Zíma: Dítě s obezitou zachytíme. Často je ale nemáme kam poslat

• Jak velkou část práce v ambulanci praktického lékaře pro děti a dorost dnes tvoří nadváha a obezita? A roste tento podíl?

Bohužel roste. Počet dětí, které mají nějaký problém s obezitou nebo i s nadváhou, roste poměrně rychle. V diskusi už zaznělo, že počet dětí s nadváhou vlastně tolik neroste. Je to ale i proto, že tyto děti z nadváhy plynule pokračují do obezity a tam se nám potom hromadí, protože už nemají kam dál postoupit.

Takže počet dětí s obezitou samozřejmě stále roste. Dnes už z různých dat, která sbíráme, víme nebo alespoň tušíme, že nějaký problém s nadváhou nebo obezitou může mít až 30 procent všech dětí.

Praktický dětský lékař je vlastně první kontakt dítěte se zdravotním systémem, takže na takový problém vždycky narazí a musí ho začít nějakým způsobem řešit. Je to mimořádně časově náročná práce a bohužel nám zabírá čím dál tím více času.

• Jaké možnosti intervence má praktický lékař pro děti a dorost k dispozici a co taková péče obnáší?

My toho v podstatě nedokážeme udělat mnoho. Zní to trochu pesimisticky a možná i proto v úvodu tohoto setkání zaznělo téma určité frustrace.

Na druhou stranu bych si troufal být optimista. Už to, že se začne něco dělat a že se pokusíme něco změnit, je vlastně hrozně moc. Dokážeme tím nastartovat něco, co může pomoci. Pokud neuděláme nic, nic se nezmění.

• Pokud jsou dítě a jeho rodina motivovaní, vidíte potom ve své praxi výsledky?

Rozhodně vždycky záleží na motivaci. Řekl bych ale, že ani ne tak rodiny jako hlavně samotného dítěte.

U dětí je velký problém, že motivace výrazně kolísá s věkem. V určitém věku dokáže dítě velmi dobře spolupracovat a potom jsou období, kdy je spolupráce prakticky nulová a jsme spíš velmi překvapeni, když se něco daří.

• Dostávají se agonisté GLP-1 také do praxe praktických lékařů pro děti a dorost, nebo zatím zůstávají především doménou specializované péče?

Jak už tady zaznělo, jsou to léky, které může předepisovat kterýkoli pediatr, tedy i praktický dětský lékař.

Musím říct, že jsem k jejich využití trochu skeptický, protože injekční forma podání představuje určitou brzdu a překážku jejich širšího využití v praxi. A samozřejmě nestačí jenom lék.

Velmi často se setkáváme s představou rodičů i dítěte, že si vezmou nějaký lék a najednou zhubnou. Tak to bohužel není. I při farmakologické léčbě je potřeba poměrně intenzivní spolupráce a snaha dítěte i celé rodiny.

• Daří se vám pro děti s obezitou zajistit návaznou péči dalších zdravotnických profesí a případně je odeslat na vyšší stupeň specializované péče?

Jak už jsem říkal, spolupráce dítěte a rodiny je nezbytná. Pokud dítě není motivované a vůbec se nechce snažit, veškerá naše snaha se pak do značné míry míjí účinkem.

Rodina musí dítě podporovat. Když k nám přijde dítě s nadváhou nebo obezitou, snažíme se proto o změnu životního stylu celé rodiny, nejenom toho dítěte. Příklad rodiny mu totiž strašně pomáhá.

Když to hodně zjednoduším, pokud někdo vedle dítěte jí bůček se zelím a knedlíkem a dítě dostane suchý rohlík, není to samozřejmě úplně dobrý příklad ani dobrá dieta. Chci tím jen demonstrovat, že rodina musí dítěti pomoci. Jinak je pro ně násobně těžší změny udržet.

Bohužel nemáme k dispozici velké množství dalších odborníků, na které bychom mohli rodiče odkázat. Fungující komplexní péče je vlastně zajištěna především v rámci lázeňské léčby. Abychom ale dítě k lázeňské léčbě indikovali, je potřeba alespoň základní spolupráce z jeho strany. Pokud se jí nepodaří dosáhnout, nemáme mu bohužel příliš mnoho co nabídnout.

• A co například nutriční terapeuti? Má praktický lékař pro děti a dorost možnost navázat dlouhodobou spolupráci s konkrétním nutričním terapeutem?

My bychom ji strašně rádi navázali, bohužel často není s kým. Ve většině regionů je to naprosto nedostatková profese. Jsou kraje nebo okresy, kde není vůbec žádný nutriční terapeut zaměřený na děti.

• Odborná společnost podpořila projekt Buď FIT 24, který kombinuje poradenství, sledování pohybové aktivity a prvky hry. Považujete ho za užitečný nástroj pro praxi?

Projekt Buď FIT 24 je pilotní projekt, který má nějakým způsobem zmapovat možnosti a efektivitu intervence do životního stylu dítěte.

Předpokládáme, nebo alespoň doufáme, že bude pokračovat, protože první výsledky ukazují, že je velmi efektivní a že to může být cesta, jak pokračovat dál. Buď FIT 24 nám může velmi pomoci, ale sám o sobě samozřejmě není tím, co dítě zachrání. Pilotní projekt má především ověřit, co funguje.

Určité jeho části potom můžeme využít v reálné praxi. Pokud ale mluvíme o celé populaci dětí, u níž problém s nadváhou nebo obezitou podle dnešních odhadů dosahuje téměř třetiny, bude se muset způsob využití trochu změnit.

Jak už v diskusi říkal kolega Hink, není možné vybavit všechny děti náramkem, a vlastně to ani není účelné. Nemusíme nutně neustále monitorovat jejich pohybovou aktivitu. Úplně nejlepším monitorem je nakonec vývoj hmotnosti a poměru hmotnosti k výšce dítěte.

Řekl bych tedy, že Buď FIT 24 je určitý výkop, začátek, který nás někam posune. Jeho využití v celé dětské populaci ale bude trochu jiné.