Deprese v ordinaci všeobecného lékaře

Depresivní porucha (F32 a F33 dle Mezinárodní klasifikace nemocí – MKN 10) patří mezi nejčastěji se vyskytující duševní poruchy. Vzhledem k vysoké prevalenci v populaci je převaha nemocných v péči lékařů nepsychiatrů, většinou praktických lékařů. Depresivní porucha je onemocnění závažné, s vysokým rizikem ohrožení života sebevražedným jednáním. Následkem sebevražedných pokusů umírá 15 % nemocných s depresivní poruchou. Při správné diagnostice a včasné léčbě může být pomoc nemocnému velmi účinná. Komplexní péčí o depresivního nemocného v ordinaci praktického lékaře je spojení farmakoterapie, psychologické podpory (nebo podpůrné psychoterapie, pokud je k ní lékař kvalifikován) a psychoedukace.
Celoživotní riziko depresivní poruchy (DP) je 5–20 %. U nemocných, kteří trpí tělesnými nemocemi, je prevalence depresivní poruchy větší, např. 22–33 % nemocných s maligním nádorovým onemocněním, 33 % nemocných po cévní mozkové příhodě, 45 % pacientů po infarktu myokardu. Ženy trpí depresivní poruchou přibližně dvakrát častěji než muži. Incidence u mužů je 1 %, u žen 2–3 %. Depresivní porucha patří mezi nemoci, které své nositele výrazně invalidizují. Světová zdravotnická organizace na základě zjištěných dat předpovídá, že v roce 2020 bude deprese na druhém místě po ischemické chorobě srdeční jako příčina invalidizace nemocných. Deprese také zvyšuje somatickou morbiditu a mortalitu a významně snižuje kvalitu života. První epizoda depresivní poruchy se může objevit v každém věku, nejčastěji to však je mezi 20. a 45. rokem věku.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 1/2005, strana 96

Zdroj: