Nedostatek radiologických asistentů jako evergreen našeho zdravotnictví

Zdravotnická zařízení napříč republikou se již řadu let potýkají nejen s chronickým nedostatkem všeobecných sester, ale také radiologických asistentů. Staří odborníci odcházejí a počet absolventů, které generují vysoké školy, je nestačí nahrazovat. Možných důvodů je celá řada. Mezi ty nejdůležitější však patří nízká prestiž povolání, nastavení vzdělávacího systému a neatraktivní platové ohodnocení.

Už při letmém pohledu na nabídky práce ve zdravotnictví narazíme na desítky dlouhodobě neobsazených pozic radiologických asistentů. Není to přitom problém lokální, týká se zdravotnických zařízení po celé České republice. Současně se jedná o téma, o kterém se mluví již více než deset let. Nedostatek radiologických asistentů se tedy, podobně jako nedostatek všeobecných sester, dostává mezi evergreeny českého zdravotnictví.

Kolik jich máme a kolik jich chybí?

Údaje o počtech radiologických asistentů, kteří se praxi aktivně věnují, se různí. Podle Národního registru zdravotnických pracovníků bylo ve zdravotnictví k 9. září 2022 zaměstnáno 3 771 radiologických asistentů. Z toho přibližně tři čtvrtiny v nemocnicích akutní lůžkové péče a zbytek v ostatních zdravotnických zařízeních. Tady je ovšem nutné doplnit, že jedna osoba může být zaměstnána současně v obou typech zařízení. Navíc kompletace evidence chybějících radiologických asistentů podle ministerstva stále ještě probíhá. Údaje tedy mohou být zkreslené. Tento počet je také závislý i na množství úvazků v jednotlivých krajích. Podle údajů ministerstva za rok 2021 bylo ve zdravotnictví 3 411,4 úvazku radiologických asistentů, z toho 2 563,3 v nemocnicích akutní lůžkové péče.

Poněkud odlišná data poskytl Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče (OSZSP). Podle odborů pracuje aktuálně ve zdravotnictví přibližně 3 100 radiologických asistentů, z toho zhruba 2 000 v nemocnicích a zbytek převážně v ambulantních provozech. S chybějícími radiologickými asistenty se však potýkají v obou typech zařízení. „Radiologičtí asistenti chybějí jak v nemocnicích, tak i v ambulantních provozech. Situace v jednotlivých krajích a městech je různá a je ovlivněna více faktory. Jedním z nich je to, zda je v příslušném regionu vzdělávací institut, což je dnes už pouze vysoká škola, která má ve své nabídce studijní program Radiologická asistence,“ vysvětlil místopředseda OSZSP Lubomír Francl, který v Nemocnici České Budějovice působí jako vedoucí radiologický asistent.

Generační obměna se nedaří

Jednou z hlavních příčin nedostatku radiologických asistentů je podle odborů i ministerstva zdravotnictví nedostatečná generační obměna těchto odborníků. Vysokých škol, které nabízejí studijní program Radiologická asistence, je stále pomálu a konečné počty absolventů, kteří přicházejí do praxe, nepokrývají počty těch, kteří z ní odcházejí.

V současnosti nabízí příslušný bakalářský studijní program ČVUT Praha, Západočeská univerzita Plzeň, Jihočeská univerzita České Budějovice, Technická univerzita Liberec, Univerzita Pardubice, Masarykova univerzita Brno, Univerzita Palackého Olomouc a Ostravská univerzita v Ostravě. Nově se pak otevřel studijní program Radiologická asistence i na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Všechny tyto školy ale podle Lubomíra Francla vygenerují ročně jen asi 150 až 160 radiologických asistentů. Do ročníku je obvykle přijímáno jen zhruba 25 studentů, a jak to bývá běžné i v jiných studijních programech, ne všichni studium úspěšně dokončí. Co se týká magisterského studia, tento program nabízí jediná vysoká škola, a to Univerzita Palackého v Olomouci. Ročně vychází přibližně 20 studentů z kombinované a 20 z prezenční formy studia. Lubomír Francl však upozorňuje, že novopečené magistry nelze započítávat do bilance generační obměny radiologických asistentů. „Navazující magisterské studium prohlubuje vědomosti i kompetence, ale nezvyšuje počet absolventů, kteří přicházejí do praxe. Jako kvalifikační studium pro výkon povolání radiologického asistenta je zde bakalářský program,“ zdůraznil Francl, podle něhož je ale současně problém, že v České republice nabízí magisterský obor pro radiologické asistenty pouze jediná škola. „Absolventi bakalářského studia, kteří mají zájem dodělat si magisterský stupeň vzdělání, kvůli tomu studují magisterské studium v jiném oboru, a pak nepřicházejí do praxe v profesi radiologický asistent, ale v tom oboru, který vystudovali v magisterském studiu. Proto přichází do praxe v oboru malý počet absolventů a nedaří se nahrazovat přirozený úbytek způsobený odchodem starších kolegů do starobního důchodu,“ vysvětlil Francl.

Proč školy nepřijmou více studentů?

Zdálo by se, že elegantním a jednoduchým řešením problémů by bylo navýšení počtu přijímaných studentů. Proč tedy školy, které program nabízejí, nepřijímají násobně více studentů? Podle Lubomíra Francla je důvodem technický, resp. praktický problém. „Přijímat více studentů je problematické. Radiologický asistent může po absolvování studia pracovat na klinikách, odděleních nebo ambulantních pracovištích radiologie, radioterapie a nukleární medicíny. K tomu je ale nutné v rámci studia absolvovat potřebný počet hodin klinické praxe ve všech těchto třech základních oborech. Pracovišť radioterapie a nukleární medicíny není takový počet jako pracovišť radiodiagnostických, takže i počet studentů je omezen a studenti se musejí na těchto pracovištích postupně střídat,“ vysvětluje Francl a dodává osobní zkušenost: „Sám jsem pracoval jako vedoucí radiologický asistent na pracovišti radioterapie a zároveň jsem působil jako vedoucí klinické praxe. Na našem pracovišti mohlo v jednom termínu absolvovat klinickou praxi jen několik studentů, při větším počtu by klinická praxe nesplňovala svůj účel. Stejná nebo podobná situace je i na pracovištích nukleární medicíny, záleží na počtu přístrojů a vybavení pracoviště.“

Asistent jako sprosté slovo

Nedostatek studentů je ale dán nejen výše popsaným praktickým přístupem škol, ale i nízkou prestiží povolání při současné náročnosti studia a potřebě celoživotního vzdělávání. Zájem o studium v oboru Radiologická asistence je tedy spíše nižší. „Povolání radiologického asistenta vyžaduje vysokou odbornou erudici, celoživotní profesní vzdělávání, znamená práci ve směnném provozu a vystavení ztíženým pracovním podmínkám, jako je vykonávání radiačních činností, obsluhování zdrojů ionizujícího záření a práce v zátěžových situacích,“ připomíná náročnost profese ministerstvo zdravotnictví, podle jehož odborníků je potřeba zapracovat především na posilování prestiže a atraktivity tohoto povolání. Veřejnost má jen malé ponětí o tom, co toto povolání obnáší a k jak odborné a odpovědné práci se radiologičtí asistenti v praxi dostanou.

Vedle nedostatečného povědomí veřejnosti o tomto oboru či nízkého platového ohodnocení nedosahujícího dle odborů mnohdy ani průměrné mzdy může snižovat atraktivitu povolání i samotný název oboru. „Důvodem nezájmu o toto povolání může být zřejmě i označení těchto radiologických odborníků přídomkem ‚asistent‘. Toto označení může být vnímáno úkorně a může zkreslovat představu o náplni práce radiologického asistenta,“ domnívají se odborníci ministerstva.

Má tedy problém řešení?

Existuje šance, že bychom si v dohledné době mohli k našemu zdravotnickému evergreenu o nedostatku radiologických asistentů připsat a posléze i zazpívat poslední sloku obsahující šťastný konec? Co by se mělo stát, aby se situace zlepšila?

Zdravotnické odbory spatřují řešení především v oblasti vzdělávání, zlepšování pracovních podmínek a finančního ohodnocení. Ministerstvo zdravotnictví s touto cestou do velké míry souzní a již připravuje „soubor systematických a cílených opatření“, která by měla napomoci problém s nedostatkem radiologických asistentů, ale i jiných zdravotnických oborů pomoci vyřešit.

„Jedním ze základních úkolů je zlepšení povědomí veřejnosti o činnostech radiologických asistentů a odstranění zakořeněných falešných představ veřejnosti o tom, že jde o povolání, které je rizikové z hlediska možného ozáření. Připravujeme soubor podpůrných materiálů, takzvané webcasty, kde se budeme zabývat nejčastěji zmiňovanou problematikou z dotazů, které nám přicházejí. Připravujeme také spuštění chatů. I zde bude prostor pro představení či popis jednotlivých nelékařských zdravotnických povolání. A v neposlední řadě podporujeme také specializační vzdělávání prostřednictvím takzvaných. rezidenčních míst,“ poodkrývají své plány ministerští odborníci pro oblast nelékařských povolání.

Pokud jde o zdravotnické školství, tedy v případě radiologických asistentů vzdělávání na vysokých školách, to je primárně v gesci ministerstva školství. Ministerstvo zdravotnictví ale očekává, že bude v této věci resortu školství klíčovým partnerem. „Předpokládáme úzkou týmovou spolupráci, především při definování kapacit a možnosti studia tohoto oboru v rámci celé ČR a finanční podpory fakult k pokrytí reálných nákladů výuky,“ uvedlo ministerstvo.

V oblasti prestiže je pak prý ve hře také změna názvu oboru. Uvažuje se buď o novém označení „radiologický terapeut“, či návratu k dřívějšímu názvu „radiologický laborant“. V oblasti finančního ohodnocení, které s prestiží povolání úzce souvisí, je ve hře také návrh ministerstva na úpravu rozpětí platových tříd radiologických asistentů z rozpětí 9. až 11. platové třídy na 10. až 12. platovou třídu. Pokud bychom to měli převést do řeči peněz, mohli by se absolventi vysokých škol v tomto oboru „těšit“ na 28 340 až 33 060 korun hrubého. Průměrná mzda v České republice činila dle Českého statistického úřadu ve 2. čtvrtletí tohoto roku 40 086 korun, přičemž medián mezd byl 34 111 korun. Zda tedy bude toto navýšení dostatečně motivační pro vstup absolventů do oboru, nebo nakonec rozhodnou jiné motivy, není jasné.