Profesorka Syková a chucpe v senátu

Chucpe v Senátu

Profesorka Eva Syková kandiduje do Senátu. To samo o sobě je asi v pořádku, má na to právo, má na to věk. Co už ale v pořádku není, že se přitom staví do role oběti mediálního útoku. Připomeňme, že profesorka Syková prostřednictvím nadace Buněčná terapie vybírala statisícové částky od nemocných s amyotrofickou laterální sklerózou za aplikaci kmenových buněk. Neexistoval (a dosud neexistuje) přitom jediný důkaz, že takový postup u této nemoci pomáhá. Navíc se ukázalo, že platili i někteří pacienti, kteří byli zařazeni do klinické studie testující vlastní mezenchymální kmenové buňky aplikované do mozkomíšního moku. Při tom všem paní profesorka v zoufalých nemocných a jejich rodinách budila obrovskou naději, která byla pochopitelně zklamána. V roce 2015 počínání prof. Sykové za hranou etiky odsoudily špičky české medicíny a ona sama se stáhla nebo byla stažena z vedení svého ústavu, členství v nejrůznějších vědeckých radách i z České lékařské akademie. Zjevně tuto zkušenost nijak nevyužila k sebereflexi. Dnes říká, že kmenové buňky pacientům pomohly (což se po studii první fáze bez kontrolního ramene a s relativně měkkými endpointy řekne snadno), nic špatného nebo neetického prý neudělala, peníze nevybírala a její protikandidát profesor Drahoš celou aféru jen zneužívá, aby získal senátorské křeslo.

V češtině se pro to hledá přiléhavý termín těžko. Lze si ale vypůjčit z jidiš slovo chucpe. Označuje se jím drzost, nad kterou okolí jen zalapá po dechu. I Židé význam tohoto termín vysvětlují opisem a často si přitom pomáhají anekdotou. Chucpe je například, když vrah svých rodičů žádá soud o shovívavost, protože je sirotek. U voličů to prof. Sykové možná projde, budou slyšet na její rétoriku a nějaká etická pravidla klinického výzkumu je příliš nezajímají. U odborné veřejnosti ale tomu tak není. Její bývalí kolegové nad tímto posledním chucpe jen lapají po dechu. Jejich úctu už ani příklon k hnutí ANO profesorce Sykové nevrátí. A rozhodně to není tím, že by paní profesorce záviděli. 

Lucie Ondřichová

S jakými pocity jste přijal informaci, že profesorka Eva Syková kandiduje do Senátu a vystupuje u toho jako oběť mediální kampaně? Odpovídají osobnosti české neurologie a vědy.

• Prof. RNDr. Václav Hořejší, CSc.,

vědecký pracovník Ústavu molekulární genetiky AV ČR

Paní profesorka prokazuje, že má vskutku „hroší kůži“. Je neuvěřitelné, že na rozdíl od velké většiny vědecké a lékařské odborné veřejnosti neuznává své velké etické pochybení, jasně konstatované nejméně dvěma autoritativními etickými komisemi. Mě nejvíc mrzí, že takovéto chování poškozuje obraz českého biomedicínského výzkumu v očích světové odborné veřejnosti, ale i české laické veřejnosti. Úplně neuvěřitelně mi znějí její slova o tom, kolik lidí se po aplikaci kmenových buněk cítilo lépe – přesně stejnými „argumenty“ se přece ohánějí nejrůznější šarlatáni. Cožpak je možné, že paní profesorka ještě neslyšela o tom, jak mocně působí placebový efekt? A neví, jak se takový efekt v klinických studiích vyhodnocuje? Podobně absurdní je, když říká, že chudáci pacienti teď nemají jinou možnost než se kmenovými buňkami „léčit“ za mnohem vyšší částky někde v zahraničí. Je to úplně stejný „argument“, jako když malý zloděj hájí svoji nevinu poukazem na to, že jiní kradou mnohem víc… Pevně doufám, že Eva Syková do Senátu zvolena nebude.

• Prof. MUDr. Petr Suchomel, Ph.D.,

přednosta Neurocentra Liberec, past President Spine Society of Europe

Velmi nerad se připojuji do veřejných diskusí, ale opakovaná kandidatura paní profesorky Sykové do Senátu mne překvapila stejně jako změna její politické podpory. Vždy jsem se domníval, že by Senát měl být sborem důstojných a moudrých reprezentantů naší společnosti, který má moc ovlivnit některá nedobrá rozhodnutí jiných institucí. Samozřejmým předpokladem by měla být i etická čistota senátorů či kandidátů.

V průběhu své kariéry neurochirurga jsem se opakovaně setkával s nešťastnými rodinami obětí úrazů páteře a míchy. Velmi často šlo o mladé lidi a jejich rodiny byly ochotny udělat cokoli, opravdu cokoli, aby se navrátila hybnost končetin jejich blízkých. Pamatuji dokonce dobu, kdy poté, co byla Marika Gombitová odvezena do Sovětského svazu k nesmyslné operaci, k nám chodily zástupy postižených a chtěly do země, kde „zítra již znamená včera“. Tehdy bylo skoro nemožné je odmítat a všechny nás to dost bolelo. Nikdo se nás nezastal.

Bohužel od té doby nedošlo k žádným zásadním vědecky podloženým změnám ve prospěch postižených a zdá se, že i dnes je obtížné předat populaci pravdivé informace.

Žádný člověk s úplným úrazovým přerušením míchy dosud po jakékoli léčbě nechodí a ani u jiných degenerativních chorob míchy, jako je např. ALS, k významným pokrokům nedošlo. Je tedy vrcholně neetické cokoli pozitivního v souvislosti s aplikací kmenových buněk slibovat postiženým a jejich rodinám.

To se bohužel dělo a zdá se z aktuálních mediálních výstupů paní profesorky Sykové, že to nekončí. S tím nemohu souhlasit, jakkoli celý život bojuji za lepší bytí elegiků, a divím se, že tato neetická a nevědecká rétorika má podporu vládnoucího politického uskupení.

• Prof. MUDr. Martin Bareš, Ph.D.,

děkan LF MU Brno

Je velmi smutné sledovat, jak se věhlasná vědkyně svým bezprecedentně neetickým jednáním dostala do vědeckého ústraní. Věřím, že brzy bude následovat i ústraní politické.

• MUDr. Mgr. Radim Ličeník, Ph.D.,

Ústav sociálního lékařství a zdravotní politiky FN Olomouc

Kandidatura paní Evy Sykové mě nechává naprosto chladným a způsob, jakým vede politickou kampaň, je myslím v zásadě normální produkt současného politického marketingu. Co mě ovšem naprosto šokuje, je, že může univerzitní profesorce, vědkyni a lékařce naprosto chybět byť i sebemenší náznak sebereflexe, vědecké poctivosti a základní lidské slušnosti. Zcela jasně bylo prokázáno a odsouzeno její neetické chování při klinickém výzkumu. Bylo to sice pozdě, protože ona kauza s výzkumem využití kmenových buněk u pacientů s amyotrofickou laterární sklerózou byla zřejmě už poslední kapkou, ale dobře, že se tak stalo. Jako lékaři, který dennodenně pečuje o těžce postižené neurologické pacienty a jejich rodiny, mi její chování přijde doslova nechutné. Je zjevné, že vůbec nemá náhled na to, co se stalo, a donekonečna opakuje stejné lži. Všechno navíc na sebe ochotně řekne v jakémkoli rozhovoru. A to nezávisle na jakékoli její politické kampani. Jen opravdu nechápu proč. Ano, nemá klinickou zkušenost, přesto jí jako lékařce a vědkyni veřejnost věří. Proto bych očekával, že bude o to zodpovědnější a nebude vyvolávat v pacientech klamné naděje. Ona ale naopak tím, co říká, pacienty poškozuje.

Pro naši budoucnost je ovšem důležité, že se jí nepodařilo zastavit klinický výzkum potenciálního využití kmenových buněk, a možná i díky ní se pozornost veřejnosti více zaměřila na etické aspekty klinických studií. Vedení výzkumu dnes vypadá přeci jen jinak než za druhé světové války nebo v 70. a 80. letech minulého století. To, že si to byť jedna jediná vědkyně nemyslí, musíme brát velmi vážně a bojovat proti tomu. Bohužel to není jediný případ zneužívání nemocných lidí. Stačí si dnes například poslechnout české propagátory protonové terapie.

• Prof. MUDr. Evžen Růžička, DrSc.,

přednosta Neurologické kliniky 1. LF UK a VFN

Je pro mne těžké pochopit, jak se může vystudovaná doktorka medicíny, do té doby uznávaná vědkyně, dostat do pozice, kdy musí hájit neobhajitelné – léčebné účinky, jež se nepodařilo dosud prokázat ani jí samotné, ani bohužel nikomu jinému na světě. A ještě hůře, jak může obhájit, že si nechala od nešťastných pacientů a jejich rodin za zařazení do svého výzkumného projektu platit, a zneužívala tak jejich zoufalé situace. Dalo by se to vysvětlit snad jen bezbřehou naivitou spojenou s naprostou ztrátou soudnosti. Nebo bezbřehou touhou po uznání a po moci spojenou se ztrátou základních profesionálních a etických principů. Ne, paní profesorka není naivní ani nesoudná.

• Prof. MUDr. Jan Trka, Ph.D.,

proděkan pro vědu a výzkum 2. LF UK

Z veřejných vyjádření prof. Sykové vyplývá, že naprosto ztratila soudnost a spoléhá se na krátkost a omylnost paměti. Její prokázané neetické chování ji přinutilo opustit veškeré akademické funkce, zůstala jí jen ta politická, kterou si chce zuby nehty udržet – možná i kvůli senátorské imunitě? Jak dokazuje naše současná politická situace, arogance a drzost jsou vynikající zbraně ve volební kampani. Tak jen doufejme, že většina voličů paměť má.

Od letošního března je prof. Syková členkou dozorčí rady nové společnosti Scimed Biotechnologies, která patří přes společnost Strongwest miliardářovi Davidu Beranovi. Jeho hlavním podnikáním je finanční skupina Profireal Group, která poskytuje spotřebitelské úvěry. Jak uvedl před časem deník E15, Beran hodlá do firmy Scimed Biotechnologies letos investovat několik desítek milionů korun.

„Zatím pracuji pro firmu Scimed Biotechnologies jako konzultant. Ve firmě budu mít možnost pokračovat ve výzkumné práci,“ uvedla pro MT prof. Syková. „Moje angažmá ve firmě ale závisí na tom, jak dopadnou říjnové volby do Senátu. Senát je – a pokud budu zvolena, také bude – pro mne prioritou,“ dodala.

Výzkum ve Scimedu má být zaměřen na kmenové buňky a biomateriály, firma se má věnovat i službám při klinických studiích. Podrobnosti známy nejsou. Působit má v inovačním centru InnoCrystal u Prahy. „Prostory v InnoCrystalu jsou ve výstavbě, včetně několika výzkumných laboratoří. Vše by mělo být dokončeno do konce roku,“ objasnila prof. Syková.

Dřívější působení prof. Sykové ve výzkumu kmenových buněk skončilo neslavně. Na pozici ředitelky Ústavu experimentální medicíny Akademie věd v roce 2016 rezignovala po nátlaku a skandálu. Novináři zdokumentovali, že někteří pacienti platili přes nadaci za experimentální léčbu amyotrofické laterální sklerózy kmenovými buňkami. Dary poskytlo i několik pacientů zařazených v klinické studii. Jednalo se o výzkum, na kterém se podílela společnost Bioinova, kterou zčásti vlastnil Ústav experimentální medicíny, a prof. Syková na něm aktivně pracovala. „Kdo ale má tedy ty peníze dát, když je sponzorů málo? Těžko můžeme poslat pryč lidi, kteří za námi chodí, pláčou a chtějí to vyzkoušet i za vlastní peníze,“ řekla prof. Syková v roce 2014 MT na dotazy ohledně neetického vybírání peněz od pacientů za účast ve výzkumu. Dodnes nevnímá vybírání peněz od pacientů jako chybu. „Mám tři právní posudky z renomovaných právních kanceláří, že k porušení zákona nedošlo,“ sdělila nedávno na serveru Parlamentní listy.

Svůj podíl ve společnosti Bioinova Ústav experimentální medicíny po skandálu prodal. Dnes ji vlastní z 38 procent skupina FINEP Innovation ze skupiny FINEP. Výzkumem kmenových buněk u pacientů ALS se už Bioinova nezabývá, klinická studie byla uzavřena a výsledky publikovány v dubnu 2017 v časopise Cell Transplantation. „Naše výsledky ukazují, že intratekální aplikace BM‑MSC u pacientů s ALS je bezpečný postup, a naznačují, že dokáže alespoň dočasně zpomalit průběh onemocnění,“ píše se v publikovaném článku. Dnes Bioinova nabízí autologní buněčný koncentrát z tukové tkáně s vysokým obsahem kmenových buněk k omlazení a regeneraci pleti pro použití v estetické medicíně. A také autologní mezenchymální kmenové buňky (MSCs) z kostní dřeně pro klinické studie. Vyvíjí také vlastní autologní buněčné léčebné přípravky, ty jsou podle webových stránek firmy v současnosti testovány v rámci preklinických studií.

Výzkum kmenových buněk pokračuje

Použití kmenových buněk v léčbě ALS je nadále předmětem výzkumu. V České a slovenské neurologii a neurochirurgii 1/2017 vyšel referát Kmenové buňky v léčbě amyotrofické laterální sklerózy – přehled současných klinických zkušeností od MUDr. Daniela Baumgartnera z Neurologické kliniky FN v Motole a kolegů. „Ačkoliv mnohé experimentální práce dokládají pozitivní efekt buněčné terapie na průběh nemocí motoneuronů, dosud publikované klinické studie tento efekt zatím nepotvrzují,“ konstatují autoři. „Problém translace nadějných výsledků z myších SOD1 modelů do úspěšných klinických studií je obecně pozorovaným jevem všech dosud testovaných léčiv u ALS. Existuje několik faktorů, kterými lze tento fenomén vysvětlit. Prvním faktorem je, že v drtivé většině experimentálních studií je léčba zahájena v presymptomatické fázi nebo bezprostředně po rozvoji příznaků. Vzhledem k průměrné prodlevě 11 měsíců od prvních symptomů k diagnóze nelze tuto situaci v klinických studiích reprodukovat a v kontextu rychle progredující neurodegenerace se jedná o výrazně pokročilejší patologický proces,“ naznačuje referát. Aby se prověřila otázka závislosti přínosu léčby na délce trvání choroby a stupni klinického postižení, bylo by podle referátu vhodné v budoucích klinických studiích rozdělit pacienty do skupin. Na takové studie bude potřeba dostatečný počet účastníků. „Ve složité otázce financování se při nedostupnosti či nedostatečném rozsahu standardních grantových prostředků jako viabilní alternativa jeví např. metoda tzv. crowdfundingu, která se vyhýbá etickým úskalím metod spojených se spoluúčastí pacientů samotných,“ poznamenal k ožehavé otázce financování výzkumu referát.

ač

Zdroj: MT