Vzdělávání lékařů: ministerstvo nedodržuje normy EU

Příspěvek předsedy Společnosti pracovního lékařství

Významné evropské instituce (Evropská úřadovna WHO v Kodani, Evropská asociace škol pracovního lékařství EASOM, Evropská síť společností pracovních lékařů ENSOP a Sekce pracovního lékařství Unie evropských lékařských specialistů UEMS) vypracovaly  dokument pro vlády, politiky a manažery sektoru práce a zdraví k odpovídajícímu pochopení působnosti pracovního lékařství  a úlohy pracovního lékaře (Occupational Medicine in Europe: Scope and Competencies, WHO Regional Office for Europe, Copenhagen,2000, 84 s.).

Dokument je důležitý také proto, že v některých zemích chybí praktickým a jiným lékařům vzdělávání odpovídající potřebám ochrany zdraví při práci.

Uvedený dokument je v českých podmínkách ignorován nyní již i co do požadavku na odpovídající vzdělávání pracovních lékařů, tedy specialistů.

České vzdělávání v pracovním lékařství jako exotika

Česká republika si v době svého předsednictví EU vytvořila výhradně sama pro sebe zvláštní české požadavky na odbornost pracovních lékařů formou dvouletého certifikovaného kursu po absolvování jednoho ze 4  vybraných specializačních oborů (vnitřní lékařství, všeobecné praktické lékařství, hygiena a epidemiologie a dětské lékařství)  podle  vyhlášky MZ ČR č.185/2009 Sb., o oborech specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů a oborech certifikovaných kurzů, platné od 1.7.2009.

Posledních několik měsíců představovalo  marné úsilí české komunity specialistů v pracovním  lékařství o efektivní komunikaci s resortem, který by měl mít zájem o rozumné uspořádání "věcí příštích" v souladu s koncepcí oboru schválenou Vědeckou radou MZ ČR.

Existuje několik dokumentů, které vcelku jednoznačně osvětlují, jak exoticky se vyjímá vzdělávání v pracovním lékařství v porovnání se stavem v jiných zemích.

Především jde o stanovisko Mezinárodní komise zdraví při práci (ICOH) z pera pana profesora Rantanena, za druhé o stanovisko Unie evropských lékařských specialistů v pracovním lékařství (UEMS OM) adresované oběma hlavním resortům a konečně prohlášení členů Akreditační komise MZ ČR k návrhu postgraduálního vzdělávání v pracovním lékařství.

Ani Centrum prostředí a zdraví Světové zdravotnické organizace (WHO/EURO Centre for Environment and Health) nepodporuje názor zdravotnického resortu.

Pozice odbornosti pracovního lékařství jako základního minimálně čtyřletého základního specializačního oboru v EU je klíčová i pro volný pohyb specialistů v EU. Vzdělávání v tomto oboru není možné podle ICOH řešit jako certifikovaný kurs či nástavbu na jiné obory, právě také pro specifickou vazbu na zaměstnaneckou/podnikovou sféru.

Tato skutečnost vedla Radu vlády pro BOZP, aby na svém zasedání dne 17. 12. 2008 schválila v Národním akčním programu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (NAPBOZP) na období 2009 -2010 opatření ke zkvalitnění dohledu státu nad zdravím zaměstnanců podle směrnice Rady 89/391/EHS a Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 161.

Jedním ze základních  opatření NAPBOZP je bod 7, kde  je uvedeno, že v novele zákona č. 95/2004 Sb. a v jeho prováděcích předpisech bude Ministerstvem zdravotnictví ČR v souladu s požadavky EU zařazen obor pracovní lékařství mezi základními specializačními lékařskými obory. Toto řešení našlo podporu i u sociálních partnerů a podle posledních signálů i u zaměstnavatelů.

EU deklaruje právo podnikatele zabezpečit plnění jeho zákonných povinností lékařskou službou odpovídající kvalifikace a kvality.

Za odborníka v oblasti pracovního zdraví v podnicích se považuje v EU pracovní lékař (occupational physician)  znalý klinické medicíny a hodnocení rizik vyplývajících z práce, tedy dvou fundamentálních a neoddělitelných prvků (European Training Charter for Medical Specialists).

Přitom právě ona znalost pracovního prostředí a pracovních podmínek, často mnoha lékaři zcela v praxi opomíjená, je tím vstupním vkladem pro řádné posouzení například zdravotní způsobilosti k práci nebo pro řešení vztahu mezi prací a zdravím či nemocí.

Ministerstvo si prosadilo svou

Přestože úsilí o odvrácení připravované nevhodné právní úpravy vzdělávání v pracovním lékařství bylo značné, MZ ČR bez další diskuse zcela osamoceně prosadilo svou. Zasedání reprezentantů  pracovního lékařství sdružených v Unii evropských lékařských specialistů (UEMS) 16.5.2009 v Praze konstatovalo, že  kompatibilita vzdělávání v pracovním lékařství v EU bude českou právní úpravou narušena.

Ministerstvo zdravotnictví ČR se mylně domnívá, že umožněním vzdělávat se v pracovním lékařství jako v nástavbovém oboru se zvýší počet zájemců o obor.

Zařazením pracovního lékařství mezi certifikované kurzy hrozí nebezpečí zániku oboru i přesto, že potřeba pracovních lékařů a poptávka ze strany zaměstnavatelů je velká. Nejde tu jen o nějaká přání komunity specialistů v pracovním lékařství, ale jde o zásadní brzdu implementace článku 7 Rámcové směrnice EU č.89/391.

Proto byl rovněž požadavek Rady vlády pro BOZP, MPSV i sociálních partnerů shodný se stanovisky mezinárodních institucí a MZ ČR zůstalo ve svém návrhu osamoceno, čímž popřelo svou vlastní schválenou koncepci oboru ze dne 7.4.2004.

Vzhledem k tomu, že MZ ČR požaduje zpracování dvouletého vzdělávacího programu pro pracovní lékařství po 4 základních specializacích (vnitřní lékařství, všeobecné praktické lékařství, hygiena a epidemiologie a dětské lékařství), není toto zpracování možné, protože základní kmeny jsou zcela rozdílné (požadován je interní kmen) a není tudíž možné plnit požadavek (minimálně čtyřletého - v Německu pětiletého) kurikula na odpovídající výcvik ve dvou zásadních oblastech oboru - klinických znalostech nemocí souvisejících s prací a praktickém hodnocení rizik na pracovištích (rozdílné požadavky výkonů pro různé základní specializace nejsou přijatelné).

V posledním čísle časopisu "Tempus medicorum" paní ministryně zdravotnictví vyslovuje svou připravenost na změnu vyhlášky o specializačním vzdělávání lékařů platné od 1.7.2009, je tedy příležitost připomenout nutnost přeřazení oboru pracovní lékařství do základních oborů specializačního vzdělávání lékařů.

doc. MUDr. Milan Tuček, www.tribune.cz

autor je předseda Společnosti pracovního lékařství

Zdroj: www.tribune.cz