Deficit železa jako častá komorbidita srdečního selhání

Srdeční selhání (SS) je spojeno s řadou komorbidit, jako je diabetes, metabolický syndrom, obezita, ale i anémie a sideropenie – deficit železa. Ten postihuje až 55 procent pacientů s chronickým srdečním selháním (CHSS), u akutního selhání je to dokonce 80 procent. Jako jiné komorbidity, i sideropenie zhoršuje prognózu a symptomy pacientů se SS. Zlepšit symptomy, toleranci zátěže a kvalitu života nemocných s CHSS a snížit riziko následné hospitalizace u pacientů po akutní dekompenzaci lze dnes pomocí intravenózní aplikace železa, která již figuruje i v odborných doporučeních a patřila k tématům několika přednášek na XXXII. výročním sjezdu České kardiologické společnosti.

Obrovský boom pacientů se SS, kterých stále přibývá, je jedním z hlavních důvodů přeplnění kapacit ambulantních kardiologů. Jedinou cestou, jak z toho ven, je cesta prevence, která buď vzniku SS zabrání, nebo napomůže, aby onemocnění nedošlo do fáze, kdy je nutná hospitalizace. Intervenci je potřeba směřovat již do doby, kdy pacient ještě SS mít nemusí. Měla by cílit na komorbidity hrající při SS významnou roli, tedy metabolický syndrom, diabetes a renální onemocnění. Pacienty, kteří mají diabetes (DM2T) spolu s chronickým onemocněním ledvin, je vhodné léčit inhibitory SGLT‑2, ať mají, či ještě nemají srdeční selhání. Zároveň se doporučuje v případě sideropenie podávání intravenózního železa.

Karboxymaltóza železa u pacientů s CHSS v praxi

O zkušenosti s podáváním železa u pacientů s CHSS v ambulanci se podělila Zuzana Hauserová z Kliniky kardiologie, Oddělení srdečního selhání, IKEM, Praha. Jak zrekapitulovala, srdeční selhání je syndrom zahrnující symptomy a klinické příznaky, které vznikají v důsledku strukturálního/funkčního postižení srdce. Nejčastější příčinou těchto postižení srdce bývá v současné době ICHS nebo kardiomyopatie. V evropských zemích se vyskytuje u dvou až čtyř procent populace, přičemž výrazně narůstá ve vyšších věkových skupinách (více než 10 % u starších 70 let). Mortalita je vysoká, kvalita života pacientů není dostatečná.

U pacientů se srdečním selháním bývá často přítomna sideropenie, která může být spojena s anémií a vyskytuje se až u 1,2 miliardy lidí. Výskyt deficitu železa bez anémie je i u jedinců s normální hodnotou hemoglobinu v krevním obraze téměř dvojnásobný. „Naše tělo obsahuje přibližně 3–4 g železa, přičemž denní resorpce je pouhé 1–2 mg. Hlavní příčinou deficitu železa může být renální insuficience, chronický zánět, snížení příjmu železa, např. při nechutenství, nebo jeho zvýšené ztráty,“ vysvětlila Z. Hauserová.

Jak připomněla, právě u pacientů s CHSS je sideropenie častou komorbiditou postihující okolo poloviny těchto nemocných. Zhoršuje jejich prognózu a symptomy a je spojena se sníženou výkonností a častými hospitalizacemi.

Sideropenie je diagnostikována na základě laboratorního vyšetření krve. O absolutní deficit železa se jedná v případě koncentrace feritinu v krvi < 100 µg/l. Je‑li saturace transferinu pod 20 procent a zároveň koncentrace feritinu 100–299 µg/l, hovoříme o funkční sideropenii.

„Pokud máme v ambulanci pacienta s CHSS a laboratorně zjistíme deficit železa, můžeme mu nabídnout Fer­in­ject. Jedná se o unikátní a stabilní i.v. komplex železa, jehož účinnou látkou je karboxymaltóza železa. Ampule o objemu 10 mg obsahují 500 mg železa, což je pro pacienty výhodné, protože jim lze podat až 1 000 mg během 15 minut,“ uvedla Z. Hauserová.

Přípravek je indikován pacientům, u nichž figuruje neúčinnost perorálních přípravků nebo jejich intolerance, pokud je u nich potřeba rychlého přísunu železa. To jsou velmi často právě pacienti se SS. Kontraindikací je aktivní infekce, sepse, hemoglobin < 150 g/l a nekontrolované onkologické onemocnění.

Nežádoucí účinky jsou podle Z. Hauserové velmi vzácné a dosud se s nimi v ambulanci nesetkala. Popisována je nevolnost (u cca 3,2 %), reakce v místě infuze, bolest hlavy, zrudnutí, závrať, hypertenze, hypotenze, tachykardie. Z gastrointestinálních potíží se mohou objevit bolesti břicha, zvracení, zácpa nebo průjem. U opakovaného podávání železa může dojít k hypofosfatémii a velmi vzácně k anafylaktické reakci.

Přípravek je podáván dvěma způsoby. Jednak formou intravenózní injekce s použitím naředěné disperze. Maximální jednotlivá dávka u dospělých je 15 mg na kilogram tělesné hmotnosti, týdenní dávka nesmí překročit 1 000 mg železa. Druhou možností je intravenózní infuze, kde musí být přípravek zředěn 0,9% NaCl. Maximální jednotlivá dávka u dospělých je 20 mg na kilogram tělesné hmotnosti a týdenní dávka nesmí překročit 1 000 mg železa.

„Potřeba železa u pacientů je individuální. Při jeho doplnění pomocí karboxymaltózy železa se množství stanovuje na základě tělesné hmotnosti pacienta a hodnoty hemoglobinu (Hb). K doplnění celkové potřeby železa mohou být zapotřebí i dvě dávky. Důležité je, aby nedostatek železa byl potvrzen laboratorními testy,“ vysvětlila Z. Hauserová s tím, že na jejím pracovišti podávají železo již od roku 2022, a to ve formě intravenózní infuze 500–1 000 mg karboxymaltózy železa ve 100 ml 0,9% NaCl. Minimální doba podání je 15 minut a po ní následuje 30minutová observace pacienta. Při větším deficitu železa je další dávka aplikována za týden.

Jak Z. Hauserová shrnula, sideropenie je u pacientů s CHSS častá, souvisí se závažností onemocnění a je silným nezávislým prediktorem výsledku léčby. „Naše zkušenosti potvrzují, že podávání železa je velmi dobrou možností, jak jeho množství zvýšit. Intravenózní podání karboxymaltózy železa zlepšuje toleranci zátěže, kvalitu života pacientů s CHSS a má pozitivní vliv i na jejich prognózu. Intravenózní podávání tohoto přípravku je dobře snášeno, výhodou je jeho jednoduchá ambulantní aplikace. Korekcí deficitu železa se snažíme o zlepšení kvality života pacientů s CHSS a snížení rehospitalizací. Pro nás sestry je důležité, že podávání infuzí železa by se mohlo postupně stát běžnou praxí, a to nejen v ambulancích srdečního selhání,“ uzavřela.