Nemocnice bez pacientů

Luxus je tady vidět na každém kroku. Na plyšových kobercích, které mají hustší a vyšší chlup než ty u nás doma v ložnici, takže kalkulačka v mé hlavě se zastaví u cifer, nad nimiž se dá jen tiše polknout. Na stěnách obložených půvabným dřevem, jehož název mi sice mí průvodci na požádání řeknou, ale je natolik exoticky nevyslovitelný, že jej raději hned zapomenu. Nebo na záchodcích, které jsou pro případ, že by došel papír, vybaveny speciálním omývačem a oplachovačem zadnice. Prostě – pro pacienta zvyklého z českého zdravotnictví na okopané umaštěné zdi ponurých chodeb pohádka.

Pavel Laštovka, jeden z jednatelů společnosti Proton Therapy Center, která stavbu vybudovala, má evidentně vkus. "Design je z větší části moje práce. Chtěli jsme, aby se tu pacienti cítili dobře, když už mají tak vážnou diagnózu," vysvětluje.

To nepochybně budou.
Nejde totiž jen o uklidňující pohled do akvária s rybičkami nebo na rozměrná malířská plátna s optimistickými malbami, která zatím leží opřené o zem. Jde i o technologie, které toto zdravotnické zařízení nabízí v zákulisí, a o to, co ta technika dokáže.

Což je pro mě, která vláčí dítě po všech technických památkách v okolí a za vrchol spokojenosti považuje sobotu strávenou prolézáním všech dosažitelných i veřejně nepřístupných prostor přečerpávací elektrárny Dlouhé Stráně, rozhodně zajímavý zážitek.

Tak jako jsem kdysi nadšeně stála v rotoru elektrárny, teď stojím ve zhruba stejně velkém prostoru pod cyklotronem. Nad hlavou mám 220 tun (tedy váhu obřího letadla i s pasažéry a bagáží). A u nohy mi stojí nenápadná červená lahev o velikosti hasicího přístroje.

Ta je důležitá. Je začátkem procesu, na jehož konci je nejprve pacient s nádorem a pak, ideálně, vyléčený pacient.
Lahev totiž obsahuje vodík, který se v cyklotronu nade mnou štěpí a vzniklý svazek protonů vystřelí rychlostí 180 tisíc kilometrů za sekundu ven. Přesněji: ocelovou trubkou s vakuem, kterou v pravidelných intervalech obepínají magnety a usměrňují paprsek tlustý asi sedm milimetrů. Neviděla jsem ho. Ale věřím vrchnímu fyzikovi Vladimíru Vondráčkovi.

"Právě probíhají testy, kdy ladíme práci jednotlivých magnetů," říká. "Včera nám to ještě všechno nevycházelo a byly nějaké potíže, dnes jsme naplánovanou práci skončili předčasně, protože všechno šlape," popisuje spokojeně.

Paprsek díky složitým výpočtům počítačů a práci magnetů prolétne trubkou v pět a půl metru tlusté stěně přesně tam, kam má – do těla pacienta ležícího v jedné ze čtyř ozařoven. Načež se rozprskne v nádoru, kde rychle letící protony svou obří energií zabijí rakovinné buňky. Stačit by na to mělo několik zhruba sedmiminutových sezení, a má-li pacient i nezbytný kus štěstí, nádor zmizí definitivně.

Na rozdíl od ostatních ozařovačů, které také využívají stejný princip k léčbě rakoviny, jen s jinými druhy usměrněných částic, má protonový paprsek tu výhodu, že v nádoru skončí. "Neprolétne tělem pacienta, takže neničí okolní tkáně," vysvětluje hlavní lékař radioterapie Jiří Kubeš.

Třeba u nádorů prostaty se u každého druhého ozařovaného pacienta do dvou let objeví krvácení z konečníku právě kvůli zasažení zdravých částí tkáně. "Léčba protony tento nepříjemný vedlejší efekt léčby snižuje na třetinu," vypráví Jiří Kubeš. "Nehledě na to, že pacienti léčení protonovou terapií mají větší šanci na zachování sexuálního života – výsledky ukazují, že impotence, jako negativní vedlejší účinek ozáření, je mezi nimi méně častá," popisuje lékař.

A důležité je nezasáhnout okolní tkáně i u nádorů mozku, míchy, očí nebo u nádorů měkkých tkání, jako je rakovina prostaty. Ze stejného důvodu se protonový paprsek využívá při léčbě nádorů u dětí. Ty pak třeba nemají poruchy růstu. "Je to léčba budoucnosti, za pár let se bude ozařovat všechno protonem," dodává lékař.

Podobných protonových center je ve světě pouze 38, ale rychle se budují další. Není divu, že bratři Laštovkové, kteří české centrum vybudovali, sem ochotně doprovázejí exkurze lékařů, vědců i novinářů. Do knihy návštěv jsem se zapsala hned pod jméno náměstka ministra zdravotnictví. Každý se chce podívat na nejmodernější technologii, jaká je v ozařování na světě k mání.

Každá mince však má dvě strany: možná jsme předběhli dobu až příliš. Onkologové totiž říkají, že nádorů, pro které je léčba protonem výrazně lepší nebo jediná možná, je málo. "Řádově jde jen o desítky pacientů ročně," říká předseda onkologické společnosti Jiří Vorlíček.

A shoduje se tak s dalším onkologem Davidem Feltlem, když tvrdí, že pokud se přístrojem budou ozařovat i pacienti s běžnými typy nádorů, kde efekt léčby je víceméně stejný, ale cena dražší, pak se brzy vyčerpají peníze pojišťoven určené na léčbu nádorů. "A to by nebyla dobrá zpráva pro českou onkologii," dodává Vorlíček. Čili: pacient se poveze cadillakem tam, kde stejnou službu udělá škodovka.

"Jenomže díky tomu, že protonový paprsek je cílenější, zkrátí se počet nutných ozáření, třeba právě u té prostaty jsme schopni se dostat až na polovinu léčebných frakcí, a tím peníze zase šetříme," oponuje Kubeš.
Ať tak či onak, pro pacienty je vznik protonového centra dobrou zprávou. Pro pojišťovny ne.
Je jisté, že v protonovém centru se pacient bude cítit dobře, což je znát i na zajímavých "vychytávkách". Například na postelích, na nichž pacient při ozařování leží.

"Ta postel si vás položí sama ze stoje, stačí se jen mírně zaklonit. Je nepříjemné, když se má nemocný sám někam škrábat. A taky je to důležité pro personál, který nemusí manipulovat s obézními lidmi," ukazuje Václav Laštovka, druhý z bratrů a jednatelů společnosti.

Procházíme jedním patrem budovy za druhým. Nábytek ještě nestojí u stěn ambulancí, ale čeká na vybalení. Dělníci teprve montují obklady v jedné z ozařoven, ale budova už žije. Pracuje tu pětašedesát lidí, lékařů i fyziků, funguje jídelna, cyklotron pracuje a jen jeho provoz stojí na energiích okolo milionu korun měsíčně... Náklady naskakují. Chybí jen ti pacienti. A výdělek.

Bratři Laštovkové o penězích moc nemluví, ale z účetních závěrek jejich společnosti je zřejmé, že hodnota spravovaného majetku v roce 2009 vzrostla fakticky z nuly na 1,2 miliardy korun. Podstatnou část tvoří náklady příštích období. V roce 2010 hodnota spravovaného majetku dále vzrostla až na téměř 1,7 miliardy a opět jde o chystanou investici, která bude vytvářet příjmy až v budoucnu. Kdy? Snad už v příštím roce.

Právě teď se rozhoduje o tom, zda se tato nemocnice nestane podobným přízrakem jako ta ze slavného britského seriálu Jistě, pane ministře z dílu Humánní společnost. Ta sice měla všechno, jen ne pacienty. V britském systému zdravotnictví však byla finančně úspěšná. V Česku to bez pacientů nepůjde, takže smlouva s VZP a objem pacientů, který protonovému centru dovolí ročně ošetřit, jsou proto klíčové.

Sledovat, jak to s největší soukromou zdravotnickou investicí u nás dopadne, je důležité i z jiných důvodů. Chvíli to totiž vypadalo, že se obří investice zasekne na čistě českých důvodech. Na mezilidských vztazích a na penězích, které měly být a nebyly.

"Když se mi konečně podařilo po třech letech práce sehnat a nasmlouvat tým odborníků, kteří nejsou jen tak k mání – je to vysoce specializovaný obor, tak se ukázalo, že chybějí peníze na provoz. Nevím, jak je to možné, ale nebyly, takže nikdo z týmu nenastoupil," popisuje Antonín Pečenka, bývalý nucený správce VZP, který pro proton centrum nejdřív smlouvu podepsal ze strany VZP a pak šel do firmy pracovat jako hlavní manažer. S bratry Laštovkovými se nyní rozešel ve zlém. "Soudím se s nimi. Dluží mi asi čtvrt milionu korun," uzavírá.

MF DNES

Lenka Petrášová

Zdroj: Mladá fronta Dnes