Paralelní obchod „neluxuje“ lékárny

Zdá se, že paralelní obchodování s léky je dobrý byznys. Jaké předpoklady musí splňovat firma, která by chtěla být úspěšná v tomto druhu podnikání?

Především musí mít dostatečné kapitálové vybavení, neboť paralelní obchody se dělají ve větších objemech. Máte-li kapitál, není problém pořídit vybavení. Bez dokonalé znalosti trhu, zkušeností a dobrých obchodních vztahů to samozřejmě také nejde a důležité jsou především dobré kontakty na odběratele, k tomu i nutné jazykové znalosti.

Ve své podstatě pak mohou paralelní obchody efektivně provádět stávající distributoři, kteří nemají problém dostat se k nákupu potřebného zboží nebo zajistit odbyt zboží dovezeného, a dále pak řetězce lékáren, jež vzhledem k limitům na dodávky zboží dokáží nakoupit zboží v dostatečném objemu, aby se mohly stát partnerem pro mnohem větší distribuční společnosti v EU, které paralelní obchody provádějí.

Jde o legální činnost? SÚKL naznačuje, že některé praktiky firem zabývajících se paralelním obchodem už mohou být za hranicí zákona.

Nemyslím si, že by se jednalo o činnost nelegální. Pokud se zbožím nakládá oprávněná osoba v režimu zachování předepsaných podmínek při dopravě a uskladnění, je tedy zachována kvalita léčiva a v době proklamací o jednotě evropského trhu, volném pohybu zboží, osob a kapitálu by bylo dosti neevropské považovat obchod s léčivy mezi zeměmi EU za nelegální obchod.

Firmy, a tedy i lékárny s distribučním oprávněním mohou být označovány za viníka nedostatku léků pro české pacienty v případě, že se cestou paralelního obchodu z České republiky vyveze veškerá zásoba léku na určité období určená pro Českou republiku…

Osobně jsem člověk podporující volnost, a to především v obchodě. Pokud je tedy někdo viníkem nedostatku léčiv, pak je to vždy jejich výrobce, který nedodá na trh jejich požadované množství. Je pochopitelné, že výrobce se snaží si trh chránit, ale na druhou stranu všude tam, kde existují v EU mezi totožným zbožím cenové rozdíly, paralelní obchod funguje. Ochranná opatření výrobců by pak měly postihovat státní či evropské orgány, které mají chránit volnost hospodářské soutěže. Myslím, že nedostatek léků je zatím pouze proklamovanou skutečností. Není mi znám případ, kdy by se potřebný lék pacientovi nedostal. Samozřejmě po léčivech, u nichž je efektivní provádět paralelní obchody, je vyšší poptávka, jež nemůže být vinou výrobce uspokojena.

A to nejdůležitější nakonec. Stát snižuje ceny léčiv, pojišťovny snižují podíly výdajů na léčiva vydaná na lékařský předpis ve prospěch nemocnic a ambulantních lékařů, na trhu působí velké řetězce lékáren, neexistuje praktická vynutitelnost práva, což se projevuje například v postupu proti všem, kteří nevybírají regulační poplatky. To vše drasticky poškozuje lékárny. Je pochopitelné, že ty, které chtějí tuto dobu přežít, si pak nacházejí jiné cesty, jak vydělat peníze potřebné k zaplacení nájemného a platů.

Existuje tedy nějaká možnost, jak se proti paralelnímu obchodování s léky účinně bránit?

Stát by se měl domluvit s výrobci, aby dodávali na trh požadovaná množství léčiv. Naopak nejúčinnější obranou výrobce je jednotná cena daného léku v celé EU. Kdo ji uplatňuje, nemá s reexporty pochopitelně problémy. Nemyslím si, že by byl reexport či jiné legální obchodní aktivity starostí SÚKL. Ten má na starosti zajištění kvality léčiv nabízených našim pacientům, nikoli zajištění jejich dostupnosti, či dokonce ochrany obchodních zájmů výrobců. Na zajištění dostatku léčiv má stát Úřad na ochranu hospodářské soutěže, který by měl postihovat jakékoli omezování dodávek.

A na závěr ještě poznámka – státní úředníci a politici by si měli uvědomit, že pokud platíme světové ceny za energie či ropu, budeme je muset platit i za léky. Jakákoli snaha o snížení jejich cen pro náš trh může znamenat jejich nedostatek, což je ekonomicky normální jev.

www.tribune.cz, Tomáš Novotný

Zdroj: www.tribune.cz