USA se potýkají s narůstajícím počtem válečných zranění

Počet amerických vojáků zraněných v nynějších válečných operacích ve světě, se pohybuje mezi 35.000 a 53.000 osobami - podle toho, jak počítáme, píše agentura AP.

"I kdybychom opustili Irák teď, tíživý osud těchto lidí poneseme mnoho dalších let," říká Jeffrey Drazen, šéfredaktor odborného periodika New England Journal of Medicine a poradce amerického vládního Úřadu pro záležitosti veteránů (VA).

"Ozbrojené síly prostě nebyly připraveny na svůj úspěch", komentuje Drazen fakt, že nynější americké zdravotnictví dokáže díky vyspělým postupům a dokonalejší péči udržet při životě i těžce zraněné vojáky.

Z vysokého počtu raněných ztratilo v ozbrojených střetech nejméně jednu končetinu či prsty více než 800 vojáků. O zrak přišlo přes sto lidí a desítky dalších jsou odkázány na přístroje, které je udržují naživu.

Několik tisíc příslušníků americké armády si z války odneslo zranění hlavy, někdy i závažné duševní problémy. Zpět do Spojených států se vracejí stále další zranění vojáci v množství, s nímž vláda nepočítala. Teď americké úřady bojují s tím, jak jim zajistit léčbu.

Na každého mrtvého vojáka v Iráku připadá 15 vyléčených. Tak vysoký poměr přeživších je třeba připsat na vrub dokonalejší ochraně vojáků, kterým pomáhají například neprůstřelné vesty, i kvalitní zdravotnické péči.

Na rozdíl od předchozích válečných konfliktů jsou v nynějších bojových střetech Američané jen málokdy zraněni střelnou zbraní. V irácké válce převažují výbušniny a ty často působí závažná postižení mozku.

Postižení vojáci někdy nemají povrchová zranění, ale bývají zmatení, popudliví, trpí depresemi a někdy si ani neuvědomují, že byli zraněni.

Američtí vojenští lékaři dosud ošetřili zhruba dva tisíce případů poranění mozku, podle názoru odborníků se ale řada dalších podobných zranění ani nepodařilo odhalit.

Příčinou je obvykle fakt, že mnoho menších poranění mozku lékaři nezaznamenali, protože se zaměřili na léčbu viditelných ran. Polovina zraněných vojáků se také vrací do služby do 72 hodin od zranění, tedy dříve, než mohou být příznaky poranění mozku zjevné. Proto armáda přešla na nové procedury, které takové případy dokážou odhalit.

Přesto je americká veřejnost zneklidněna, jak to vlastně s kvalitou péče o zraněné veterány je. Skandál kolem chátrajícího pečovatelského zařízení v nemocnici Waltera Reeda a problémy některých sanatorií vedly k požadavkům na zkvalitnění péče o veterány.

Nejkvalitnější péče se dostane hrstce šťastlivců, ostatní musí bojovat s úředníky jen proto, aby mohli navštívit doktora, nebo obdržet alespoň základní pomoc. Nejvíce přibývá mentálních problémů. Více než třetina vojáků, kteří se vrátili z Iráku domů do Spojených států, musela vyhledat pomoc psychologa a u třetiny z nich lékaři diagnostikovali psychický problém.

Ekonomka Harvardovy university Linda Bilmesová odhaduje, že náklady na celoživotní péči pro vojáky se budou pohybovat mezi 250 až 650 miliardami dolarů (5,3 až 13,7 bilionu korun).

Oficiální počty zraněných amerických vojáků mohou být zavádějící, neboť ministerstvo obrany letos změnilo kritéria jejich zařazení do toho souhrnu. Nyní se počítají jako zranění jen ti vojáci, kteří potřebovali letecky přepravit do vojenské nemocnice.

Bilmesová poukazuje na to, že z 25.830 zraněných osob (počítáno do konce letošního května) bylo letecky přepraveno k ošetření do vojenských nemocnic jen 7675 vojáků. Současně z 27.103 vojáků přepravených v nebojových podmínkách bylo 7188 raněných. Většina z nich utrpěla zranění při nehodách vozidel, při výcviku nebo pracovních úkonech.

Ze zraněných vojáků evakuovaných letecky do největší americké vojenské nemocnice v zahraničí v německém Landstuhlu se 20 procent vrací zpět do Iráku, zatímco ostatní čeká návrat do Spojených států.

Ze zhruba půl milionu vojáků, kteří opustili aktivní vojenskou službu, vyhledala u VA lékařskou péči zhruba třetina. Nejkomplikovanější případy míří do polytraumatických center v Tampě na Floridě, v Richmondu ve Virginii, v Palo Altu v Kalifornii nebo v Minneapolisu v Minnesotě.

Ta byla zřízena proto, že si lékaři uvědomili, že jim některé problémy unikají. Jako příklad pozdě diagnostikovaných problémů mohou sloužit pacienti, kteří jsou sice s to vést smysluplnou konverzaci, ale nedokážou si vzpomenout, co měli k snídani.

Tyto příznaky jsou následkem poškození mozku při výbuchu. Během něj tlaková vlna zasáhne mozek, který narazí na lebku, čímž se naruší jemné nervové spoje kontrolující řeč, zrak či paměť. Tlaková vlna může postihnout i plíce, ušní bubínky nebo míchu.

V minulých válkách utrpěl poranění mozku každý pátý až sedmý zraněný voják. Tento poměr je nyní mnohem vyšší. Podle výzkumu, který byl v roce 2003 proveden v nemocnici Waltera Reeda u 155 pacientů, utrpělo zranění mozku 62 procent z nich.

Zdroj: ČTK