Sestry jsou vzdělanější a sebevědomější
Zahraničním hostem konference pro nelékařské zdravotnické pracovníky, která se konala v rámci letošních Brněnských onkologických dnů, byla Gosia Brykczynska z Londýna. Tato vysokoškolská učitelka ošetřovatelství se sestrou stala až po absolutoriu humanitních oborů na univerzitě. Pracovala u lůžka ve Velké Británii a USA. Specializuje se na péči o děti, etiku a filosofii v ošetřovatelství. Je autorkou mnoha odborných publikací.
Ve své přednášce na konferenci jste hovořila o etických aspektech péče o onkologicky nemocné děti. Jak byste shrnula její hlavní téma?
Soustředila jsem se především na nové léčebné režimy. Dnes dokážeme vyléčit více než sedmdesát procent dětí s onkologickým onemocněním. Vzhledem k tomu, že jde často o velice vzácná onemocnění, je velmi těžké léčbu ověřit na dostatečně velkých souborech pacientů. Navíc se firmám nevyplácí do pediatrických studií investovat. Často můžeme hovořit o tom, že děti podstupují experimentální terapii. Určitým řešením je internacionalizace postupů, což se dost daří. Stejné protokoly používáte zde v Brně jako my v Londýně. Musíme se tedy starat o etiku výzkumu, o problematiku informovaných souhlasů, řešit například otázku, co dělat, když rodiče léčbu odmítají, ale adolescent s ní souhlasí.
Jsou to problémy, o kterých by nutně musely přemýšlet sestry?
Jistě že by o tom měly přemýšlet, jsou přece součástí týmu. Když se objeví problém s protokolem, i ony o tom budou s rodiči i dětmi samotnými hovořit. Proto musejí být vzdělané a na takovou sofistikovanou komunikaci připravené.
A pokud jde o etické otázky v pediatrii obecně?
Velkým problémem je například to, jak zajistit našim pacientům dobrou péči i v dospělosti. Jak se rozšiřují možnosti medicíny, mnoho dříve fatálních nemocí se stává nemocemi chronickými. Příkladem může být cystická fibróza, pamatuji si, že tyto děti umíraly ve dvou třech letech, dnes se dožívají čtvrtého, pátého decennia a zakládají rodiny. Pořád ale potřebují specializovanou péči, jakou nejsou lékaři-nepediatři vždy připraveni poskytnout.
V České republice jste byla už několikrát. Vidíte v postavení českých sester nějaký posun?
Poprvé jsem se s českým ošetřovatelstvím seznámila v roce 1994. Od té doby jsem zaznamenala změny k lepšímu, které vy možná nevnímáte, protože nemáte odstup. Do praxe se dostal ošetřovatelský proces, jste si více vědomé své role, pracujete nezávisleji. Na Brněnských onkologických dnech bylo také poznat, že svou práci dokážete mnohem lépe prezentovat. Dříve často svá sdělení sestry četly z papíru, většina z toho, co říkaly, bylo opsáno ze skript pro mediky a působily nejistě. Teď hovoří sebevědomě, spatra a akcentují sesterský pohled. Je vidět, že jste vzdělanější. Velkou změnou byl určitě systém celoživotního vzdělávání, i když mně připadá, že na jeden kredit musíte vynaložit až příliš mnoho úsilí.
Většina českých sester by asi řekla, že máte dobrý pozorovací talent. Zdravotnické systémy skoro všude v Evropě čelí nedostatku kvalifikovaných sester. Je tento problém palčivý ve Velké Británii?
Sester je vždycky málo a těch dobrých obzvlášť. Nedostatek sester je určitá konstanta napříč státy i dobou. Nyní to ale u nás není nějak mimořádně zlé, závažnost problému se liší podle oborů. Chybí nám neonatologické sestry, sestry pro intenzivní péči a také pediatrické sestry. Je to dáno i tím, že se u nás o děti musejí starat výhradně sestry specializované na pediatrii.
Dětské sestry chybějí v našem systému také. Jak lze tuto specializaci získat v Británii?
Základní specializaci si britské sestry volí relativně brzy, už při základním tříletém studiu – kromě pediatrie je to například psychiatrie nebo péče o dospělé pacienty. Pak se mohou více profilovat při dalším magisterském studiu. Lze se tak zaměřit i na pediatrickou onkologii.
Když by české sestry chtěly působit ve Velké Británii, myslíte, že je jim váš pracovní trh skutečně otevřený?
S novým vzděláním podle evropské direktivy to není problém, pokud má sestra bakalářský titul, není obtížné získat registraci a začít pracovat. Horší asi bude zdolat jazykovou bariéru – měla by ovládat jazyk natolik, aby mohla poskytovat bezpečnou péči. Ale to je těžké pro všechny, pro koho angličtina není rodným jazykem, a takových sester máme tisíce
Zdroj: Medical Tribune