O boji proti korupci vládní návrhy nesvědčí
Omezit korupci ve zdravotnictví na co nejmenší možnou míru, to byl jeden z požadavků protestujících lékařů, kteří se zúčastnili nedávné akce Děkujeme, odcházíme. Kvůli dvěma miliardám, jež požadovali na navýšení svých platů, hrozil téměř kolaps zdravotní péče a politici vymýšleli náhradní krizové plány, přičemž se jednalo o pouhý zlomek odhadovaných úspor, o které by byl zdravotnický rozpočet bohatší, pokud by se podařilo korupci výrazně omezit. S bojem proti korupci nelze než souhlasit a pod toto heslo se podepíše většina politiků napříč politickým spektrem. Mnohem problematičtější je však jeho praktická realizace.
K protikorupční strategii se hlásí celá vláda, nicméně v probíhající „okurkové sezóně“ jednají poslanci o vládní novele zákona o veřejných zakázkách, která větší transparentnost příliš nepřináší. Neumožňuje totiž zjistit, kdo je konečným příjemcem veřejných peněz, které v soutěži o veřejnou zakázku získala vítězná firma. Rovněž nezabraňuje tomu, aby osoby mající vliv na rozhodování o veřejné zakázce nebyly podílníky firem získávajících tyto zakázky, a tudíž neměly přímý prospěch z finančních prostředků z veřejných rozpočtů. Upozornila na to iniciativa „Konec korupci!“, což je společný projekt Nadačního fondu proti korupci (NFPK) a občanského sdružení Veřejnosti proti korupci (VPK). Ta také přichází s vlastním návrhem úpravy vládní novely, který by možnou korupci při veřejných zakázkách výrazně potlačil.
Kouzlo je v transparentnosti
Zadávání veřejných zakázek může být ekonomicky efektivní, pouze pokud mezi dodavateli existuje skutečná soutěž, jejímž základním předpokladem je, že vítěz zakázky není určen předem. Nástrojem této neblahé praxe je nastavování natolik specifických kritérií pro uchazeče o veřejnou zakázku, že jim odpovídá právě jedna konkrétní společnost, zatímco ostatní uchazeči některé z kritérií nesplňují. V takové situaci de facto žádná soutěž mezi dodavateli neexistuje a dá se předpokládat, že cena zakázky je automaticky předražená, protože o ni nikdo nesoutěžil.
O takový případ půjde také vždy, když osoba přidělující veřejnou zakázku bude mít majetkový podíl ve firmě, která figuruje v roli dodavatele či subdodavatele, a díky tomu i přímý zisk z toho, že této firmě udělí zakázku. Dnešní právní úprava obsahuje požadavek, že součástí nabídky v soutěžích o veřejné zakázky musí být aktuální seznam vlastníků akcií, jejichž hodnota přesahuje 10 % základního kapitálu. Toto ustanovení z hlediska prevence korupce, střetu zájmů a zabránění zneužívání veřejných zakázek k praní špinavých peněz mnoho neřeší a vládní novela z května 2011 ho bohužel vůbec nezpřísňuje. Bude‑li mít společnost ucházející se o veřejnou zakázku listinné akcie na majitele (doručitele), jak je tomu například u společnosti Kardio Port, a. s., dodavatele speciálního zdravotnického materiálu pro IKEM podezřelého z předražené téměř půlmiliardové zakázky, nebude nijak možné ověřit, zda vlastníci uvedení v seznamu, jenž má být součástí nabídky, jsou skutečnými vlastníky společnosti, a také nebude možné zajistit, že po vítězství ve veřejné soutěži akcie nepřejdou na nové majitele, kteří ve skutečnosti budou z této zakázky profitovat.
Proto je podstatou návrhu iniciativy Konec korupci! požadavek, aby firmy ucházející se o veřejné peníze zcela odkryly svou majetkovou strukturu, a umožnily tak dohled nad efektivním vynakládáním těchto finančních prostředků. „Chce‑li firma dostávat veřejné peníze, musí se před státem ‚svléknout donaha‘: musí ukázat celou svou majetkovou strukturu až po beneficienty,“ říká předseda správní rady Nadačního fondu proti korupci Karel Janeček. „Toto ‚svlékání firem donaha‘ není žádnou novinkou. Standardně se uplatňuje u všech bank, pojišťoven, finančních institucí, zkrátka u firem, jimž lidé svěřují návratně své peníze. Není tedy nejmenší důvod, proč by firmy, kterým občané svěřují peníze nenávratně, neměly ukázat celou svou majetkovou strukturu,“ dodává.
Anonymní listinné akcie – nástroj korupčních praktik
Novela zákona o veřejných zakázkách není jedinou normou, která by současné nevyhovující právní prostředí ještě zhoršila a korupčním praktikám naopak spíše nahrála. Vlastnické vztahy ve firmách, jejichž netransparentnost je podmínkou korupčního jednání, upravuje i občanský zákoník a zákon o obchodních korporacích, o jejichž novelách se také aktuálně jedná. Podle iniciativy Konec korupci! však hrozí, že budou‑li návrhy občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích přijaty v současné podobě, přispějí k dalšímu markantnímu zhoršení neprůhlednosti podnikatelského prostředí a posílení korupčních struktur v České republice. Vládní návrhy těchto norem ponechávají existenci anonymních listinných akcií, hlavního nástroje kryjícího korupční praktiky, beze změny. Ba co víc, důvodová zpráva zákona o obchodních korporacích prohlašuje, že zrušení anonymních listinných akcií je „překonanou“ myšlenkou. Listinné akcie na doručitele (na majitele) jsou přitom hlavním symbolem korupce v očích veřejnosti, protože tyto akcie nejsou evidovány v žádné evidenci či rejstříku, a jejich vlastníci tak nejsou dohledatelní. Odstranění těchto akcií by mělo mít i důležitý psychologický účinek na veřejnost v jejím vnímání korupčního prostředí v ČR. Zdá se, že navzdory proklamacím o boji proti korupci vládě o skutečné kroky, které by k němu vedly, nejde.
Kromě toho vládní návrh silně rozostřuje i vlastnictví společností s ručením omezeným. „Zatímco u akciových společností je v nově navrhované úpravě občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích intenzita zhoršení transparentnosti vlastnictví značná, u společností s ručením omezeným je téměř absolutní a dělá z nich skoro dokonalou pračku na špinavé peníze,“ uvádí členka občanského sdružení Veřejnost proti korupci Hana Marvanová. „O korupci není možné stále jen diskutovat, potřebujeme hmatatelné výsledky. Iniciativa Konec korupci! je výzvou ke změně; výzvou vládě, parlamentu, veřejným orgánům: je nejvyšší čas začít korupci účinně řešit! Projekt Konec korupci! je také výzvou všem občanům, organizacím a spolkům, jimž není situace v České republice lhostejná,“ uzavírá člen správní rady NFPK Stanislav Bernard s tím, že Nadační fond proti korupci vítá veškeré podněty na prošetření možné korupce od občanů. Doufejme, že vláda nakonec své protikorupční úsilí začne myslet vážně a nebudeme muset uvažovat o krajnostech jako v Indii, kde aktivista Anna Hazare, označovaný jako nový Gándhí, držel veřejnou protikorupční hladovku, aby donutil parlament přijmout tvrdší protikorupční zákony. Po 12 dnech, poté, co koncem srpna indický parlament odsouhlasil požadavky veřejnosti v oblasti boje proti korupci, však mohl svůj protest ukončit. Jak dlouhá by musela být hladovka v Česku, aby byla úspěšná, nelze s jistotou odhadovat…
V čem Česká republika zaostává?
V porovnání s Rakouskem, jež má zhruba stejný počet obyvatel jako České republika, je v ČR počet neprůhledných akciových společností asi sedmkrát vyšší. Ke konci roku 2010 bylo v Rakousku 1 650 akciových společností s listinnými akciemi na doručitele (majitele), kdežto v Česku existovalo ke stejnému datu – podle údajů agentury ČEKIA – 12 188 akciových společností s takovýmito neprůhlednými anonymními akciemi (53 % všech akciových společností). Na rozdíl od české vlády však rakouský kabinet předložil před měsícem parlamentu návrh, podle něhož by měly být listinné akcie na doručitele úplně zrušeny a převedeny buď na akcie na jméno, či na zaknihované cenné papíry.
Zdroj: Medical Tribune
