Horáček: Agonisté GLP-1 mohou zasáhnout i do psychiatrie

• Proč je z neurobehaviorálního hlediska tak složité udržet si hmotnost, nebo dokonce zhubnout?

Udržet si hmotnost je extrémně obtížné. A to jak u dětí, tak u lidí ve středním a vyšším věku. Lidský organismus je totiž evolučně nastaven na úplně jiný poměr příjmu a výdeje energie. Současný životní styl neumožňuje adekvátní energetický výdej, který by odpovídal vysoce kalorické potravě, kterou běžně přijímáme.

• Pro člověka, který obezitou netrpí, může být těžké pochopit, s jak velkými výzvami se člověk s obezitou potýká. Je to tak?

Samozřejmě. Empatie k lidem s nadváhou je v obecné populaci poměrně malá. Tento fenomén se obtížně toleruje, což samozřejmě může zhoršovat možnosti léčby i akceptaci a adherenci pacientů s obezitou k doporučením, ať už dietním, nebo farmakologickým.

• Jak spolu souvisejí současný životní styl, obezita a poruchy příjmu potravy, zvláště u mladých lidí? Mají nějaký společný základ?

Nedomnívám se, že by poruchy příjmu potravy, jak jsou dnes rozšířené třeba mezi mladými lidmi, tedy dietní restrikce vedoucí například k mentální anorexii nebo bulimické potíže, přímo souvisely s epidemií obezity v populaci.

Patofyziologie a soubor příčin, které vedou k poruchám příjmu potravy ve smyslu mentální anorexie a mentální bulimie, jsou odlišné. Měli bychom proto používat dvě odlišné strategie k prevenci a léčbě těchto dvou skupin poruch.

• Hodně se dnes diskutuje o farmakologické léčbě obezity u dospívajících. Jak se na ni díváte?

Obezita je velký problém. Čím dříve mladý člověk přibere na hmotnosti a čím déle se s tímto problémem potýká, tím dříve se mohou dostavit metabolické komplikace, například diabetes mellitus 2. typu.

Proto se nabízí využít velmi účinné metody léčby, především agonisty GLP-1, už u mladých lidí. Potřebujeme ale dostatek dat, abychom je u této populace mohli používat, a zároveň je potřeba, aby byla tato léčba dostupná. Rodiče nemají vždy několik tisíc korun, které jsou pro účinnou farmakologickou léčbu potřeba.

• Agonisté GLP-1 působí několika mechanismy. Co víme o tom, jak ovlivňují bažení po jídle, a co zatím víme o jejich případných nežádoucích účincích?

Agonisté GLP-1 jsou intenzivně studováni a celá řada obav z hlediska nežádoucích účinků a dlouhodobých konsekvencí této léčby se naštěstí nenaplňuje. Efekt je výrazný. Zvyšuje se bazální metabolismus, snižuje se chuť k jídlu a snižuje se celkové množství kalorického příjmu. Ty benefity jsou jednoznačné.

Z mého pohledu psychiatra je vhodné také zmínit, že tyto léky jsou dnes intenzivně studovány i u některých psychiatrických poruch. Zvažuje se jejich využití například u farmakorezistentní deprese, nebo dokonce u některých kognitivních poruch souvisejících se stárnutím. Tato oblast je extrémně nadějná a určitě stojí za pozornost.

• Jakým mechanismem by agonisté GLP-1 mohli tyto poruchy ovlivňovat?

Těch cest je celá řada. Jednou z nich je přímý efekt na neuroplasticitu, tedy na synaptické rašení v mozku, což je vlastně společný jmenovatel všech antidepresivních metod léčby.