Přeskočit na obsah

Omluvit se

František Koukolík 2
František Koukolík. Foto: Jiří Koťátko

Jestliže člověk provede druhému člověku cokoli, co ho poškozuje, měl by to napravit, chce‑li udržet vztah. Jedním ze způsobů nápravy je omluva. V omluvě přiznáváme, že jsme se dopustili chyby, přebíráme za ni odpovědnost, vyjadřujeme lítost, slibujeme nápravu a že se to nebude opakovat, žádáme odpuštění. Poctivá a upřímná omluva je důležitá. U poškozených snižuje míru hněvu a možné agrese, otevírá cestu k odpuštění.

Někteří lidé se omluvit nechtějí, dělá jim to potíže. Vymlouvají se, provinění přesouvají na druhé lidi. Mají pocit, že by se jim snížila sebeúcta, bojí se zášti a odvety, chtějí vypadat nevinně. Mluví o situaci – „udělal jsem chybu“, nikoli o své povaze – „jsem mizera“. Provinilci, kteří chápou svou osobnost stabilní jako žulový kámen, mají pocit, že omluva její stabilitu a pevnost narušuje. Jde o různě rozsáhlé, často automatické, jindy promyšlené obranné reakce. Lze je souhrnně nazvat neomluvou.

Sociální moc

Velký vliv na omlouvání má sociální moc. Jednoduché vymezení sociální moci říká, že jde o schopnost a možnost ovlivňovat chování druhých lidí tím, že jim mocný člověk dá nebo odejme cenné zdroje. Jiná definice mluví o možnosti přinutit druhého člověka, aby udělal něco proti své vůli. Stačí krátký experiment a zjistíte, že moc lidi mění jak v chování, poznávání, tak i v citovém životě. Pozornost zaměřují na vlastní cíle a odměny. Méně mocní lidé jim bývají lhostejní. Vztahem moci, omluv a výmluv všeho druhu se zabývá řada nových studií.

První zkoumala vztah mezi provinilcovou sociální mocí k omluvě a neomluvě docela prostě. Zeptala se přibližně stejného podílu žen i mužů, bělochů, Asiatů i lidí ze Středního východu, Afroameričanů a dalších, jak se cítí mocensky. Například „Mám pocit, že kontroluji události v životě druhých lidí.“ Odpovědi byly v sedmi stupních Likertovy stupnice, od „zcela nesouhlasím“ po „plně souhlasím“. Kromě toho byly užity stupnice měřící ochotu a neochotu k omluvě.

Výsledek: čím jsou lidé mocnější, tím je jejich ochota omluvit se nižší. Zřejmě záleží pouze na pocitu „mám moc“. Na pocitu, kolik té moci mám, už nezáleží. Větší moc totiž neznamená menší ochotu k omluvě než menší moc.

Další studie se zeptala na totéž experimentálně. Dopadlo to stejně. Účastníci experimentu, jimž byla propůjčena větší moc, se raději vymlouvali než omlouvali. Propůjčená i nepropůjčená moc zřejmě lidi zaměřuje na sebe samé. Jdou za svými cíli bez větších ohledů na okolí.

Třetí studie se zabývala vztahem omluv, moci, zaměření na sebe a na druhé lidi. Zeptala se podobně jako ve studii první: „Mám pocit, že kontroluji události v životě druhých lidí.“ Lidé opět odpovídali v sedmi stupních Likertovy stupnice, od „zcela nesouhlasím“ po „plně souhlasím“. Kromě toho studie určila, v jaké míře jsou lidé zaměřeni na sebe a v jaké spíš na druhé lidi.

Potvrdila předpokládané: lidé s vyšší mocí, nicméně zaměření na druhé lidi, schopní a ochotní vžít se do druhého člověka, jinak řečeno lidé s vyšší mírou empatie se omlouvali snáze, přestože byli mocní. Dokonce víc než lidé s malým podílem na moci, nicméně zaměření na sebe. Čtvrtá studie doložila totéž pokusem.

Mindfulness

Slovo mindfullness je anglický převod jednoho z ústředních pojmů budhistického učení. V pálijštině, která se vyvinula ze staroindičtiny kodifikované jako sanskrt, je mindfulness označována pojmem sati, v sanskrtu sm.rti. V češtině se pro ni užívá řada pojmů, snad nejčastěji všímavost. Pojem však plně nevystihuje.

Jádrem mindfulness je totiž pozornost zaměřená na přítomný okamžik, bez hodnocení, bez emocí a uvažování. Lze ji cvičit a je velmi užitečná ve zvládání stresu. Jsme totiž zaměřeni na minulost a budoucnost. Přítomný okamžik uniká, je pouhým článkem v řetězu.

Všímavost zaznamenává jak niterné pocity, tak podněty ze zevního světa. Přitom je přijímá jako existující, nehodnotí je, nechá je přicházet a odcházet. Jako když sedíte na kopečku a díváte se na potok, který plyne kolem.

Všímavost se může týkat právě žitého okamžiku. Lze se naučit, aby trvala v čase. Tito lidé jsou s to jít životem okamžik za okamžikem.

Mindfulness usnadňuje kladné vyústění sociálních interakcí. Snižuje míru poznávání a emocí cílených jen na sebe, zvyšuje míru poznávání a emocí cílených na druhé lidi. Může všímavost provinilcům pomáhat s omluvou, do které se jim nechce? Třeba těm s narcistickými rysy, jimiž jsou sebestřednost, dominance, manipulace s druhými lidmi, nedostatek empatie a pocit výjimečnosti?

Několik dalších studií proto testovalo vztah mezi mindfulness, omluvou i všemi podobami výmluv. První se pozeptala, jak na tom jsou účastníci s mindfulness. Je na to test. Lidé odpovídají na patnáct otázek. Příklad: „Zůstat soustředěný na to, co se právě děje, je pro mě obtížné.“ Odpovídá se v sedmi stupních od „zcela nesouhlasím“ po „naprosto souhlasím“. Na omlouvání je stupnice také, lidé odpovídají opět v sedmi stupních. Příklad: „To, co jsem druhé osobě provedl, se místo omluvy snažím zahrát stranou.“ Studie potvrdila předpověď. Lidé s vyšší mírou mindfulness se omlouvali snáze.

Další studie si tento výsledek ověřila experimentálně. Nejdřív dovedla účastníky experimentu k přesvědčení, že se dopustili prohřešku vůči členovi týmu. Pak byla jedné části účastníků indukována patnáctiminutová mindfulness. Druhé části bylo indukováno patnáctiminutové putování mysli. To je stav, který známe z nudných přednášek a školení, zíráme a naše mysl putuje po loňské dovolené, včerejším fotbalovém utkání nebo novém kostýmu.

Opět: lidé, jimž byla indukována mindfulness, se omlouvali snáze než lidé, jimž putovala mysl.

Mindfulness snižuje míru negativního sebestředného poznávání i emocí. Zlepšuje seberegulaci myšlenek, emocí i chování následujících po přestupku. Říká: „Podívej se, cos to provedl.“ Posiluje kladné emoce a poznávání cílené na druhé lidi. Jinak řečeno pomáhá lidem být prosociální. Provinilci se snadněji omlouvají, jakmile je vztah k oběti významný, přestupek neúmyslný, oběť je ochotna odpustit a zapomenout.

Teď zkusím sestoupit do hlubší úrovně poznání.

Vše, o čem jsem do této chvíle vyprávěl, je projevem činnosti a stavby neuronových sítí. Delší dobu je známo, že stačí osm týdnů tréninku mindfulness a stavba mozku se mění. Zvětšují se korové oblasti, jejich činnost se podílí na emotivitě, sebeuvědomování a paměti. Korové oblasti jsou uzly neuronových sítí. Mezi uzly jsou anatomické a funkční spoje. Lze sestavit funkční model mozku založený na sítích a podívat se, co dělá s chodem informace v sítích mindfulness. Příliv informací ze zevního světa mění činnost thalamu, to je část mezimozku, říká se jí brána vědomí. Následuje aktivace rozsáhlé sítě, která ovlivňuje činnost amyg­dal, mandlových jader, jednak „shora dolů“, to znamená z předních částí mozku, ale i „odspodu vzhůru“, ze zadních a spodních částí mozku. Amygdaly jsou pod kůrou přední části spánkových laloků a jsou vrcholným uzlem systému, který kromě jiného zpracovává záporné emoce.

Existuje ještě hlubší, a to buněčná a molekulární úroveň zpracovávání informací v mozku. Je propastně složitá. Takže se do ní nepustím. y

Sdílejte článek

Doporučené

Proč transformovat síť nemocnic

23. 2. 2024

Nedostatek personálu, tlak na větší efektivitu, ale i vývoj medicíny a požadavky na kvalitu. To je jen několik důvodů, proč se změnám na mapě…