Přeskočit na obsah

Zdravotnictví potřebuje nové zdroje

Česko v příštích letech potřebuje vést debatu o systematickém hledání dalších zdrojů veřejného zdravotního pojištění. Takový závěr vyplývá ze studie, kterou ekonomky Lucie Bryndová a Lenka Šlegerová z Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy vydaly v projektu IDEA Národohospodářského ústavu Akademie věd.

Studie s názvem Zásah nutný: Dopady budoucího ekonomického vývoje a pandemických opatření na příjmy a výdaje systému veřejného zdravotního pojištění modeluje budoucí vývoj bilance systému v nejbližších letech na základě dostupných ekonomických prognóz a dalších předpokladů. Předpokládaný růst ekonomiky se na příjmech ze zdravotního pojištění podle studie neprojeví tak, aby sám o sobě pokryl nutný růst výdajů za zdravotní služby.

„Jistou roli ve výdajích následujících let hraje také setrvačnost systému a vyjednávání postavená na makroekonomických očekáváních z roku předchozího. Zatímco v dobách ekonomické prosperity přispívá tento fakt obecně k vytváření přebytků veřejného zdravotního pojištění (v minulých letech hospodářská realita vždy předčila původní makroekonomická očekávání, a proto příjmy rostly rychleji než výdaje), v dobách ekonomického zpomalení nebo recese naopak přispívá k rychlému nárůstu dluhů,“ konstatují autorky.

V následujících letech se tak podle nich systém dostane do deficitu, i kdyby růst výdajů na zdravotní služby zpomalil. V příštím roce by podle nich rozdíl mezi příjmy a výdaji mohl dosáhnout 17 miliard korun, pokud by nedošlo k navýšení plateb za státní pojištěnce. V roce 2024 by při růstu příjmů podle ekonomických predikcí vývoje výběru pojistného, při nezvyšování plateb za státní pojištěnce a bez jiných nových zdrojů, a zároveň při setrvalém růstu nákladů o pouhá tři procenta saldo příjmů a výdajů činilo podle studie –22 mld. Kč. Tříprocentní nárůst výdajů je přitom velmi nízký předpoklad. Mezi lety 2014 a 2019 rostly výdaje zdravotního pojištění v průměru meziročně o 5,6 procenta, od roku 2017 průměrně o více než sedm procent ročně. Při předpokládaném růstu výdajů o pět procent by přitom v roce 2024 bylo saldo systému už –47,6 mld. Kč a při růstu 7,1 procenta dokonce –75,9 mld. Kč.

„Předložená analýza ukazuje nutnost hledání dalších zdrojů veřejného zdravotního pojištění, včetně otevření diskuse o vyšších odvodech a dalším navýšení platby státu i za cenu kompromisů jiných priorit ve státním rozpočtu. Alternativou jsou nepopulární opatření na výdajové straně veřejného zdravotního pojištění, která by v konečném důsledku vedla buď k omezení dostupnosti péče, ke kompromisům v její kvalitě, k zastavení růstu či snížení odměňování ve zdravotnictví, či k vytváření druhotné platební neschopnosti mezi poskytovateli zdravotních služeb. Z hlediska finanční udržitelnosti systému lze očekávat, že nižší přírůstky příjmů v následujících letech při i jen konzervativně nízkém růstu výdajové strany veřejného zdravotního pojištění budou znamenat hrozbu každoročních deficitů v řádu desítek miliard Kč ročně,“ konstatuje se ve studii.

Studie původně vznikala před schválením zvýšení platby státního rozpočtu za státní pojištěnce. Na závěr ale autorky doplnily úvahu o tom, jak se navýšení příspěvku státu projeví. Podle nich to potřebu systémové změny jen o rok odloží.

„Každé navýšení platby státu o 100 Kč na osobu za měsíc představuje v roce 2022 vyšší výdaj státního rozpočtu o zhruba 7,3 mld. Kč. Při dodatečném nezvýšení plateb by celkový příspěvek za státní pojištěnce v roce 2022 činil zhruba 129 mld. Kč. I při pouhém tříprocentním růstu výdajů veřejného zdravotního pojištění v roce 2022 proti výdajům plánovaným zdravotně pojistnými plány na rok 2021 vychází rozdíl mezi příjmy veřejného zdravotního pojištění a nutnými výdaji v roce 2022 mínus 17 mld. Kč. Tento rozdíl by mohlo snížit diskutované dodatečné navýšení plateb státu o 200 Kč na osobu a měsíc a příznivější vývoj makroekonomické situace (redukce deficitu o cca 3 mld. Kč ročně). V tom případě by v roce 2022 nebylo třeba prodlužovat doby splatnosti poskytovatelům péče. Nicméně v roce 2023 by to bez systémové změny bylo již nevyhnutelné. Bez změny se totiž může opakovat situace z let 2005–2006 a 2012–2013, kdy se poskytovatelé, respektive jejich dodavatelé stali nedobrovolnými věřiteli systému veřejného zdravotního pojištění,“ uvádí se ve studii. Ta je v plném znění k nalezení na webových stránkách projektu IDEA.

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené

Bodnár: VZP chce více podporovat prevenci

24. 11. 2021

I když si Všeobecná zdravotní pojišťovna bude muset v příštích letech více hlídat náklady, u cílených bonifikací pro lékaře, které podporují prevenci…