Účinky vazopresinu a metylprednizonu při nemocniční oběhové zástavě

Management péče o pacienty se srdeční zástavou v nemocničním prostředí vychází z principů rozšířené kardiopulmonální resuscitace. Podání dalších léků kromě adrenalinu a amiodaronu zůstává dosud kontroverzní. Skupina dánských autorů proto provedla multicentrickou, dvojitě zaslepenou, randomizovanou studii, ve které celkem 500 pacientů s nemocniční zástavou aplikovali kromě standardní léčby buď 20 IU vazopresinu a 40 mg metylprednizonu nebo placebo, a to vždy po každém podání adrenalinu. Průměrný věk pacientů dosáhl 71 let, z toho 64 procent byli muži. Léky byly podávány po maximální dobu čtyř cyklů.

Návrat spontánní cirkulace byl pozorován u 42 procent pacientů v aktivní větvi, ve srovnání s 33 procenty na placebu, a léčba se tak ukázala jako superiorní z hlediska primárního sledovaného parametru. Na druhou stranu bez statisticky významného rozdílu vyšly sekundární sledované cílové ukazatele: 30denní mortalita (9,7 % vs. 12 %) a uspokojivý neurologický výsledek ve stejném časovém období, hodnocený jako Cerebral Performance Category 0 nebo 1 (7,6 vs. 7,6 %). Klinický benefit z uvedené léčby je tudíž nejistý.

Zdroj: Andersen LW et al. Effect of Vasopressin and Methylprednisolone vs Placebo on Return of Spontaneous Circulation in Patients With In‑Hospital Cardiac Arrest. JAMA [online]. 2021;326(16). doi:10.1001/jama.2021.16628.