Studie: ČR v digitalizaci zdravotnictví zaostává, není připravena
Nedostatečná legislativní úprava, nekoncepční řízení ze strany státu. Digitalizace v České republice probíhá spíše živelně – dílčí projekty jsou realizovány převážně izolovaně v rámci soukromých iniciativ, případně ve spolupráci s městy a kraji. Národní strategie elektronizace nemá jasnou implementační strukturu, a tak zůstává nenaplněna. Toto kritické hodnocení přinesly výsledky rozsáhlé studie KPMG o připravenosti ČR na digitalizaci zdravotnictví.
Digitalizace státní správy, digitalizace zdravotnictví – přátelštější, efektivnější a levnější provoz státu, pohodlný kontakt občana s úřady, automatizace procesů, snadné sdílení dat atd. To vše byly a jsou priority nejen toho současného, ale i několika předchozích vládních uskupení. Žijeme v 21. století a kapitola digitalizace nesmí v poctivém programovém prohlášení žádné moderní vlády chybět. Jaká je ale současná digitální realita? V jaké fázi digitalizace zdravotnictví v České republice se nacházíme? Jak jsme na tom ve srovnání se zeměmi, se kterými bychom se chtěli srovnávat? Co nám brání v dalším rozvoji eHealth? A jaké tu jsou příležitosti, a naopak hrozby pro další rozvoj digitalizace? Odpovědi na tyto otázky se snažila přinést studie KPMG na téma: „Je Česká republika připravena na digitalizaci českého zdravotnictví?“, kterou si zadala Aliance pro telemedicínu a digitalizaci zdravotnictví a sociálních služeb (ATZD) a jejíž výsledky byly prezentovány na konferenci Zdravotnictví 2023. Studie byla realizována mezi únorem a zářím tohoto roku.
Zaostalost na několika frontách
Součástí studie KPMG je i porovnání současného stavu digitalizace a připravenosti na další rozvoj České republiky s vybranými zeměmi. KPMG pro tyto účely zpracovala případové studie zaměřené na Dánsko, Německo a Nizozemsko. Podle Digital Economy and Society Indexu – DESI (viz graf 1) zaostává Česká republika nejen v oblasti digitalizace zdravotnictví, ale v celkovém stavu digitalizace státu. Nepřiznivý stav je patrný jak z hlediska skóre z roku 2021, tak dle celkového růstu hodnoty indexu v čase – konkrétně mezi roky 2016 a 2021. Zatímco Česká republika v roce 2021 obsadila celkové 18. místo, ostatní porovnávané země v této studii si vedly nesrovnatelně lépe (viz tabulku 1).
Proč je ale kladen takový důraz právě na digitalizaci zdravotnictví? Podle odborníků vytváří demografický vývoj tlak na rozpočet či nerovný přístup ke zdravotní péči a jednotné kvalitě služeb. Nemožnost digitálního sdílení dokumentace a dat vede nejen k nižší kvalitě péče, ale také k chybám, duplicitním vyšetřením a celkově nižší efektivitě a dalším problémům.
V souvislosti s posouzením efektivity našeho zdravotnictví a srovnáním se sledovanými zeměmi uvedla KPMG zajímavé statistiky (viz grafy 2 až 6 a tabulku 2). „Česká republika disponuje nejvyšším počtem lůžek na obyvatele. Máme dvakrát více lůžek než Dánsko nebo Nizozemsko. Naopak ale disponujeme nejnižším počtem zdravotníků na obyvatele. Česká republika oproti porovnávaným zemím vynakládá nejnižší procento HDP do zdravotnictví a zároveň vynakládá třikrát méně výdajů na zdravotní péči. Pacienti v České republice jsou v průměru nejdéle v nemocnicích. Oproti Dánsku a Nizozemsku až dvojnásobný čas. Česká republika má s porovnávanými zeměmi srovnatelnou délku let ve zdraví, ale nejnižší průměrnou délku dožití,“ uvádí KPMG s tím, že právě tyto ukazatele by měly motivovat Českou republiku ke zlepšování kvality a dostupnosti péče a směřovat nás k její udržitelnosti.
Digitální realita našeho zdravotnictví
Prvním krokem k posouzení celkové připravenosti České republiky na další kroky v digitalizaci zdravotnictví byla část studie zabývající se aktuálním stavem. Tedy kam jsme za léta, kdy se toto téma řadí mezi hlavní priority, vlastně došli. Klíčová zjištění KPMG optimisty nepotěší, realisty nezklamou. Z výsledků vyplývá, že se potýkáme s nevyhovující legislativní úpravou i nekoncepčním řízením ze strany státu (podrobně viz kompletní studii, kapitolu 4.1.).
Pokud se něco v digitalizaci povedlo, bylo to dle zjištění KPMG zejména díky dílčím aktivitám poskytovatelů zdravotních služeb či tvůrců jednotlivých aplikací, řešení a informačních systémů. Stejně tak rozsáhlejší projekty, které vyžadovaly kooperaci více subjektů a spolupráci s pacienty, si převzaly pod svá křídla zpravidla soukromé korporace poskytovatelů zdravotních služeb. Dle zjištění KPMG se v některých případech podílely i kraje a města. Zdravotní pojišťovny pak zřizovaly přístupové body – portály –, které však tvoří jen „účelově modelovaný a izolovaný ekosystém, zahrnující specifickou sadu služeb“.
Studie při hodnocení současného stavu poukazuje také na skutečnost, že dosud nevznikla žádná národní infrastruktura a neexistují ani národní řešení k podpoře jednotlivých oblastí digitalizace zdravotnictví. „Osamělé ostrovy komfortních a úspěšných řešení se mohou spojit pouze za cenu další individuální, a tedy nákladné, specifické komunikační podpory,“ upozorňují autoři.
Konstruktivní kritika se pak nevyhýbá ani zákonu o elektronizaci zdravotnictví a Národní strategii elektronického zdravotnictví ČR. Dle zákona o elektronizaci zdravotnictví mají být od ledna 2023 evidovány elektronické aplikace a zveřejňován jejich seznam. Podle KPMG však zákon nedefinuje pravidla pro posouzení a účinnost aplikací ani nesvěřuje konkrétní kompetence specializovanému orgánu. „Absence legislativních pravidel pro rozšíření a úhrady zdravotnických aplikací konzervuje bariéru nedostatečného rozšíření digitální podpory zdravotních služeb ve zdravotnictví, zachovává monopol státní správy v prosazování digitalizace a neposkytuje dostatek motivace jiným aktérům,“ shrnují problémy autoři studie.
V případě Národní strategie elektronického zdravotnictví ČR se dle dotázaných odborníků jedná o dokument bez předchozího východiska, který vznikl jednorázově na zadání státní správy. Navíc její uvedení prý neprovázela potřebná propagace ani osvěta a stát do její realizace nezapojil občany, zdravotníky, a dokonce ani kraje a města. „Jakkoli ji z pohledu teorie můžeme shledat přiměřenou době vzniku a účelu, z pohledu praxe skončila bez pokračování a příslušného vyústění. Zákon o elektronizaci zdravotnictví zvolil za své východisko pouze dílčí část procesu digitalizace a vytvořil podmínky pro naplnění projektu Integrované datové základny resortu zdravotnictví. Významná část cílů a opatření strategie zůstala nenaplněna,“ konstatují v dokumentu autoři studie s tím, že po dokončení bude Integrovaná datová základna příslibem vzniku části nezbytné infrastruktury. Zde ale podle odborníků musí navazovat rozvoj interoperability, dokončení potřebných legislativních úprav a aktualizace strategie v oblastech, na které se dříve nemyslelo. Sem patří například umělá inteligence, velká data, národní zdravotní záznam či podpora inovací.
Překážky vs. příležitosti
KPMG v rámci své studie provedla také dotazníkové šetření u 526 účastníků zejména z oblasti ambulantní a lůžkové péče. Podle respondentů tohoto průzkumu jsou největšími překážkami digitalizace zdravotnictví nekoncepční přístup ze strany státu, hrozby kybernetické bezpečnosti, nedostatek finančních zdrojů a nedostatečná politická a osvětová podpora tématu. Digitální gramotnost na straně poskytovatelů lůžkové péče či IT vybavení byly respondenty vnímány jako překážky nejméně často. Jak ale upozorňují autoři studie – z výzkumu nevyplývá oblast, která by jasně nebyla považována za překážku digitalizace zdravotnictví.
Vedle dotazníkového šetření provedla KPMG v rámci studie také sadu 26 polostrukturovaných rozhovorů se zástupci skupin hlavních aktérů procesu digitalizace – tedy s managementem zdravotnických a pacientských sdružení, zástupci státní správy, zdravotnických zařízení, Armády ČR, zdravotních pojišťoven či profesních komor a odborných společností atd.
Respondenti těchto rozhovorů považují za největší překážku digitalizace přístup ze strany veřejného sektoru a nedostatečné právní předpisy. Nedostatky v právních předpisech však hodnotili negativně i respondenti dotazníkového šetření. Zde 55 procent respondentů uvedlo, že legislativní rámec v oblasti sdílení dat je spíše nebo určitě nedostatečný.
Mezi dalšími bariérami, které účastníci studie uváděli v rámci volných komentářů, byly opakovaně zmiňovány obavy ze zavedení jednotné povinnosti využívání eHealth technologií napříč všemi skupinami pacientů. Tedy obavy z odmítání technologií staršími pacienty. Ale také například komunikační, technologické a koncepční bariéry či překážky spojené s financováním.
Jako jasná jednička mezi příležitostmi z hlediska digitalizace českého zdravotnictví bylo respondenty dotazníkového šetření vnímáno sdílení dat mezi poskytovateli zdravotních služeb. Následovala novelizace zákona o elektronizaci zdravotnictví, zavedení elektronického zdravotního záznamu občana a přenos mezinárodních zkušeností. Respondenti polostrukturovaných rozhovorů dávali nejvyšší prioritu rozvoji telemedicíny, přenosu mezinárodních zkušeností, inovacím a mobilním zařízením.
Poskytovatelé zdravotních služeb spatřují v digitalizaci největší příležitost pro zvýšení efektivity, omezení administrativní náročnosti a zvýšení informovanosti lékařů díky sdílené dokumentaci. Z hlediska veřejné správy je pak nejvýznamnější snižování nákladů a možnost zvýšení dostupnosti zdravotní péče a její lepší organizace. Běžným občanům by digitalizace měla dle respondentů zajistit větší komfort v přístupu k péči, zvýšit motivaci k péči o zdraví a zajistit vyšší kvalitu péče plynoucí z možnosti rozvoje progresivních modelů péče, jako je například personalizovaná medicína.
Doporučení pro ČR
Konstruktivním výstupem z poměrně kritických výsledků studie KPMG, které poukazují na faktickou nepřipravenost České republiky na digitalizaci zdravotnictví, je sada doporučení. V první řadě je podle expertů KPMG nutné jednoznačné vyjádření politické vůle orgánů státní správy prosazovat digitalizaci jako prioritu rozvoje zdravotního systému. „Právě nedostatečné strategické a koncepční řízení z nejvyšší národní úrovně zaznívalo v analytické části studie. Nedostatečné koncepční řízení v této oblasti může obzvlášť v této době vést k nevyčerpání nebo k neefektivnímu čerpání Národního plánu obnovy či nedostatečné připravenosti České republiky na implementaci požadavků, které vyplynou z nařízení o Evropském prostoru zdravotních dat (EHDS),“ upozorňují autoři studie s tím, že je potřeba se zaměřit také na lepší komunikaci s odbornou i širokou veřejností, a snížit tak obavy pacientů i poskytovatelů z digitalizace. Právě komunikační bariéry totiž představují jednu z významných komplikací pro úspěšnou implementaci. Ministerstvo zdravotnictví, případně organizace pověřená implementací – Národní centrum pro elektronizaci zdravotnictví (NCEZ) –, by podle analýzy KPMG měly předložit koncept rozvoje digitalizace, který bude obsahovat „měřitelné cíle, jednoznačně stanovený postup jejich dosažení a reálně podložený finančními zdroji, motivujícími uživatele systému zdravotnictví k aktivní kooperaci“.
Dalším z doporučení plynoucích ze studie je vytvoření instituce s dostatečným rozpočtem, která bude prosazovat implementaci strategie a propojovat soukromý a veřejný sektor v realizaci projektů. Ve smyslu doporučení plynoucích ze studie projektu unijního Programu na podporu strukturálních reforem (SRSP) má ministerstvo zdravotnictví zřídit samostatnou organizaci k rozvoji a financování digitalizace zdravotnictví v ČR. Touto organizací má být NCEZ, které bude řídit ministerstvo zdravotnictví v kooperaci s řídicí strukturou (radou), ve které budou zastoupeni uživatelé systému. „Po vzoru dánské organizace MedCom může s předem vyhrazeným rozpočtem realizovat předem vytyčené prioritní projekty a do jejich přípravy a realizace zapojovat veškeré potřebné stakeholdery. Nová organizace by mohla vzniknout po vzoru MedCom jako organizace zřízená a financovaná ministerstvem zdravotnictví, kraji a obcemi a dále využívat projektového financování například z programů Horizon,“ vysvětlují autoři studie s tím, že agentura by měla být jen implementačním orgánem. Strategii a koncepci by mělo určovat ministerstvo zdravotnictví. „Pro naplnění plného potenciálu samostatné organizace je potřeba mít silnou i národní strategickou úroveň,“ doporučuje KPMG.
Česká republika by také podle autorů studie měla maximálně využít příkladů dobré praxe. „Je potřeba zdůraznit, že principy digitalizace již existují ve všech odvětvích, a i když je zdravotnictví specifické co do důvěrnosti a rozsahu dat, v leckterých oblastech není potřeba vymýšlet kolo a inspirovat se praxí jiných odvětví, případně jiných zemí, které jsou v digitalizaci mnohem dále. Zpracované případové studie z Dánska, Německa a Nizozemska ukazují, že Česká republika se od těchto i dalších zemí má co učit a není třeba vymýšlet separátní řešení, která už v jiných zemích třeba byla otestována,“ radí KPMG.
Pro specifické oblasti související s přijetím technologických a organizačních inovací KPMG doporučuje vytvořit kompetenční centra a také pro ně zajistit potřebný lidský kapitál. Předpokládané oblasti inovací by podle KPMG měly zahrnovat minimálně telemedicínu, interoperabilitu, umělou inteligenci, virtuální realitu, velká data a kybernetickou bezpečnost. Případně je možné využít národních kompetenčních center, která pro jednotlivé oblasti mohou vznikat. Tato centra by prý měla podporovat především jednotlivá zdravotnická zařízení a metodicky jim pomoci s programem digitalizace. „Pro tato kompetenční centra, pro nově vytvořenou organizaci i pro samotná IT oddělení nemocnic je potřeba zajistit takové podmínky, které budou atraktivní pro přilákání potřebných odborníků – IT specialistů, architektů, projektových/programových manažerů, manažerů kybernetické bezpečnosti a další. Investice do lidského kapitálu však musejí vycházet z jasně daných priorit, které by se měly propadat shora,“ upozorňují autoři studie.
Poslední dvě zásadní doporučení plynoucí z analýzy KPMG se týkají legislativních změn a podpory eHealth v systému úhrad. Součástí nového konceptu rozvoje digitalizace by tedy měl být dle výsledků studie návrh legislativních změn. Ty by měly zajistit podmínky pro bezpečné, jednoduché a účelné sdílení zdravotnických informací. Nová legislativa by dle KPMG měla také zavést a upravovat standardy pro interoperabilitu. KPMG v oblasti legislativních změn také doporučuje, aby se stát věnoval i změnám v zákoně č. 89/2021 Sb., o zdravotnických prostředcích, do kterého by měl být po vzoru Německa zahrnut proces schvalování digitálních technologií.
Ohledně úhrad spojených s eHealth autoři upozorňují, že jejich nevhodné nastavení představuje dle výsledků studie jednu z klíčových bariér rozvoje. Proto KPMG doporučuje do systému průběžně zařazovat úkony spojené s výkonem telemedicíny a dalších oblastí eHealth, a to vždy dle aktuálního stavu vývoje digitalizace zdravotnictví v České republice. „Zařazování do systému úhrad by mělo jít ruku v ruce s doporučenými klinickými postupy, které prvky eHealth začínají zohledňovat,“ uzavírají autoři studie.