Novinky v reklamních paragrafech
Paragrafů, které omezují reklamu, stále přibývá. Navíc občas nevznikají pod společnou střechou zákona o regulaci reklamy, ale zcela nenápadně, v různých jiných předpisech. Není pak divu, že o nich málokdo ví. Proto považuji za účelné věnovat tuto rubriku právě jakémusi přehledu posledních změn.
Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) vydal nový komplexní pokyn pro reklamu léků. Pravda, SÚKL nemá žádnou pravomoc vydávat zákazy nad rámec zákona, ale jeho pokyny o tom příliš nesvědčí, čímž vyvolávají v uživatelích jistý zmatek. Poslední pokyn mimo jiné ještě více omezuje citace ze studií (které přitom zákon vůbec výslovně nezakazuje), snaží se zakázat strašení v reklamě vakcín (které přitom zákon výslovně povoluje) a snaží se například zakázat tiskové konference věnované lékům na předpis (což je složité téma na zvláštní kapitolu). Je tedy celkem jisté, že po některé z udělených pokut, která se bude opírat o podobná ustanovení ve vlastních pokynech SÚKL, bude následovat soudní spor, v němž již nepůjde o samotnou reklamu, ale o to, zda pokyn SÚKL je v takové podobě platný či oprávněný. Na výsledek bude čekat nejeden farmaceutický inzerent s velkým zájmem.
Záhadný zákon „o ochraně některých služeb v oblasti rozhlasového a televizního vysílání a služeb informační společnosti“ vyšel již před nějakým časem. Ten zase zakazuje „přímo nebo nepřímo propagovat jakýmkoli způsobem nedovolená zařízení“. Nedovoleným zařízením je přitom „jakékoli zařízení (nebo program) navržené nebo převzaté za účelem umožnění přístupu k chráněné službě ve srozumitelné formě bez souhlasu poskytovatele chráněné služby“, což asi, chápu-li to správně, znamená obcházení ochrany placeného vysílání či placeného internetu.
V samotném reklamním zákoně pak také máme jednu novinku týkající se transplantací a dárcovství orgánů. Podle nového § 5c, který zaujal místo zrušené regulace zdravotnických prostředků, se nově zakazuje reklama podporující darování lidských tkání a buněk za finanční odměnu nebo jiné srovnatelné výhody. Také reklama týkající se potřeby nebo dostupnosti lidských tkání a buněk určených pro použití u člověka, jejímž účelem je nebo která může sloužit k získání finančního zisku nebo jiných srovnatelných výhod, se zakazuje. Těmito novými zákazy ovšem nemá být dotčeno zajišťování informovanosti a zákaz inzerování a reklamy podle zákona upravujícího provádění transplantací. Ten totiž zase naopak povoluje ministerstvu zdravotnictví zajišťovat informovanost veřejnosti o významu a o možnostech darování tkání a orgánů, a to zvláště dárcovství krvetvorných buněk, o způsobu vyjádření nesouhlasu s posmrtným odběrem a o významu transplantací. Je v tom všem ale trochu zmatek: stejný zákon totiž možná o kousek dál zakazuje nejen reklamu dárcovství za peníze, ale reklamu a dárcovství jako takového, když stanoví: „Inzerování a reklama za účelem poptávky nebo nabídky orgánů jsou zakázány.“ Snad tím, doufejme, nemá zákon na mysli i charitativní reklamy pro získání bezplatných dárců.
Zajímavé a důležité je, že na tento nový zákaz a na případné sponzorování podporující darování lidských tkání a buněk za finanční odměnu má - mimo rozhlas a televizi - dohlížet Státní ústav pro kontrolu léčiv, který již prokázal, že je takový úkol schopen aktivně plnit. Nejde tedy jen o slůvka vypuštěná do větru, která by nikdo nedokázal uvést v život.
Zdroj: Strategie