Od švédské bedny po GLP-1. Medical Tribune otevřela téma obezity

Diskuse spojila vliv každodenního prostředí na vznik obezity s jejími klinickými důsledky a možnostmi léčby. U dětí se pozornost soustředila na rodinu, školu, dostupnost pohybu, spánek a digitální chování. V klinické části se pozornost přesunula ke komplikacím obezity a možnostem moderní farmakoterapie. Společným jmenovatelem byla potřeba zasáhnout včas a nevnímat tělesnou hmotnost odděleně od dalších zdravotních souvislostí. Ve videovstupu ministr zdravotnictví Adam Vojtěch upozornil, že epidemie obezity může podle něj ovlivnit budoucí udržitelnost zdravotnictví, a její řešení spojil s investicemi do prevence i podporou smysluplné léčby.

„Po tisíce let jsme chránili děti před hladem. Dnes je musíme chránit před prostředím, které je učí jíst, sedět a stydět se,“ uvedl MUDr. Jan Boženský, MBA, předseda Sekce pediatrické obezitologie České obezitologické společnosti ČLS JEP. Vedle jídla a pohybu proto v debatě zaznívaly také spánek, digitální technologie, rodinné návyky a psychický stav dítěte. Prof. MUDr. Jiří Horáček, Ph.D., FCMA, upozornil na obousměrné vazby mezi životním stylem, metabolickým stavem a psychickými obtížemi a doporučil u dětí sledovat také digitální chování.

U dětí nečekat na těžkou obezitu

Rozsah problému ve školním věku dokládají data COSI 2022–2024. Nadváhu včetně obezity má čtvrtina dětí ve věku sedm až devět let a 11 procent dětí v této věkové skupině žije s obezitou.

Jak může prostředí každodenní pohyb usnadňovat, ilustrovala Lucie Ondřichová, šéfredaktorka Medical Tribune, zkušeností z Rokytnice nad Jizerou, kde jsou sportovní aktivity snadno dostupné a prostor dostává i neformální pohyb. Na sídlišti například funguje stále otevřená „bedna“ s levnými sportovními pomůckami, kterou mohou děti volně využívat. Vedle podpory běžného pohybu se testují také cílené intervence. V průběžném hodnocení dětí v devátém měsíci programu Buď FIT 24 zaznamenalo 47 procent pokles nebo stagnaci BMI a 72 procent zvýšilo fyzickou aktivitu oproti období před vstupem do programu.

Na rodiče proto Boženský apeloval, aby problém začali řešit včas. „Začněte řešit hmotnost dítěte ve chvíli, kdy má pět kilogramů navíc, ne až ve chvíli, kdy jich má padesát,“ doporučil.

Moderní antiobezitika míří za hranici poklesu hmotnosti

Klinickou část uvedl odborný garant diskusního odpoledne prof. MUDr. Martin Haluzík, DrSc., předseda České obezitologické společnosti ČLS JEP. Připomněl, že obezita podle odhadů zvyšuje riziko asi 270 onemocnění a že redukce hmotnosti o 10 až 15 procent už může významně zlepšit řadu jejích komplikací. U diabetu 2. typu může podle něj vést i k remisi, zejména pokud onemocnění netrvá dlouho. Úbytku hmotnosti v tomto rozsahu lze dnes dosahovat i s pomocí nejúčinnějších antiobezitik. Haluzík ale současně zdůraznil, že léky nenahrazují zdravou stravu, pohyb ani spánek a že farmakoterapii obezity je třeba chápat jako dlouhodobou léčbu.

Jedním z hlavních témat panelu byly přínosy léčby přesahující samotnou redukci hmotnosti. Prof. MUDr. Michal Vrablík, Ph.D., MBA, upozornil na kardiovaskulární účinky, prof. MUDr. Ondřej Viklický, CSc., na souvislosti s chronickým onemocněním ledvin, doc. MUDr. Václav Šmíd, Ph.D., přinesl hepatologický pohled a prof. MUDr. Jan Polák, Ph.D., MBA, data ze spánkové medicíny. „Lidé neumírají na obezitu. Umírají na komplikace, které obezita urychluje,“ shrnul Vrablík. Budoucnost léčby proto vidí především v prodlužování období, po které lidé zůstávají zdraví, nikoli jen v samotném poklesu hmotnosti.

Léčba obezity vyžaduje týmovou péči

Prof. Haluzík odhadl, že indikační kritéria pro antiobezitika by v Česku splňovalo asi 2,5 milionu dospělých. Případná úhrada by proto podle něj vyžadovala přesné vymezení prioritních skupin. Mezi nimi zmínil i adolescenty s těžkou obezitou, pacienty s vysokým kardiovaskulárním rizikem nebo nemocné, kterým obezita brání v další léčbě.

Farmakoterapie však podle Haluzíka nemůže fungovat izolovaně. Pacient potřebuje dostupnou nutriční terapii, pohybovou intervenci, psychologickou podporu a podle potřeby další odbornosti. „Obezitologie je vlastně týmový sport,“ shrnul Haluzík s tím, že lékař sám nemá dostatek času ani detailní znalosti ve všech oblastech, které je s pacientem potřeba řešit.

V závěru panelu se debata vrátila také k prevenci. Ing. Miroslav Jankůj, Ph.D., náměstek ředitele VZP ČR, připomněl, že primární prevence musí zůstat důležitým pilířem a farmakoterapie přichází jako další možnost, pokud prevence nestačí. MUDr. Dita Pichlerová, Ph.D., současně upozornila, že indikovaná léčba by neměla být stigmatizována. „Na jedné straně máme shaming obezity, ale na druhé straně máme také shaming antiobezitik.“ Léky jsou podle ní částí veřejnosti stále vnímány jako zkratka, podvod nebo „berlička“, a jedním z úkolů odborníků proto zůstává jejich destigmatizace.