VR Medical: Virtuální realita má v medicíně své místo

Virtuální realita je v rehabilitaci čím dál využitelnější, co se před několika málo lety jevilo těžkopádné a vyžadovalo kromě samotných VR brýlí stacionární technologie, dráty a IT specialistu, to dnes zastane ovládací tablet s jednoduchým softwarem. „Technologie dnes není bariéra. Máme skvělou technologii, teď je to otázka kvalitních aplikací,“ říká Ing. Konstantin Novikov, specialista na virtuální realitu a jednatel VR Medical, firmy s plzeňskými kořeny a globálními ambicemi, která vyrábí systém aplikací ve virtuální realitě pro neurologické, ortopedické a další pacienty.

• Když jste začínal pracovat s virtuální realitou, vyvíjel jste školení zaměstnanců, je to tak?

Začínali jsme asi před osmi lety. Na Západočeské univerzitě v Plzni jsme připravovali pro průmyslové podniky školicí aplikace ve virtuální realitě pro efektivní trénování jejich personálu. Vyzkoušeli jsme si řádově desítky projektů včetně implementace. Naráželi jsme na řadu bariér, které bránily využití aplikace v reálné praxi. To se ukázalo na projektech jako nejtěžší. Postupně jsme zjistili, co se musí stát, aby běžný zaměstnanec v dělnické profesi dokázal tu technologii používat. S touto zkušeností jsme pak začali pracovat na odvětví zdravotnictví a rehabilitace.

• Je v oboru školení zaměstnanců dnes virtuální realita etablovaná?

Začíná být čím dál běžnější. I u nás v CIE Technology (která VR Medical spoluvlastní, pozn. red.) se kolegové stále zabývají tréninkem ve virtuální realitě a podniků, které to využívají, je čím dál víc. Nejdříve byly zákazníky hlavně automotive společnosti, kde je velká fluktuace lidí, v současnosti se virtuální realita používá jako standardní nástroj při náboru nových zaměstnanců. Ovšem segment virtuální medicíny je dneska v CIE Technology rovnocenný tréninku zaměstnanců, není to jen nějaká vedlejší odnož.

• Jak jste zjistili, že by mohlo být uplatnění virtuální reality přínosné ve zdravotnictví?

Nebylo to tak, že bychom si jen tak řekli, pojďme dělat zdravotnictví, to ne. Spolupracovali jsme s vedením Plzně a s Fakultní nemocnicí Plzeň. Měli jsme možnost nahlédnout do praktických běžných problémů v nemocnici, kde by šlo některé věci zefektivnit. Při tom nás napadlo, že je to účinný nástroj pro rehabilitaci. Když se najde oblast, ve které má virtuální realita velkou přidanou hodnotu, je fajn ji tam implementovat. Věděli jsme, že to nebude jednoduché.

• Co jste zjistili, když jste pak zkoumali, jak trh s virtuální medicínou vypadá?

Po světě se v té době rodily nové firmy a startupy, které se zaměřují na virtuální realitu pro zdravotnictví. Dodnes jich není velké množství. Jeden z trhů, kde trh s virtuální realitou funguje, jsou Spojené státy. Jsou dál než Evropa. I v Evropě jsou zajímavé firmy, které se tím zabývají. Nenašli jsme ale nikde takové hotové řešení, které by bylo vyvinuto na ty problémy, které jsme viděli. S velkou mírou skepse jsme mapovali trh a našli jsme řadu firem, ve kterých pár kamarádů vymyslí jednu konkrétní aplikaci, napíšou článek, udělají tomu propagaci, ale tím to skončí. Proto jsme viděli mezeru na trhu.

• Sledujete jiné české projekty nebo výzkumníky, kteří se zabývají novými technologiemi v rehabilitaci?

Spolupracujeme mimo jiné s Rehabilitačním ústavem Kladruby, společně jsme vyvinuli a testovali některé moduly pro pacienty po cévní mozkové příhodě. Virtuální realita má velkou výhodu také například v zrcadlové terapii, kde dokáže nasimulovat věci, které v reálném světě za použití zrcadel nejdou. Spolupracujeme s Národním ústavem duševního zdraví, vymýšlíme společné záměry. Snažíme se vyhledávat zajímavé organizace a lidi, kteří mají nápady v oblasti virtuální medicíny, a s nimi hledat řešení.

• Jak jste zmínil, hodně technologických projektů pro zdravotnictví končí v pilotní fázi a nedostanou se na trh. VR Medical ale v roce 2021 získal evropský certifikát pro zdravotnický prostředek pro fyzioterapii a ergoterapii. Bylo to složité?

Na začátku jsme do toho neměli velký vhled a mysleli jsme si, že to bude hračka. Administrativu jsme měli poměrně zvládnutou u jiných projektů. Nakonec to bylo dost náročné a trvalo to zhruba rok, než se připravily všechny podklady, zavedly standardy a systém řízení rizik. Říkají nám, že jsme byli rychlí, běžně to trvá dva až tři roky.

• Usilujete o certifikát také pro uvedení na trh v USA?

Rádi bychom se do toho pustili. Aktuálně se soustředíme na rozjezd spolupráce v Německu a Velké Británii, kam plánujeme proniknout a usadit se v roce 2023, ale do budoucna nás samozřejmě americký trh zajímá. Certifikace by neměla být moc rozdílná proti tomu, čím jsme už prošli.

• I po získání evropského certifikátu zdravotnického prostředku děláte další klinické zkoušky. Na čem třeba pracujete?

Certifikací to nekončí. Ta platí pro základní software s brýlemi pro virtuální realitu. Vznikají ale stále nové nápady s různými partnery, a tak se objevují oblasti, které prověřujeme oficiální klinickou zkouškou. Těch aktuálně běží víc. Naše první klinická studie stále probíhá ve spolupráci s Fakultní nemocnicí Plzeň, zaměřuje se na rehabilitaci poúrazových stavů ramenního kloubu. Sledujeme po minimálně osmi opakováních cvičení snížení vnímání bolesti při virtuální rehabilitaci proti běžné rehabilitaci, zvýšení motivace, pacienti subjektivně vnímají čas rehabilitace ve virtuální realitě jako kratší. Sledujeme i rozsahy hybnosti, a i v tomto ohledu tam vidíme pokrok ve srovnání se skupinou bez virtuální reality.

• Jak jsou služby virtuální medicíny přijímány zdravotníky?

Čekal jsem to horší, myslel jsem, že jdeme do konzervativního prostředí a budeme překonávat nějaké předsudky. Tak to není. Na prvních schůzkách ve zdravotnických zařízeních někdy cítíme ze strany zdravotníků určitou bariéru, ale stačí překonat prvotní nedůvěru a jednání jsou příjemná a pozitivní.

Co se týká zdravotníků, kteří mají s virtuální realitou začít pracovat, je naprosto normální, že se ze začátku nové technologie trochu bojí. Měl bych to stejně. Snažíme se to prezentovat jako obyčejný nástroj, který může být efektivní, celý systém vyvíjíme s důrazem na to, aby byl jednoduchý, aby nestál zdravotníka žádný čas navíc a aby byla rychlá adaptace.

• Jak ale v této oblasti poznat seriózní nabídku?

Byli bychom rádi, kdyby se prostředí kultivovalo. Občas se stane, že zdravotníci, za kterými přijdeme, mají negativní zkušenost s nějakou nabídkou virtuální reality, která nesplnila jejich potřeby. Měli bychom se bavit o nějakých stan­dar­dech. Setkáváme se s projekty, které jsou naprosto nedotažené a zhoršují pověst virtuální medicíny.

• Na co narážíte při zavádění systému VR Medical do péče?

U každé terapie je to trochu jiné, nicméně těch bariér, než se dopracujeme k praktickému řešení, které se dá nechat na pracovišti, je hodně. Spousta detailů se musí odladit v praxi. Není to produkt, který by se udělal v kanceláři na první pokus. A následný proces zlepšování je kontinuální.

• Jak zvládají práci s úkoly ve virtuální realitě pacienti?

Velký podíl našich pacientů má kognitivní deficit. S tím počítáme a vyvíjíme moduly tak, aby jejich ovládání bylo naprosto intuitivní.

• Jak je nastaveno financování?

Úhradový systém veřejného zdravotního pojištění nemá specifický kód pro péči ve virtuální realitě. Momentálně se tedy vykazuje v rámci běžných aktivit. Pro nemocnice by bylo výhodnější, kdybychom už měli úhradu nastavenou. Jednáme s odbornými lékařskými společnostmi a se zdravotními pojišťovnami, abychom se do úhrad dostali. Náš produkt si nemocnice pořizují proto, že vidí, že to má smysl.

• Jaké máte argumenty, proč by měly pojišťovny hradit virtuální realitu navíc?

Výhodou je větší dostupnost rehabilitační péče a vysoká efektivita, když se používá správně. Při některých konkrétních aplikacích dokážeme ušetřit čas personálu a zároveň navýšit objem péče pro pacienty. Máme prokazatelné klinické výstupy, že kvalita péče je lepší než bez virtuální reality. Není to tak, že by virtuální realita mohla zastoupit všechny prvky v rehabilitaci, ale když se aplikuje vhodně tam, kde je přidaná hodnota, může docházet na straně zdravotních pojišťoven k úsporám.

• Jak jste v jednáních s odborníky a pojišťovnami daleko? Máte konkrétní návrhy výkonů, kde by se virtuální realita uplatnila?

Náš záběr zasahuje do více odborností, nejen lékařských. Máme vytipovaných několik kódů, do kterých by se virtuální realita dala přiřadit.

• Mluvil jste o tom, že chystáte projekty v jiných evropských zemích. Vidíte někde snazší cestu k úhradě z veřejného pojištění? Třeba v Německu mají určitý systém úhrad medicínských softwarů…

V Německu umožňují novým technologiím proniknout do zdravotnictví snáz, mají tam několik programů na jejich podporu. Udělali jsme vědomě rozhodnutí, že chceme začínat v Čechách, a chceme, aby tu byla základna a aby tu vznikaly nové nápady a projekty. V Německu jsme navázali několik spoluprací. Jedním z projektů je spolupráce s onkologickým centrem v Lübecku, vymýšlíme tam moduly pro aktivizaci pacientů, pro zmírňování bolesti a zvyšování motivace. Jedná se o pilotní projekt, na který by měla navázat klinická studie. Díky programu EIT Health Bridgehead se nám podařilo nastartovat i další spolupráci v Německu.

• Kdo jsou vaši partneři nebo klienti v Česku?

Jsou to jednak velké nemocnice jako Fakultní nemocnice Plzeň, Všeobecná fakultní nemocnice, Ústřední vojenská nemocnice, spolupracujeme i s Fakultní nemocnicí v Motole. Dále i středně velké nemocnice jako Nemocnice Pelhřimov, kde jsou velmi aktivní. Pak jsou to i specializované kliniky a lázně, například více než rok spolupracujeme s Janskými Lázněmi.

• Když zmiňujete lázně, je pro vás zajímavá i oblast samoplátců nebo well­ness?

V lázních je potřeba rozlišit léčebnou rehabilitaci, která je hrazena pojišťovnou, a část, která je pro samoplátce. My se zaměřujeme na léčebnou rovinu. Well­ness pro nás může být až sekundární cíl a aplikace, které vyvíjíme, tomu odpovídají. Zaměřujeme se na lidi, kteří mají velké omezení, ať pohybové, nebo kognitivní. Až sekundárně se aplikace může dostat na vysokou úroveň obtížnosti, která může být použitelná pro téměř zdravé klienty.

• Jakým směrem jde další vývoj virtuální reality ve zdravotnictví?

Pracujeme na nových nápadech, na využití v logopedii nebo na aplikacích pro pacienty, kteří se vůbec nepohybují, na kombinacích s vibračními podložkami, abychom posílili audiovizuální vjem z brýlí virtuální reality o haptické prvky. U některých konkrétních problémů to může hodně pomoci. U některých diagnóz uvažujeme o propojování s dalšími senzory, ale jen tam, kde to bude efektivní.