Vrchní: Mohu sloužit za nemocnou sestru?

Pracuji ve zdravotnickém zařízení jako vrchní sestra. Chtěla bych se zeptat, jaké jsou mé povinnosti a práva v situacích, kdy náhle některá ze sester onemocní. Má pracovní doba uvedená ve smlouvě je 40h týdně, pondělí až pátek.

1) Mám povinnost být stále na telefonu po pracovní době (odpoledne, noc, svátky, víkendy), abych mohla zajistit službu, na kterou se sestra z důvodu náhlé nemoci nemůže dostavit?

2) Pokud ano je to jasné, pokud ne, kdo má povinnost sehnat náhradu? Sestra ve službě, nebo sestra, která nemůže službu odsloužit?

3) V archivu dotazů jsem se dočetla, že zaměstnanci nemusejí udávat zaměstnavateli své telefonní číslo. Je to fajn na ochranu jejich osobního volna, ale co má dělat nadřízený, když potřebuje náhle, nebo na druhý den na neobsazenou službu někoho zavolat? Všechny sestry mně své telefonní číslo dobrovolně sdělily, ale co když se jim nedovolám? Má/může vrchní sestra odsloužit službu za nemocnou sestru? Kdo vykoná práci za ní? Jak se to v praxi obvykle řeší? Můj přímý nadřízený, ředitel organizace mně tvrdí, že do služeb jako vrchní sestra nemám nastupovat. Jak situaci řešit mně ale neporadil.

Odpovídá Mgr. Miloš Máca, právník se zaměřením na medicínské právo.

Ad 1) Povinnost být stále na telefonu nemáte, pokud jste se k takové činnosti nezavázala přímo v pracovní smlouvě, a to nepředpokládám. Dostupnost na telefonu není ničím jiným, než pracovní pohotovostí zaměstnance, a podle § 95 odst. 1 zákoníku práce pracovní pohotovost může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat, jen jestliže se o tom se zaměstnancem dohodne. Neboli jinými slovy, s takovou pracovní pohotovostí v podobě přítomnosti na telefonu a čekání na případnou práci musí zaměstnanec souhlasit, nelze ji zaměstnavatelem jednostranně nařídit.

Ad 2) a 3) Právní předpisy vůbec neupravují, kdo je povinen shánět náhradu za nepřítomného zaměstnance, samozřejmě ani co má vrchní sestra dělat, pokud se nedovolá zaměstnanci, který nemá povinnost být přítomen na telefonu, ani kdo vykoná práci za vrchní sestru, jestliže té nezbude nic jiného, než nastoupit do služby za nepřítomnou zdravotní sestru (což obecně lze, pokud to nevylučuje např. pracovní smlouva). Obecně je možné konstatovat, že toto je samozřejmě kompetence a zároveň povinnost zaměstnavatele, tedy vedení/ředitele nemocnice. Ten však může tyto povinnosti (a běžně tak samozřejmě činí) delegovat např. na primáře oddělení, primář pak dále na svého zástupce anebo vrchní sestru atd. Jde však v tuto chvíli o to, aby kompetence a takové delegace povinností zaměstnavatel, potažmo např. zmíněný primář, pokud by chtěl povinnost delegovat ještě dále, jasně vymezil a zaměstnanci byli adekvátně poučeni, jak v daných situacích reagovat a kdo je za co odpovědný. Žádejte tedy po svém zaměstnavateli, příp. osobě, na kterou byla povinnost dále delegována, jasné určení, kdo je v daných případech povinen náhradu shánět, na koho se obrátit v případě problémů apod. Toto určení by mělo být dáno nejlépe písemnou formou, příp. lze také vnitřním předpisem či jakkoliv jinak, ale prokazatelně. Chrání nejen zaměstnance od absence informací, co má kdo v dané situaci dělat, ale také i zaměstnavatele a nadřízené pracovníky, kteří by v případě vzniku právního problému museli prokazovat, koho jednotlivými povinnostmi pověřili.

www.tribune.cz

Zdroj: www.tribune.cz