Bolestivé stavy v ordinaci všeobecného lékaře

Akutní bolest
Bolest dělíme na akutní, náhlou, která nám spíše pomáhá a je ochranným faktorem, který nás varuje, a na bolest chronickou. Bolest akutní nás upozorňuje na nebezpečí, že něco není v pořádku a musí ji umět zvládnout každý lékař všech odborností. Léčení prvotní příčiny základního onemocnění je zásadním a logickým medicínským krokem. Ani v této fázi onemocnění by však nemocný neměl trpět bolestí, a to nejen z hlediska lékařské etiky. Symptomatická léčba má hluboký smysl a akutní bolest je nutno razantně léčit, jinak dochází k rozvoji nepříznivých patofyziologických změn a prohloubení stresu se všemi důsledky. Efektivně vedená léčba akutní bolesti má preventivní význam z hlediska rizika přechodu do chronické bolesti („paměť bolesti“, neuroplasticita). Rozhodující roli v pohotovém ovlivnění bolesti má farmakoterapie. Pro akutní bolest je – oproti chronické – typické, že je relativně dobře ovlivnitelná. Často lze vystačit s jednou léčebnou modalitou. Racionálně vedená farmakoterapie má klíčový význam, i u akutní bolesti jsou však v některých případech zásadně důležité nefarmakologické postupy. Cílem léčby akutní bolesti je dosažení komfortní analgezie při současném kauzálním postupu. Chronická bolest
Deklarace EFIC (European Federation of IASP Chapters) popisuje chronickou bolest jako důležitý problém zdravotnictví a samostatné onemocnění ve vlastním slova smyslu:
„Bolest je důležitý zdravotnický problém v Evropě. Akutní bolest může být považována za symptom onemocnění či úrazu, chronická a opakující se bolest je specifickým zdravotnickým problémem, je samostatným onemocněním.“Syndrom chronické nenádorové bolesti se vyznačuje stížností na bolest tělesnou nebo útrobní, trvající déle než tři až šest měsíců. Za chronickou je třeba považovat bolest i při kratším trvání, pokud přesahuje dobu pro dané onemocnění či poruchu obvyklou. Chronická, dlouhotrvající bolest nemá žádnou biologicky užitečnou funkci a je zdrojem tělesných, duševních i sociálních útrap. Cílem léčebných postupů u chronické bolesti nemusí být nutně úplné uzdravení jedince, ale úprava a event. obnovení funkční zdatnosti v dosažitelné míře v oblasti fyzické, psychické i sociální. Důležitým principem, který zvyšuje efektivitu léčby syndromu chronické nenádorové bolesti, je použití postupů farmakologických a nefarmakologických. Mezi terapeutické postupy v léčbě chronické bolesti patří farmakoterapie, rehabilitace, psychoterapeutické přístupy, sociální podpora, invazivní analgetické metody a postupy alternativní medicíny (akupunktura…). Cílem léčby chronické nenádorové bolesti je dosažení úlevy od bolesti, zvýšení funkční kapacity a zlepšení kvality života.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci Suppl. 1/2006, strana 15

Zdroj: