Glifloziny v ordinacích praktických lékařů – posun k disease managementu

Uvolnění preskripce gliflozinů pro praktické lékaře představuje jednu z nejvýznamnějších změn v organizaci péče o pacienty s diabetem 2. typu, srdečním selháním a chronickým onemocněním ledvin za poslední roky. Odborníci se shodují, že může významně zlepšit dostupnost moderní léčby, posílit mezioborovou spolupráci i přispět k prevenci závažných komplikací. Klíčovou otázkou však zůstává, jak tuto změnu efektivně převést do každodenní klinické praxe.

Rozšíření preskripčních kompetencí praktických lékařů představuje významný krok k modernizaci českého zdravotnictví a jeho přiblížení standardům běžným ve vyspělých evropských zemích.

Praktickým aspektům rozšíření preskripčních kompetencí, organizaci péče i dalším krokům nezbytným pro úspěšnou implementaci této změny byl věnován kulatý stůl Platformy pro prevenci, kardiovaskulární a metabolické zdraví při Hospodářské komoře hl. m. Prahy, který se uskutečnil 18. června 2026 v prostorách Hospodářské komory v Obecním domě v Praze. Diskusi moderoval MUDr. Tomáš Doležal, Ph.D., poradce ministra zdravotnictví, a zúčastnili se jí zástupci Ministerstva zdravotnictví, odborných společností, zdravotních pojišťoven a Státního ústavu pro kontrolu léčiv.

Podle MUDr. Petra Šonky, předsedy Sdružení praktických lékařů ČR, však nelze očekávat, že se změna projeví okamžitě. Půjde o postupný proces, který musí být doprovázen úpravou organizace péče, nastavením odpovídajících úhrad i rozvojem elektronizace zdravotnictví.

„První přínosy by měli pocítit především pacienti, kteří dosud neměli přístup k moderní léčbě, zejména nemocní s chronickým onemocněním ledvin. Právě u nich mohou glifloziny významně zlepšit prognózu a jejich širší dostupnost by se měla projevit poměrně rychle,“ uvedl MUDr. Šonka s tím, že samotné uvolnění preskripce není cílem samo o sobě, ale pouze prvním krokem. Klíčové bude nově nastavit cestu pacienta zdravotním systémem. Pacient by měl být léčen na té úrovni zdravotního systému, která je pro něj nejvhodnější– v ordinaci praktického lékaře, specialisty nebo v režimu sdílené péče. Tomu musejí odpovídat také úhradové mechanismy, které budou motivovat všechny poskytovatele ke spolupráci.

„Změna ale nemůže být omezena pouze na přesun předepisování léků od specialistů na praktické lékaře. Pokud by pacienti nadále absolvovali stejnou péči jako dosud a jedinou změnou by bylo, kdo vystaví recept, šlo by o promarněnou příležitost. Po odstranění preskripčních omezení navíc přestane být právě preskripce hlavní překážkou širšího využívání moderní léčby,“ varoval MUDr. Šonka a upozornil na to, že pozornost bude třeba zaměřit na skutečné bariéry, mezi něž patří organizace práce v ordinacích, časové možnosti lékařů či nastavení financování péče.

Významnou roli v tomto procesu sehrají preventivní prohlídky, přičemž jejich nejdůležitější částí není samotné provedení vyšetření, ale závěrečné zhodnocení rizika pacienta a vytvoření individuálního plánu péče. Praktický lékař musí rozhodnout, zda je schopen pacienta léčit sám, nebo zda potřebuje další vyšetření, konziliární vyšetření specialistou či dlouhodobou dispenzární péči. Přestože je tento proces časově náročný, umožňuje následně efektivnější řízení péče o chronicky nemocné a ve výsledku může lékaři práci usnadnit.

Nezbytnou podmínkou úspěchu je také pokračující digitalizace zdravotnictví. Sdílení laboratorních výsledků, elektronická žádanka či možnost sledovat cestu pacienta mezi jednotlivými úrovněmi péče by podle předsedy Sdružení praktických lékařů významně zlepšily koordinaci léčby i kontrolu její kvality. Společně se změnami preventivních prohlídek, navýšením úhrad preventivní a dispenzární péče a rozšířením preskripčních kompetencí by praktičtí lékaři mohli vytvořit základ modernějšího a efektivnějšího systému zdravotní péče.

MUDr. Šonka zároveň zdůraznil, že rozšíření preskripčních kompetencí nesmí být vnímáno jako jednorázové opatření. Bariéry podle něj existují na mnoha úrovních – u pacientů, poskytovatelů zdravotní péče, zdravotních pojišťoven i státu – a jejich odstraňování bude vyžadovat pokračující dialog všech zainteresovaných stran. „Byla by škoda, kdyby celá reforma skončila pouze tím, že praktičtí lékaři budou moci předepisovat více léků. Musíme navázat dalšími systémovými změnami. Nejjednodušší by bylo říci, že na ně nejsou peníze, ale právě tomu bychom se měli vyhnout. Pokud budou všichni partneři spolupracovat, jsem přesvědčen, že společné řešení najdeme,“ uzavřel.

Reforma změní také práci ambulantních specialistů

Podle přednosty Kliniky nefrologie IKEM prof. MUDr. Ondřeje Viklického, CSc., představuje rozšíření preskripčních kompetencí praktických lékařů skutečně zásadní změnu. Zdůrazňuje však, že její dopady se netýkají pouze primární péče, ale budou vyžadovat také významnou reorganizaci práce specialistů. „Již nyní se ukazuje, že specialisté budou muset mnohem intenzivněji spolupracovat s praktickými lékaři a pružně reagovat na jejich odborné dotazy tak, aby byla cesta pacienta systémem co nejefektivnější,“ uvedl a zároveň upozornil na to, že řada specialistů dnes věnuje většinu svého času vysoce specializované péči, zatímco preventivní a edukační činnosti zůstávají stranou. Jako příklad uvedl nefrologii, kde jsou mnozí lékaři zaměstnáni především péčí o dialyzované pacienty, zatímco v řadě západoevropských zemí nebo ve Spojených státech se více věnují ambulantní péči o pacienty s chronickým onemocněním ledvin ještě před nutností dialýzy či po transplantaci. Podle prof. Viklického proto bude zapotřebí rozsáhlá edukace, změna organizace práce i shoda napříč odbornými společnostmi. Vzhledem k tomu, že velká část specialistů působí v soukromých ambulancích, nepůjde o jednoduchý proces. Změna se tak nebude týkat pouze praktických lékařů, ale v nemalé míře promění i každodenní praxi ambulantních specialistů.

Ministerstvo zdravotnictví: Rozšíření preskripce je začátkem širší reformy

Ministerstvo zdravotnictví vnímá rozšíření preskripčních kompetencí praktických lékařů jako významný krok v reformě primární péče. Podle náměstka ministra zdravotnictví MUDr. Igora Karena přinese největší prospěch pacientům se srdečním selháním, diabetem 2. typu a chronickým onemocněním ledvin, u nichž jsou glifloziny standardní součástí doporučené léčby. Současně připomněl, že ministerstvo připravuje postupné rozšiřování preskripčních kompetencí i u dalších skupin léčiv a bude průběžně hodnotit dopad změn na kvalitu péče i ekonomiku systému. Dostupná data přitom naznačují, že včasná moderní léčba může dlouhodobě snížit náklady díky prevenci závažných komplikací.

Podle MUDr. Karena však změna neovlivní pouze praktické lékaře, ale i ambulantní specialisty. Stabilizovaní pacienti by se měli vracet do péče praktických lékařů, zatímco specialisté se budou moci více soustředit na nemocné s komplikovaným průběhem. To bude vyžadovat změny v organizaci péče, úhradových mechanismech i rozvoj digitalizace. Prioritou ministerstva je sdílení zdravotnické dokumentace, laboratorních výsledků a elektronických žádanek, které zlepší kontinuitu péče a omezí duplicity vyšetření.

Mgr. Daniela Rrahmaniová z Ministerstva zdravotnictví připomněla, že úspěch reformy nebude záviset pouze na změně legislativy, ale především na spolupráci mezi praktickými lékaři a specialisty. Právě vzájemná komunikace a jasně nastavená pravidla předávání pacientů budou podle ní rozhodovat o tom, zda nový model skutečně povede ke zlepšení péče. Přiznala, že na začátku měla k rozšíření preskripčních kompetencí řadu výhrad, postupně však ocenila, jak výrazně se změnil přístup všech zainteresovaných stran.

„Velkou změnu vidím jak u zdravotních pojišťoven, tak zejména u odborných společností a ambulantních specialistů. Ještě před dvěma lety panovala k rozšíření preskripce značná nedůvěra, dnes však všichni deklarují ochotu spolupracovat. Právě díky této shodě se podařilo změny prosadit mimořádně rychle,“ uvedla. Podle ní jsou právě zkušenosti získané při zavádění této reformy důležitým základem pro další revizi preskripčních omezení a přípravu dalších systémových změn v českém zdravotnictví.

SÚKL očekává další revizi preskripčních omezení

Ředitel Sekce cenové a úhradové regulace SÚKL Mgr. Ing. Ondřej Němeček připomněl, že samotný SÚKL nebyl hlavním iniciátorem rozšíření preskripčních kompetencí praktických lékařů, nicméně změnu vnímá jako rychlé a pragmatické řešení dlouhodobě diskutovaného problému. Podle něj bude nyní zajímavé sledovat především nepřímé dopady této legislativní změny, zejména to, jak na ni zareagují držitelé rozhodnutí o registraci léčiv v rámci správních řízení o úhradách a indikačních či preskripčních omezeních. Již nyní se podle něj objevují první žádosti o úpravu stávajících podmínek úhrady, které mohou dále rozšířit dostupnost léčby. Současně však upozornil, že změny úhradových pravidel musejí i nadále vycházet z odborných důkazů, klinických dat a ekonomického hodnocení. Bude proto důležité sledovat, jakým směrem se jednotlivá správní řízení v následujících měsících vydají a jaký dopad budou mít na dostupnost moderní léčby pro pacienty.

Odborné společnosti změnu preskripce podporují

Předseda České diabetologické společnosti ČLS JEP prof. MUDr. Martin Prázný, CSc., Ph.D., upozornil, že další rozvoj péče o pacienty s diabetem musí vycházet z kvalitních dat a jasně definovaných, měřitelných cílů. Aktuální analýzy podle něj ukazují, že největší rezervy nejsou u seniorů, ale u pacientů v produktivním věku, u nichž se dlouhodobě nedaří dosahovat doporučené kompenzace diabetu. Právě tato skupina je nejvíce ohrožena rozvojem pozdních komplikací, které představují významnou zdravotní i ekonomickou zátěž.

Přímé náklady na léčbu diabetu sice dosahují přibližně 17 miliard korun ročně, celkové výdaje spojené s péčí o diabetiky však podle odhadů přesahují 120 miliard korun. Další desítky miliard představují nepřímé náklady související s invaliditou, pracovní neschopností a sociálními dávkami. Podle prof. Prázného je proto mnohem efektivnější investovat do včasné a kvalitní léčby, která zabrání rozvoji komplikací, než následně financovat jejich důsledky.

„Rozšíření preskripčních kompetencí samo o sobě situaci nevyřeší. Vedle gliflozinů jsou dnes k dispozici i další moderní léčebné možnosti, jejichž širšímu využití však stále brání složitá indikační a úhradová pravidla. Ta jsou často natolik komplikovaná, že se lékaři obávají moderní léčbu předepisovat kvůli riziku následných kontrol a finančních postihů,“ řekl prof. Prázný. Pokud má být péče o pacienty s diabetem skutečně efektivnější, bude podle něj nezbytné odstranit nejen preskripční omezení, ale také administrativní bariéry, které dnes brání plnému využití moderní léčby.

Prof. MUDr. Michal Vrablík, Ph.D., MHA, předseda České společnosti pro aterosklerózu, připomněl, že rozšíření preskripčních kompetencí navazuje na změny v preventivních prohlídkách a cíle Národního kardiovaskulárního plánu, jehož významnou součástí je právě posílení prevence. Samotné uvolnění preskripce označil za zásadní systémový krok. Podle něj by lékař měl být po absolvování odborné přípravy schopen samostatně používat léčiva, která odpovídají jeho kompetencím, aniž by byl limitován administrativními překážkami. Zároveň však upozornil, že mezi stovkami nově dostupných léčiv nesmí zapadnout význam gliflozinů, které představují jednu z nejúčinnějších možností léčby pacientů s diabetem, srdečním selháním i chronickým onemocněním ledvin. Praktičtí lékaři by podle něj měli této příležitosti aktivně využít a zařadit glifloziny mezi standardní součást léčby vhodných pacientů.

Prof. Vrablík ale současně varoval před chybnou interpretací změny ze strany specialistů: „Smyslem rozšíření preskripčních kompetencí není, aby specialisté přestali o pacienty pečovat a pouze předali předepisování léků praktickým lékařům. Cílem je, aby moderní léčbu dostalo co nejvíce pacientů, kteří z ní mohou profitovat,“ zdůraznil a dodal, že využití inhibitorů SGLT-2 v klinické praxi stále neodpovídá skutečnému počtu vhodných pacientů i přes to, že jsou v diabetologii i kardiologii k dispozici již řadu let. Odstranění preskripčních omezení proto považuje za jedinečnou příležitost tento nepříznivý stav změnit.

„Dosavadní administrativní regulace byla zbytečně svazující a zdravotní pojišťovny mají k dispozici jiné nástroje, jak kontrolovat účelnost léčby. Rozšíření preskripčních kompetencí je správný krok, který by měl být maximálně využit ve prospěch pacientů,“ zdůraznil prof. Vrablík. 

Zdravotní pojišťovny: od úhrady výkonů k úhradě výsledků

Zástupci zdravotních pojišťoven se shodli, že rozšíření preskripčních kompetencí praktických lékařů představuje důležitý krok ke zlepšení dostupnosti moderní léčby. Přestože lze očekávat určité zvýšení nákladů, včasná identifikace správně indikovaných pacientů a včasné zahájení účinné terapie mohou podle nich dlouhodobě přinést výrazné úspory díky předcházení závažným komplikacím.

Ředitelka Odboru léčiv a zdravotnických prostředků VZP Alena Miková zdůraznila, že nyní bude klíčové správně identifikovat pacienty vhodné pro léčbu v primární péči a nastavit jasná pravidla spolupráce mezi praktickými lékaři a specialisty. Zdravotní ředitelka OZP MUDr. Jitka Vojtová, MBA, doplnila, že moderní léčba musí být dostupná všem pacientům, kteří z ní mohou profitovat. Zároveň připomněla, že důležitým partnerem v léčebném procesu je i samotný pacient.

Významným tématem diskuse byla také budoucnost úhradových mechanismů. Podle ředitele České průmyslové zdravotní pojišťovny Ing. Davida Šmehlíka, MHA, již nestačí systém založený na úhradě jednotlivých výkonů doplněný bonifikačními programy. „Celý úhradový model musí být postaven na hodnotě, kterou péče přináší pacientovi. Cílem není odměňovat počet výkonů, ale kvalitní kompenzaci chronických onemocnění, prevenci komplikací a dlouhodobé výsledky léčby,“ uvedl. Tomu podle něj musí odpovídat i organizace péče – stabilizovaní pacienti by měli být léčeni především v primární péči, zatímco specialisté se budou více věnovat komplikovaným případům.

Ing. Šmehlík zároveň upozornil, že rozšíření preskripčních kompetencí nelze vnímat jako izolované opatření. Podle něj jde o součást dlouhodobé transformace zdravotnictví, která zahrnuje posílení prevence, časného záchytu chronických onemocnění i změnu organizace primární péče. Klíčové bude, aby jednotlivé odborné společnosti společně definovaly dlouhodobé cíle, identifikovaly slabá místa systému a navrhly konkrétní opatření. Teprve na základě těchto dat lze objektivně posoudit zdravotní přínosy i ekonomické dopady jednotlivých změn a vést věcnou diskusi o prioritách zdravotnictví. Zásadní roli v tomto procesu sehrají zdravotnická data. Zdravotní pojišťovny proto připravují společnou analytickou infrastrukturu, která umožní využívat údaje z registrů, laboratorních vyšetření i elektronické zdravotnické dokumentace k hodnocení skutečných výsledků léčby a k nastavování úhrad i zdravotní politiky.

Podle Aleny Mikové již dnes existují oblasti (například centrová léčba), kde lze efekt moderních terapií velmi přesně sledovat. U chronických onemocnění, jako je diabetes nebo chronické onemocnění ledvin, bude obdobné hodnocení složitější, ale právě sdílení dat umožní ověřit, zda se pacienti dostávají k léčbě včas a zda se daří předcházet závažným komplikacím, například dialýze nebo transplantaci ledvin.

MUDr. Jitka Vojtová zároveň upozornila, že změna se netýká pouze financování. „Nejde už jen o bonifikace, ale o komplexní změnu úhradového systému, která musí motivovat všechny účastníky zdravotní péče ke společnému cíli – lepší dlouhodobé kompenzaci pacientů a oddálení vzniku komplikací,“ uvedla. Stejně důležité je podle ní aktivní zapojení samotných pacientů. Ani nejlepší léčebný plán totiž nebude úspěšný bez jejich spolupráce a dlouhodobé adherence k léčbě.

Uvolnění preskripce v jako začátek transformace českého zdravotnictví

Jak v závěru diskuse shrnul její moderátor MUDr. Tomáš Doležal, Ph.D., rozšíření preskripčních kompetencí praktických lékařů nepředstavuje pouze technickou změnu legislativy, ale začátek širší transformace českého zdravotnictví. Skutečný přínos této reformy bude záviset na spolupráci všech zainteresovaných partnerů – praktických lékařů, specialistů, zdravotních pojišťoven, Ministerstva zdravotnictví, Státního ústavu pro kontrolu léčiv, pacientů a dalších zainteresovaných subjektů. Současně se podle něj uzavírá éra dílčích bonifikačních programů a zdravotnictví se postupně posouvá k systému, který bude více hodnotit skutečné výsledky léčby, kvalitu péče a efektivní management chronických onemocnění založený na datech. První zkušenosti s rozšířenou preskripcí i nově dostupná laboratorní a klinická data by měla již v nejbližší době ukázat, zda se očekávání spojená s touto změnou naplňují a jaké další systémové kroky bude třeba přijmout. Právě průběžné vyhodnocování výsledků a ochota všech partnerů pokračovat ve společném dialogu budou rozhodovat o tom, zda se tato reforma stane skutečným přínosem pro pacienty i celý zdravotní systém.

Více k tématu v medisekci Uvolnění prekripce gliflozinů v primární péči.