Boženský: Z obezity děti samy nevyrostou

• Co na základě epidemiologických dat víme o prevalenci dětské obezity v České republice?

Data nám bohužel ukazují, že trend nárůstu dětské nadváhy a obezity stále pokračuje. Překonali jsme sice určitý vrchol, který byl v období covidu, a je vidět, že covid byl velmi důležitým negativním faktorem pro nárůst dětské obezity. Když se ale podíváme na data od roku 1991, vidíme opravdu výrazný nárůst právě té části, která se týká obezity.

České děti jsou tedy bohužel stále obéznější. A samozřejmě nejde jen o český problém, je to problém celosvětový.

• Mohl byste být konkrétnější? Jak velký podíl dětské populace dnes spadá do pásma obezity?

V roce 2021 bylo dětí s obezitou přes 16 procent. Dnes z dosud nepublikovaných dat Státního zdravotního ústavu víme, že je to něco přes 12 procent. K tomu ale musíme přidat téměř deset procent dětí s nadváhou.

Když se na to podíváme celkově, téměř čtvrtina dětí má problém s nadváhou nebo obezitou. A pokud se zaměříme na jednotlivé věkové skupiny, vidíme, že například děti kolem 11. a 13. roku života, zvláště chlapci, mají tyto problémy mnohem častěji. Tam má se svou hmotností problém téměř polovina dětské populace.

• Jak hodnotíte dostupnost specializované obezitologické péče pro děti a dorost?

Asi bychom to měli rozdělit. Praktičtí lékaři pro děti a dorost umějí rozpoznat a jsou edukováni k tomu, aby včas rozpoznali nárůst tělesné hmotnosti a případné komplikace a zahájili terapii u méně závažných případů.

Bohužel dostupnost péče pro děti, které mají těžkou formu obezity nebo už komplikace, je v České republice zatím velmi malá. Dětských obezitologů je opravdu málo. Počítáme je spíše na jednotky než na desítky.

• Kde je podle vás hranice, kdy by měl praktický lékař pro děti a dorost dítě nebo adolescenta odeslat do specializované obezitologické péče?

Nárůst tělesné hmotnosti v čase, který praktický dětský lékař sleduje, ukazuje na naléhavost další péče. Dnes se snažíme, aby specializovaná péče byla poskytnuta všem dětem, které vykazují známky metabolických komplikací. Může jít například o prediabetes, vysoký krevní tlak nebo další komplikace.

To je skupina dětí, která je ke specializované péči indikována. Jak už jsem ale říkal, pediatrů a dětských obezitologů je relativně velmi málo, takže zatím zůstává velká skupina dětí, které na tuto terapii nedosáhnou.

• Dříve se často říkalo, že dítě z obezity „vyroste“. Do jaké míry se lze obezity v dětském nebo dospívajícím věku skutečně zbavit a v dospělosti už tento problém nemít?

To je velký problém a určitě neplatí, že z toho děti jednoduše vyrostou. Samozřejmě rostou a my toho při redukci tělesné hmotnosti využíváme. Neplatí ale poučka, že obezita s růstem sama zmizí.

Podle dostupných dat si přibližně 60 až 70 procent dětí s obezitou toto riziko přináší i do dospělosti.

• Kde podle vás leží místo moderní farmakoterapie v léčbě obezity dětí a dospívajících?

Je to především u těch nejzávažnějších případů, tedy u relativně mladých dětí, které už vykazují známky závažných metabolických komplikací. Tam má moderní farmakoterapie svůj smysl.

Obecně bychom ale mohli říct, že moderní farmakoterapie může velké části dětské a samozřejmě i dospělé populace pomoci přejít z nezdravé formy životního stylu k takové, která pomůže udržet tělesnou hmotnost pod kontrolou.

• Problematika obezity dalece přesahuje možnosti medicíny, zdravotnictví i samotných pediatrů. Co bychom potřebovali změnit na celospolečenské úrovni, aby se tlak obezitogenního prostředí snížil?

Především si musíme uvědomit, jak silné to obezitogenní prostředí skutečně je, a nepodceňovat je. Stejně tak bychom neměli podceňovat už samotný nárůst tělesné hmotnosti. Tři nebo čtyři kilogramy se mohou na první pohled zdát relativně bezpečné, ale v součtu v průběhu let se ukazuje, že komplikace mohou nastat poměrně brzy.

Takže nepodceňovat. Myslím si, že je důležité vědět, že problematika nadváhy a obezity je problémem celé společnosti. Ne společnosti nějak obecně, ale nás všech, rodičů, škol i dalších institucí.