterou neustále kultivuje a která navazuje na regionální onkologické skupiny. A navíc máme dvě národní onkologická centra, která jsou specializována na nejzávažnější diagnózy a vzácná onemocnění, kam můžeme počítat i nádory dětského věku. Pravdou je, že regionálních pracovišť trochu ubývá, ale není to nic, s čím bychom si nedokázali poradit. Důležité je, aby v každé nemocnici fungoval tým, který bude schopen napojit se na multidisciplinární tým komplexního onkologického centra a včas pacienta s podezřením na zhoubný nádor předat k posouzení, zda může být léčen v regionu, nebo se musí přesunout do centra, případně na specializované pracoviště.

Naším hlavním záměrem je všechny tyto odborníky a všechna tato místa mezi sebou ještě více propojit, aby se nad pacienty mohli zamýšlet společně. Můžeme s trochou nadsázky hovořit o vzniku multidisciplinárních supertýmů nebo supercenter, se kterými by bylo možné digitální cestou sdílet zdravotní dokumentaci a vědomosti o pacientovi a poradit se, co pro něj bude nejlepší. Protože hlavně některé méně časté diagnózy je lépe řešit kolektivně, aby se zkušenosti lékařů sečetly. V centralizaci však chceme jít dál. Týká se to mimo jiné závažných operačních výkonů, ať už se jedná o karcinom slinivky břišní, močového měchýře, nebo plic, které vyžadují vysoce erudované odborníky v chirurgii, ale i v předoperační a v následné pooperační péči.

  • Souhrnně řečeno, česká onkologie si tedy v rámci Evropy stojí dobře…

… nejen v rámci Evropy, ale i světa. Což ostatně potvrzuje umístění ČR na osmé příčce z devětadvaceti zemí v celosvětovém hodnocení kvality poskytované péče. Navíc je třeba si uvědomit, že v tomto žebříčku nebyl zohledněn fakt, že u nás je onkologická péče hrazena pouze z veřejného zdravotního pojištění a že není nutné žádné komerční připojištění nebo spoluúčast nemocného. To hraje obrovskou roli, protože ekonomická náročnost této péče, od stanovení diagnózy až po rekonvalescenci, se pohybuje v milionových částkách, a pokud by se pacient musel finančně podílet na své léčbě, nemohli bychom zákonitě mluvit o plné dostupnosti.

  • Jak mohou celoevropské plány podpořit pacientské organizace a osvětové kampaně, jako např. probíhající Dotek, který pomáhá?

Spolupráce s pacientskými organizacemi byla dlouhou dobu podceňována, ale myslím si, že už nabývá velmi vysoké kvality. Spolky, asociace či sdružení pacientů jsou na mnohem vyšší úrovni, než tomu bývalo dříve, a mají obrovskou chuť spolupodílet se na vytváření českého zdravotnictví. Jejich zapojení se do osvěty laické veřejnosti v péči o vlastní zdraví včetně prevence nádorových onemocnění je nesmírně důležité, protože jde o problém, který se dotýká každého z nás. Každý z nás se může stát onkologickým pacientem nebo jeho příbuzným, který se bude muset o dotyčného postarat, psychicky a sociálně ho podpořit. Právě to podobné osvětové akce připomínají, což vidím jako jejich stěžejní přínos.

  • Blíží se termín zahájení českého předsednictví Radě EU, měla by onkologie a prevence nádorových onemocnění patřit k prioritám naší agendy?

Prevence je jedním z hlavních úkolů našeho předsednictví. A je potřeba, abychom si všichni uvědomili, že je jen naší věcí, jak žijeme, jak se chováme ke svému tělu a jak nakládáme se svým tolik cenným zdravím. Zejména u starší populace je třeba zbourat zažité stereotypy z předrevoluční doby, pro niž byla typická pasivní úloha jedince ve společnosti, který byl veden k tomu, aby dělal to, co má. Je nutné lidi aktivně zapojit do toho, aby se o své zdraví sami starali. Jak o zdraví fyzické, tak duševní, protože i stres je nemoc, je potřeba se mu bránit a umět ho vykompenzovat. Umět odpočívat, zabavit se, věnovat se koníčkům, rodině… I to je prevence závažných onemocnění, zhoubné nádory nevyjímaje.

  • Koncepce screeningových programů je v ČR dobrá, ale účast v nich vázne. Co proti tomu dělat?

Velmi intenzivně se této oblasti teď věnují plátci péče, což je dobře, a připravují kampaň, kterou chtějí znovu připomenout a zatraktivnit existenci screeningových programů a možnost u některých diagnóz zdarma sledovat svůj zdravotní stav. S prevencí obecně bohužel zamával covid, asi nejhorší situace byla na jaře a na podzim 2020, loni už to tak zlé nebylo. Nicméně stále v populaci zůstává určitá skupina lidí, a ne malá, která je přesvědčena, že se jí to netýká a že je zdravá. A právě osvěta může v tomto směru sehrát výbornou roli.

  • Mohou nějak pomoci třeba i praktičtí lékaři nebo ambulantní specialisté?

Z mého pohledu je praktický lékař vůbec tím nejdůležitějším článkem v celém řetězci prevence a léčby. On je ten, který stojí na prahu daného onemocnění – a čím dříve dokáže pacienta nasměrovat na správnou diagnostickou cestu, tím dříve se nemoc odhalí a tím dříve se řeší. V ČR máme výborné praktiky, úzce s nimi spolupracujeme a chceme jim ještě více zjednodušit práci tím, že jim nabídneme možnost online komunikace se zmíněnými multidisciplinárními supertýmy. To znamená, že pokud u konkrétního nemocného pojmou vysoké podezření na zhoubný nádor, třeba i v iniciálním stadiu, budou moci okamžitě s těmito týmy konzultovat, a co nejvíce tak zkrátit cestu diagnostickým procesem. Cílem je dát každému člověku šanci, aby byl léčen nejen správně, ale i včas. Je to naše povinnost a těšíme se na intenzivní spolupráci právě s praktickými lékaři.

  • Ve kterých oblastech se erudice českých onkologů nejvíce potkává s možnostmi moderních léků?

Pokud se týká systémové léčby, její počátky v onkologii nijak úspěšné nebyly, kromě hormonální terapie u karcinomu prsu, která je dodnes velmi efektivní. Postupný příchod specifičtějších a účinnějších cytostatik byl provázen plejádou nežádoucích účinků, které však již umíme eliminovat díky podpůrným lékům. Takže i chemoterapie je v současnosti lépe tolerována. Pak se objevil zázrak v podobě biologické, cílené léčby. Jedním příkladem za všechny je vysoce úspěšná terapie HER2 pozitivního karcinomu prsu, kdy se v podstatě už posouváme do stadií tzv. mikroskopické, neviditelné choroby a pacientky dokážeme zcela vyléčit.

V současnosti pak máme k dispozici imunoterapii, která dokáže nastartovat tělu vlastní imunitu, aby se s chorobou dokázalo vypořádat samo, a jež představuje takový pokrok, nad nímž, myslím, žasnou i onkologové sami. Asi největší pozornost je soustředěna na checkpoint inhibitory, monoklonální protilátky, které různými mechanismy obnovují protinádorovou imunitu. Právě imunoterapie znamenala obrovský posun vpřed u diagnóz, jako jsou maligní melanomy, nádory ledviny, močového měchýře, zažívacího traktu nebo nemalobuněčné karcinomy plic, u kterých se nám dlouhou dobu předtím nedařilo zlepšit prognózu nemocných. Ruku v ruce s tím jde prediktivní vyšetření nádorů, které nám pomáhá pro konkrétního jedince vyselektovat nejvhodnější léčbu, personalizovat ji, abychom při co nejmenších nežádoucích účincích dosáhli co nejlepší účinnosti.

  • Co přinesla imunoterapie z hlediska kvality života pacientů?

Víme, že při nastartování imunity může dojít doslova k jejímu přestřelení a může vyvolat nežádoucí účinky v podobě autoimunitní odpovědi. Nicméně lékař, který má zkušenosti a umí s imunoterapií pracovat – i proto je důležitá centralizace moderní léčby –, ví, jaké případné komplikace má sledovat, jak jim má předcházet a jak je může včas řešit. Jinak je kvalita života pacientů léčených nejen imunoterapií násobně lepší, než tomu bylo v minulosti. Z onkologie se de facto stává ambulantní obor, lidé s karcinomem nebo po jeho prodělání mohou chodit do práce a věnovat se svým aktivitám. Dříve jsme mívali pracoviště plné pacientů, kteří v důsledku výrazného poklesu počtu leukocytů měli dokonce sepse a nepříjemné horečnaté stavy. To už dnes prakticky nevídáme a onkologicky nemocní nepoznají nežádoucí účinky léčby v té hrůzné podobě, jako tomu bylo před patnácti, dvaceti lety.

  • Je moderní onkologická léčba obecně dostupná všem pacientům v ČR stejně?

Ráda bych řekla, že ano, ale zatím si to tvrdit netroufám. Již zmiňované propojení pracovišť na „periferii“ a center totiž ještě není ideální, ale pracujeme na tom. Naprosto jednoznačně by nám pomohla digitalizace zdravotnictví, protože neustálé přepisování zpráv a posílání zdravotní dokumentace je nejen únavné a zdržující, ale zejména to prodlužuje přímou cestu pacienta od praktického lékaře nebo z menších nemocnic rovnou do centra.

  • Pomohlo by budovat nová centra, nebo rozšiřovat stávající, ev. je úžeji specializovat?

Musíme se především zaměřit na Karlovarský kraj, kde žádné komplexní onkologické centrum není. Určitá forma řešení už se hledá ve spolupráci odborné veřejnosti a místní samosprávy. Jinak je zřejmé, že čím sofistikovanější a specifičtější onkologická léčba bude, tím více nemocných bude muset právě do center. Jejich počet bych už nezvyšovala, ale spíše je posilovala navýšením personálních kapacit lékařů, a hlavně ošetřovatelského personálu, kterého máme zoufale málo. Doufám, že se tato situace v průběhu dalších let vylepší, protože chceme, aby se pacienti ve zdravotnických zařízeních cítili dobře a aby se jim personál mohl plně věnovat.

  • Nakolik je nutné změnit pohled na péči o onkologického chronika ve smyslu sociálních služeb, rehabilitace a v ideálním případě návratu do pracovního procesu?

Tady máme veliký dluh, protože komunikace na zdravotním a sociálním pomezí je pořád ještě v plenkách. Nepropojenost obou těchto systémů je opravdu bolest, kterou se zabýváme řadu let a nemáme ji vůbec vyřešenou. A to se jedná o takové základní věci, jako jsou vycházky v době pracovní neschopnosti, kdy je opravdu absolutním nesmyslem uvažovat nad tím, že pacient se zhoubným nádorem simuluje a bude si chodit ven jen tak. Nebo je to otázka invalidních, a především částečně invalidních důchodů, které jsou hanebně nízké a ze kterých ti lidé nejsou schopni vyžít. Dále otázka převozu pacientů z domova do onkologických center, což je hrazeno ze zdravotního pojištění, ačkoli nejde o zdravotní službu, ale o službu sociální… To vše a mnoho dalšího včetně návratu nemocných do práce jsou nedořešené oblasti.

  • Kdo by měl být průvodcem zejména pacienta s nově diagnostikovaným onkologickým onemocněním systémem péče? Jakou roli v tom mohou sehrát pacientské organizace a jak by měly fungovat – je lepší mít na každou diagnózu jednu, nebo jednu zastřešující?

Myslím si, že na to přišli pacienti sami, když vytvořili spolek Hlas onkologických pacientů, který sdružuje spoustu menších organizací napříč různými diagnózami. Obrovsky si ceníme jejich ochoty pomáhat onkologicky nemocným a provázet je systémem péče. Asi není povolanějších průvodců, než jsou sami pacienti a jejich rodinní příslušníci, kteří už za sebou mají zkušenost s karcinomem. A je potřeba dodat, že je mezi nimi skutečně spousta obětavých lidí. Samozřejmě si vážíme také psychosociální a ekonomické pomoci. Když onemocní žena nebo muž ze čtyř­členné rodiny se dvěma dětmi, která najednou přijde o jeden příjem a musí přitom splácet třeba hypotéku, opravdu to není legrace a je nutné na tyto věci myslet. Protože každý pacient se bude uzdravovat i ruku v ruce s tím, jaká bude jeho psychosociální pohoda. Pokud nebude relativně dobrá, je to obrovsky tíživý kámen, který toho člověka stahuje pod vodu.

  • Může se stát, že se zastaví příchod inovativních léků pro české pacienty z důvodu ekonomické krize?

Byla jsem na tiskové konferenci VZP ČR a vedení pojišťovny nás všechny ujistilo, že to nehrozí a že by evropský standard neměl být opuštěn. Já tomu chci věřit.

  • Je východiskem i přijatá novela zákona o veřejném zdravotním pojištění, která vstoupila v platnost letos v lednu a jež se týká úhrady inovativních léků?

Určitě ano, nicméně se s tím teprve učíme pracovat – je to v začátcích a není to úplné jednoduché. Velmi jsme si přáli spoluúčast odborných společností v procesu stanovení úhrad, ale je potřeba vycizelovat prováděcí vyhlášky tak, aby to bylo přátelštější a únosnější pro ty, kteří na tom participují. Jedná se mnohdy o administrativně i časově velmi náročné procesy – a mělo by být aspoň trochu zohledněno, že se jim zástupci odborných společností věnují ve svém volném čase. Ale věřím, že i to se podaří nakonec v praxi vyladit.

  • Které nové léky by mohly přijít po imunoterapii, jsou to například konjugáty protilátky s léčivem?

Konjugáty své uplatnění určitě najdou. Osobně ale sázím především na přímou genovou manipulaci s nádorovými buňkami, kdy bude možné najít podstatu toho, proč změnily své chování, a přímo zasáhnout do jejich genetické informace. Zkrátka bude možné přimět nádorovou buňku, aby se začala chovat slušně a neškodila. Snad se tedy jednou dočkáme toho, že lidský um, vědění a snaha o poznání posunou protinádorovou léčbu tak dopředu, že nakonec budeme jako doktoři méně zaměstnaní.

K VĚCI...

Dotek, který pomáhá

Svítící interaktivní model rakovinné buňky bude v průběhu června k vidění v Praze, Plzni, Ostravě a Brně. Model představuje pomyslný boj moderní léčby s onkologickým onemocněním. Buňka se v průběhu času rozpíná a zase zmenšuje, stejně jako neustává souboj vědy a lékařů se zhoubnými nádory.

Instalace je součástí osvětové kampaně Dotek, který pomáhá, zaměřené na zvyšování povědomí veřejnosti o onkologických onemocněních. Moderní imunoterapeutická léčba se zaměřuje na posílení obranyschopnosti organismu, a může tak být dalším nástrojem v protinádorové léčbě.

Sdílejte článek

Doporučené

Valorizace prošla na výboru

28. 6. 2022

Sněmovní výbor pro zdravotnictví doporučil schválit zavedení automatické valorizace plateb za státní pojištěnce s tím, že by v roce 2023 měla platba…