Systém, po kterém všichni volají, ale nikdo ho nechce platit
Tragédie ve Žďáru nad Sázavou, kde duševně nemocná žena zabila studenta střední školy a další osoby zranila, otevřela téma kontinuity psychiatrické péče.
Veřejnost volá po jednoduchém řešení – pacienti se závažnou psychiatrickou diagnózou by pokud možno neměli opouštět ústav. Nucená rezignace ředitele opavské psychiatrické léčebny, kde byla žena hospitalizována, takovému hlasu lidu vychází vstříc.
Odborná veřejnost naopak varuje před dalším prohloubením stigmatizace duševně nemocných. Tento smutný případ je ale také příležitostí pro odbornou diskusi, jak podobným situacím předcházet bez zbytečných hospitalizací.
V českém kontextu tato debata může mít jeden aspekt navíc – autoři z Psychiatrického centra Praha již roky marně nabízejí originální příspěvek k řešení tohoto problému.
Jde o projekt s názvem ITAREPS. Úsilí o jeho implementaci do péče o pacienty se schizofrenií je jedním z nekonečných příběhů českého zdravotnictví – a je také příkladem plýtvání potenciálem lidí, kteří mají chuť a schopnosti něco měnit. Projekt neustále naráží na zeď, možná proto, že jej lze těžko zařadit do připravených mantinelů – není založen na lécích, do hlavy pacienta se neimplantuje žádný složitý přístroj, jde „pouze“ o inovativní systém komunikace mezi pacientem a lékařem. Přesto přináší prokazatelný benefit v podobě výrazného snížení rizika relapsu onemocnění a snížení počtu hospitalizací. Samotný princip systému ITAREPS je velmi jednoduchý.
Každý týden přijde na mobil nemocnému a jeho rodinnému příslušníkovi strukturovaný dotazník. Účastníci mají za úkol vyplnit, zda se oproti předchozímu týdnu pacientův stav zhoršil v deseti sledovaných parametrech. Odpověď odesílají jako jednoduchou SMS s deseti čísly. Vše je designováno s cílem, aby obsluha ze strany uživatelů byla maximálně snadná. Přidaná hodnota je skryta v software. Odpovědi jsou vyhodnoceny přes sofistikovaný matematický algoritmus, který dokáže relaps účinně předpovědět již dva měsíce předem. Lékař tak má dost času přechodně zvýšit dávky léků a relapsu zabránit. „Přesnost předpovědi je přitom vysoká, jedná se prakticky o stejnou spolehlivost, jakou má EKG při diagnostice infarktu,“ popsal autor projektu MUDr. Filip Španiel, Ph.D.
V Psychiatrickém centru Praha/Národním ústavu duševního zdraví proběhly čtyři studie, které ukázaly, že systém snižuje výskyt relapsů až o 70 procent. Ve studii, která proběhla v Japonsku, byla redukce rizika ještě větší. To mimo jiné přináší výraznou úsporu, protože hospitalizace je vždy nákladná a většinou i dlouhá.
Nic z toho ale nestačí k tomu, aby český systém vzal program za svůj. „Vytýká se nám, že jsme nedodali farmakoekonomické podklady. Ve skutečnosti jsme dodali dvě analýzy, jednu od iHETA. Je pravda, že náš program nešetří peníze za léky – to ale není jeho cílem, šetří prostředky na hospitalizacích. Také se vůči nám namítá, že ITAREPS nemá podporu České psychiatrické společnosti. K tomu můžeme poskytnout zápisy z výboru, kde je pozitivní stanovisko vedení společnosti jednoznačně deklarováno. Vše je ale marné,“ uvádí MUDr. Španiel.
Historie všech těchto jednání není jednoduchá. Výkony ITAREPS byly před třemi lety prosazeny odbornou společností a dostaly se do Sazebníku zdravotních výkonů (SZV) a do vyhlášky. V této podobě je pojišťovny odmítly nasmlouvat. Odborná společnost prosadila do SZV jejich modifikaci (2012), která vycházela vstříc požadavkům pojišťoven. Do úhradové vyhlášky pro rok 2014 se ale tyto modifikované výkony nedostaly.„ I přes plané sliby ministerstva jsme tak stále ne mrtvém bodě. Podle posledních informací se naše výkony nedostaly ani do nové vyhlášky na rok 2015. A i kdyby se dostaly, stejně není ochota nasmlouvat je na straně VZP,“ uvádí MUDr. Španiel.
Podle ministerstva zdravotnictví je nyní míč na straně plátců. „Zařazení těchto výkonů do sazebníku jsme podpořili. Plná úhrada je možná již od roku 2012,“ uvedla nyní mluvčí resortu Štěpánka Čechová. Podle ministerstva navíc nic nebrání tomu, aby se poskytovatelé tohoto způsobu péče dohodli s VZP a požádali ji o zařazení tzv. VZP kódů, které následně mohou přijmout všechny zdravotní pojišťovny a výkony nasmlouvat se zdravotnickými zařízeními. Tato možnost je ale za stávající patové situace spíše jen teoretická.
„Poslední podmínkou ze strany VZP bylo, že máme dodat rodná čísla všech pacientů, kteří kdy byli v programu – ta je pro nás nesplnitelná. Naše data jsou anonymizovaná, nevíme, které konkrétní pacienty ambulantní lékaři zařadili, a oni nám to říci nesmějí. Utáhnout finančně program bez úhrady už není v našich silách, takže jej uzavřeme, pravděpodobně už v lednu,“ konstatuje MUDr. Španiel s tím, že náklady na jednoho pacienta každoročně dosahují zhruba 3,5 tisíce korun. Doposud program běží v omezené míře, kdy jej využívá zhruba tisíc českých pacientů.
Zdroj: Medical Tribune