Přeskočit na obsah

Pro firemní výzkum je potřeba Sitzfleisch, říká šéf biotechnologické firmy Velebný

Velebný Vladimír portréty_tisk (12 of 30)

Pod Orlickými horami vyrábí biotechnologická společnost Contipro doc. RNDr. Vladimíra Velebného, CSc., kyselinu hyaluronovou jako surovinu pro kosmetiku a farmaceutický průmysl, kterou prodává do celého světa. Co říká ředitel úspěšné firmy na prohlášení evropských politiků o podpoře farmaceutického průmyslu v Evropě? „Snažíme se jen napravit něco, co jsme si jako Evropa sami zavinili.“

  • Vaše firma patří mezi nejvýznamnější světové výrobce kyseliny hyaluronové pro kosmetiku a farmaceutický průmysl. Jaké společnosti z farmaceutického průmyslu jsou vaši odběratelé? Jsou to i ty největší firmy, nebo ty jsou nezávislé na externích dodavatelích?

Kyselina hyaluronová se nepoužívá v každém segmentu farmacie, ale v těch segmentech, kde je velká spotřeba, jsme napojeni i na velké firmy. Zejména je to oftalmologie a ortopedie. Také v estetické medicíně dodáváme velkým výrobcům dermálních fillerů. Poptávka zejména v oftalmologii výrazně roste. Ve farmacii se nám vyplatilo, že jsme vsadili na kvalitu. Už jen proto, že jsme ze střední Evropy, nemůžeme ceny stlačit tak nízko jako Čína. Můžeme ale nabídnout vysokou kvalitu. Naše strategie je postavena na třech pilířích: vysoké kvalitě, převzetí části nákladů zákazníka na sebe – pro naše zákazníky zajišťujeme jejich vývoj nebo ověřujeme některé jejich produkty, a to bezplatně. Třetí pilíř je přicházet s novými myšlenkami, pohybujeme se proto i v základním výzkumu.

  • Zmínil jste Čínu, odkud ještě jsou vaši konkurenti, největší dodavatelé kyseliny hyaluronové?

Výrobci z Číny a Tchaj‑wanu mají z velké míry obsazen asijský trh. Další naši konkurenti jsou z Jižní Koreje, to je obecně v medicíně silný hráč. Korea je pro nás jak kompetitor, kterého musíme brát vážně, tak i zákazník. Také z Japonska jsou zajímavé silné firmy v určitých segmentech. Obrovský odběratel jsou Spojené státy, ale silné výrobce kyseliny hyaluronové tam nemají. Do Spojených států kromě nás dodává silný výrobce z Číny. Ve Francii je menší firma, se kterou si konkurujeme minimálně, každý se zaměřujeme na trochu jiné segmenty trhu.

  • V Česku rezonuje téma, jak podpořit průmysl s vysokou přidanou hodnotou. Po covidové krizi celá Evropa mluví o tom, jak podpořit na kontinentu farmaceutickou výrobu, abychom nebyli tak závislí na dodavatelích z Asie. Co si o tom myslíte?

Snažíme se tím napravit něco, co jsme si jako Evropa, ale i Spojené státy, sami zavinili. Snaha maximalizovat okamžitý zisk vedla k tomu, že jsme posouvali výrobu jinam, do Asie. Když přesunete výrobu, lidé na tom místě dostanou zajímavou práci, podniky se tam napojí na vysoké školy a aktivuje se tak výchova studentů, kteří se oboru věnují. Po určité době z toho vykrystalizují zajímavé osobnosti, které začnou rozvíjet vědu. Ve Spojených státech se vyškolilo mnoho Číňanů, odešli zpátky do Číny a svět se diví. Mne to nepřekvapuje. Byla chyba hnát se za ziskem a říkat si: on to za nás někdo bude vyrábět levněji. Ten někdo se to naučí, vybuduje školství, vychová profesory, špičkové odborníky, kteří tam obor rozvíjejí… A najednou koukáme, jak nám asijské státy v inovacích utíkají. Bylo to krátkozraké.

  • Cítíte nějakou naději, že by mohla Evropa ten proces zvrátit?

Obrátit současný vývoj je asi jediná cesta, která nám zbývá. Jestli nechceme být ve vzdálenější budoucnosti někým ovládáni, jestli nechceme být v závislé pozici někoho, koho umoří, když mu nedodají nezbytné produkty, musí se výroba vrátit do Evropy a ten potenciál, který Evropa a Spojené státy mají, se musí obnovit.

  • Kdyby za vámi přišli premiéři evropských států, co byste jim poradil, že je potřeba, aby se farmaceutická výroba v Evropě rozvíjela a aby se tu výrobcům základních surovin dařilo?

Pokud bych mohl, poradil bych, ať změní legislativu. Zejména evropskou regulaci schvalování nových zdravotnických prostředků. Ta se teď posunula do stavu, kdy ničí malé podniky. Malé firmy přitom jsou zárodky těch velkých nebo jsou jejich subdodavateli. Jestliže teď malé firmy nebudou mít dost financí, aby vůbec mohly pro své výrobky získat značku CE, nebo to pro ně bude příliš složité, tak se tím zničí část firem, které tvořily konkurenční prostředí a posouvaly věci dopředu. Ke změně regulací zdravotnických prostředků údajně došlo na základě tlaku velkých společností. Podle mě to byl krok zpátky. Zdravotnické prostředky jsou segment zdravotnického byznysu, který dříve do velké míry obsazovaly malé firmy, přímo ve farmaceutickém průmyslu se mohou stěží uplatnit.

  • Mělo by se tedy zajistit, aby bylo více notifikovaných osob, které mohou ověřovat zdravotnické prostředky pro získání evropské značky shody CE?

Dříve to fungovalo dobře. Proč se najednou systém zdražil? Proč jsme zadupali dřívější notifikované osoby? Kde byla chyba? Jako výrobce jsem žádnou nevnímal. Už dříve jsem musel dokládat vše, co musím dokládat dnes.

  • Znamená problém s notifikovanými osobami i pro vaši firmu konkrétní komplikace?

Měli jsme připravené produkty, které jsme nemohli začít vyrábět, protože nebyly k dispozici notifikované osoby. Jeden z přípravků jsme vyvinuli v roce 2018. Dnes je na Slovensku u notifikované osoby a proces schvalování teprve probíhá. Kdyby zůstala pravidla tak, jak byla, mohli jsme ho už tři roky prodávat.

  • Už se ten proces zrychluje?

Jestli, tak neznatelně.

  • Napadá vás ještě něco konkrétního, co by výrobcům v Evropě pomohlo?

Uvést na trh nový produkt ve farmaceutickém odvětví, to znamená absolvovat velké množství testů a zkoušek, které stojí hodně peněz. Není to koneckonců jen ve farmaceutické výrobě, ale i v elektronice a dalších sofistikovaných oborech. Právě do toho by bylo dobré investovat, pokud se stát rozhodne, že chce nějaké odvětví podpořit. Když má firma připraven nový produkt, ať si na zkoušky může vzít úvěr, který stát zaplatí, pokud všemi testy projde a získá certifikaci. Stát by platil jen to, co je na určité úrovni, co získá certifikát a může se začít prodávat. Ne že zaplatí kdekomu, kdo přijde s nápadem něco zkoumat. Další věc je, že by stát mohl více pomáhat s podporou prodeje. Na velkých výstavách zabírají půl pavilonu čínské stánky, garantované a spolufinancované ze státních peněz. Totéž platí pro Jižní Koreu, Brazílii a spoustu dalších zemí, které si uvědomily, že v podpoře těchto firem je jejich budoucnost. Český stát pomůže zajistit miniaturní stánek, na kterém se střídá několik firem.

  • Je tu potenciál, aby se biotechnologie staly v Česku důležitým průmyslovým odvětvím a chloubou?

Biotechnologiemi rozumíme výrobu pomocí živých buněk, ať už mikroorganismy, savčími buňkami, nebo rostlinnými… Ano, české firmy se mohou stát v evropském i světovém kontextu významnými společnostmi. Jsou tu lidé, kteří ovládají technologie bakterií nebo technologie savčích buněk. V Olomouci je také významné centrum biotechnologického a zemědělského výzkumu, které pracuje s obilkami. Určitě bychom na to měli, ale chtělo by to nějak uchopit.

  • Jak se daří společnosti Contipro po ekonomické stránce?

Letošní rok bude asi nejúspěšnějším rokem, daří se nám docela dobře. Ani v období covidové krize jsme příliš neutrpěli, výsledky v roce 2020 byly jen o jedno procento horší než v roce 2019, což byl pro nás velmi dobrý rok.

  • Ve výroční zprávě za rok 2020 uvádíte celkové tržby za tento rok 868 milionů korun. V letošním roce jste se vrátili k růstu?

Vrátili, a to k výraznému. Vypadá to, že se s celkovými tržbami za letošní rok blízce přiblížíme hranici jedné miliardy korun.

  • Co byste před 32 lety, když jste Contipro zakládal s kuchyňským robotem ze školní jídelny, řekl tomu, že to jednou bude miliardová firma?

Když jsme začínali, říkal jsem, že než odejdu do důchodu, budeme mít roční tržby miliardu korun. Všichni se mi smáli, protože jsme první rok utržili asi dvanáct milionů.

  • Nejste tedy překvapen?

Překvapen jsem, protože meziroční nárůst je velký. Je to překvapení, které jsme si přáli. Víme, že se může stát, že další rok to může být o malinko méně, je to obchod, a v tom nemůže být trajektorie vždy jen stoupající.

  • Na čem růst tržeb letos nejvíc pozorujete?

Hlavně na surovinách a na doplňcích stravy, jak pro humánní oblast, tak veterinární. U surovin je nárůst jak u těch určených pro kosmetiku, tak pro farmacii. Letos se nám ale také například podařilo expedovat tři zařízení pro tvorbu nanovláken, což není obvyklé. V jiných letech jsme prodali jedno, výjimečně dvě.

  • Proč roste zájem o vaše stroje na výrobu nanovláken?

Ještě před několika lety byla nanovlákna v laboratořích a bádalo se o jejich aplikacích. Dneska jsou už nanovlákna ve výrobě, alespoň v některých oborech. Z laboratorních postupů se stávají výrobní, a na to jsou potřeba stroje. Naší výhodou je, že dodáváme i kvalitní laboratorní zařízení, která odebírají i významné univerzity.

V oblasti medicíny jsou na bázi nanovláken vyvíjeny přípravky na krytí ran a na uvolňování léčiv. Využívají se nanovlákna biodegradabilní, plně odbouratelná v organismu. Rozvíjí se ale také aplikace v kosmetických přípravcích. Zčásti je to v oblasti kosmetiky marketingový tah, je to něco nového a lidé na to slyší. Zároveň ale nanovlákna mají nepochybně i v kosmetice svoje výhody, mnohem rychleji se rozpouštějí a umožňují vyšší koncentraci aktivních látek.

  • Jak se změnil trh s kyselinou hyaluronovou od dob, kdy jste na něj vstoupili?

Kyselina hyaluronová se v kosmetice jednoznačně stala komoditou, začíná tomu tak být i ve farmacii. Musí tedy mít určitou úroveň kvality, aby vůbec byla prodejná. O čem se diskutuje, je cena. Tlak na snižování ceny je znatelný. I když v současné době je vzhledem k inflaci, zejména růstu cen energií, mezi klienty spíše než požadavek na snížení ceny očekávání, aby cena nerostla, což je novinka.

Začínají se objevovat deriváty kyseliny hyaluronové, tedy chemicky modifikovaná kyselina hyaluronová, ať už to za účelem síťování, výroby hydrogelů, nebo za účelem vazby aktivních látek na kyselinu hyaluronovou.

  • Jak s tím tlakem na cenu pracujete?

Nemůžeme říct zaměstnancům, že jim dáme méně peněz za vykonanou práci, to nejde. Hledáme proto jiné cesty. Jedna z nich je zhromadnění výroby. Čím hromadnější výroba, tím je levnější, protože k výrobě deseti kilogramů kyseliny hyaluronové je potřeba zhruba stejné množství personálu jako k výrobě sto kilogramů. Hledají se i výkonnější mikroorganismy, které vyprodukují se stejným množstvím personálu a s jen mírně zvýšeným množstvím živin ne tři gramy kyseliny na litr fermentoru, ale třeba šest gramů. Nové produkční kmeny mikroorganismů sami vyvíjíme.

  • Jak daleko může tento pokrok jít?

Nejde to zvyšovat donekonečna. Je to přírodní proces. Slyšel jsem, že někdo má mikroorganismus, který vyrobí až osm gramů kyseliny na litr.

  • Na výzkum máte vlastní oddělení, vlastní zaměstnance. Spolupracujete i externě s nějakými partnery?

V dílčích krocích, když například potřebujeme změřit nebo otestovat něco, na co nemáme techniku. Základ výzkumu ale probíhá přímo u nás. Ať je to vývoj fermentačního postupu, který se stále zlepšuje a zlevňuje, kmeny se mění, čištění a sušení se mění, nebo jsou to nové deriváty.

  • Jak náročné je do takového výzkumu hledat personál?

Takových lidí je strašně málo, je to náročné. Setkáte se se spoustou chytrých lidí, v průmyslu ale ještě navíc potřebujeme, aby dokázali dotáhnout projekt do konce. Není to jako v akademickém výzkumu, kde se něco objeví, publikuje, obhájí, a tím to končí. To celé je z našeho pohledu jen prvních patnáct procent práce. Když z takového objevu chcete mít produkt, který budete prodávat, musíte provést testy bezpečnosti, biokompatibility, biodegradability, farmakokinetiky, co se s produktem v organismu děje, jak se vyloučí, pokud není spotřebován… Navíc kyselina hyaluronová je prášek, ten se nedá přímo použít. Různé aplikační formy, jako mikrovlákna, nanovlákna, hydrogely, filmy, potřebují také různé testy. Jinak se odbourá roztok a jinak mikrovlákno…

  • Potřebujete tedy výjimečné lidi.

Hlavně potřebujeme lidi, kteří mají, jak se říká, Sitzfleisch. Tedy takové, kteří vydrží dlouho sedět na zadku a pracovat se zaujetím pro danou věc. Pro nás je málo, když někdo má pocit, že jako výzkumník něco objeví a dál se ho to netýká.

  • Snažíte se pracovat s absolventy a vychovávat si je?

To je asi jediná cesta, věnovat se absolventům. Bohužel naše univerzity produkují až na výjimky nekvalitní absolventy. Jsou mezi nimi špičkoví lidé, ale průměr je žalostný. Ať to srovnám s tím, jak to vypadalo, když jsem studoval, nebo s tím, co bych si v praxi představoval, je to podprůměr. Na vysokých školách studují i lidé, kteří tam nemají co dělat.

  • Je něco, co by se mělo na univerzitách podle vás změnit?

Při výuce na univerzitách by mělo být větší zaměření na výstup. Je zajímavé, že absolventi oborů biotechnologie se jen minimálně učí o tom, co vše se musí stát, aby se z nově objevené látky mohl stát léčivý přípravek. Absolventi o tom mají přinejlepším velmi mlhavé znalosti. Navíc jim o tom přednášejí v mnoha případech akademici, kteří nemají zkušenost z praxe v reálném průmyslovém výzkumu. Zkušenosti z klinických laboratoří a výzkumných ústavů nepřinesou inovativní produkty. Je hluboká mezera mezi tím, co se na univerzitách učí, a tím, co absolventi potřebují umět, pokud se mají zapojit do výzkumu v biotechnologické firmě.

  • Je vůbec absolventů oborů biotechnologie dostatek?

Není, kvalitních absolventů dost není. Podle mě by měla být výuka úzce propojena s firmami. Když není ani firem v tomto oboru u nás dost, není ani kde brát zkušené přednášející. Vysoké školy jsou odtržené od praxe, výzkum se na nich dělá dobrý, ale co s jeho výsledky dál? Studenti vyšších ročníků by měli chodit na praxi do podniků. My k tomu dobré podmínky nabízíme.

  • Týká se tento problém i jiných kvalifikovaných pozic, které obsazujete, než biotechnologů?

Můžu mluvit o nanotechnologiích. To je obor, kde je situace o něco lepší. Několik vysokých škol tato technologie zaujala a věnují se i praktickým aplikacím. I tady ale existuje určitá mezera mezi výzkumem a praktickým využitím v medicíně, jak se ucházet o CE značku pro zdravotnické prostředky a podobně.

  • Před několika lety jste založili zahraniční dceřiné společnosti, jak prosperují?

V současné době fungují tři zahraniční dceřiné společnosti, a to v Rusku, Německu a ve Francii. V blízké době bychom chtěli zahájit provoz dceřiné společnosti ve Spojených státech. Daří se jim různě. Očekávali jsme, že to potrvá tři až pět let, než se nové dceřiné společnosti stabilizují. Musejí nasmlouvat lidi, dovybavit se technikou, navázat kontakty… Do toho nám zasáhl covid. V některých zemích nepouštěli obchodní zástupce do nemocnic, aby mohli nabízet naše produkty. Ruská společnost je už v černých číslech, francouzská taky, v Německu jsme zatím v červených.

  • V čem je výhodné mít na místě vlastní dceřinou společnost?

Obecně je výhoda řídit sám firmu, která nás na zahraničním trhu zastupuje. Máme nějakou představu, ta je zkonfrontována s realitou trhu, kde se pohybujeme, z toho vyplyne určitý výsledek a ten můžeme řídit. Když jsme ale závislí na jiné firmě, která naše produkty nabízí, tak se také může stát, že pro ni bude mít výhodnější podmínky jiný dodavatel než my, a bude ho preferovat.

  • Contipro vyrábí kyselinu hyaluronovou jako surovinu pro farmaceutickou výrobu, nabízíte také konečné produkty jako doplňky stravy, neuvažovali jste přímo o výrobě léčiv?

První léčivý přípravek připravujeme. Je to přípravek proti dermatitidě. Aktivní látka je už vyvinuta, čeká nás několik let testování bezpečnosti pro léčiva. Původně jsme ten přípravek vyvinuli a registrovali jako kosmetiku pro zklidnění pleti, lidé ho ale začali spontánně používat na dermatitidu. Na záněty, které jsou zarudlé, svrbí, loupou se… A začali jsme dostávat ohlasy, že to funguje. Původně jsme to tak nezamýšleli. Přípravek obsahuje peptid, který má všechny testy pro kosmetiku, ale to není na úrovni testů pro farmacii.

  • Že projde bezpečnostními testy, jste si tedy jistí? A co účinnost?

Jsme si naprosto jistí, že je přípravek bezpečný, máme testy dráždivosti, toxicity, cytotoxicity a vše ostatní, co se požaduje pro kosmetiku. Tím, že je aktivní látkou peptid, neočekávám žádné riziko. U peptidů je snadné odbourávání. Přesto musíme testy znovu udělat oficiálně pro farmaceutický přípravek. Po testech bezpečnosti musíme požádat o klinické zkoušení.

  • V čem je to pro vás zajímavé, podstoupit všechny komplikace a vstoupit na trh s léčivy?

Obecně je naše firma silně zaměřena na kůži, naší nejsilnější disciplínou je hojení ran. Vyvíjela se u nás i kosmetika, i když ji sami přímo nevyrábíme. Máme perfektně vybavenou laboratoř, kde sledujeme různé parametry kůže. Proto když začaly přicházet ohlasy od lidí s dermatitidou, řekli jsme si, proč to nezkusit. Léčiva, to je pro naši firmu vrchol. Je to výzva. Pokud nám povolí klinické zkoušky, můžeme je provést nejen pro dermatitidu, ale i na dohojování. Mohlo by to dobře zapadat do portfolia přípravků, které chceme vyrábět, ať jsou to léčiva, nebo zdravotnické prostředky.

  • Mohli byste ve svém podniku, tak jak je, vyrábět léčivý přípravek?

V současnosti tu vyrábíme zdravotnické prostředky kategorie III, pro kterou jsou prakticky stejné podmínky.

  • Co ještě máte ve vývoji?

Neustále se věnujeme zlepšování produktivity procesu, abychom vyrobili víc za stejné náklady, abychom se udrželi v konkurenci z levných zemí. To je první oblast neustálého vývoje.

Kromě toho se snažíme mít co nejširší portfolio v péči o kůži a najít řešení i pro oblasti, které nejsou zajímavé pro velké firmy. Uvažujeme o přípravku pro lidi s nemocí motýlích křídel, nevyléčíme tu nemoc, ale mohli bychom jim usnadnit život.

V oblasti hojení máme k našim dvěma osvědčeným zavedeným přípravkům ve vývoji nové přípravky a preklinické experimenty ukazují, že fungují dobře.

Byli jsme jedni z prvních, kdo začal používat kyselinu hyaluronovou ve výživě. Ukázalo se, že když je ve výživě dostatek kyseliny hyaluronové, tak zjednodušeně řečeno nebolí klouby. Pak jsme si všimli, že tato výživa pomáhá i na kůži. Jsou indicie, že výživa zlepšuje i hojení. Proto jsme se pustili do hloubkového výzkumu, co přesně se děje s kyselinou hyaluronovou a třeba s kolagenem v zažívacím traktu.

  • Dostáváte nabídky, že by chtěl někdo Contipro koupit?

Neustále. Peněz je zdá se na trhu hodně. Nepřeháním, když řeknu, že nějakou nabídku dostávám každý měsíc.

  • Od investičních fondů, nebo od firem z oboru?

Nejčastěji od investičních fondů, ale i od firem. Ty nejdříve nabídnou spolupráci. Když se s nimi chci bavit, v čem konkrétně chtějí spolupracovat, ukáže se, jak to je. Tvrdí, že bychom jako součást jejich koncernu měli lepší přístup na trh. To ale nepotřebujeme.

  • Rostete bez dluhů. Takže ani investiční fondy vám nemají co nabídnout?

Nemají. Pokrýváme veškerý svůj rozvoj. Investujeme mezi 200 miliony a 350 miliony korun ročně ze svých zdrojů. Nám jde o rozvoj firmy. Společnosti, kterým jde o okamžitý co největší zisk, by to dělaly jinak. To souvisí s tématem, na které jsme už narazili. Sociální zodpovědnost firem byla nízká. Nezajímal je rozvoj regionu. Pro někoho je důležité mít drahé auto, značkový oblek a chatu ve Francii. Je v tom ale náplň života? Podle mě vůbec ne.

Přesunout výrobu do Číny, budu z toho v daný moment mít víc peněz. Proč bychom u nás nemohli vyrábět čipy? Pak se divíme, když nám je asijští dodavatelé nemůžou dodat. I kdyby z objektivních důvodů. Nepodporovat domácí výrobu, to byla špatná politika vlády – a nejen té poslední, ale i předcházejících.

  • Ta společenská odpovědnost, o které mluvíte, je důvod, proč vyrábíte tady v Dolní Dobrouči, dvacet kilometrů od hranic, na dohled od Tiché Orlice?

Pocházím z Litomyšle, moji příbuzní byli odsud, zpod Orlických hor. Mne to sem zkrátka táhne. Není vše jen Praha a Brno. Je lepší, když je to rovnoměrněji rozdělené, regionům to prospěje. Kdo půjde do regionálních zastupitelstev, když kvalifikovaní lidé najdou zaměstnání jen v Praze a Brně? Jen kvalitní lidi mohou v regionech zajistit dobrý rozvoj.

  • Udržet vzdělané schopné zaměstnance v regionu je ale náročné, ne?

Když chcete udržet lidi v regionu, musíte jim dát podobné podmínky, jaké mají ve větších městech. Neříkám stejné jako v Praze, ale jako v krajských městech. Musejí mít dobrou, zajímavou práci. Regiony potřebují centra vědy a vývoje. Musejí mít dobré bydlení. A mladí lidé samozřejmě uvažují, jestli dávají to nejlepší svým dětem. Založili jsme proto v Žamberku základní školu a školku Erudio. Chceme, aby tu pracovali kvalitní lidé, a ti chtějí, aby jejich děti chodily do dobré školy. V naší mateřské škole jsou rodilí mluvčí, a tak přirozenou cestou začíná výuka angličtiny. Malé děti to nasávají jak houby, když na ně běžně mluví rodilý mluvčí. Základní školu máme do páté třídy. Angličtina se na ní učí od první třídy a některé předměty jsou zčásti vyučovány přímo v angličtině. Naši absolventi, když přejdou na gymnázium, jsou lépe připraveni než děti z jiných základních škol. I můj syn tuto školu absolvoval.

Proč dělat z Orlicka region pastevců? I tady žijí chytří a šikovní lidé a když tu v regionu zůstanou, budou ho rozvíjet.

Sdílejte článek

Doporučené

Bodnár: VZP chce více podporovat prevenci

24. 11. 2021

I když si Všeobecná zdravotní pojišťovna bude muset v příštích letech více hlídat náklady, u cílených bonifikací pro lékaře, které podporují prevenci…