Přeskočit na obsah

Vietnamští pacienti jsou uctiví, cení si preventivních prohlídek

 O své zkušenosti z léčení vietnamských pacientů, včetně historického a kulturního exkurzu, se s námi podělil MUDr. Stanislav Novák, praktický lékař z Chebu.

Můj kontakt s vietnamskými pacienty začal počátkem osmdesátých let

Nahlédněme však letmo do let před tímto mým seznámením. Z veřejně dostupných zdrojů se dozvídáme:

Přítomnost významnějšího počtu vietnamských občanů na území ČR počíná v roce 1956 zřízením česko-vietnamské školy pro 100 příchozích vietnamských dětí v Chrastavě. Mnohé z těchto dětí pak v Československu vystudovaly i střední a vysokou školu. V září roku 1956 podepsaly ČSR a VDR dohodu o vědecko-technické spolupráci; i když s ohledem na poválečný stav Vietnamu šlo opět spíše o jednostrannou československou pomoc vietnamskému hospodářství.

Od roku 1967 začali ve větším počtu přijíždět z Vietnamu učňové a asi od roku 1982 dělníci a praktikanti. Ti se na území tehdejšího Československa střídali v pravidelných turnusech a s nimi zde pobýval větší počet tlumočníků a vedoucích skupin z řad studentů a učňů, kteří zde absolvovali i několik čtyřletých pobytů. Když pak po změně politických a hospodářských poměrů v listopadu 1989 vznikla možnost na území Československa se usazovat a podnikat, začala se tady konstituovat vietnamská komunita.

V roce 1982 bylo mladým Vietnamcům umožněno dostat se do Československa, zde absolvovat nejrůznější učební obory, středoškolské i vysokoškolské vzdělání. Nebylo to samozřejmě pro každého, po získání vzdělání si nabytou praxi museli odpracovat a následně se vrátit a pomáhat budovat rodnou zemi…. S úsměvem líčí, kolik jejich momentálních ministrů vystudovalo v naší zemi a jsou na to hrdi.

Po příjezdu absolvovali intenzivní výuku českého či slovenského jazyka a potom hurá do studia.

Zdravotní přijímač kvůli moru

Jak se tak stává, do naší republiky přišla informace, že je kdesi ve Vietnamu mor – a že větší skupinka lidí po příjezdu do naší republiky neprošla zdravotním přijímačem, což vyvolalo poněkud hysterické zděšení.

No a protože odjakživa i u zdravotníků platí, že někteří jsou tažní a někteří chovní, vyšetření té skupiny jsem dostal za čestný úkol já a moje sestřička (příští rok spolu budeme pracovat 40 let.

Předtím jsem s nimi přišel do kontaktu pouze při výjezdu LSPP na jejich ubytovny, kde jsem viděl, že jsou to slušní lidé, přes den montují v Esce kola a ve „volném čase“ pilně šijí džíny.

Jako pacienti mě již tehdy v tom roce cca 1983 překvapili svým chováním. Byli slušní až uctiví, před prahem ordinace se zuli a již tehdy pro ně platilo to, co prý dříve platívalo i u nás: totiž, že když jde člověk do kostela a k doktorovi, tak se umyje a vezme si čisté prádlo….

Zkušenost s vietnamskými pacienty byla pozitivní

Ten první styk, na kterém tolik záleží, tedy byl velmi pozitivní. Proto na dotaz nově zformované VZP, která začala v devadesátých letech i s pojišťováním cizinců u nás žijících („smluvní pojištění VZP“) jsem na jejich výzvu k vyšetřování těchto cizinců kývnul.

Mnoho Vietnamců z první vlny (v roce 1982 jim bylo cca 18 roků) se v devadesátých letech vrátilo zpět do České republiky, přišly sem i jejich děti, a přišla pozdější vlna těch, kteří se jazykově i odborně vyučili v tom „správném Německu“- ovšem po sjednocení se tam „tak nějak“ stali nežádoucími. Začali u nás žít, pracovat, mít děti.

Jejich vkladem je, že ta nejstarší generace ví, co jim „doba vzala“ na jejich dětství a mládí (válka) – a proto hlavním smyslem jejich konání je – postarat se na dobré úrovni o rodinu, dát dětem vzdělání a materiálně zabezpečit svoji širší rodinu ve Vietnamu.

Po porodu dosti brzy dávají své děti do českých rodin – jednak proto, aby byla zajištěna solidní péče o ně, i aby se naučily česky

Vietnamské děti tedy často provázejí své rodiče a prarodiče k lékaři a pomáhají s překladem. To je však pro ně někdy dost obtížné, zvláště jde-li řeč o nějakých „lehce odborných věcech“, jako je funkce štítné žlázy, metabolické problémy a podobně. Z návštěvy od lékaře tedy pak odcházejí obohaceni o několik nových vietnamských slovíček.

Jaké zdravotní problémy Vietnamce trápí

S čím tedy „naši Vietnamci“ marodí? Ale vlastně – proč ty zbytečné uvozovky? Od roku 2013 byli čeští Vietnamci uznáni jako národnostní menšina. De facto kopírování vzniku české menšiny v USA, Argentině či Vídni v minulém století.

Ta pro nás původní vlna si udržuje své stravovací návyky z dětství, základem je samozřejmě rýže, co jiného. K tomu spousta zeleniny. Návyky lidí, kteří vyrostli ve skromnosti a kteří vědí, že se v podstatě dá chutně připravit všechno ze všech živlů- (tedy co létá, plave, chodí na zemi, roste i leze po stromech – na zemi a pod zemí), jen je třeba to dobře očistit, nakrájet na malé kousky a chutně okořenit.

Ovšem – jak jinak – mnozí podlehli chuti české kuchyně i dostupnosti potravin, které netřeba dobývat v potu tváře za buvolem, což se pochopitelně projevuje v jejich chorobách. Takže metabolický syndrom vyjádřený hlavně v hyperurikemiích, těžkých dyslipidemiích, diabetu, hypertenzi, postihuje také je.

Když jsem kdysi před kamarádkou z obchodu hovořil o tom, že bychom si z jídelníčku Vietnamců (zelenina krásně v jejich prodejnách ošetřená v chladničkách, ovoce atd.) měli vzít příklad, zeptala se mě, jestli vím, kdo si u nás kupuje největší množství bůčku a tučného masa…. No, a tento fakt je také pravda. Takže do mé jazykové výbavy přibyly pro vietnamské pacienty i informace o tom, že nesmějí jíst tlusté maso, tučné kachny a podobně – a jaké pohromy je v případě nedodržení těch pokynů čekají.

Bohatější evropský jídelníček – více císařských řezů

Ostatně odrazem výživy je také větší počet císařských řezů u mladých maminek, jejichž dobře živení novorozenci zkrátka nemají šanci se na náš svět dostat přírodní cestou…

A když jsme u těchto otázek zrození - v minulosti jsme během týdne opakovaně dělali několik předinterrupčních vyšetření. Zdravotní osvěta gynekologů i jejich vlastní uvědomění vedlo k plánovanému rodičovství a k tomu, že mají Vietnamci u nás žijící jen málokdy tři děti.

Ostatně – k těm jejich dětičkám: často jim dávám takovou tu paušální (pro české děti dost „nekorektní“) otázku – jak se po prázdninách těší do školy, jaké milují předměty.

Vietnamským dětem se rozzáří oči – a referují, že se těší, že milují matiku, zeměpis, angličtinu atd.-, a je faktem, že v mnoha školních olympiádách zdejší školy reprezentovali právě tito nadšenci (a vítězně !!). Při dotazu – jak po základním vzdělání hodlají pokračovat – referují o tom, že již úspěšně zdolali zkoušky na studia v cizině (stačí vzít si malý globusek, otáčet a nahodile píchnout prstem). V cizině se pak i dobře uplatňují.

Zároveň je (dle mých pacientů – učitelů) faktem, že hodně vietnamských dítek pochytilo manýry dětí generačních tuzemců – a tam to již tak slavné není. Zkrátka pokrok se zastavit nedá.

Vietnamci s úctou věří evropským lékařům

Ale zpět k Vietnamcům jako k pacientům: dodržování předepsané terapie je o něco lepší, než u našich letitých českých pacientů…. Je tam dost velké procento lidí, kteří léčbu leckdy na delší čas přeruší, často proto, že někde cestují za prací. S úctou věří „našim lékům“ (rozuměj – evropským) a referují, že bohužel v Asii je obrovské procento léků padělaných. Takže tyto evropské léky také často nakupují a posílají rodičům do rodné země.

Stran léků – samozřejmě i v jejich obchodech se lze setkat s přírodními léčivy z Vietnamu – čaje, masti, neloupaná černá rýže a jiné potraviny s tradovaným léčivým efektem (houby), evropské medicíny si však velmi váží a nálezy od lékařů ze své původní vlasti si zde nechávají kontrolovat.

Nejspíše i z důvodů našich předpisů mají zdravotní pojištění (VELMI CHVÁLYHODNÉ !!!), zaměstnanci ve firmách to mají paušálně, ostatní si často udělají „smluvní pojištění VZP“ jako nejserióznější. Okrajově se na tom přiživují i některé komerční pojišťovny…

Závodním lékařem buddhistických mnichů

Velmi rádi se nechávají vyšetřovat a hlídají si termíny preventivních kontrol (kéž by to dělali Češi). Této naší vymoženosti si velmi považují, někteří by si to rádi zopákli třeba každého půl roku. A tak se také stalo, že jsem se stal „závodním lékařem buddhistických mnichů“.

Ti se ve službě ve zdejším úžasném chrámu CHÚA GIÁC DAO po nějakém čase střídají.

Po příjezdu do republiky je jejich známí přivezou na „vyšetření zdraví“. Je to jistě medicínsky zajímavé srovnání (mniši mají vegetariánskou stravu), ale nějaké genetické nakročení k metabolickému syndromu mají také. Takováto vyšetření, stejně jako vyšetření starých rodičů zde na návštěvě apod. pochopitelně nikdo neplatí, ale řekněte – nemůže se každý podívat například – co dělá mnich ve svém volném čase atd.

Je to pro nás Čechy často možnost seznámit se s exotikou, aniž by se člověk musel strachovat, že pro soptění sopky nebudou létat letadla na druhý konec světa atd. Ve zdejším chrámovém areálu je umístěna na nádvoří nádherná socha Buddhy, jehož gestika je zvláště příznivá. Je to tzv. bhūta damara mudra, tedy ochranné gesto (mudra) na odháněni doslova “zlých duchu” (bhūtové), přeneseně obecného zla. Většina gest soch buddhů je ochranných.

A není to právě TO, co potřebujeme?

Je starou pravdou, že „sebe samého nejlépe vidíš očima druhého“, a tu nutno říci, že práce s vietnamskou komunitou je dobře nastaveným zrcadlem. Ovšem je třeba se dívat …

Člověk si ozřejmí staré pravdy, že slušnost je zdarma. Že lidé – kteří se chtějí domluvit – se vždy domluví, jde o tu vůli.

Že chlapík, prodávající trika – umí několik světových jazyků a je to vietnamský profesor v penzi, který pomáhá vydělat vnoučatům na studia.

Vietnamští pacienti nikdy nejsou arogantní

Pozitivní zpětnou vazbou je pocit, „že vás někdo poslouchá“, obrovsky pozitivní je, že za ta dlouhá léta mi nikdo nedal arogantním chování najevo, že je nespokojen, byť samozřejmě plně uspokojit nelze nikoho a mnozí zkusili štěstí jinde. Také je naopak nemrzí udělat si čas a za „svým doktorem“ jet třeba z Prahy.

Vzhledem k roční době a vlně viróz snad se sluší vzpomenout, že naši předci zde i ve Vietnamu nebyli hloupí – a věděli, že nejlepší prevencí i lékem na virózy nejsou antibiotika, ale poctivá polévka. Mnoho hodin vařená slepice (lehce probublávat, tedy „mijoté“?), nebo morkové kosti – opečené a vařené, spousta cibule, česneku, zázvoru, kurkumy a koriandru – jak to komu lépe chutná a jak to kdo snáší.

No „tož tak“, jak s oblibou říkám………

Vymezení pojmu národnostní menšina a příslušník národnostní menšiny stanoví zákon 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Konkrétně § 2 zní:
  • Národnostní menšina je společenství občanů České republiky žijících na území současné České republiky, kteří se odlišují od ostatních občanů zpravidla společným etnickým původem, jazykem, kulturou a tradicemi, tvoří početní menšinu obyvatelstva a zároveň projevují vůli být považováni za národnostní menšinu za účelem společného úsilí o zachování a rozvoj vlastní svébytnosti, jazyka a kultury a zároveň za účelem vyjádření a ochrany zájmů jejich společenství, které se historicky utvořilo.
  • Příslušníkem národnostní menšiny je občan České republiky, který se hlásí k jiné než české národnosti a projevuje přání být považován za příslušníka národnostní menšiny spolu s dalšími, kteří se hlásí ke stejné národnosti.
Národnostní menšiny v ČR
Bulhaři, Chorvati, Maďaři, Němci, Poláci, Slováci, Srbové, Romové, Rusíni, Rusové, Řekové, Ukrajinci, Vietnamci, Bělorusové.

 

Buddhova gestika: Je to tzv. bhūta damara mudra, tedy ochranné gesto (mudra) na odhánění doslova “zlých duchu” (bhūtové), přeneseně obecného zla. Většina gest soch buddhů je ochranných; moje nejoblíbenější je abhaya – mudra, tedy “buď beze strachu”. Víc o mudrách např. cultor.org. 

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené