Doc. Maďar: Nedostatek lékařů v primární péči zčásti vyřeší přenastavení mladé generace

Lékařská fakulta Ostravské univerzity je nejmladší lékařská fakulta v ČR. I když se v minulosti potýkala s řadou problémů, v posledních letech se její postavení výrazně zlepšilo a stabilizovalo. O proběhlých změnách a plánech do budoucna jsme si povídali s děkanem LF OU doc. MUDr. Rastislavem Maďarem, PhD., který byl do funkce zvolen v říjnu 2020. Kromě toho zároveň působí jako vedoucí Ústavu epidemiologie a ochrany veřejného zdraví a ministrem zdravotnictví byl pověřen vedením Epidemiologické skupiny Národního institutu pro zvládání pandemie.

• Za necelé tři roky, kdy na LF OU působíte jako děkan, se mnohé změnilo. Co je z vašeho pohledu nejdůležitějším krokem?

Za posledního dva a půl roku se nám podařily velké věci a jsem tomu rád. Tím nejdůležitějším ale bylo, že jsme udrželi akreditaci naší vlajkové lodi, studia všeobecného lékařství, protože v říjnu 2020, když jsem nastupoval jako nový děkan, nebylo vůbec jisté, zda bude fakultě akreditace prodloužena. Měsíc před mým zvolením nenastoupil první ročník všeobecného lékařství, takže jsme rok neměli mediky, což jsme následující rok kompenzovali vyšším počtem přijatých, abychom systému pomohli, protože lékařů není právě přebytek. Byl ale malý zázrak, že jsme to ustáli finančně.

Naše fakulta je specifická v tom, že ze všech lékařských fakult máme nejvíc studentů i v nelékařských studijních programech, celkově jich máme přes dvacet. Nakonec, ostravská lékařská fakulta původně začínala před 30 lety jako zdravotně‑sociální. I když studentů medicíny máme v prvním ročníku nejméně ze všech lékařských fakult, celkem na naší fakultě studuje přes 2 000 studentů, čímž českému zdravotnictví významně pomáháme. Nemocnice a další zdravotnická zařízení, včetně ambulantních, potřebují nejen lékaře, ale i další zdravotníky, a to nemluvím jen o sestrách a záchranářích.

Nedávno se nám podařilo získat akreditaci pro studium zahraničních studentů v General Medicine, tedy všeobecného lékařství v angličtině. Velmi se na to těším, protože to přispívá k internacionalizaci. Díky tomu, že jde o samoplátce, nám to navíc umožnilo jít do příprav akreditace stomatologie, o níž věříme, že vyjde. Studium zubního lékařství je opravdu velmi potřebné a žádané – jen v našem kraji je přes 100 000 lidí ochotných platit si za stomatologickou péči, kterou však dlouhodobě nemohou sehnat. A to nemluvíme o těch, kteří si platbu dovolit nemohou nebo nechtějí. Tento problém tedy vnímáme jako velmi akutní. Vzhledem k tomu, že provozování tohoto studijního programu je finančně velmi náročné a obvykle ekonomicky ztrátové, budeme ze zahraničních studentů schopni kompenzovat náklady programu zubního lékařství v češtině. Současně však věříme i v pokračování podpory ze strany statutárního města Ostrava a Moravskoslezského kraje. Nakonec, my to neděláme pro sebe, ale pro veřejnost.

Navíc jsme na podzim loňského roku na naší fakultě otevřeli unikátní simulační centrum – cvičnou nemocnici, která je s návazností jednotlivých pracovišť tohoto typu a vybavením jen v Ostravě a v Brně. Výborně doplňuje praktickou výuku studentů a je velmi oblíbená. Poslední dva roky také intenzivně pracujeme na projektu výstavby nového univerzitního vědeckého centra LERCO v našem areálu z Fondu spravedlivé transformace EU za přibližně dvě miliardy korun. K tomu probíhá příprava dokumentace pro nezbytnou rekonstrukci a zvětšení prostor ústavů anatomie a histologie, které jsou klíčové k dobré úrovni studia hned od začátku. Nezbytným předpokladem rozvoje fakulty je také velmi dobrá spolupráce s Fakultní nemocnicí Ostrava. Myslím, že tyto dvě instituce se nyní velmi přiblížily, i přes to, že každá spadá pod jiný resort. Sdílíme velké množství zaměstnanců a snad už úplně každý je vnímá jako dva díly stojící na jedné základně, spojené nádoby, které musejí vzájemně spolupracovat.

• Jaký je v současné době zájem o studium na vaší fakultě?

Zájem je úžasný, letos se nám meziročně zvýšil o 20 procent, a to ještě není konečné číslo. Po nedávno udělené akreditaci nás čeká posunuté přijímací řízení pro General Medicine a čekáme na rozhodnutí Národního akreditačního úřadu ohledně studijního programu Zubní lékařství, který by mohl rovněž začít už letos.

Také jsme za poslední dva roky akreditovali několik nových doktorských studijních programů, což nám pomohlo významně zvýšit vědecký výkon. To byla jedna z věcí, která byla v minulosti LF OU vyčítána. Publikační aktivita se významně zvýšila a další vědecký rozvoj by mělo přinést i zmíněné nové vědecké centrum LERCO.

• Ovlivňuje zájem studentů i velká šíře specifických oborů nebo unikátních pracovišť?

Určitě. Celková historie naší fakulty jako zdravotnické je třicetiletá, ale jako lékařská existuje jen od roku 2010. Snažíme se profilovat tak, abychom byli vnímáni jako fakulta sice mladá, ale moderní, flexibilní a dynamická, zaměřující se na moderní technologie, virtuální realitu, telemedicínu a také na témata, která nejsou úplně obsazena jinými fakultami. Výhodu máme i v tom, že vzhledem k nižšímu počtu studentů v jednom ročníku, kdy do jednoho ročníku přijímáme 130–150 studentů všeobecného lékařství, se jim dostává individuálnějšího přístupu a více pacientské praktické výuky ve fakultní nemocnici. To znamená, že na jednoho pacienta jich připadá méně, což se následně pozitivně odráží v jejich praktických dovednostech a znalostech.

Velmi užitečná a pro zájemce o studium motivační je v tomto smyslu i samotná cvičná nemocnice, která je krásná a s logickou návazností, počínaje místností pro záchranáře pro příjem tísňových telefonátů, kde se učí, jak je vyhodnocovat. Součástí je i torzo sanitního vozu a prostor pro nácvik slaňování. Dále je zde například urgentní příjem a navazující JIP, standardní pokoje, porodnice, simulátory různých operačních přístrojů až po konečnou rehabilitaci. U cvičné nemocnice jsme tedy mysleli i na nelékařské studijní programy.

• Je tady počítáno již i se stomatology?

V souvislosti s letos podanou žádostí o akreditaci jsme vybudovali novou moderní a nákladnou výukovou místnost pro výuku zubního lékařství na tzv. fantomech. Ta je ale v jiné budově lékařské fakulty, ne přímo v simulačním centru SIMLEK.

• Je něco, co vás aktuálně trápí a co byste chtěli v co nejbližší budoucnosti zlepšit?

Trápí nás finanční ohodnocení, protože konkurujeme u zaměstnanců nejen platům ve standardních nemocnicích, ale i v soukromé medicíně, a tarifní mzdy ve vysokém školství jsou nastaveny neúměrně nízko. Je pravda, že máme spoustu srdcařů, kteří svoji práci nedělají primárně kvůli penězům, nicméně jsou i takoví, kteří nepracují v klinické medicíně a nemají možnost přivýdělku. Když uvážíme, že tarifní mzda odborného asistenta s Ph.D. je 28 000 Kč hrubého, je to v dnešní době na hranici existence. A ani brzký posun o 2 000 Kč nahoru není dostatečný. Vzhledem k tomu, že po nich chceme špičkový výkon, který by měli odvádět v rámci přípravy náročných zdravotnických profesí, ať lékařských, nebo nelékařských, musíme dělat maximum pro to, abychom je mohli slušně zaplatit. Za tyto zaměstnance musíme bojovat, protože jinak se časem dostaví demotivace.

• Myslíte si, že již na fakultě můžete ovlivnit, že když medici dostudují, nebudou z českého zdravotnictví odcházet?

My se o to snažíme a studentům zdůrazňujeme, jak důležitý je jejich přínos pro rostoucí úroveň české zdravotní péče. Musím říct, že i když máme vzhledem k blízkosti hranic nemálo studentů ze Slovenska, po absolvování všeobecného lékařství v naprosté většině zůstávají v ČR. Takže to není tak, že bychom vzdělávali lékaře pro jinou zemi. Důležité pro tuto věc je, že spolupracujeme se všemi nemocnicemi v regionu a snažíme se studentům nabízet to nejlepší z nich. Funguje u nás např. den s primářem, kdy student navštíví nemocnici a primář se mu individuálně celý den věnuje. Ukáže mu provoz od rána do večera. A pokud se to povede, student si k danému pracovišti vytvoří vazbu a chodí tam následně sám. Dáváme tak všem nemocnicím, nejen fakultní, možnost vytvořit si ke studentům osobní vztah, který vede k tomu, že k nim po promocích nastoupí.

Podle statistik, které máme k dispozici, 80 procent našich studentů zůstává v Moravskoslezském kraji a okolí. Naše primární spádová oblast navíc zahrnuje i sever Olomouckého a Zlínského kraje. Například v loňském roce 90 procent všech nástupů do FN Ostrava, a to lékařů i nelékařů, bylo z naší ostravské lékařské fakulty.

• Jak to vypadá se zájmem o primární péči?

Dlouhou dobu jsme řešili nedostatek praktických lékařů, ať dětských, nebo pro dospělé, a snažili jsme se to nějak řešit. Zdá se ale, že to ale vyřešila sama nastupující generace a změna jejího nastavení. V posledních letech vnímáme, že mezi našimi studenty a čerstvými absolventy stoupá zájem o primární péči, a naopak mírně klesá zájem o některé fyzicky namáhavé chirurgické obory, např. úrazovou chirurgii nebo ortopedii, kde je nyní potřeba vytvářet dodatečné motivační programy, aby do těchto oborů nastoupili studenti nejen v pár jednotlivcích.

• Čím je to způsobeno?

Má to několik logických vysvětlení. Dnešní mladá generace studentů sice chce být slušně zaplacena, ale velmi si váží volného času. Když naše generace přicházela do praxe, nastupovali jsme s tím, že budeme spát v práci a ‚potit krev‘, tak jak to dělali naši předchůdci. To u velké části mladé generace už není, nechtějí tolik sloužit a trávit čas od rána do večera v nemocnicích se spoustou služeb. Chtějí si udržet koníčky, vybudovat si rodinné zázemí a rodině se věnovat. A primární péči vnímají jako povolání, kde jsou do značné míry sami sobě šéfy, obzvláště pokud jsou na s. r. o., a kde si oni sami určí, do jaké míry vezmou nějaké služby např. na pohotovosti. Tato práce jim sice přináší bujnou administrativu, ale ti, co jsou manažersky zdatní, si to umějí vyřešit. Mám jen obavu, že vzhledem k průměrnému věku praktických lékařů se tato změna neodrazí v praxi dostatečně rychle. Navíc nepochybně budou dál okrajové oblasti ČR, kde problém s praktickými lékaři bude dlouhodobě přetrvávat, protože mladí lidé nebudou chtít sami od sebe jít ve velkém pracovat někam, kde podle nich není pohodlné infrastrukturní zázemí.

I proto vyvíjíme telemedicínu, kde se snažíme být aktivní a spolupracovat se zahraničními univerzitami. Ve skandinávských zemích, vzhledem k jejich značné rozloze s relativně nízkým počtem obyvatel, je jasné, že lékaři nemohou pokrýt všechny malé vesnice, a telemedicína tam již dobře funguje. Je to pro nás výborná inspirace ukazující již funkční model, samozřejmě bez ohrožení kvality péče. Smyslem telemedicíny samozřejmě není péči kompletně nahradit, ale pacientům i lékařům zjednodušit situaci, zlepšit dostupnost a zvýšit kapacitu systému. Velkým demotivačním faktorem primární péče jinak stále zůstává velká administrativa, na kterou si mnoho praktických lékařů stěžuje a která některé potenciální zájemce o tento obor odrazuje.

• S tím ale vy asi těžko něco uděláte…

To je sice věc systémová, ale elektronizace zdravotnictví postupně mnohé vyřeší. Nebudou se hromadit papíry a již dnes mají lékaři v nemocnicích místy možnost chodit k pacientům s tabletem, kam se vše zaznamená a rovnou sdílí. Elektronizace zase ale přináší nová rizika, jako riziko kybernetického útoku, paralýzy dat atd. Pokud ale někdo ve své praxi stále raději používá psací stroj, jak to občas vidíme, tak ho moderní online možnosti 21. století stejně do značné míry míjejí.

• Jak to vidíte se vývojem zájmu o psychiatrii a pediatrii?

Máme v Ostravě nový, v ČR nejmodernější pavilon psychiatrie, který byl nedávno otevřen a je chloubou fakultní nemocnice. Ten zahrnuje i denní stacionář pro mladší školní děti, takže zde děti absolvují školní docházku. Faktem ale je, že dětských psychiatrů je velmi málo, stejně tak jako časem budeme mít málo i dětských lékařů. Není to rychle řešitelný problém. Pomohlo by například, kdyby fakultní nemocnice mohly díky externím financím vychovávat odborníky pro zdravotní systém nad rámec své systemizace. Zájem studentů o tyto krásné obory medicíny ovlivňuje více faktorů. Zajímají se například o to, jak přímá cesta povede ke kmenové zkoušce a atestaci.