Pomoc ukrajinskému zdravotnictví je i příležitostí
Na půdě Senátu proběhla v dubnu diskuse zaměřená na pomoc ukrajinskému zdravotnictví. Její účastníci zde zcela konkrétně hovořili o tom, co udělat pro to, aby se zdravotnická infrastruktura na Ukrajině vzpamatovala ze škod v důsledku ruské agrese. Zdaleka nejde jen o charitu, české společnosti se mohou podílet i na projektech, které jsou financovány z různých zahraničních zdrojů.
Úlohy moderátora setkání se ujal vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny PhDr. Tomáš Kopečný: „Ukrajina je pro nás inspirací a příležitostí – a také zadáním. V mnoha oblastech jsme se postavili k této výzvě čelem. Shodli jsme na tom, že napadenému státu se má pomáhat, a to všemi způsoby. Agresor správně vyhodnotil, že než přímý střet je pro něj výhodnější utočit na klíčovou ukrajinskou infrastrukturu, a to masivně postihlo i zdravotnictví. Kdykoli se podaří posunout frontu o kus dále, je obraz stále stejný – zničené vše, co se zničit dá, včetně nemocnic a dalších zdravotnických zařízení. Zde se otevírá obrovský prostor. Je to ale příležitost i obchodní, za finanční prostředky zahraničních a mezinárodních institucí budeme moci dodávat ucelená řešení obnovy a restrukturalizace péče.“
Podle PhDr. Kopečného nemá zásadní význam vozit pacienty do Česka. V loňském roce se v českých nemocnicích léčily desítky ukrajinských občanů. To je ale jen zlomek potřebných, zraněny jsou statisíce Ukrajinců, jen na protézu stále čeká 15 000 z nich. „Potřeba pomoci tisícinásobně překračuje, co bychom byli schopni dělat tady. Chceme tedy pomoci budovat kapacity přímo na Ukrajině, je to i v našem zájmu, mít prosperujícího souseda je výhodné pro všechny. I vládní program MEDEVAC se nesoustředí na evakuace nemocných, ale spíše na vysílání našich týmů tam. I pro naše odborníky to může být cenné, získají zkušenosti, kterých by jinak neměli šanci nabýt. Smyslem naší pomoci není rozeslat 150 prospektů, smyslem je dotáhnout pět, šest konkrétních projektů. Cokoli děláme, postupujeme ve spolupráci se zástupci ukrajinských úřadů. Jejich vláda má vizi, sami si musejí říci, co potřebují.“
V diskusi vystoupil i ministr zdravotnictví prof. MUDr. Vlastimil Válek, CSc. „Je třeba poděkovat všem, kteří se na pomoci ukrajinským pacientům podíleli, podílejí a budou podílet. Už teď si musíme říci, co bude, až tento konflikt skončí. Z mého pohledu je problémem nekompatibilita systému vzdělávání ukrajinských zdravotníků s evropskou legislativou a rozvrat či možná až neexistence systému veřejného pojištění. Doufám, že se v Evropě soustředí síla, která přispěje k nějakému významnému posunu i zde.“
Česká pomoc v této oblasti má několik priorit. Tou hlavní je podpora primární péče, což má význam i pro uvolnění kapacity nemocnic pro péči o zraněné. Další důležitou problematikou, kterou by měli posunout čeští odborníci, je nemocniční mikrobiologie – to je důležité už jen proto, že Ukrajinu významně ohrožuje antibiotická rezistence. Dva velké okruhy pomoci pak tvoří řešení popálenin a systematický přístup k posttraumatické stresové poruše. Podrobněji o tom u kulatého stolu v Senátu hovořili doc. MUDr. Robert Zajíček, Ph.D., přednosta Kliniky popáleninové medicíny FNKV (rozhovor s ním jsme přinesli v minulém čísle MT), a prof. MUDr. Jiří Horáček, Ph.D., z Národního ústavu duševního zdraví (viz rozhovor na této dvoustraně).