Nezastrašili nás, nekoupili, proto vítězíme

Od března jste se stal placeným šéfem LOK, abyste dohlížel na plnění slibů, které v rámci akce Děkujeme, odcházíme lékaři vyjednali s ministrem zdravotnictví. Jak jste spokojen s plněním memoranda?

V některých nemocnicích se vyskytly problémy s návratem lékařů zpět do práce, a to přesto, že často ředitelé avizovali, kolik mají nasmlouvaných lidí. Ve skutečnosti nikoho neměli. Nejpalčivější problém byl v Uherském Hradišti, kde ředitel tvrdil, že má desítky lidí. Ve skutečnosti neměl vůbec nikoho. Byl tvrdý boj o to, aby se mohli vrátit, přičemž pan ředitel používal právně úplně irelevantní kroky, kdy například zakazoval předsedovi tamějších odborů pobyt v nemocnici. Nakonec lékařům pomohl předseda dozorčí rady. Ředitel ty lékaře ale poškozuje dál, což je dle mého velký problém. Nicméně je nutno dodat, že napnelismus mezi ředitelem a zaměstnanci byl už dávno před tím.

Ale vy sám jste se do vinohradské nemocnice vrátit nemohl...

Ano, u mě to bylo také podivné. V průběhu března jsem sice dostal dopis, zda se chci vrátit, ale domnívám se, že takhle se s člověkem nejedná. Mám svoji hrdost, tak se panu řediteli podbízet nebudu.

Byl jste nazýván vyděračem, doktorem Cvachem... Když se ohlédnete zpět, je něco, co byste dnes udělal jinak?

Nemá cenu spekulovat, co by kdyby. Domnívám se, že naše akce přinesla dobrý výsledek pro lékaře. Nevidím tedy důvod něco dělat jinak. Samozřejmě byla napadána naše černobílá sanitka ­ souhlasím s tím, že to bylo na hraně. Titulek na sanitce exodus ­exitus byl ale s otazníkem. Šlo tedy o úvahu, nikoliv o vyhrožování. Celé jsme to nedělali proto, abychom pacienty strašili, ale proto, abychom zdravotní péči pro ně zachránili. Personálně totiž už byla zdravotní péče v regionech dost špatná. Dělali jsme to pro záchranu systému, ne pro jeho doražení. Samozřejmě, že nám bylo poté podsouváno kdovíco. Štvavá kampaň, která byla proti nám vedena poslední dva měsíce, neměla s realitou vůbec nic společného. Je vidět, že jsme vskutku píchli do vosího hnízda. Zarážející ale je, že zde byla obrovská snaha, abychom se nedohodli. Nemocnice by totiž zůstaly neobsazeny a byly by levným soustem pro něčí podnikatelské aktivity.

Část ODS nemohla dohodu s ministerstvem unést...

Viděl jste, že nás uráželi do poslední chvíle. Byli hluboce přesvědčeni, že se dohodnout nemůžeme a že urážky neskousneme. Byl jsem rád, že lidé pochopili, že nahrát těmto lidem by bylo špatně. Pochopili jsme jejich účelovost. Bylo totiž jasné, že to nemůže dělat nikdo z čiré hlouposti. Když s někým jednáte a máte zájem na dohodě, tak ho nemůžete přece urážet! Od ODS je to vrchol farizejství, neboť oni nenesli žádnou zodpovědnost. Mohu vám říct, že kdyby nešlo o lidské životy, tak jsem pana Šťastného (Boris Šťastný z ODS je předsedou sněmovního zdravotního výboru ­ pozn. aut.) ty manévry nechal udělat, aby bylo vidět, že i tohle je neschopen zařídit. On a jeho parta by jistě řekli, že za to mohou ministerstvo a doktoři. Panu Šťastnému určitě o pacienty nejde, proto se také živí něčím jiným než léčením pacientů. Navíc je zbabělý v tom, že by nebyl pohnán k zodpovědnosti.

Domníváte se, že lze zdravotnictví reformovat za situace, kdy v něm má velký vliv bakalář Marek Šnajdr, bývalý náměstek ministra zdravotnictví?

Jedná se o provařeného člověka, jemuž je moc dobře jasné, jak věci v resortu fungují. Věděl, že ministrem jej učinit nemohou, na druhou stranu náměstkem být mohl. Celá léková politika, kvůli níž tekly zbytečně peníze, celý ten nečinný Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL), to vše je dílo pana Šnajdra.

Domníváte se, že vaše protestní akce nevyhloubila příliš hluboké zákopy mezi pacienty a lékaři? Někteří pacienti chtěli totiž dokonce zveřejnit seznamy odcházejících lékařů...

Musím se tomu jenom smát, neboť ten, kdo si to přál, mluví rádoby za všechny pacienty. Naše mlčící většina si nic nepřála, byla to jen snaha napětí eskalovat. Existovaly zde nějaké vztahy mezi pacienty a lékaři. Vím to, neboť jsem člen revizní komise a dostávám stížnosti. A u 95 % z nich se týká úrovně komunikace, když někdo pacientovi něco nevysvětlil. Těch ryze odborných pochybení je málo. Můžu vám říct, že bez ohledu na naši akci stížností přibývalo. Nežili jsme v žádném idylickém stavu a jsem přesvědčen, že na tomto stavu akce vůbec nic nezměnila. Nechci to omlouvat, ale po nás by se chtělo, abychom byli právníky, ekonomy, lékaři a psychology. A to všechno v jedné osobě. My jsme také jenom lidi! Jsem přesvědčen, že většina pacientů pochopila, že jsme na ně mysleli a nechtěli jsme jít ve své akci za první březen.

Ale třeba rodičky nebo chronicky nemocní byli zneklidnění. Uvědomovali jste si to?

Ano, ale nebylo to naší vinou. V březnu 2010 jsme uvedli naše požadavky a první návrh jsme dostali 28. ledna dalšího roku. Nicméně trvám na tom, že jsme se to snažili vyřešit zavčas a nenechávali to na šibeniční termín. I tak mně těch lidí bylo líto. Je zajímavé, že i přes mediální masáž proti nám jsme podle nejhorších průzkumů měli 30procentní podporu lidí ­ na to se v ČR vyhrávají volby! A to strany dělají cílenou kampaň pro lidi, a ani těch 30 % nedostanou. My jsme to dle médií prý dělali pro sebe, a přesto jsme měli 30procentní podporu.

Myslíte, že průzkumy byly zmanipulované?

Ano, neboť když jsme jezdili po republice, měli jsme podporu drtivé většiny lidí. Přes to všechno mít podporu třetiny lidí je supervýsledek. Když se jim nás nepovedlo zastrašit, ani koupit, tak nás začali dělit na ty tzv. slušné, co výpověď nepodali, a na ty tzv. neslušné. Pak se nás pokusili rozdělit na skupiny doktoři proti sestrám, pak doktoři proti veřejnosti. Nic se jim však nepodařilo. Za sestry mluvila neustále paní Jurásková (Dana Jurásková je prezidentkou České asociace sester pozn. aut.) a ztratila tím veškerou podporu, když jak hyena těsně před koncem chtěla také něco urvat. A to přitom celou dobu sestry nic nechtěly! Já mám čisté svědomí, neboť jsme od září všem hlavním sesterským organizacím ­ Odborovému ssvazu zdravotnictví a sociální péče (OS ZSP) a Unii sester - nabízeli, ať se k nám přidají. Je mi líto, ale ty dvě miliardy nešlo na konci ještě dále parcelovat. Vážím si proto postoje předsedkyně OS ZSP Dagmar Žitníkové, když řekla, že v této fázi sestry nic nechtějí. Věřím, že každý, kdo mne zná, potvrdí, že nejsem nelida, který nepřeje sestrám. Asi nejsem takový manipulátor, jak o mně tvrdili, když nás podpořila řada odborných společností, evropští odboráři, mezinárodní organizace lékařů zaměstnanců. Klíčové bylo, že jsme se ve štvavé kampani nenechali zastrašit, koupit, ale ještě více jsme se stmelili. Domnívám se, že jsme mnoha závistivcům dokázali, že nám nešlo jen o peníze, ale také o reformu zdravotnictví.

Haló noviny Karel MUŠKA

Zdroj: Haló noviny