Urologie se stala vůdčím oborem pro prosazení robotiky

Velkou zásluhu na uspořádání první české olympiády v robotické chirurgii měl MUDr. Vojtěch Novák z Urologické kliniky 2. LF UK a FN Motol, který je jedním z nastupující generace robotických chirurgů a zároveň velkým propagátorem miniinvazivní, potažmo robotické chirurgie. Robotické centrum na Urologické klinice ve FN Motol vzniklo v dubnu 2018, kdy se zde provádělo pár výkonů týdně. Dnes zdejší lékaři roboticky odoperují dva pacienty denně. V současné době jsou obě robotické konzole, kterými FN Motol disponuje, natolik využívány, že jejich kapacita přestává dostačovat, a začíná se proto uvažovat o zakoupení třetího systému.

• Jaký je na základě vašich zkušeností z právě ukončené olympiády zájem studentů o používání robotických systémů při výuce?

Zájem je enormní. Studenti se spíš k těmto moderním systémům nebyli do současné doby schopni vůbec dostat, a proto byla naše akce zcela výjimečná. Robotická chirurgie je trend, který u nás již nějakou dobu existuje, přesto je stále výjimkou, aby si student mohl za konzoli sednout a práci s ní si vyzkoušet. Proto jsem vnímal, že náš projekt je něco navíc, a i studenti to hodnotili jako naprosto výjimečnou záležitost, kterou by se snad do budoucna mohlo podařit zopakovat a zařadit do standardní výuky. Lékař, který do budoucna bude chtít dělat nějaký chirurgický obor, se této technologii nevyhne. A čím dříve s nějakou technologií začnete, tím lepších výsledků v ní budete do budoucna dosahovat. Je zřejmé, že tak to vnímají i studenti. Když jsme vymysleli náš zkušební projekt, ještě jsme nevěděli, jak velký zájem o něj bude. Nyní se studenti ptají, zda ho budeme opakovat a jestli by nebylo možné zorganizovat i pravidelné kursy.

• Je šance tento nácvik co nejdříve zařadit do studia mediků? Co v tom brání?

Obecně nácvik simulační medicíny a operačních technik bude muset být do budoucna nedílnou součástí výuky. Klasická výuka, kdy student vesměs sedí nad knihami, a když přijde do praxe, praktických věcí moc neumí, je snad naštěstí minulostí. Nové možnosti již existují, na fakultách se postupně nakupují modely, které se snažíme do výuky začlenit, i když je to časově i personálně náročné. Specifikem robota jsou bohužel obrovské náklady na jeho pořízení, ať na zakoupení, nebo zapůjčení. Zapůjčení konzole DaVinci stojí na dva měsíce 400 000 korun. Na druhou stranu se zdá, že její zařazení do výuky, a tím rozšíření jejího používání, představuje benefit i pro danou firmu, pro kterou to znamená dobrou reklamu. V současné době má firma Synektik konzoli sice na zapůjčení, ale je třeba ji vždy předem objednat, protože „cestuje“ nejen po celé ČR, ale i po Evropě. Jde o stejnou operační konzoli, kterou jsou vybaveny operační sály v ČR, ale tato konkrétní je určena k zácviku lékařů. Snad by tedy do budoucna byla možnost na základě vzájemné spolupráce vytvořit jednotné simulační centrum, kde by operační konzole byla umístěna dlouhodobě a mohla se využívat pro výuku a kursy v dlouhodobém horizontu. Je to sice zatím otázka budoucnosti, ale nemyslím si, že až tak daleké.

• Kolik nemocnic v ČR je již vybaveno touto operační konzolí?

Robotický systém je v současné době asi ve 12 nemocnicích v republice. Exponenciálně jich ale bude přibývat. Ještě před pěti lety byl jen na několika málo místech. Naopak do dalších pěti let by jich měly být již desítky, což je dáno i především tím, že robotické výkony jsou ve stále větší míře hrazeny zdravotními pojišťovnami. K tomu, aby bylo možné tyto výkony provádět a byly hrazeny pojišťovnou, je nejprve potřeba dokázat, že tento výkon je lepší než stávající metoda, kterou je nejčastěji klasická laparoskopie. Až v momentě, kdy pojišťovna začne hradit příslušný operační výkon, jej můžeme neomezeně provádět, což nemocnice motivuje k pořízení robotického systému. Na to, aby se vyplatilo systém mít, je potřeba provést zhruba 300 výkonů ročně.

• Může tedy výuka probíhat v nemocnicích na existujících robotech?

Ano. Na konzoli, která je umístěna na operačním sále, lze přidat trenažér. Zařízení je pak ale fixováno na daný operační sál, kde lze tudíž trénovat jen v době, kdy neprobíhají operace. Náš projekt byl unikátní v tom, že jsme měli konzoli jako takovou zapůjčenou navíc a umístěnou v místnosti, kde normálně probíhají kursy pro studenty. Na ní jsme pak celé dny mohli studenty trénovat, což bylo velmi časově výhodné. Za dva měsíce trvání projektu tak mohlo s robotem pracovat značné množství mediků, což se nám normálně nepovede. Historicky jsme práci s robotem pro studenty, kteří o ni měli zájem, zařadili do volitelných předmětů. Museli za námi ale chodit v šest večer do služby, abychom je mohli vzít na sál s konzolí mimo operační program, a bylo proto i těžké rozšířit tyto kursy pro více zájemců.

• Pokud je tedy konzole nastálo umístěna na jednom operačním sále, jak to v praxi vypadá s jejím využíváním?

V našich nemocnicích to většinou probíhá tak, že je jeden robotický systém/sál na celou nemocnici a odbornosti se tam střídají. U nás v Motole máme v současné době svůj vlastní robotický systém na urologických sálech, který ale téměř plně saturujeme svými urologickými výkony. Právě urologie je v ČR, pokud jde o využívání robotiky, nejprogresivnější. První robot byl tedy právě na urologických sálech a lékaři z ostatních odborností chodili k nám. Dnes máme robotické systémy dva, k tomu našemu přibyl další, který je na centrálním sále chirurgie, a tam se střídají jednotlivé odbornosti jako chirurgie, gynekologie atd. Pokud je potřeba, uděláme místo i u nás, aby byly oba systémy využívány na maximum. Když už robotický systém máte, je potřeba s ním pracovat, protože jinak je jeho provoz velmi drahý. To je dáno i tím, že jde o monopol jedné americké firmy, která systém vynalezla. Existují sice již i jiné varianty, např. italská nebo asijská, ty ale zdaleka nedosahují takové úrovně jako systém DaVinci.

• Jak vidíte nejbližší budoucnost robotiky v chirurgii?

Je potřeba si uvědomit, že budoucnost je jednoznačná. Vše, co se dosud operovalo laparoskopicky, se nyní postupně přesouvá do robotiky. Klasická laparoskopie jako taková pravděpodobně téměř zanikne nebo se bude provádět jen v menších nemocnicích, kde robota mít nebudou, nebo na některých základních výkonech, kde používání robota nepřináší takový benefit. Ale operace, u nichž již byl benefit robotických výkonů prokázán, se budou provádět již jen s nimi. Pokud jste v roli pacienta, chcete být operován v centru, kde obdobných zákroků provádějí co nejvíce a dělají je co nejlépe. Centralizace je v tomto smyslu do budoucna jasná. To, abyste systém získali, ale hodně závisí na tlaku lidí, kteří s ním pracují. Takže u nás v Motole má velkou zásluhu na vzniku robotického centra náš přednosta prof. Babjuk, který musel dlouhé roky bojovat za to, aby se k nám robotický systém dostal. Ale ve chvíli, kdy ho získáte, musíte s ním už umět pracovat. Takže jsme již s předstihem jezdili na různé kursy, abychom se to naučili a systém mohli okamžitě začít naplno používat.

• Zase se tedy vracíme k nezbytnosti výuky robotiky už během studia…

Firma má dobře promyšleno, jak se systémem naučit dobře pracovat lékaře i asistenty, mají výborný systém kursů, včetně jeho jednotlivých částí, kde se např. učíte nejdřív zacházet s rameny, což je technologicky docela složité… Naše společná myšlenka, o kterou nám šlo i v uskutečněném projektu, je, aby se studenti mohli co nejdříve začít učit a do praxe přijít s tím, že mají kurs absolvovaný a mohou rovnou začít pracovat. To by pro ně byla obrovská výhoda. Např. tuto olympiádu, kde je hlavní výhrou certifikovaný kurs, díky němuž můžete s tímto systémem pracovat, vyhrál student, který bude zřejmě nastupovat na gynekologii na Bulovku. I tam by v blízké budoucnosti měli robotický systém zakoupit, a jeho dovednost tudíž bude velkou výhodou pro všechny.

Pro mediky, kteří vyjdou ze školy a hned budou s robotickým systémem umět zacházet, to bude značný benefit. Zároveň může řadu studentů nalákat na chirurgické obory, které se po léta potýkají s problémem nedostatku lékařů, právě to, kdybychom jim mohli nabídnout, že pokud projdou tímto kursem a budou si moci udělat obdobný certifikát, budou mít při hledání místa obrovskou výhodu oproti lidem, kteří s těmito technologiemi nikdy nezacházeli. A je potřeba počítat s tím, že robotických center bude přibývat. V Praze má dnes robotické centrum Nemocnice Na Homolce, FN Motol a ÚVN, ale během dvou, tří let počítá se zakoupením robotů i FN Královské Vinohrady, FN Bulovka, Fakultní Thomayerova nemocnice nebo VFN.

Benefit robotické chirurgie je jednoznačný a zřejmý v každodenní praxi. Přestože je to dražší metoda, technicky náročnější, výhody rozhodně převažují a světový trend je jednoznačný. Pokud chceme dělat kvalitní medicínu a udržet krok se západním světem, nezbývá nám nic jiného než tento nový systém využívat, co nejvíce to bude možné.