Přeskočit na obsah

Češi patří k nejobéznějším národům, jak jsou na tom lékaři a lékařky?

Každý třetí dospělý v ČR se potýká s nadváhou, každý pátý trpí obezitou. Většina má tendenci podceňovat nepříznivé vlivy nadbytečných kilogramů na své zdraví. O redukci se častěji snaží ženy, většinou úpravou stravy. Začít pravidelně sportovat je problém a s přibývajícími kily nechuť ke sportu a pohybu vůbec stoupá. Průzkumy přitom ukazují, že muži, kteří sportují pravidelně, mají BMI průměrně o 2,5 bodu nižší než ti, kteří se sportu nevěnují. U žen je rozdíl ještě výraznější – téměř o pět bodů. Okamžitý efekt pravidelného pohybu je malý, na rozdíl od dlouhodobého efektu, na který lidé většinou nemají trpělivost. Nadváha a obezita mají nepříznivý dopad na zdraví i pracovní výkon a osobní vztahy. Zeptali jsme se lékařů a lékařek: Radíte‑li svým pacientům, aby sportovali a měli dostatek pohybu, jak se daří sportovat vám?



 

  • Prof. MUDr. Rostislav Vyzula, CSc.,

 

onkolog, poslanec Parlamentu ČR

Rád mluvím s pacienty o vhodnosti pohybu v průběhu onkologické léčby. Dokonce jsem pořídil na kliniku šlapací kolo a běhací pás, aby pacienti měli možnost se v průběhu léčby uvolnit pohybem. Má to i léčebný dopad, protože se rychleji odstraňují z těla toxické metabolity cytostatické léčby. Pokud jde o mne, rád sportuji a vždycky jsem rád sportoval. Od mládí jsem dělal všechny možné sporty. Časem se to zredukovalo na kolo, tenis a lyžování. V dalším období, po úraze pravé ruky, tenis odpadl a zůstalo občas kolo, občas lyžování a více golf. Golf má stále v naší společnosti špatnou pověst ve smyslu snobismu. To je mi vzdálené. Na golfu mne hlavně láká pobyt na čerstvém vzduchu, v podstatě procházka a trochu toho švihu. Je to úžasný relax po psychicky náročné práci. Hlava se vyprázdní, odpočinu si a jsem ready druhý den podávat plný výkon. Pokud by to šlo, tak jej doporučuji každému, kdo má náročnou psychickou práci. Byl bych pro to, aby byl golf dostupnější i pro občany, kteří si jej z finančních důvodů nemohou dovolit – cestou městských, veřejných hřišť. Pokud mi to fyzická stránka dovolí, tak se golfu nevzdám.



 

  • Prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc.,

 

přednosta Kardiocentra IKEM

Sportovním aktivitám se věnuji již od svého mládí, pravděpodobně vzhledem k tomu, že z maminčiny strany pocházíme ze sokolské rodiny. Nejprve jsem chodil několik let do tzv. základní tělesné výchovy a později jsem závodně plaval a hrál vodní pólo. Avšak definitivně u mě zvítězil pozemní hokej, který jsem hrál desítky let, nejvíce za pražskou Slavii. Ale vzhledem k častým poraněním rukou jsem toho později musel kvůli svému povolání nechat a věnoval jsem se především běhu mimo dráhu a později i triatlonu, který dělám dodnes. Absolvoval jsem 13 maratonů a nespočet půlmaratonů a kratších běhů. Velkou Kunratickou jsem běžel 35krát, podobný počet startů mám i na nejstarším běhu v Evropě – Běchovicích. Každou středu chodíme s rodinou plavat a jinak se snažím, pokud mi to pracovní a další povinnosti dovolí, abych se alespoň hodinu denně věnoval sportování. Samozřejmě, že časy na jednotlivých tratích se prodlužují úměrně s prodlužujícím se věkem, ale tím se člověk nesmí trápit. Hlavní je hýbat se tak dlouho, jak to jenom jde.



 

  • Doc. MUDr. Leoš Heger, CSc.,

 

exministr zdravotnictví, radiolog

Sportuji dost, a i když jsou mé výkony celkem podprůměrné, na udržování váhy a kondice spolehlivě stačí. Jako dítě jsem bohužel ke sportu veden nebyl, ale od dospívání jsem postupně začal příležitostně střídat lyžování, cyklistiku, plavání, vysokohorskou turistiku a běhání, obvykle podle momentálních příležitostí. V posledních patnácti letech byl v Hradci Králové založen veslařský klub, a tak se paleta ještě rozšířila. Veslařů je u nás relativně málo a převládá názor, že jde o fyzicky i technicky mimořádně náročný sport. To platí určitě pro závodníky, ale ve skutečnosti je veslování pohodový kondiční sport, zatěžující rovnoměrně celé tělo. Dalším fenoménem doby je poznání, že pro starší lidi, kteří systematicky nesportují, je mimořádně vhodná i pouhá intenzivnější chůze. Jednouché prostředky jsou tedy snadno k dispozici a lékařům doporučuji jen naslouchat odborníkům z oblasti tělovýchovné medicíny, kteří dokládají, jak pozitivní efekt má pohyb nejen pro mládež, ale i pro seniory a nemocné. Bezpečná zátěž se dnes umí přizpůsobit stavu pacienta a je spolehlivě prokázáno, že fyzická aktivita ve správném rozsahu má výrazný terapeutický efekt.



 

  • Doc. MUDr. Jana Prausová, Ph.D., MBA,

 

předsedkyně České onkologické společnosti ČLS JEP

Nazývat mou aktivitu v současné době sportem by bylo velkou nadsázkou. Byla jsem velmi aktivní sportovkyní, od 5 do 17 let jsem závodně provozovala krasobruslení, nejdříve sólově a později ve sportovní dvojici. V té době jsem měla pohybu opravdu mnoho. Musela jsem udržovat kondici cvičením a běháním, součástí přípravy byl i balet. Po ukončení této etapy jsem hrála rekreačně tenis a začala s lyžováním, samozřejmě jen pro potěšení. Tenis už nehraji, ale lyžuji stále, v minulém týdnu jsem se spouštěla z kopců v italských Alpách. K mému nemalému překvapení to i přes nadváhu stále šlo. Patřím do kategorie stále odvážný, leč opatrný senior. Baví mě to. Včetně rozhledů na hory z teras sympatických občerstvovacích zařízení. V průběhu roku spíše chodím, dost často s pejskem, který mě donutí. Chodila jsem za lepšího podnebí i běhat a budu v tom letos pokračovat. Trasy krátké, pro většinu nevýznamné, tak do tří kilometrů. Mám ráda dobré jídlo, tak to musím kompenzovat. Jsem příznivcem pohybu, ale s mírou. Pacientům doporučuji aktivity, které je potěší a které jsou pro jejich stav a probíhající léčbu adekvátní. Je to velmi individuální. Důležitá je psychická vyrovnanost, která pomůže prognóze jejich onemocnění.



 

  • MUDr. Milan Kubek, angiolog,

 

prezident České lékařské komory

I když to na první pohled asi nevypadá, sportovat se snažím odjakživa. Patnáct let jsem hrával fotbal, sice špatně a jen na okresní úrovni, ale o to s větším nadšením. Moji „kariéru“ ukončily postupně operace obou kolenních kloubů, po kterých jsem pochopil, že s kontaktními sporty je konec. Abych se neproměnil v bečku sádla, musel jsem si najít jiný sport. Nejprve to byla cyklistika, která se postupně proměnila v cykloturistiku s manželkou a dětmi. Každou z našich tří dcer jsem léta vozil za sebou v dětské sedačce. Již tradičně každé léto trávíme dvakrát týden na kolech. Šedesátikilometrové až osmdesátikilometrové výlety s dětmi od cukrárny k hospodě mě každý z těch týdnů stojí minimálně jedno kilo váhy nahoru. Smutný příběh, ale mě to strašně baví.

Manželka běhá maratony, a tak asi není velkým překvapením, že k běhání přiměla i mne. Samozřejmě, že na mnohem nižší úrovni, ale lepší než nic. Asi deset let běhám pravidelně. Vše si pečlivě zapisuji a snažím se, abych šel každý kalendářní rok běhat nejméně stokrát a abych uběhl nejméně 1 000 km. Většinou se mi to celkem daří. Znamená to, že běhám celoročně, za každého počasí, samozřejmě s výjimkou nemoci či zahraničních cest. Vypadá to jednoduše, ale věřte mi, že udržet průměr dva běhy týdně není jednoduché, kvůli nuceným přestávkám, kdy běhat nemohu, to totiž znamená vyběhnout třikrát týdně, a to není zejména za krátkých zimních dnů nic jednoduchého.

Tři roky po sobě jsem běžel Pražský půlmaraton. Svůj cíl dostat se pod 1 hodinu 50 minut jsem sice nesplnil, ale i 1:52 je pro mne slušný výsledek. Byl bych moc rád, kdybych se tomuto času přiblížil také letos 7. dubna.



 

  • MUDr. Zorjan Jojko,

 

kardiolog, předseda Sdružení ambulantních specialistů ČR

Jako pro kardiologa je pro mě denním chlebem komunikace s mými pacienty na téma rozsahu jejich fyzické činnosti včetně sportu. Pokud to dovoluje jejich zdravotní stav (nemají např. velmi významnou chlopenní vadu nebo vyšší stadium srdečního selhání nebo nejsou příliš brzy po prodělané srdeční příhodě), pak jim, samozřejmě, sport, zvláště jeho aerobní podoby, tj. hlavně chůzi, běh, jízdu na kole, plavání, radím včetně doporučení jeho intenzity, nejlépe kontrolou přes pulsovou frekvenci. Sám chodím pravidelně 2× týdně hrát badminton a 1× týdně cvičím doma na crosstraineru.



 

  • Doc. MUDr. Martin Prázný, CSc., Ph.D.,

 

Diabetologické centrum VFN v Praze

Nikdy jsem nebyl vysloveně sportovní typ, dokonce mě na základní škole trápili dvojkami z tělocviku. Rád jsem si četl, byl jsem spokojené obtloustlejší dítě a zaplaťpánbůh, že jsem z nadváhy vyrostl (abych se do ní opět po třicítce dostal…). Pokud si dobře vzpomínám, naposledy jsem dostatečně sportoval a měl přebytky pohybu v dobách farmaření na našem rodinném hospodářství na Šumavě. Od té doby, co jsem se víceméně přesunul do Prahy, ať už za studií na medicíně, nebo poté za svého působení na klinice, jasně vnímám, že mám pohybu nedostatek. Ke cvičení a pohybu jsem naštěstí nyní dotlačen dětmi, manželkou a bolestí zad. Zejména problémy se zády bych bez soustavného cvičení téměř jistě nezvládl, a právě cvičení a pohyb se správnými pohybovými návyky funguje skoro jako malý zázrak. Úplně jsem přestal uvažovat o chirurgickém výkonu (nejspíš by tam stejně nic pro spondylochirurgy ani nebylo – ale naprosto rozumím pacientům, kteří v první řadě uvažují o operaci jako o jednodušším řešení, i když se ukazuje, že často zbytečném a rizikovém). Rád jezdím na kole, lyžuji, ale neumím si na to najít dost času. Když se nechám přemluvit od kolegů na cyklovýlet, zpravidla mě uštvou. Dvakrát třikrát týdně potřebuji cvičit, ale jsem rád, že se mi podaří jít za týden jednou až dvakrát. Samotné cvičení mě moc nebaví, chodím víceméně z povinnosti, ale jsem nadšený, že mi to opravdu pomáhá a že se pak cítím dobře. To je mojí nejdůležitější motivací. Pokud bych mohl radit pacientům: je důležité hlavně nepřestávat se hýbat, pokud přestali, tak začít prakticky jakkoliv, a pak je důležité vydržet a nevzdávat se, a i když to nemusí bavit, brát to jako povinnost.



 

  • Prof. MUDr. Vladimír Tesař, DrSc., FASN, FERA, MBA,

 

předseda České nefrologické společnosti ČLS JEP

Ano, radím. U pacientů s chronickým onemocněním ledvin, kterých mám ve své ambulanci pochopitelně nejvíce, zejména tam, kde je pohyb spojen s jednoznačným benefitem jak z hlediska kardiovaskulárního rizika, tak rizika progrese chronické renální insuficience, tedy zejména u pacientů s nadváhou a obezitou. Pravidelný pohyb ale vyžaduje motivovaného pacienta, u velké části pacientů nebude obecná rada více se pohybovat příliš efektivní. V naší nemocnici organizují obezitologové velmi úspěšný speciální program cvičení pro motivované pacienty s nadváhou, který jsme také pro některé naše pacienty využili. Mně samotnému se bohužel příliš sportovat nedaří, zejména vzhledem k zcela nepravidelnému dennímu programu, a také proto, že bydlení mimo Prahu je výrazným stimulem využívat osobní automobil spíše než chůzi a ne vždy časově spolehlivou a dosti frekventní hromadnou dopravu.



 

  • Prof. MUDr. Michael Aschermann, DrSc., FESC, FACC,

 

člen výboru České kardiologické společnosti

Kardiologickým nemocným musíme doporučovat sport v úzké závislosti na typu jejich onemocnění a konkrétním aktuálním stavu tohoto onemocnění. Obecně je kardiorehabilitace nedílnou součástí jejich životosprávy, a pokud nejsou kontraindikace, je pro ně vhodná fyzická aktivita kolem 30 minut denně, stačí chůze nastavená tak, aby nevedla k manifestaci potíží, doporučována jsou také cvičení s lehkou zátěží.

Obecně pak patří sportovní aktivita mezi metody prevence rozvoje aterosklerózy – fyzická zátěž by měla být přizpůsobena celkovému stavu, věku a měla by být hlavně pravidelná, vést k příjemnému pocitu dobře vykonané činnosti. Jedno z doporučení je vykonat alespoň 6 000 kroků denně, ale fyzická zátěž jiného druhu je také jednoznačně pozitivní činností.

Osobně sportuji každý den, 30–60 minut se vždy najde při dobré organizaci celého dne.



 

  • Prof. MUDr. Vladimír Palička, CSc., dr. h. c.,

 

předseda Společnosti pro metabolická onemocnění skeletu ČLS JEP

Pohyb je skutečně nedílnou a naprosto nezbytnou součástí léčby většiny metabolických onemocnění skeletu, především osteoporózy. Bez aktivního, ale přiměřeného zatěžování kostí nelze v rozhodující většině případů jejich stav, pevnost a odolnost proti zlomeninám zlepšit.

Radíme pacientům a pacientkám především pohyb nejpřirozenější – tedy chůzi. Velmi potřebná je pravidelnost a systematičnost – tedy denně, nejlépe 20–30 minut bystré chůze.

Sám toto pravidlo příliš nedodržuji, především v zimě. Jsem v zaměstnání od časného rána, většinou až do večera, takže na procházky moc času nezbývá – i když manželka mne k nim nabádá. V létě je to lepší – je déle světlo. Rádi a často jezdíme na kole. Hradec Králové a okolí je pro to ideální – za necelých pět minut jsme v lese, cesty jsou skvěle upravené, je to radost. Navíc každé léto absolvujeme nejméně jeden několikadenní cyklistický výlet v různých místech naší vlasti nebo okolních zemích.

Takže nejsem na tom s pohybem ideálně, ale alespoň ta cyklistika…

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené

Naši bližní peněžní

3. 12. 2021

Peníze jsou cokoli, co je prostředkem směny, nositelem hodnoty a účetní jednotkou. Penězi byly kousky bronzu, drahých kovů, perly, sůl, mušličky…