Žitníková: Zdravotnictví už zřejmě není pro vládu prioritou

Každoroční vyjednávání o platech ve zdravotnictví ztroskotalo. Pokles reálných příjmů zdravotníků je tak podle odborů jistý a jde jen o to, jak velký bude. Co lze dělat pro to, aby byl co nejmenší a po covidu vyčerpaní zdravotníci byli motivováni vydržet u lůžek pacientů další náročnou sezónu? Jaká je nálada v nemocnicích? A lze v roce 2023 očekávat v českém zdravotnictví podobné protestní akce, jaké proběhly letos na Slovensku? Tyto a další otázky jsme položili předsedkyni Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR Bc. Dagmar Žitníkové.

• Ministr financí Stanjura se nechal slyšet, že příští rok se platové tabulky ve zdravotnictví měnit nebudou. Co na to říkáte?

Za odborový svaz jsme se snažili panu ministrovi a dalším členům vlády na mnoha jednáních vysvětlit, že tarifní tabulky jsou základní nepodkročitelnou jistotou pro zaměstnance a že tabulky má každý větší zaměstnavatel. Zásadní rozdíl je ovšem v tom, jaké částky tabulky obsahují. V tomto případě lze okomentovat jen velmi lakonicky – ideologie vítězí nad pragmatismem bez ohledu na to, jaké to bude mít v praxi důsledky.

• Vy jste požadovali 15 procent do tarifů, pan ministr mluvil o deseti, resp. šesti na začátku roku a čtyřech pro příští rok. Rozpočet počítal v průměru se sedmiprocentním růstem mezd a pojišťovny se sedmiprocentním navýšením příjmů ze zdravotního pojištění… Teď tedy slyšíme „nula“. To není moc dobrá zpráva pro zdravotníky…

Matematika zřejmě současné vládě moc nejde. Nejsme v rozporu jen v tabulkách, ale také ve sčítání potřebných objemů na činnosti jednotlivých resortů, v počítání poklesu a růstu inflace, cen elektřiny a potravin. Pro odbory práce nekončí. O konkrétním růstu platů a mezd se už nyní vyjednává v nemocnicích. Tady jde také o stanovení priorit a o to, zda se více peněz dá do betonu, nebo do lidí.

• Tak si říkám, kdy jste vlastně naposledy od vlády viděli v rámci těchto každoročních vyjednávání nulu? Když jsme spolu koncem září na toto téma hovořili, byla jste ještě poměrně optimistická…

Naivně jsem předpokládala, že vláda i v kontextu vývoje cen, války na Ukrajině a nedostatku zdravotníků změní svůj přístup. Mýlila jsem se. Jednání, které jsme měli přislíbené v září, se konalo minulý týden a opět bez výsledku.

• Jak si vysvětlujete, že růst platů byl možný u vojáků a policistů, a ne ve zdravotnictví? Respektive, jak vám to vysvětlili ministři zdravotnictví, práce, financí a potažmo pan premiér?

Vše je otázkou priorit a přístupu. Jestliže si vláda podtrhne příjmovou stranu rozpočtu, například zrušením EET, tak musí své priority zúžit. Zdravotnictví a zaměstnanci, kteří v něm pracují, nejsou pro vládu nyní prioritní. A vysvětlení z vlády? Pan premiér Fiala mně například sdělil, že ve zdravotnictví pracuje část jeho rodiny a jsou spokojení. Pan ministr Válek zase tvrdí, že zvýšení platů už není ve zdravotnictví potřeba, protože zaměstnanci už mají dost a mají jiné priority. Pan ministr Stanjura sděluje, že by každý zaměstnanec měl být odměněn individuálně, a pan Jurečka říká, že vláda upravit tarify nechce a on je v tom sám. Každý má svoji rétoriku a svůj přístup.

• Z dalšího zvyšování personálních nákladů mají nemocnice strach zejména s ohledem na prudký nárůst nákladů na energie. Probíhající krize dává rozpočtu zabrat. Není přeci jen v této době čas slevit z finančních požadavků?

A kdo pomůže zaměstnancům? Oni zvýšené náklady nemají? Personální krize ve zdravotnictví vrcholí, chybí přes tři tisíce sester, denně se v nemocnicích uzavírají oddělení. Ti, kteří ve zdravotnictví zůstávají, musejí zvládat násobně více práce. Zdravotníci jsou také jen lidé. Mají své limity a ty už posunul covid. Otázka je postavena jinak. Chceme dostupné zdravotnictví? Chceme udržet zdravotníky v nemocnicích? Pokud ano, tak je nutné tomu přizpůsobit podmínky.

• Když jsme u těch podmínek. Slovenští lékaři si vybojovali svými protestními výpověďmi poměrně slušné navýšení platů. Podle toho, co říkáte, zde ale zažíváme pravý opak. Neobáváte se trochu, že se slovenští zdravotníci začnou vracet domů? A co by to znamenalo pro naše zdravotnictví?

Jeden z našich hlavních argumentů při vyjednávání byl, že se můžeme při zlepšení odměňování na Slovensku, v Polsku, Německu a Rakousku dočkat dalšího odlivu zdravotníků. Ano, velmi se obáváme, že se část slovenských lékařů a také zdravotních sester vrátí domů. Velmi se také obáváme toho, že se příhraniční nemocnice ještě více vylidní a část našich zdravotníků posílí zařízení v Německu a Rakousku. A co by to znamenalo? Další omezení zdravotní péče, delší čekací listiny, odkládaní potřebných výkonů, utrpení pro pacienty.

• Před chvílí jste to už sama zmínila a slýcháme to opakovaně. Zdravotníci toho mají po covidu dost, jsou vyčerpaní. Nyní navíc přicházejí zprávy o porušování zákoníku práce v nemocnicích, o tom, že do tarifů se nic přidávat nebude. Musím se vás tedy jako šéfky zdravotnických odborů zeptat. Zvažujete v souvislosti s tím po vzoru Slováků nějaké protiakce?

Napětí v nemocnicích je skutečně obrovské. Neúnosné objemy přesčasové práce, postcovidové problémy zdravotníků a do toho neochota vlády. Těm, kdo si myslí, že o něčem rozhodne jeden odborový funkcionář, bych chtěla sdělit, že to tak není. V minulosti při organizaci protestních akcí nikdy nešlo o izolované rozhodnutí jednoho představitele odborů, ale o společný postup předem odsouhlasený odborovými a dalšími organizacemi. Akce probíhají ve spolupráci, a proto jsme byli úspěšní. Přednost samozřejmě dáváme jednání, ale když nemáte partnera, který je ochoten naslouchat, tak vyloučit se nedá nic. Jen připomínám, že za nás jsme se vždy snažili minimalizovat negativní dopady na pacienty.

• Vašeho letošního sjezdu se poprvé v historii neúčastnil ministr zdravotnictví, resp. žádný zástupce ministerstva zdravotnictví. Čím si to vysvětlujete? A jak byste jinak zhodnotila komunikaci s panem ministrem?

Na to, proč pan ministr nepřišel, se zeptejte jeho. Už před sjezdem se omluvil, ale slíbil zdravici a jeho náměstek vystoupení. Ani k jednomu nedošlo. Delegáti sjezdu byli přístupem ministra zdravotnictví velmi pohoršeni, a to zvláště v kontextu vystoupení ministra práce a sociálních věcí. Nemusíme se shodnout a notovat si, ale měli bychom dodržovat základní pravidla vedení sociálního dialogu. V případě vystoupení a účasti ministra jde především o vyjádření úcty lidem, kteří denně pomáhají jiným.

• Mají tedy vůbec ještě zdravotníci nějakou naději, že jim vzhledem k inflaci příští rok příjmy reálně nepoklesnou? Co se dá v tuto chvíli ještě dělat? Co budete dělat vy?

Reálný pokles průměrných mezd je dnes jistotou, jde jen o to, jak velký bude. Za odbory budeme usilovat o další jednání a řešení dalších příjmů nemocnic přes kompenzační vyhlášku.

• Blíží se nám konec roku. Pokud byste měla dát na misky vah to dobré a to špatné, co se ve zdravotnictví v roce 2022 událo. Jak byste tento rok zhodnotila nejen z pohledu odborářky, ale také zdravotnictví a zejména pak lidí, kteří ve zdravotnictví pracují?

Za dobré považuji, že většina lidí ve zdravotnictví stále zůstává. Je hrdinstvím, že lidé přes osobní nepohodlí a přes všechny překážky a nároky, které jsou na ně kladeny, stále pečují o jiné, a za to jim moc děkuji. Špatné je, že současní vládnoucí politici nevnímají zdravotnictví jako zásadní prioritu. Zdraví je jedna z nejvyšších hodnot a je neuvěřitelné, že se po covidu na to velmi rychle zapomnělo.

• A pokud byste se podívala ze stejné perspektivy do blízké budoucnosti. Co očekáváte od roku 2023?

Osobně si myslím, že i tento rok bude velmi těžký. Pomyslné světýlko na konci tunelu nesvítí, jen občas blikne. Nic ovšem nepřichází samo. Za každým zlepšením situace je spousta práce. Na nepříznivou situaci ve zdravotnictví upozorňují také evropské odbory. Zrovna minulý týden proběhla v Bruselu při příležitosti jednání ministrů zdravotnictví ze všech zemí Evropské unie demonstrace, která připomíná, že nestačí zdravotníkům jen tleskat, ale že je nutné proměnit slova v činy. Ve spojení a jednotě je síla. Odbory se dlouhodobě stavějí za lidi a je jedno, zda jsou v roli zaměstnance, nebo v pozici pacienta. Pokud chceme zdravou a soudržnou společnost, tak musíme přiložit ruku k dílu.

• Zdravotníci prožili náročné roky, a i když se zdá, že pandemii se ctí přečkali, události na evropském kontinentu dávají tušit, že těžké časy ještě zdaleka neskončily. Máte tedy pro zdravotníky nějaká závěrečná slova povzbuzení pro následující rok?

Když řeknu, že děkuji a že si práce všech zdravotníků a dalších zaměstnanců ve zdravotnictví velmi vážím, tak to určitě nevystihuje vše, co bych chtěla říci. Kolegové a kolegyně, vydržte, zůstaňte a buďte tady dál pro druhé. Hodně zdraví, štěstí, lásky a radosti. A nezapomínejte, že na své problémy nemusíte být sami, že jsou tu odbory a že jsme tady pro vás.