Přeskočit na obsah

Rychlost rozvoje telemedicíny se zvýšila

Na začátku září uspořádala Academy of Health Care Management (AHCM) seminář o telemedicíně a jejím rozvoji po pandemii. Kromě příkladů konkrétních telemedicínských projektů a řešení se debata točila kolem formálního a úhradového ukotvení telemedicíny. Zatímco v předcovidové době hledaly jednotlivé telemedicínské projekty, povětšinou specializované na úzký okruh poskytovatelů nebo pacientů, vlastní cesty v nepřipraveném systému, v době covidové se projevila masivní poptávka po systémovém řešení.


Zdravotní pojišťovny reagovaly tím, že provizorně umožnily vykazování a hrazení videokonzultací bez specifických požadavků na formu, kvalitu a bezpečí. Bylo na každém poskytovateli zdravotních služeb, aby se v nabídce technických řešení zorientoval a vybral si z nich to nejvhodnější. Jak poznat dostatečně zabezpečené řešení? Jak definovat pacientům, jaké zařízení potřebují k videokonzultaci? Jak vlastně různým telemedicínským službám říkat? Kdo může pacientovi vzdálenou konzultaci poskytnout? Je nastavená úhrada telemedicínských konzultací dostatečná? Většina těchto otázek je skutečně reálně řešena a na některé už máme i odpovědi.


Podle nového ministra zdravotnictví prof. Romana Prymuly, který se semináře účastnil ještě jako vládní zmocněnec pro vědu a výzkum, se ukázalo, že distanční konzultace jsou jako doplňkový systém vhodné. Jejich uvážlivým využitím by podle něj bylo možné zefektivnit péči a zredukovat počet návštěv v primární péči. „Telemedicína je téma, které je v době krizí jako pandemie koronaviru klíčové nejen u nás, ale mezinárodně. V takových dobách úloha telemedicíny narůstá. Na půdorysu snahy vytvořit systém proti COVID 19 se podařila během několika týdnů řada kroků, které se nedařily celé roky zpátky a nikam jsme se neposouvali,“ uvedl prof. Prymula. Pokroky podle něj nejsou jen v často zmiňované oblasti distančních konzultací, ale v elektronizaci zdravotnictví a v telemedicíně vůbec. „Telemedicína v tuto chvíli hraje klíčovou roli, řada systémů se v nedávné době propojila. Byť to bylo bolestivé, teď jsme schopni spolupracovat v rámci systému se všemi aktéry,“ myslí si ministr.


Odborníci a úředníci se shodují, že by do budoucna měly jednotlivé telemedicínské služby, které nabízejí různí vývojáři a softwarové firmy, mít pro použití ve zdravotnictví oficiální certifikát. Kdo ho nezíská, nebude moci svoje technologické řešení uvádět jako nástroj pro poskytování zdravotních služeb. K tomu ještě povede dlouhá cesta.


Prozatím vzniklo pro lékaře a další subjekty, kteří chtějí telemedicínské technologie používat, určité vodítko ve formě doporučeného postupu pro všeobecné praktické lékaře Telemedicína. K jeho vytvoření motivovala Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP a ostatní spolupracovníky právě jarní koronavirová krize a nejasnosti, které se kolem částečného vynuceného přechodu na distanční konzultace vynořily. „Objevilo se množství skupin, které se snažily pomoci, ať altruistických, nebo podnikatelských aktivit. Neexistovala ani terminologie, nedalo se srozumitelně říci, kdo co nabízí. V neobvyklé rychlosti, za několik měsíců, vznikl doporučený postup Telemedicína,“ uvedl MUDr. Cyril Mucha, konzultant Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP. Dokument velmi stručně zavádí určité pojmy a definuje základní podmínky. Podle tohoto doporučení se rozlišuje mezi telemedicínskou poradou, která vyřizuje obecné dotazy a nelze ji považovat za zdravotní službu, a telemedicínskou konzultaci, která je ekvivalentem návštěvy v ordinaci. Tvůrci doporučeného postupu se inspirovali v Německu, kde nedávno začal platit zákon o úhradě telemedicínských služeb. Platí tam pravidlo, podle kterého nemají telekonzultace tvořit víc než dvacet procent vykázané péče. Rádi by zamezili tomu, aby telemedicínské konzultace poskytovali zdravotníci zaměření čistě na online konzultace. Podle doporučeného postupu by vzdálené konzultace měly být jen doplňkem léčby. Do budoucna bude podle MUDr. Muchy potřeba zakotvit pravidla distanční péče v zákoně.


To by se mohlo stát už v nejbližších měsících. Ve zdravotním výboru Poslanecké sněmovny se bude projednávat novela zákona o zdravotních službách, ke které by se mohla definice distanční péče připojit.


Zvláštní otázkou, pro technologického laika složitou, je věc zabezpečení softwarových nástrojů pro telemedicínu. Jak upozornil Antonín Hlavinka, náměstek informačních technologií Fakultní nemocnice Olomouc, Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost vydal standard pro bezpečnost videokonzultací. Ten by měla každá společnost, která nabízí takové služby ve zdravotnictví, znát.


Olomoucké centrum telemedicíny v souvislosti s koronavirovou krizí vytvořilo vlastní portál pro videokonzultace, kde si jsou jistí, že mají citlivá data pacientů ve vlastních rukách. „Měli jsme prázdné ordinace a naši pacienti se nemohli dostavit na vyšetření, jak byli zvyklí. Mohli jsme využít existující řešení, ale měli jsme kapacitu vlastních vývojářů, a tak jsme postavili vlastní řešení na otevřené technologii a nabízíme je všem přímo řízeným nemocnicím. Primární motivace, proč jsme šli touto cestou, byla, že to běží na naší vlastní infrastruktuře, data pacientů nejdou na žádné externí servery,“ uvedl Hlavinka. „Jak se telemedicína rozmáhá, k útokům na poskytovatele zdravotní péče, kdy dochází k úniku dat, dochází dnes a denně. Musíme splňovat určitou hladinu bezpečnosti,“ dodal.


Pro praktické lékaře bylo během jarních protiepidemických omezení a při nedostatku ochranných pomůcek zásadní, že zdravotní pojišťovny dočasně umožnily úhradu telefonických konzultací a videokonzultací. V době vyhlášeného nouzového režimu probíhalo podle předsedy Sdružení praktických lékařů ČR MUDr. Petra Šonky v ordinaci praktického lékaře 50 až 80 distančních kontaktů denně. „Výkon epizoda distanční klinické péče nám umožnil ekonomicky přežít,“ řekl Šonka. „Přesvědčili jsme se o možnostech telemedicíny, ale také jsme poznali její limity a rizika. Telemedicína nešetří čas lékaře ani administrativu, použitelná je jen pro vybrané situace a není pro každého,“ dodal.
Přístup zdravotních pojišťoven Šonka ocenil. Po ukončení platnosti původního nouzového výkonu k vykázání telemedicínské konzultace zavedly zdravotní pojišťovny nový dočasný výkon a Všeobecná zdravotní pojišťovna chystá úpravu svých bonifikačních programů tak, aby telekonzultace ocenila. Napevno bude ale možné do seznamu výkonů s bodovými hodnotami zavést telekonzultace až poté, co budou jasně ukotvené v zákoně. Jejich úhrada je v současné legislativě a mimo nouzový stav na hraně možného.


„Z pohledu legislativního čekáme na úpravu zákona o zdravotních službách a popsání prostoru pro telemedicínu tak, aby se naši smluvní partneři i pacienti pohybovali v bezpečném právním prostoru. Zkušenost z covidového období ukázala, že je to atraktivní. Měli bychom na tom pracovat tak, aby byl potenciál telemedicínských služeb co nejlépe využit,“ uvedl náměstek ředitele VZP David Šmehlík. Jedná se o ochranu pacienta, jeho dat, ale i lékaře. „Služby jako Skype a Webex mohou být nahrazeny vyspělejšími nástroji. Bavíme se mimo jiné o bezpečném prostředí,“ dodal Šmehlík.
Současný pilotní výkon k vykázání telekonzultace umožní podle prezidenta Svazu zdravotních pojišťoven ČR Ladislava Friedricha vychytat mouchy a doladit podmínky úhrady této oblasti. Dodavatelům lékařských softwarů to naznačí, že by mohli uvažovat o zařazení videokonzultací do svých systémů. „Stále je to ale dočasné řešení,“ zdůraznil.


Ředitel odboru IT a elektronizace ministerstva zdravotnictví Martin Zeman připomněl, že elektronizaci zdravotnictví chce nadále podporovat svými dotačními fondy Evropská unie. „Už nediskutujeme o tom, jestli je zavádění nástrojů digitálního zdravotnictví potřebné. A zdá se, že problém nebude nedostatek peněz, ale řízení jejich účelného rozdělení tak, aby to vedlo k systémovým změnám,“ uvedl Zeman.

K VĚCI…
Definice telemedicínské konzultace
Doporučený postup pro všeobecné praktické lékaře defi nuje telemedicínské konzultace jako poskytování zdravotních služeb distanční formou, které do jisté míry nahrazuje fyzické konzultace v ordinaci. Poskytovat je může jedině registrovaný poskytovatel zdravotních služeb s oprávněním, musí mít zároveň fyzickou ordinaci. Pro telemedicínské konzultace by měly být stanoveny určité minimální podmínky, a to například na konektivitu, na kvalitu koncových zařízení nebo i na dostatek soukromí na obou stranách. Na začátku telemedicínské konzultace musí dojít k jednoznačnému ztotožnění pacienta i poskytovatele. Doporučený postup předpokládá, že telemedicínské konzultace poskytují svým pacientům jen lékaři, kteří je znají, mají jejich anamnestická data a od poslední kontroly neuplynulo více, než je „obvyklý časový interval kontrol pacientů s daným typem onemocnění“, nebo více než čtyři roky. Výjimkou může být ofi ciálně vyhlášený nouzový stav. Předpokládá se, že primárně budou telemedicínské konzultace poskytovat registrující a dispenzarizující lékaři. Telemedicínská konzultace podle doporučeného postupu neslouží k získání „second opinion“. Pro telemedicínskou konzultaci musí být předem podepsán informovaný souhlas mezi lékařem a pacientem. Podle autorů doporučeného postupu by bylo vhodné stanovit maximální možný podíl telemedicínských služeb na objemu péče, kterou poskytovatel provádí, a to maximálně 20 procent časového objemu. Musí být zakázána reklama na telemedicínské služby. Záznam z telemedicínské konzultace je součástí zdravotní dokumentace. Používané telemedicínské monitorovací nástroje by měly být certifi kované zdravotnické prostředky. Software i hardware by měl splňovat bezpečnostní kritéria stanovená státem. K telemedicínským službám by měl stát nebo zdravotní pojišťovny umožnit přístup i lidem bez vlastních prostředků, například přes místní úřady nebo domácí péči. Telemedicínské konzultace by neměly zahltit lékaře banálními obtížemi a nesmí se očekávat, že lékař bude poskytovat tyto konzultace mimo svou pracovní dobu.

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené