Systém vzdělávání mladých lékařů je funkční, jen se nedodržuje

Kompletní reforma systému specializačního vzdělávání lékařů není nutná ani žádoucí. Hlavní problém tkví v nedodržování nastavených pravidel, jejich nedostatečné kontrole a vymáhání ze strany státu, případně dalších institucí. Zatím stále zcela chybí také systém elektronizace. Výsledkem je, že kvalita specializačního vzdělávání se může dle pracoviště významně lišit, což přináší negativní důsledky pro pacienty i mladé lékaře. To jsou některé ze závěrů diskuse, která proběhla na toto téma v lednu v Praze na konferenci MediDays 2023.

Historicky první ročník konference MediDays 2023 uspořádaly spolky Mladých lékařů a Mladých lékárníků. Mezi hlavní témata tak pochopitelně patřil také systém specializačního vzdělávání lékařů, jenž se nachází v popředí zájmu absolventů lékařských fakult, kteří často upozorňují na jeho špatné fungování. Specializačnímu vzdělávání lékařů se věnuje také stále ještě aktuální programové prohlášení vlády, které se snaží reflektovat nejčastější výtky. V prohlášení tak vláda slibuje například vstřícnější a efektivnější model postgraduálního vzdělávání lékařů i nelékařských oborů, jednodušší zkoušku z kmene a financování kmene i odměn školitelů ze státního rozpočtu či garanci jasných vzdělávacích plánů, čas na přípravu a odstranění zbytečných formalit v atestačním a kvalifikačním vzdělávání.

Pohled mladých lékařů

Z aktuálního průzkumu spolku Mladí lékaři z roku 2022 vyplynulo, že se zkouškou po kmeni je víceméně spokojena většina lékařů. Není to tedy zřejmě hlavní bod, který by bylo dle mladých lékařů potřeba akutně řešit. Jako skutečný problém vnímají respondenti vzdělávací plán. Pouze necelá třetina dotázaných obdržela jasný vzdělávací plán do tří měsíců od nástupu na pracoviště. Tato skutečnost je podle spolku jedním z hlavních důvodů, proč systém specializačního vzdělávání nefunguje tak, jak jeho tvůrci zamýšleli. Spolek proto navrhuje, aby každý mladý lékař dostal individuální plán specializačního vzdělávání co možná v nejkratší době po nástupu na pracoviště. Mělo by být také zajištěno, a to případně i pod hrozbou penalizace zdravotnického zařízení, že daný plán bude skutečně dodržován tak, aby byla jasná doba vzdělávání. Měla by být také zaručena 30měsíční délka vzdělávání ve kmeni. Dalším možným kamenem úrazu jsou nedostatečně definované kompetence a odpovědnost lékaře, například po zkoušce z kmene. Tento problém pociťovala téměř polovina respondentů. Poslední zásadní oblastí, kterou vnímají mladí lékaři jako skutečně problematickou, je vztah školence a školitele v průběhu celého specializačního vzdělávání. „Lékaři často nemají ponětí o tom, kdo školitel je, a když už to ponětí mají, tak školitel víceméně nic nedělá,“ konstatoval zástupce spolku Mladí lékaři Albert Štěrba, podle kterého však tato výtka nesměřuje na samotné školitele, ale spíše na systém jako celek. Nastavení dobrého a funkčního vztahu mezi školitelem a školencem by podle spolku měl zajistit jasný systém zodpovědnosti, ale také odměn pro školitele. Tyto odměny by ovšem měly být podmíněny také potřebnou kvalifikací – například složením zkoušky ze zákona o specializačním vzdělávání. Roli školitelů v kontextu problémů ve specializačním vzdělávání lékařů však zmiňovali všichni přítomní diskutující.

Systém není špatný, jen nefunguje

Jasná pravidla, která by určovala, co a kdy má dělat školenec a jaká je odpovědnost školitele, chybějí i podle proděkana pro studium a výuku 3. LF UK Davida Marxe, podle kterého organizace studia jako taková není špatná, existují však obrovské rozdíly v kvalitě. „Je to stejné jako v celém českém zdravotnictví. Globálně jsou ty indikátory velmi dobré, ale jsou tam obrovské rozdíly v kvalitě. A podobné je to se specializačním vzděláváním. Chybí od začátku jasné nastavení, co má školenec dělat, případně kdy to má dělat. Chybí deklarovaná a finančně podložená odpovědnost školitele,“ konstatoval David Marx. Dalším problémem je již zmíněný vztah mezi mladými lékaři a školiteli či podvádění. „Před osmi lety jsem měl doktoranda, který se věnoval výskytu podvádění ve specializačním vzdělávání všeobecných praktických lékařů. Tam jsme zjistili, že asi u 40 procent školenců se podvádí. Také jsme se ptali na školitele a tehdy to bylo tak, že 60 procent školenců nevědělo, kdo je jejich školitel, a asi 72 procent školitelů nevědělo, kdo je jejich školenec,“ vzpomínal proděkan s tím, že situace se s omezením počtu školenců na školitele již od té doby částečně zlepšila. Optimistický pohled na současné specializační vzdělávání lékařů poskytl děkan Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně a předseda Asociace děkanů lékařských fakult Martin Repko. „Myslím, že dnešní generace má daleko lepší možnosti. Vidím to u nás na klinice, kde je prostředí přátelské, kooperativní a dává lidem možnost dorůst. Nebyl bych až tak pesimistický, že bychom v našem systému měli lidi, kteří by nechtěli pracovat, sdělovat své zkušenosti a vychovávat další generaci. Je ale třeba nastavit systém, který bude pro školitele legálním systémem, jak to školení zabezpečit. Neumím si představit, že by lékař nebyl ochoten pomáhat svému mladšímu kolegovi ve vzdělávání. Myslím si, že je to vždy nastavení kliniky od kliniky a oddělení od oddělení,“ nevyloučil Repko, že systém na mnoha pracovištích nefunguje ideálně. Na vině ale není podle Martina Repka ani tak nedostatečný entuziasmus lékařů jako spíše formální nastavení systému.

Studovat dlouho neznamená hodně umět

Systém specializačního vzdělávání lékařů zakotvuje zákon z roku 2004. Za těchto skoro dvacet let by podle Davida Marxe již neměl trpět „dětskými nemocemi“. Přesto se však podle Marxe neustále potýkáme s problémy. Například zcela chybí systém kontroly. „Chybí kontrola ze státní správy. Nikoli jen kontrola, kdy se spočítají měsíce, ale kontrola, jak ten systém vlastně probíhá. Jestli ti školenci opravdu provádějí dané výkony a zda je jim dáván prostor na to, aby se vzdělávali. To považuji za velký problém,“ zdůrazňuje proděkan 3. LF UK s tím, že žádný funkční, bezpečný a efektivní systém specializačního vzdělávání se bez kontroly zvenčí neobejde. „Sociální psychologové dobře vědí, že asi jen čtyři procenta lidí mají vnitřní motivaci dělat věci dobře. Ti ostatní potřebují vnější motivaci, buď pozitivní, nebo negativní. Náš stát odpovídá lékařům a pacientům za to, že produkt systému specializačního vzdělávání je kvalitní. Retrospektivní zkoumání spokojenosti je jistě dobrý nástroj, ale nestačí. Je potřeba kontrolovat, jak se dodržují vzdělávací programy, jejich časová návaznost, a jak realizují vzdělávání ti školitelé, resp. instituce,“ poznamenal David Marx.

Dalším velkým nešvarem našeho systému je podle Davida Marxe také přílišné ulpívání na délce vzdělávání místo toho, abychom se zaměřovali na kvalitu. „Perseverujeme na rigidním předpokladu, že délka času strávená na nějakém pracovišti se rovná kvalitnímu vzdělávání. Přepočítáváme získané vzdělání na týdny, měsíce,“ konstatoval David Marx, podle kterého bychom se měli při specializačním vzdělávání mnohem více zaměřit na získávání skutečných kompetencí. „Měli bychom přejít ke competence‑based education, to znamená, že lékař se má něco naučit, ne tam jen nějakou dobu být. A to musíme prověřovat. Competence‑based education je něco, co se objevuje v pregraduálním i postgraduálním medicínském vzdělávání. Řada lékařských fakult na tom funguje,“ řekl proděkan, podle kterého bychom se mohli v této oblasti velmi dobře inspirovat v řadě evropských zemí a technicky by neměl být problém na tento systém přejít. David Marx však také upozornil, že přechod na kompetenční vzdělávání by automaticky neznamenal, že bychom nějak výrazně zkrátili dobu vzdělávání. V první řadě jde o zvýšení kvality vzdělávání a také odpovědnosti školenců a zejména samotných školitelů. Další výhodou tohoto systému je podle Davida Marxe i to, že by mohl pomoci vyřešit tzv. gender pay gap, tedy nerovné odměňování lékařek. „Tiše tolerujeme, že lékařky mají až do důchodu nižší mzdy než lékaři. Nemohou trávit na pracovišti, například kvůli mateřské, tolik času. Pokud bychom to překlopili do kompetenčního vzdělávání, tak by se nejen zlepšilo vzdělávání, ale také by to zmírnilo tristní přepočítávání úvazků,“ vysvětlil David Marx.

Co je na papíře, nemusí vždy platit

S proděkanem Davidem Marxem souhlasí i předseda spolku Mladí lékaři Martin Kočí, který v systému spatřuje tři problémy – nízkou motivaci, krizi hodnot v lékařském stavu a financování. „Je to především o lidech, ne o penězích,“ zdůraznil Kočí. Pokud jde o reálné kompetence, zde současný systém občas selhává. „Náš systém pacientovi negarantuje, co lékař, který prošel specializačním vzděláváním, skutečně umí. Nevíme, jestli udělal pět, padesát, nebo pět set hysterektomií. U radiologa nevíme, kolik udělal rezonancí. Jestli jich bylo skutečně tisíc, jak stanovuje vzdělávací plán, nebo jen padesát. Náš systém negarantuje, jak kompetentního člověka vyprodukuje, a to dopadá na pacienty,“ zdůraznil Kočí, podle kterého to není dobrá zpráva pro pacienty, ale ani pro lékaře, kteří přicházejí do praxe nepřipraveni. S tím souhlasí i David Marx, podle kterého není současný systém zcela bezpečný nejen pro pacienty, ale ani pro mladé lékaře. „Naši mladí lékaři po absolvování kmene získávají ve srovnání s Evropou velmi vysokou míru právní odpovědnosti za činnosti, které provádějí ještě v době, kdy nemají dokončené specializační vzdělávání. Je tedy potřeba chránit nejen pacienty, ale i ty školence,“ uzavřel téma David Marx.