Aby nám vlak s granty EU neujel
MT: Jste národním kontaktním bodem pro prioritu Zdraví, a mimo jiné tedy poskytujete konzultace jednotlivým týmům, které se chtějí účastnit řešení konkrétních projektů. Jaké jsou vaše zkušenosti s prvními výzvami? Judita Kinkorová: Z mého pohledu byl první rok 7. RP EU velmi hektický, protože pro prioritu Zdraví byly zveřejněny dvě výzvy k podávání návrhů projektů. Jednotlivé týmy tudíž neměly mnoho času na přípravu projektů, což se do jisté míry odrazilo i na úspěšnosti. Pro každý následující rok bude otevřena již pouze jedna výzva. Témata pro příští rok však budou známa až v lednu či v únoru, přitom otevření výzvy je plánováno již na květen nebo červen. Takže na přípravu projektů bude opět poměrně málo času. Myslím si, že Evropská komise by měla témata dalších výzev zveřejňovat s výrazně větším předstihem, aby mohla vzniknout konsorcia, která budou mít dostatek času na precizní přípravu návrhů projektů. MT: Mohla byste představit předběžné výsledky úspěšnosti žadatelů o evropské peníze v prioritě Zdraví 7. RP EU? JK: V dubnu letošního roku byla uzavřena první výzva priority Zdraví, do které se přihlásilo velmi mnoho týmů z celé Evropy. Bylo podáno téměř tisíc návrhů projektů. Avšak deset procent z nich nevyhovělo požadavkům pro podávání návrhů projektů. Tedy téměř sto projektů bylo vyřazeno ještě předtím, než postoupily k evaluačním procesům, protože nesplnily jasně stanovené požadavky. Musím zdůraznit, že v tomto ohledu je Evropská komise naprosto nekompromisní a požadovaná kritéria musejí být stoprocentně splněna. Ze zbývajících podaných žádostí téměř třetina nesplňovala etická pravidla, která se týkají projektů zaměřených na práci s kmenovými buňkami, lidskými embryi a různým genetickým materiálem. Tyto návrhy projektů byly komisí vráceny zpět k dopracování. I tak byla celková úspěšnost však pouze dvacetiprocentní. České týmy se různou formou zapojily asi do osmdesáti návrhů projektů. Pět z nich vystupovalo v roli koordinátora celého projektového konsorcia a z nich bohužel ani jeden nebyl úspěšný. Z celkového počtu asi devíti set návrhů projektů podaných v celé EU, které splnily všechny požadované náležitosti, jich překročilo minimální bodovou hranici pro přijetí více, než mohlo být finančně podporováno. Evropská komise se tedy rozhodla hledat další finanční zdroje, z nichž by mohly být tyto projekty alespoň částečně podporovány. Druhá výzva byla uzavřena před necelým měsícem a první výsledky budou známy až koncem roku. V čem vidíte hlavní příčiny nízké úspěšnosti českých týmů? JK: Obecně nám chybí větší zapojení do Evropského výzkumného prostoru. Myslím si, že fakultní nemocnice či vysoké školy by mohly být iniciativnější při získávání informací o možnostech nejen priority Zdraví 7. RP EU. Bohužel ještě nemají takový zájem o to, zapojit se do evropských projektů tak jako jiné státy EU - například Německo, Velká Británie nebo Itálie. Často slýchám názory typu: My máme dostatek národních finančních zdrojů na dva roky dopředu, tak proč bychom se měli zapojovat ještě do zahraničních projektů? Dalším problémem může být jazyková bariéra - všechny předkládané dokumenty a projekty jsou vyžadovány v angličtině. A přesto, že se Evropská komise snaží celý proces podávání projektů udělat co možná nejprůhlednější a nejjednodušší, je stále ještě administrativně poměrně náročný. Velmi častým nedostatkem českých týmů je podcenění role zkušeného manažera, který by se staral o řízení celého projektu. Protože pokud si postavíte výborné konsorcium - tým špičkových odborníků -, ale nedokážete určit, jaké přístroje budete při projektu potřebovat, v kterých fázích projektu je budete využívat, v jakém sledu budou následovat jednotlivé výzkumné kroky, nemůžete uspět. A bohužel mnoho týmů ještě nepochopilo nutnost zapojení profesionálního manažera, zkušeného ekonoma. Richard Pokorny: Řekl bych, že zásadním problémem České republiky v oblasti vědy a výzkumu je absence jakékoli koncepce a systematičnosti, které jsou v severských zemích velmi dobře propracovány. A to nejen na celostátní úrovni, ale i na nejnižší samosprávné úrovni regionální, tedy až k obcím. Dalším velkým problémem je nedostatečné zázemí, které by dokázalo zachytit, rozvíjet a podporovat myšlenky geniálních lidí, jichž je v ČR dostatek. Zde je absence regionální koncepce nejpalčivější. Jakým způsobem lze motivovat lékaře, inženýry, vědce, aby se zapojili do řešení výzkumných projektů také na mezinárodní úrovni? JK: Technologické centrum se bude snažit zlepšit informovanost odborné veřejnosti, ať už prostřednictvím informačních dnů, různých brožur, nebo setkání na celostátní i regionální úrovni a odborných konzultací. Protože si myslím, že je nezbytně nutné zvýšit zastoupení českých týmů nejen v 7. RP EU, ale i v různých evropských projektech, rovněž s ohledem na rozšíření schengenského prostoru o nové země Evropské unie. První rok 7. RP EU nám tak trochu utekl, ale ještě stále je před námi šest let, a tedy dostatek času na to, připojit se k pomalu se rozjíždějícímu vlaku. Nicméně nesmíme zase příliš váhat, aby nám neujel. Na druhou stranu máme k dispozici určité výsledky a zkušenosti, které můžeme analyzovat, a na jejich základě se lépe připravit na nadcházející období. RP: Informovanost je jistě velmi důležitá. Nicméně si myslím, že zdravotnická zařízení a ostatně všechny akademické instituce by si měly především uvědomit, že majetkem už dnes nejsou finance, budovy či různé přístroje, ale znalosti. Znalosti postupů, výsledky různých testů, databáze poznatků či inovace. Takže úspěch podle mého názoru spočívá v něčem trochu jiném než v „pouhém“ získání finančních prostředků na podporu projektu. Úspěchem je skutečnost, že tým dokázal přijít na něco nového. A to by mělo být tou hlavní motivací. Myslím si, že v tomto způsobu uvažování jsou skandinávské země mnohem více vpředu. Já bohužel nejsem, při vší kolegialitě, tak optimistický ohledně onoho pomalu se rozjíždějícího vlaku. Podle mého názoru ten pomyslný vlak již nabral slušnou rychlost a o nějakém poklidném přistoupení není řeč. Jde o to, komu se na poslední chvíli podaří vypracovat pevnou koncepci a naskočit. Mohl byste představit nějakou švédskou instituci, která se úspěšně zapojila do 7. rámcového programu EU a u níž by se mohly české univerzity inspirovat? RP: Velmi úspěšnou univerzitou a zároveň výzkumným ústavem je Karolinska Institutet ve Stockholmu, která koordinuje dokonce několik desítek projektů z různých oblastí priority Zdraví. Zde je naprosto nekompromisně aplikována právě systematičnost, koncepčnost, takzvaný management pevné ruky a spolupráce v multikulturních týmech řešitelů, jež jsou pro konkurenceschopný výzkum nezbytné. Protože cizinec, který vnese na řešený problém úplně jiný pohled, vlastně násobí schopnosti a později úspěch celého týmu. Zde by se měly české instituce inspirovat asi nejvíce. Další tajemství úspěchu podle mého názoru také spočívá ve vedení práce týmu. Přirovnal bych to k vedení fotbalového týmu. Kouč nemůže striktně nařídit jednomu konkrétnímu hráči, že dnes musí dát 1,7 gólu, a druhému hráči, že musí dát 2,3 gólu. Kouč musí hráče motivovat a inspirovat, aby sami tvořili hru a skálopevně věřili ve svůj úspěch.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 29/2007, strana B05
Zdroj: