Další z geriatrických otazníků: Neprospěla by trocha narodnictví?

Pokud se nepletu, bylo podstatou narodnictví, ruského myšlenkového a politického směru druhé poloviny 19. století, kromě utopického agrárního socialismu především „chožděnije v naród“, neboli agitační a vzdělávací práce mezi zaostalými, apatickými, zhusta negramotnými venkovany. Nemyslím, že by geriatři měli propagovat utopický socialismus. Ale „chožděnije v naród“ by možná nebylo od věci. Stojaté geriatrické vody totiž nic nerozproudí lépe než hlasy geriatrických pacientů a jejich rodin. Ke vzniku nemocničních geriatrických oddělení a k rozvoji terénních služeb vedla v zahraničí obvykle nespokojenost seniorů a jejich sdružení. „Nejsme spokojeni s tím, jak se v nemocnici chovali k nám, k našim příbuzným či přátelům“ – takové hlasy podnítily proseniorské zdravotnické reformy. A nešlo jen o hlasy, nýbrž také o seniorské demonstrace. V celosvětovém měřítku je hnacím motorem gerontologických a protiagistických aktivit Mezinárodní federace seniorů. Senioři dávají důrazně najevo, co jim vadí i kudy by se měl vývoj služeb ubírat.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 18/2006, strana 4

Zdroj: