Nemoci, které bolí kapsu

Nejdražší chorobou je v Česku metabolická porucha glykogenóza. Léčba vyjde na 15 milionů, jenže se objeví jen u dvou lidi v zemi. V celkových nákladech ji tak s přehledem převálcuje obyčejná chřipka: 561 korun za jedno ošetření se ročně šplhá k úhrnným dvěma miliardám.

Dezinfekce, sedm stehů a obvaz. K tomu dvacet minut práce lékaře a sestry. Podtrženo, sečteno: 1200 korun. Mladík v červené bundě s kapucí a ovázaným prstem míří k recepci. "Tam to zaplaťte. S dokladem pak běžte na pojišťovnu, měli by vám to proplatit," volá za třiadvacetiletým Erikem mladá sestřička a mezitím strká do dveří dalšího pacienta.

Je půl desáté večer a lavice na vymydlené chodbě pražské Nemocnice Na Františku plní několik nemocných. Jeden se krčí s bolestí břicha, další tři vypadají jako po pouliční bitce. Na obličejích mají šrámy. Eric mezitím vytahuje peněženku a lámanou češtinou vysvětluje, že chce doklad. Pak mizí ve tmě. Na kontrolu prý už nepřijde, stehy si vytáhne sám.

"Ušetřím tak možná několik stovek. Jsem pojištěn jen základně," vysvětluje kudrnatý hoch, který pochází z Guatemaly. Cizincům se prostě v Česku stonat nevyplatí. Jenže Čechům už také ne. Přestože lékaři z pohotovosti na Františku by jim vytáhli stehy z prstu jen za devadesát korun.

Co všechno se "rozkutálí"

Podle propočtů, které letos zveřejnili pracovníci Ústavu zdravotnických informací a statistiky, totiž Češi nakupují o něco více péče, než kolik nakonec skutečně dokážou spotřebovat. Zatímco například v roce 2008 odvedl každý Čech na pojištění do státní kasy v průměru 20 392 korun, u doktora se mu pak dostalo péče za méně peněz - za průměrných 19 353 korun. Přitom musel sáhnout do kapsy ještě pro dalších tři až pět tisíc. Čím vyšší věk, tím také stoupala pravděpodobnost, že pacient peněženku otevře.

"Nejvíce se připlácelo za léky a zdravotnické potřeby," zpřesňuje zpráva ústavu. Něco navíc spolkly také regulační poplatky, zavedené předloni v lednu. Průměrná česká rodina si podle zprávy připlatila na zdraví svých členů zhruba třemi procenty veškerých svých plateb. To dříve nebývalo. Výdaje na zdravotnictví rostou dokonce rychleji než spotřebitelské ceny.

"Spoluúčast pacientů se stala naprosto nejrychlejší položkou ve výdajích. A ještě poroste. Za posledních sedm let stoupla o 123 procent, tedy z 19 na 43 miliard korun," potvrdil na 99. žofínském fóru, které se zabývalo zdravotnictvím, také šéf České lékařské komory Milan Kubek. Výdaje na zdravotnictví se přitom ve stejném období zvýšily zhruba o třetinu. Nárůst spoluúčasti pacienta je už tak podle něho na hranici sociální únosnosti.

Peníze prý přesto stále nestačí. Ministerstvo zdravotnictví začalo dokonce hovořit o krizi, která prý má do nemocnic naplno vtrhnout už příští rok. Pojišťovnám dojdou všechny miliardové přebytky, které si našetřily během posledních tří let, protože loni se poprvé vybralo na pojistném meziročně méně, a to o 0,2 procenta. Péče bude ubývat. "Pokud neuděláme zásadní reformu, která jasně definuje standardní a nadstandardní péči, tak v roce 2011 dojde k výraznému omezení zdravotní péče," varuje náměstek ministryně Marek Šnajdr.

Proč nebudou peníze a kam všechny ty prostředky plynou? Známý lékař Roman Šmucler nedávno v pořadu České televize Uvolněte se, prosím bez nadsázky prohlásil: "V českém zdravotnictví je spočítáno, že se asi tak devatenáct až dvacet procent peněz někam rozkutálí, dílem rozkrade, dílem je to neefektivní. Takže na to kdybychom se podívali, tak je to nějakých čtyřicet až padesát miliard." A pak Šmucler s narážkou na mnohdy zbytečně nabízenou péči dodal: "Je také škoda říct bohatému pacientovi, že je zdravý."

Příběh první: Nevinná viróza

Devětadvacetiletá Lucie netrpí žádnou chronickou chorobou. Do budoucna si sice zřejmě zadělává na cukrovku, vysoký tlak a rakovinu plic, protože vykouří krabičku cigaret denně, z veřejného pojištění však prozatím příliš nevyčerpala.

"Přibližně dvakrát do roka se potýkám s nějakou chřipkou či virózou, jinak nic," říká. Doma v posteli ale nezůstává, nechá si předepsat antibiotika a jde do práce. "Kromě toho jsem si loni na horách zlomila nohu," dodává.

Pojišťovnu tak dívka stála opravdové minimum necelé tři tisíce korun za rok. To je zhruba pětkrát méně, než při svém platu kolem dvaceti tisíc hrubého odvedla státu na pojistném. Na jedenáct stovek přišla její léčba jarních a podzimních viróz, necelé dva tisíce dala pojišťovna na úraz ošetření, rentgen a sádru.

Pacientka by se přesto dala podle odborníků nazvat klasickým případem neefektivního hospodaření s penězi ve zdravotnictví. Proč? Za všechno mohou "všemocná" antibiotika. Právě jejich přehnané užívání ukazuje, o kolik může zdravotnictví přijít jen kvůli nevinné viróze.

"Chřipku nezpůsobují bakterie, je to virová infekce. Pokud tedy nemá nemoc komplikovaný průběh, antibiotika se nepodávají. Léčba by měla být jen symptomatická," upozorňuje už s železnou pravidelností Martina Havlíčková z Národní referenční laboratoře pro chřipku. Základem úspěchu je podle ní klid v posteli a horký čaj s citronem. Pokud by se mělo něco polykat nebo cucat, měly by to být volně prodejné léky na potlačení obvyklých příznaků třeba paralen za 14 korun nebo strepsils za 114 korun.

V praxi to ale vypadá úplně jinak. "Řada praktických lékařů zcela nelogicky pacientům antibiotika dává," potvrzuje Blanka Kramolišová ze zdravotní pojišťovny Média. Nejoblíbenější je podle ní pilulka azitromycin, protože se polyká jen jedenkrát denně a léčba trvá krátké tři dny. Pacienti ji tak většinou skutečně doužívají.

Jedno balení antibiotik pojišťovna ve své kase téměř nepozná. Třeba zmíněný azitromycin přijde jen na 183,21 koruny. Jenže lékaři ho předpisují každé jaro a podzim třetině Čechů s virózou, takže ze stovek za pilulky je brzy miliarda. A to už pocítí velká část pacientů s jinými obtížemi. Za miliardu by se totiž mohla zaplatit léčba dvou tisíc chronických revma-tiků nebo osmi set žen se zhoubným nádorem prsu, tedy nemocí, které skutečně zabíjejí. A není tajemstvím, že české zdravotnictví na všechny tyto nemoci prostředky nemá.

Příběh druhý: Nejsou peníze

Začalo to nenápadnými virózami a občasnou bolestí v zápěstích a kříži. Dnes se chystá třiačtyřicetiletá Radana do polovičního invalidního důchodu. Užívá cytostatika, k tomu silné léky na bolest.

"Před dvěma lety mi zjistili revmatoidní artritidu (chronické záněty kloubů, pozn. red.). Od té doby se nemoc pořádně rozvinula. Občas se cítím docela dobře, jindy jsem ale tak rozbolavěla a zatuhlá, že ráno nemůžu ukousnout rohlík.

Potřebuju pomoct nalít čaj, namazat chleba, zavázat tkaničky," popisuje Radana. Jsou noci, kdy prý bolestí nezamhouří oka. "Na biologickou léčbu ale nemám nárok. Je příliš drahá," krčí rameny. Jde o cílenou léčbu, která působí jen tam, kde má, neoslabuje organismus a ten pak dokáže s chorobou bojovat. Tato léčba může postup nemoci zcela zastavit, klasická ji pouze zpomalí, takže pacient nakonec stejně zemře; pouze o něco později.

Podobných případů by se napočítaly v Česku desetitisíce. Podle Věry Matějkové z Revmaligy je v české populaci odhadem jedno procento revmatiků. Biologickou léčbu, která stojí až půl milionu korun, však dostane jen velmi malá část z nich. Ti ostatní se léčí klasicky. Stejně jako Radana. Ani klasická léčba ale není zadarmo, i když místo půl milionu stačí desítky tisíc.

Největší díl nákladů vždy ukrojí medikamenty. Jen loni se v lékárnách a nemocnicích vydalo podle Státního ústavu pro kontrolu léčiv na 350 milionů antirevmatik za 5,5 milionu korun. A více než miliarda analgetik za necelých dvanáct milionů korun. Další peníze putují na krevní testy, rentgeny a rehabilitace. V krajních případech i na výměny zdegenerovaných kloubů - rovněž za desítky tisíc.

"Hitparáda" nejdražších neduhů

"Žebříčky nejdražších chorob obecně nevedeme, podle orientačních údajů k nim ale revmatismus skutečně patří," potvrzuje obrovské výdaje za artritidu mluvčí Všeobecné zdravotní pojišťovny Jiří Rod.

Drahá je rovněž léčba roztroušené sklerózy. "Stojí mezi 300 a 400 tisíci korun," doplňuje Rod. K podobně finančně náročným patří i hemodialýza nebo cukrovka. A samozřejmě rakovina, která ročně spolyká miliardy. Třeba pacient s nejčastějším nádorem tlustého střeva a konečníku, který lékaři nově najdou u 1100 lidí ročně, vyčerpá ze zdravotního pojištění kolem milionu a půl ročně. Celkem se v Česku ročně objeví v průměru 66 000 nových pacientů s některým z mnoha typů rakoviny. Pokud se však chorobu podaří odhalit včas, nepohybuje se cena léčby v milionech, ale může stát "jen" stovky tisíc.

Přední příčky v pomyslné "hitparádě" drahých neduhů ovšem zaujímají vzácné metabolické vady, kterými sice trpí jen necelých šest procent obyvatelstva, ale náklady na každého z pacientů se počítají v milionech ročně. Například glykogenóza typu 2, která postihuje hlavně kojence a při níž se v jejich játrech, srdci a svalech hromadí živočišný škrob, přijde na 15 milionů. S touto vadou se ovšem narodí nanejvýše dvě děti ročně.

Paradoxně se mezi drahé choroby řadí i obyčejná chřipka. Byť se ošetření jednoho pacienta pohybuje kolem pětistovky, zhruba tři miliony návštěv u lékaře ročně z toho dokážou udělat částku mezi 1,5 a dvěma miliardami. Pokud se přidají komplikace, či dokonce hospitalizace, je to ještě více.

Pilulkoví rekordmani

Peníze dokážou roztočit i sami pacienti. Nejlépe je to vidět na pilulkách. Češi předloni spolykali léky za neuvěřitelných 72,75 miliardy korun. Zařadili se tak mezi evropské rekordmany. Ne vždy šlo přitom o holou nezbytnost.

Jak totiž spočítal Státní ústav pro kontrolu léčiv, největší hromadu léků užívaných v Česku tvoří obyčejný paralen. Lidé si ho kupovali vesměs ze svého a za loňský rok dokázali nashromáždit třináct milionů balení za 328,5 milionu korun. Podobně investovali do ibuprofenu. Ve statistikách stojí, že spotřebovali téměř deset milionů balení za bezmála půl miliardy korun. Na odbyt šla i analgetika a kyselina listová. Té se v lékárnách prodalo 386 tisíc balení za šestnáct milionů korun.

Na předpis pak Češi nejčastěji užívali pilulky na žaludek, vysoký tlak a na nervy. Léků na uklidnění spotřebovali kolem 57 milionů krabiček. I tady se dokážeme po letech srovnat se západní Evropou. Počet duševně chorých v zemi totiž roste - z původních 360 tisíc se za deset let zvedl o třetinu. Obyvatelstvo sužují také deprese, únavový syndrom a závislosti.

"Ze všech stran slyšíme, že hlavním problémem zdravotnictví je nedostatek financí. Že medicína dosáhla úžasných úspěchů, máme ohromné možnosti v technice, diagnostice, léčbě, ale nejsou na to peníze. Až budeme mít dost peněz, tak prý krize skončí," říká lékař a zastánce "ekologické medicíny" Jan Hnízdil. "Jenomže to je omyl," upozorňuje.

O další miliony korun na léky a přístroje podle něho vůbec nejde, krizi zdravotnictví nezpůsobila finanční nouze. Je to přesně naopak: finanční nouze je důsledkem toho, jak se medicína dělá v praxi. "Obrovské množství léků a diagnostických úkonů je pacientům poskytováno naprosto zbytečně. Někdy je to i poškozuje," upozorňuje Hnízdil.

Zdravotnictví by se podle něho mělo od základů změnit. Od pilulky by mělo obrátit pozornost znovu na pacienta a na jeho potřeby. Místo léčení by mělo uzdravovat. Padnout by měla vize pacienta jako klienta.

"Jakmile totiž přistoupíme na tezi, že pacient je zákazník, plyne z toho, že lékař je prodavač. Tedy že zdraví je srovnatelné zboží jako v supermarketu. Pacient že je v roli toho, kdo tlačí vozík, a lékař v úloze obsluhy, která mu má vozík naplnit spoustou pestrobarevných pastilek, z nichž naprostou většinu nepotřebuje," uvažuje lékař. Změnit přístup by ovšem podle jeho slov měli také pacienti. Je třeba, aby se o sebe pokud možno sami starali a to zatím v Česku není zvykem.

Kolik stojí nemoci

Chřipka

cílené vyšetření lékařem: 166 Kč
analýza krve a moči: 101 Kč
kontrolní vyšetření po týdnu: 111 Kč
léky většinou volně prodejné: nehradí pojišťovna
pokud antibiotika, pak nejčastěji azitromycin: 183,21 Kč
Celkem: 561,21 Kč

Zlomená noha

cílené vyšetření chirurgem: 251,95 Kč RTG kostí a kloubů: 236,50 Kč
fixace sádrovou dlahou: 300,90 Kč
kontrolní vyšetření chirurgem 2. den: 126,48 Kč
dotočení sádrového obvazu: 110,16 Kč
připevnění nášlapného podpatku: 224,40 Kč
kontrolní vyšetření chirurgem po 8 týdnech: 126,48 Kč
RTG kostí a kloubů: 236,50 Kč
sejmutí sádry: 93,84 Kč
analgetika volně prodejná: nehradí pojišťovna
Celkem: 1707,20 Kč

Rakovina střeva a konečníku

nekomplikovaná operace a hospitalizace: do 150 000 Kč
komplikovaná operace a hospitalizace: do 230 000 Kč
chemoterapie s biologickou léčbou: 110 až 115 000 za měsíc
roční chemoterapie: až 1380 000 Kč
Celkem: 1530 000 až 1610 000 Kč

Rakovina prsu

nekomplikovaná operace a hospitalizace: 50 000 Kč
hormonální léčba: 4500 až 53 000 Kč
radioterapie Co 60: 6000 až 8000 Kč
radioterapie LU: asi 15 000 Kč
chemoterapie léčbou s biologickou: chemoterapie: 110 000 Kč za měsíc až 1320 000 Kč
Celkem: 1550 000 Kč

Rakovina plic

nekomplikovaná operace a hospitalizace: do 150 000 Kč
komplikovaná operace a hospitalizace: do 230 000 Kč
radloteraple LU: 15 000 až 25 000 Kč
chemoterapie léčbou s biologickou: 88 000 Kč
půlroční chemoterapie: 550 000 Kč
Celkem: 750 000 až 800 000 Kč

Zdroj*: ZP Média, VZP, TÝDEN

Týden, Veronika Rodriguez

Zdroj: Týden