Přeskočit na obsah

Přáda: Zvolení viceprezidentem vnímám jako vyjádření důvěry

MUDr. Jan Přáda, MUDr. Milan Kubekoto ČLK
Foto ČLK

Nestačí jen sedět a vyjádřit nesouhlas, někdy je potřeba sundat rukavice a hrát tvrdě, ale fér, řekl MUDr. Jan Přáda novinářům těsně po svém zvolení viceprezidentem České lékařské komory.

  • Vnímáte své zvolení viceprezidentem ČLK jako potvrzení mandátu toho, co za Sekci mladých lékařů ČLK děláte?

Byla to asi otázka toho, jestli je, nebo není potřeba posunout komoru dál a mobilizovat i mladší kolegy, aby se nebáli a vstoupili do aktivní základny této organizace. Ve všech organizacích je potřebná generační obměna. Je potřeba, aby k ní docházelo postupně, aby se mladší učili od těch starších. Je to zároveň signál důvěry k tomu, jak jsem vystupoval ze své pozice v Sekci mladých lékařů ČLK už několik let, i toho, co poslední měsíce řešíme. Je to pro mě také závazek do budoucích let.

  • Cítíte, že se vaším zvolením viceprezidentem mění vaše vyjednávací pozice směrem k vládě?

Nevím, jestli přímo k ministrům. Spousta lidí, byť sympatizovali s iniciativou Lékaři jsou jenom lidi, se ptala: kdo je to Přáda, proč to řeší Přáda? Na to teď je jednoznačná odpověď.

  • Berete tedy zvolení viceprezidentem jako podporu protestu komorou jako celkem?

Beru to tak. Také to beru jako vyjádření důvěry nejen za to, co jsme dokázali za poslední půlrok, ale i toho, že jsme ze Sekce mladých lékařů vybudovali fungující organizaci. Logicky to funguje i jako líheň talentů pro seniorské pozice, tak jak to bývá i v podobných organizacích v západních zemích.

  • Můžete shrnout své priority, na které se jako viceprezident komory chcete zaměřit?

Z mého pohledu je lékařská komora velmi dobře fungující organizací, nicméně nám podle mě občas chyběla sebedůvěra snažit se prosadit změny, včetně toho, že občas musíme sundat rukavice a hrát tvrdě, ale pořád fér. Nestačí změny připomínkovat. Sedět a vyjádřit nesouhlas. Někdy je potřeba říct jasné ne a vysvětlit, kam mají věci směřovat, i když to může být nepopulární názor. Je potřeba vystupovat korektně, slušně, ale důrazně.

Musí se také řešit, jak přizpůsobit medicínu tomu, aby byli lékaři schopni mít zároveň rodinu i medicínu. Nemyslím, že to je generační střet. Dokud si lékaři budou muset vybírat, jestli rodina, nebo kariéra, tak spousta z nás medicínu opustí a doplatí na to český pacient. Potřebujeme vytvořit vstřícné zdravotnictví, ve kterém budeme schopni dalších dvacet třicet let pracovat, ve kterém budeme schopni vídat své rodiny. Na to předchozí generace lékařů bohužel nebyly zvyklé a nám je to líto. Nechceme tak žít také.

  • Jeden z delegátů sjezdu vám v diskusi radil, že máte spíše než do vedení ČLK kandidovat do vedení lékařských odborů. Co na to říkáte?

Beru to spíše jako kompliment. V mnohých zahraničních organizacích jsou buď komora a odbory totéž, nebo spolu velmi úzce spolupracují. Myslím, že by tam neměl být žádný ostrý předěl. I v rámci aktuální protestní akce Sekce mladých lékařů ČLK i lékařská komora jako taková s odbory spolupracuje, protože to považujeme za nezbytné prosazování zájmů lékařů.

  • Pracovní podmínky, to není jen otázka platů a přesčasů, ale i vzdělávání. Co může ohledně vzdělávání komora udělat pro lékařky a lékaře na rodičovské dovolené?

I při práci v Sekci mladých lékařů ČLK jsem zasedal ve vzdělávací radě, kde jsme se snažili, aby byly vzdělávací programy a plány co nejpřívětivější. Musejí odrážet náročnost povolání, ale neměly by představovat z organizačního hlediska takovou zátěž z hlediska přesunů, stážování na jiném pracovišti a tak dále. Dále je potřeba prosazovat zřizování školek a dětských skupin v nemocnicích a podporu částečných úvazků. Netýká se to jen žen, i lékaři muži chtějí trávit čas se svými rodinami. Na západ od nás je běžný standard, že jim to je umožněno. I u nás už někde fungují dětské skupiny.

  • Chtějí mladé lékařky pracovat po porodu dříve než za tři roky rodičovské?

Určitě. Pro spoustu lidí je důležité udržet si erudici a nevypadnout z oboru na tři roky nebo i více, když mají více dětí po sobě. Medicína se tak rychle vyvíjí, že stačí na dva roky ztratit kontakt a obor může být někde úplně jinde. Pro lékařky je nutností zapojovat se dříve, ale když se jim to ekonomicky nevyplatí, jdou jinam.

  • Kam včleníte práci viceprezidenta ve svém nabitém diáři? Budete muset něco změnit?

Určitě budu muset něco změnit. Na svém pracovišti už jsem to řešil s primářem a přednostou, jak to přizpůsobit, jednám s nimi otevřeně. Ovšem pochybuji, že běžný výkon práce viceprezidenta mi zabere více času než v posledních měsících iniciativa Lékaři jsou jenom lidi. Tomu opravdu věnuji aspoň osm hodin denně. Zorganizuji si to s vědomím toho, že práce viceprezidenta nemůže být jen part‑time job. Je potřeba si ale zároveň zachovat kontakt s klinickou medicínou.

Sekci mladých lékařů čekají v příštím roce nové volby, ve kterých už kandidovat nebudu. Rád bych s ní zůstal v kontaktu v pozici, která bývá v zahraničí označována jako past president, aby přesun úkolů a zkušeností byl postupný. Sekce mladých lékařů ČLK se za osm let svého fungování etablovala v organizaci, se kterou je počítáno. Mým snem je, aby si za deset let na nějakého Přádu nikdo nevzpomněl a bral Sekci mladých lékařů jako fungující organizaci bez ohledu na personální obsazení.

  • Čekal jste, že budete mít na sjezdu takovou podporu? I mezi lékaři jsou takoví, kteří vaší iniciativě nefandí, byť jich není velká část…

Je jich asi spíše méně, ale umějí být hlasití. Jsem moc rád, že se sjezd vyjádřil tak, jak se vyjádřil. Nepochybuju ale o kvalitách dalších kandidátů na viceprezidenta ani o tom, že by komora fungovala dál, i kdyby to dopadlo jinak. Stejně bych i já pokračoval ve svých aktivitách. Nicméně kombinace pozice viceprezidenta a aktivit, které děláme, dává smysl. Snad si naši partneři začnou uvědomovat, že to je záležitost všech lékařů, nejen těch mladých.

Sdílejte článek

Doporučené