Pozitivních emocí není nevyčerpatelné množství

„Rychlé střídání ve vedoucích funkcích je zhoubné, ať k němu dochází na ministerstvu nebo v nemocnici. Ve chvíli, kdy kamkoliv přijde silná osobnost s jasnou vizí, lidé potřebují čas, aby se s ní ztotožnili,“ říká ministryně zdravotnictví Dana Jurásková.

V polovině června prošel senátem kompromisní návrh ministerstva na opatření, která mají zmírnit dopad krize na zdravotnictví. Kvůli postojům opozičních stran vypadlo z původní, ambicióznější koncepce například navýšení platby za státní pojištěnce již od letošního července. Nechcete být při této příležitosti historicky první ministr zdravotnictví, který národu popravdě a otevřeně řekne, že máme lepší zdravotnictví, než jaké si můžeme dovolit a že prostě není možné, aby všichni dostávali tu nejmodernější péči?

Ale to snad již všichni vědí, nebo to alespoň tuší. Bohužel část politiků tu představu ničím neomezeného zdravotnictví stále podporuje. Myslím, že i moji předchůdci v posledních letech na tento fakt upozorňovali, já v tom budu jistě pokračovat.

Všichni, kteří se pohybují v českém zdravotnictví, si museli zvyknout na to, že práci ministerstva chybí kontinuita. Ministři se mění často, s nimi i náměstci a ředitelé odborů a tak je třeba začínat stále znovu a znovu. Vnímáte to jako problém, i když teď stojíte na druhé straně?

Vím o tom a doufám, že můj vstup do funkce nebyl spojený s dalším takovým zlomem. I proto jsem se v prvních dnech snažila intenzivně komunikovat dovnitř ministerstva o tom, že je nutné kontinuitu zachovat. Dovedla bych si představit model, kdyby zde vedle ministra stál státní tajemník, který by nebyl závislý na momentální politické situaci a byl by právě garantem takové kontinuity. Rychlé střídání ve vedoucích funkcích je zhoubné, ať k němu dochází na ministerstvu nebo v nemocnici. Ve chvíli, kdy kamkoliv přijde silná osobnost s jasnou vizí, lidé potřebují čas, aby se s ní ztotožnili. To je spojeno s investicí jejich emocí. Pokud je tato investice zpřetrhána, bývá o to těžší je s každou další změnou managementu znovu motivovat. Pozitivních emocí není nevyčerpatelné množství a měli bychom si jich vážit.

Nějaké personální změny na samotném ministerstvu tedy nejsou na obzoru?

Takové změny jsou na obzoru stále. V mé funkci mám na to právo, a že jsem k tomu ještě nepřistoupila, neznamená, že se to nestane. Určitě bych si takový krok obhájila.

Hodláte rekonstituovat a svolávat vědeckou radu ministerstva a radit se s ní?

Uznávám, že vědecká rada má na ministerstvu své místo. Můj čas je ale limitovaný a žádné zásadní věci s ní projednávat nemohu. Vážím si času a energie jejích členů a nemohu zaručit, že bych dokázala závěry jednání rady realizovat. Nejsou to lidé, které můžeme jen tak nechat dělat něco nanečisto. Obávám se, že zrovna s tímhle nemají dobrou zkušenost.

Na to, abyste se mohla do čehokoli skutečně seriózně pustit, máte v překlenovací vládě skutečně jen velmi málo času. Na co se tedy zaměříte?

Budu řešit věci, které jsou na stole a kterým je zapotřebí se věnovat teď hned. Zmírnění dopadu krize na pacienty čekat nemůže. Musíme pokračovat v efektivním čerpání finančních prostředků z Evropské unie. Zde nás čekají například výběrová řízení na kardiocentra.

Nestane se z toho stejně výbušná záležitost jako byly audity traumacenter a onkocenter?

Metodika tohoto výběrového řízení je nová a diskuse nad řešením ministerstva se může otevřít.Celý proces je postaven na jiných principech než u předchozích řízení.. Jsou předem dány podmínky a jednotlivá pracoviště se budou o statut centra sama ucházet..

Co dále hodláte stihnout?

Další oblastí, kterou stávající tým může posunout, je kvalita ve zdravotnictví. To je jedno z témat, které má šanci pokračovat i po volbách. Nerezignovala jsem ani na určitou reorganizaci hygienické služby, protože je nutná. Přestože zákon o ochraně veřejného zdraví v legislativním procesem již neprojde, alespoň koncepčně na tom můžeme pracovat. Chci se také zaměřit na stabilizaci zdravotníků. To je poněkud jiný problém u nelékařů, a jiný u lékařů. Hodlám otevřeně komunikovat s odbornou veřejností napříč profesemi. I když nebudu schopná vše realizovat, rozhodně můžeme zásadnější změny připravit. Jejich uvedení v život bude ale až na novém ministrovi.

Česká lékařská komora ale nevnímá zrovna jako vstřícné gesto, že napříště se má za atestační zkoušky platit 3500 korun…

Nemyslím, že tato částka je tak vysoká, aby někoho limitovala a nutila jej odejít do zahraničí. Spolu s atestací stoupají lékaři kompetence a výrazně roste jeho cena na trhu práce. Tento návrh byl s Českou lékařskou komorou projednán. Je pravdou, že předpis částečně neodpovídá jejím představám. Ministerstvo zdravotnictví ale na specializační vzdělávání dává poměrně velký objem prostředků, půl miliardy korun nejsou malé peníze, rozbíhá se systém rezidentských míst. Koneckonců i připravované zvýšení platů lékařů o 7%, byť komorou označované za marginální, také hraje svou roli. Tento předpis byl řádně připomínkován v připomínkovém řízení. Souhlasné stanovisko vyslovily odborné společnosti lékařů i nelékařů. Týká se několika desítek zdravotnických profesí. Navíc už se nemluví o tom, že nelékařští zdravotničtí pracovníci za některé zkoušky na rozdíl od lékařů platí již dlouho.

Agenda, kterou se zabýváte, je do značné míry daná. Chřipka, poplatky, předsednictví evropské unii. Pokud byste ale sama mohla volit, na co byste kladla důraz?

Na problematiku péče o seniory. To chci mít jako svůj určitý osobní program. Demografický vývoj změníme jen těžko, musíme se mu přizpůsobit. Chybí nám koncepce geriatrie, chybí jasná představa, jaké instituce budou poskytovat seniorům péči, kdo se na této péči bude podílet a jakou roli budou hrát jednotlivé zdravotnické profese. Musíme začít řešit způsob financování, protože zdroje budou omezené a potřeba prostředků pro tento segment bude už jen narůstat. Variant, jak tuto péči stratifikovat, je velké množství. Jsem ráda, že na ministerstvu práce a sociálních věcí vznikl expertní panel, který tyto problémy začíná řešit. Je nutné se podívat za hranice, protože existuje řada zemí, které jsou mnohem dále než my a proč pracně objevovat objevené. Navíc negativní demografický vývoj postihne i samotné zdravotníky. Už nyní vidíme, že v některých oborech brzy začnou masivně odcházet lékaři do důchodu a bude obtížné je nahradit – to se týká například praktických lékařů pro děti a dorost. Jsem velmi ráda, že jsem nalezla shodu s Českou geriatrickou společností a nyní pracujeme na návrhu jednotlivých kroků. Velmi cenné je navíc to, že budeme moci zahájit realizaci doporučení Rady EU přijaté za českého předsednictví. Tato řeší bezpečí pacientů a ochranu proti přenosným nemocem. Ráda bych se i v této oblasti věnovala zejména seniorům.

V závislosti na stárnutí populace bude potřeba více lůžek nebo se prostě posune to, jak stáří vnímáme a sedmdesátníky budeme považovat za lidi ve středním věku?

Vztah mezi biologickým a kalendářním věkem asi bude jiný, než jsme teď zvyklí, spoléhat na to však nelze. Je velký omyl, když péči o seniory spojujeme pouze s lůžkovými zařízeními a institucemi a zapomínáme na stacionáře, zařízení pro respitní pobyty či nejrůznější formy domácí péče. Myslím, že hlavní prioritu dobře definovala geriatrická společností, která říká, že půjde o maximální podporu soběstačnosti seniorů a o to, abychom seniory co nejdéle udrželi v jejich přirozeném prostředí. Velmi často podceňujeme vlastní schopnosti pomoci takovému pacientovi, aby se alespoň zčásti v míře soběstačnosti vrátil zpátky. O to snáze pak na péči o seniory rezignujeme. Pacienta i ve vyšším věku úspěšně odléčíme, nejsme už pak ale schopni pomoci rodině, aby se o něj mohla postarat doma. Pro takového člověka to pak může znamenat propad do beznaděje a rezignace. Myslím, že je takové zažité klišé, když říkáme, že se rodiny o své seniory nechtějí starat. Většina z nich chce, ale nemají k tomu podmínky. To, že je člen jejich rodiny umístěn v lůžkovém zařízení, považují za své osobní selhání a trápí se tím. Mnohdy jim ale skutečně nic jiného nezbývá. Bohužel se ukázalo, že ani zákon o sociálních službách se svým příspěvkem na péči není schopen toto vyřešit. Část rodin ani za těchto podmínek péči o seniora nezvládá.

Jste sestra, první sestra v této funkci. Nebylo by naprosto legitimní, kdybyste svůj čas na ministerstvu využila ke zlepšení postavení ošetřovatelství?

Na tom určitě budu pracovat. Ale i to může souviset s demografickým vývojem. Sestra v terénu je už ve světě samostatnou profesionálkou, která indikuje a řídí péči o seniory v komunitě. To je jedna s oblastí, kde se ve shodě s lékaři prostor pro sestry otevře. Nevím, jestli je třeba stále dokazovat, že si práce sester zaslouží respekt. Podle mého názoru udělalo české ošetřovatelství v posledních letech obrovský krok dopředu. Nebojí se zodpovědnosti, nebojí se diskusí s ostatními profesemi včetně lékařů, což je nový fenomén, který zde v minulosti nebyl. Ani mnozí lékaři nechtějí vracet některé stereotypy zpátky jen proto, že legislativní normy zaostávají za reálným vývojem a říkají, že naše zdravotnictví má velké štěstí, že české sestry jsou takové, jaké jsou. Typickým příkladem je intenzivní péče a kardiologie. Zde lékaři pochopili již dávno, jak užitečná pro ně i pro pacienty je vzdělaná sestra a na mnoha pracovištích se postavení sester blíží tomu, jaké mají v zemích s vyspělým ošetřovatelstvím. Také díky nim máme sestry v těchto oborech na vynikající úrovni, a nejen tam.

Není ale tím hlavním, co ohrožuje budoucnost českého ošetřovatelství, jeho nízká prestiž u široké veřejnosti? Ta ovlivňuje, kdo do oboru vstupuje a dnes jen málokterý nadaný gymnazista uvažuje o profesi sestry…

Zde se uplatňuje několik faktorů. Máme nyní populačně slabší ročníky, školy soutěží o studenty a nabídka studia začíná převyšovat poptávku po něm. A to, jak je sestra prezentována v médiích, nám také příliš nepomáhá. Ale to není jen u nás. I v těch zemích, kde mají sestry nepoměrně vyšší společenský kredit, je jejich mediální obraz pokřivený. Nejdůležitější ale je, jak nás vnímají pacienti. Až se začnou na sestry obracet se svými problémy, které nejsou čistě medicínské, budeme na dobré cestě.

Když jste kývla na nabídku postu ministryně, věděla, jste do čeho jdete?

Myslím, že jsem si to dokázala představit docela reálně. Nejsem ničím zaskočena nebo nějak výrazně překvapena.

Co jste se naučila za ty dva měsíce v této funkci?

Obrovské pokoře. Každý den zjišťuji, kolik toho nevím. Stále ve mně sílí vědomí, že vlastními silami toho jeden člověk dokáže jen velmi málo.

Kdyby rozdali voliči karty tak, že by vám bylo křeslo ministryně zdravotnictví nabídnuto znovu, lákalo by vás v této práci pokračovat?

Opravdu by mě to nelákalo. Chci se vrátit ke své předchozí práci, i proto, že jsem tam podstatně svobodnější než tady a dala jsem slib svým kolegům, a já sliby plním.

Co máte v diáři na první povolební den?

Tak daleko ještě neplánuji, ale asi dovolenou. Na tu v létě čas nebude. Přece jen trpím přesvědčením, že když nejsem přítomná, všechno přestává fungovat. Vím, že to tak není, ale je to ve mně, někdy to při nepřítomnosti šéfa naopak funguje lépe.

Lucie Ondřichová, Medical Tribune

Zdroj: Medical Tribune