Deset nejdůležitějších zpráv ESC v roce 2021
K tématům, o nichž informovala Evropská kardiologická společnost (ESC) a která se následně nejčastěji objevovala ve světových médiích v roce 2021, patřily především nejnovější poznatky týkající se životního stylu a srdečního selhání, včetně pokynů ESC pro jeho léčbu.
1. Čas usínání je spojen se zdravím srdce (European Heart Journal – Digital Health)
Zatímco dosud četné analýzy zkoumaly souvislost mezi délkou spánku a kardiovaskulárními chorobami, vztah mezi načasováním spánku a srdečními chorobami nebyl dostatečně prozkoumán. „Tělo má 24hodinové vnitřní hodiny, nazývané cirkadiánní rytmus, které pomáhají regulovat fyzické a duševní fungování. I když z naší studie nemůžeme vyvodit příčinnou souvislost, výsledky naznačují, že časné nebo pozdní večerky mohou s větší pravděpodobností narušit tělesné hodiny s nepříznivými důsledky pro kardiovaskulární zdraví,“ řekl autor studie dr. David Plans z University of Exeter ve Velké Británii.
Tato studie zkoumala souvislost mezi objektivně měřeným nástupem spánku u 88 026 osob ve Velké Británii (zařazených do UK Biobank v letech 2006 až 2010). Průměrný věk byl 61 let a 58 procent představovaly ženy. Údaje o nástupu spánku a době probuzení byly shromážděny během sedmi dnů pomocí akcelerometru nošeného na zápěstí. Během průměrného sledování 5,7 roku se u 3 172 účastníků (3,6 %) rozvinulo kardiovaskulární onemocnění. Incidence byla nejvyšší u pacientů usínajících o půlnoci nebo později a nejnižší u pacientů s nástupem spánku od 10.00 do 22.59.
Vědci analyzovali souvislost mezi nástupem spánku a kardiovaskulárními příhodami po úpravě podle věku, pohlaví, délky spánku, nepravidelnosti spánku, chronotypu (ranní ptáče nebo noční sova), stavu kouření, indexu tělesné hmotnosti (BMI), diabetu, výše krevního tlaku, cholesterolu a socioekonomického stavu. Ve srovnání s nástupem spánku od 22.00 do 22.59 bylo o 25 procent vyšší riziko kardiovaskulárních onemocnění s nástupem spánku o půlnoci nebo později, o 12 procent vyšší riziko při uléhání mezi 23.00 až 23.59 a o 24 procent zvýšené riziko při usínání před 22.00. V další analýze podle pohlaví byla souvislost se zvýšeným kardiovaskulárním rizikem silnější u žen, přičemž u mužů zůstal významný pouze nástup spánku před 22.00. Jak uvedl dr. Plans, tato studie naznačuje, že optimální doba spánku je v určitém bodě 24hodinového cyklu těla a odchylky mohou být škodlivé pro zdraví. Nejrizikovější čas byl po půlnoci, potenciálně proto, že může snížit pravděpodobnost vidění ranního světla, které resetuje tělesné hodiny.
2. Zdravotní přínos lehkého až střídmého pití kávy (Kongres ESC)
Podle prezentovaného výzkumu jsou až tři šálky kávy denně spojeny s nižším rizikem cévní mozkové příhody a smrtelných srdečních onemocnění. Jedná se o největší studii, která systematicky hodnotí kardiovaskulární účinky pravidelné konzumace kávy v populaci bez diagnostikovaného srdečního onemocnění. Výsledky naznačují, že pravidelná konzumace kávy je bezpečná, protože ani vysoký denní příjem nebyl spojen s nepříznivými kardiovaskulárními výsledky a úmrtností ze všech příčin po sledování 10 až 15 let. „Navíc pití 0,5 až 3 šálků kávy denně bylo nezávisle spojeno s nižším rizikem vzniku cévní mozkové příhody (CMP), úmrtí na kardiovaskulární onemocnění a úmrtí z jakékoli příčiny,“ uvedla autorka studie dr. Judit Simonová ze Srdečního a cévního centra Semmelweisovy univerzity v Budapešti v Maďarsku.
I když káva patří mezi nejvíce konzumované nápoje na světě, o dlouhodobém dopadu pravidelné konzumace na kardiovaskulární zdraví je známo málo. Tato studie zkoumala souvislost mezi obvyklým příjmem kávy a infarktem myokardu (IM), CMP a úmrtím a zahrnovala 468 629 účastníků UK Biobank bez známek srdečních onemocnění v době náboru. Průměrný věk byl 56,2 roku a 55,8 procenta představovaly ženy. Medián sledování činil 11 let.
Analýzy byly upraveny o faktory, které by mohly ovlivnit vztah, včetně věku, pohlaví, hmotnosti, výšky, kouření, fyzické aktivity, hypertenze, diabetu, cholesterolu, socioekonomického statusu a obvyklého příjmu alkoholu, masa, čaje, ovoce a zeleniny. Ve srovnání s nepijáky kávy byla lehká až střední spotřeba spojena s rizikem úmrtí ze všech příčin nižším o 12 procent, rizikem úmrtí na kardiovaskulární onemocnění nižším o 17 procent a s rizikem vzniku CMP nižším o 21 procent.
Podle dr. Simonové zobrazovací analýza ukázala, že ve srovnání s účastníky, kteří nepili kávu pravidelně, měli pravidelní konzumenti kávy zdravější velikost a lépe fungující srdce. „Naše zjištění naznačují, že konzumace až tří šálků kávy denně je spojena s příznivými kardiovaskulárními výsledky. Zatímco jsou zapotřebí další studie k vysvětlení základních mechanismů, pozorované přínosy mohou být částečně vysvětleny pozitivním vlivem na strukturu a funkci srdce,“ uzavřela.
3. Studie uvádějící první úspěšné výsledky u srdečního selhání se zachovanou ejekční frakcí (Kongres ESC, New England Journal of Medicine)
Studie EMPEROR‑Reduced již dříve ukázala, že inhibitor SGLT2 empagliflozin snižuje riziko úmrtí na kardiovaskulární onemocnění nebo hospitalizace pro srdeční selhání u pacientů se srdečním selháním a sníženou ejekční frakcí. Studie EMPEROR‑Preserved hodnotila účinky inhibice SGLT2 u pacientů se srdečním selháním se zachovanou ejekční frakcí (HFpEF) s diabetem a bez diabetu. Do studie bylo zařazeno 5 988 symptomatických pacientů s HFpEF (ejekční frakce levé komory nad 40 %) s diabetem 2. typu a bez něj z 622 center ve 23 zemích. Průměrný věk účastníků byl 72 let a 45 procent představovaly ženy. Průměrná ejekční frakce byla 54 procent.
Primárním cílovým parametrem bylo úmrtí z kardiovaskulárních příčin nebo hospitalizace pro srdeční selhání. Prvním sekundárním parametrem byly hospitalizace pro srdeční selhání, včetně prvních a recidivujících příhod. Druhým sekundárním parametrem byla míra poklesu odhadované glomerulární filtrace (eGFR) během sledované léčby. Během mediánu sledování po dobu 26 měsíců došlo k primárně sledovanému parametru u 415 z 2 997 pacientů (13,8 %) ve skupině s empagliflozinem a u 511 z 2 991 pacientů (17,1 %) ve skupině s placebem. Tento účinek souvisel především s nižším rizikem hospitalizace pro srdeční selhání ve skupině s empagliflozinem. Počet pacientů, kteří potřebovali být léčeni empagliflozinem, aby se zabránilo jedné primární příhodě během mediánu období studie 26 měsíců, byl 31.
Výsledky potvrdily, že empagliflozin snižuje riziko úmrtí na kardiovaskulární onemocnění nebo hospitalizace pro srdeční selhání u pacientů s HFpEF s diabetem nebo bez diabetu. Účinky byly pozorovány ve všech předem specifikovaných podskupinách, včetně pacientů s diabetem nebo bez diabetu a pacientů s ejekční frakcí levé komory nižší než 50 %, 50–60 % nebo 60 % a více. Pokud jde o sekundární cílové ukazatele, celkový počet hospitalizací pro srdeční selhání byl nižší u empagliflozinu než u placeba (HR 0,73; 95% CI 0,61–0,88; p < 0,001). Míra poklesu eGFR byla pomalejší ve skupině s empagliflozinem ve srovnání se skupinou s placebem (–1,25 vs. –2,62 ml/min/1,73 m2/rok; p < 0,0001). Pokud jde o bezpečnost, závažné nežádoucí účinky se vyskytly u 1 436 pacientů (47,9 %) ve skupině s empagliflozinem a u 1 543 pacientů (51,6 %) ve skupině s placebem.
„Empagliflozin přesvědčivě snížil kombinované riziko úmrtí na kardiovaskulární onemocnění nebo hospitalizace pro srdeční selhání u pacientů se srdečním selháním se zachovanou ejekční frakcí s diabetem i bez diabetu. Tento lék má potenciál stát se novou standardní léčbou pro tyto pacienty, kteří mají v současné době jen málo terapeutických možností,“ uvedl hlavní výzkumník prof. Stefan Anker z Charité University Hospital Berlin v Německu.
4. Středomořská dieta je slibná u mužů s erektilní dysfunkcí (Kongres ESC)
Muži s hypertenzí mají dvakrát větší pravděpodobnost erektilní dysfunkce než jejich vrstevníci s normálním krevním tlakem. Erektilní dysfunkce je primárně považována za poruchu malých tepen, které ztrácejí schopnost dilatovat a zvyšovat tok. Klesající hodnota testosteronu ve středním věku přispívá k jeho nástupu. Předchozí výzkum ukázal, že fitness souvisí se zlepšeným přežitím u mužů s hypertenzí, zatímco středomořská dieta snižuje krevní tlak a zabraňuje IM a CMP u jedinců s vysokým KV rizikem.
Tato studie hodnotila dodržování středomořské diety u mužů středního věku s vysokým krevním tlakem a erektilní dysfunkcí. Vědci zkoumali, zda jsou stravovací návyky spojeny s kondicí, hodnotou testosteronu, průtokem krve, arteriální ztuhlostí a erektilní funkcí, a ukázalo se, že středomořská dieta je spojena se zlepšením erektilní dysfunkce.
Studie zahrnovala 250 mužů s hypertenzí a erektilní dysfunkcí s průměrným věkem 56 let. Arteriální tuhost byla zkoumána pomocí dvou měřítek: augmentačního indexu a centrálního pulsního tlaku. Vyšší hodnoty naznačují tužší tepny, které jsou spojeny s vyšším rizikem nežádoucích srdečních příhod u mužů s erektilní dysfunkcí. Závažnost erektilní dysfunkce byla hodnocena pomocí Inventáře sexuálního zdraví pro muže (SHIM), který používá pět otázek o erektilní schopnosti.
Vědci zjistili, že muži s vyšším skóre středomořské diety měli také vyšší koronární průtokovou rezervu a testosteron, lepší erektilní funkci a nižší arteriální ztuhlost. Když byly vztahy analyzovány podle kondice, ukázalo se, že pacienti s větší cvičební kapacitou měli vyšší koronární průtokovou rezervu, testosteron, vyšší skóre středomořské diety a nižší arteriální ztuhlost.
„V naší studii byla konzumace středomořské diety spojena s lepší cvičební kapacitou, zdravějšími tepnami a průtokem krve, vyššími hodnotami testosteronu a lepší erektilní funkcí. Zatímco jsme nezkoumali mechanismy, zdá se pravděpodobné, že tento dietní vzorec může zlepšit kondici a erektilní funkci tím, že zvýší funkci krevních cév a omezí pokles testosteronu, ke kterému dochází ve středním věku. Zjištění naznačují, že středomořská dieta by mohla hrát roli při udržování několika parametrů vaskulárního zdraví a kvality života u mužů středního věku s hypertenzí a erektilní dysfunkcí,“ zdůraznil autor studie dr. Athanasios Angelis z univerzity v Aténách v Řecku.
5. Pití dostatečného množství vody může zabránit srdečnímu selhání (Kongres ESC)
„Tato studie naznačuje, že udržování dobré hydratace může zabránit změnám v srdci, které vedou k srdečnímu selhání, nebo je alespoň zpomalit. Zjištění ukazují, že musíme věnovat pozornost množství tekutin, které pijeme každý den, a podniknout kroky, pokud zjistíme, že pijeme příliš málo,“ uvedla autorka studie dr. Natalia Dmitrieva z Národního institutu srdce, plic a krve, který je součástí Národního institutu zdraví, Bethesda v USA. Doporučení pro denní příjem tekutin se pohybují od 1,6 do 2,1 litru pro ženy a dva až tři litry pro muže. Celosvětové průzkumy však ukázaly, že mnoho lidí nesplňuje ani spodní hranice těchto doporučení.
Koncentrace sodíku v séru je přesným měřítkem stavu hydratace: když lidé pijí méně tekutiny, zvyšuje se koncentrace sodíku v séru, tělo se pak pokouší šetřit vodou a aktivovat procesy, o nichž je známo, že přispívají k rozvoji srdečního selhání. Jak uvedla dr. Dmitrieva, je přirozené si myslet, že hydratace a koncentrace sodíku v séru by se měly měnit každý den v závislosti na tom, kolik pijeme. Koncentrace sodíku v séru však zůstává v úzkém rozmezí po dlouhou dobu, což pravděpodobně souvisí s obvyklou spotřebou tekutin.
Tato studie zkoumala, zda koncentrace sodíku ve středním věku (jako měřítko hydratačních návyků) předpovídá vývoj srdečního selhání o 25 let později. Vědci také zkoumali souvislost mezi hydratací a zesílením stěn levé srdeční komory (hypertrofie levé komory), což je předchůdce diagnózy srdečního selhání. Analýza byla provedena u 15 792 dospělých ve věku 44 až 66 let při náboru, kteří byli hodnoceni během pěti návštěv až do věku 70 až 90 let. Účastníci byli rozděleni do čtyř skupin na základě jejich průměrné koncentrace sodíku v séru při studijních návštěvách. Pro každou skupinu sodíku pak vědci analyzovali podíl lidí, u kterých se rozvinulo srdeční selhání a hypertrofie levé komory při páté návštěvě (o 25 let později).
Vyšší koncentrace sodíku v séru ve středním věku byla spojena jak se srdečním selháním, tak s hypertrofií levé komory o 25 let později. Koncentrace sodíku v séru zůstala významně spojena se srdečním selháním a hypertrofií levé komory po úpravě o další faktory související s vývojem srdečního selhání: věk, krevní tlak, funkce ledvin, cholesterol v krvi, koncentrace glukózy v krvi, BMI, pohlaví a stav kouření. Každé zvýšení koncentrace sodíku v séru o 1 mmol/l ve středním věku bylo spojeno s 1,20× a 1,11× zvýšeným rizikem rozvoje hypertrofie levé komory a srdečního selhání o 25 let později. Riziko hypertrofie levé komory a srdečního selhání ve věku 70 až 90 let se začalo zvyšovat, když koncentrace sodíku v séru překročila 142 mmol/l ve středním věku.
Podle autorů studie výsledky naznačují, že dobrá hydratace po celý život může snížit riziko vzniku hypertrofie levé komory a srdečního selhání. Navíc zjištění, že koncentrace sodíku v séru vyšší než 142 mmol/l zvyšuje riziko nežádoucích účinků v srdci, může pomoci identifikovat lidi, kteří by mohli mít prospěch z hodnocení jejich úrovně hydratace. Tato hodnota sodíku je v normálním rozmezí a nebyla by označena jako abnormální ve výsledcích laboratorních testů, ale mohla by být použita lékaři během pravidelných fyzikálních vyšetření k identifikaci lidí, jejichž obvyklý příjem tekutin by měl být sledován.
6. Tloustnutí souvisí s horším zdravím srdce i u lidí, kteří cvičí (European Journal of Preventive Cardiology)
Fyzická aktivita neruší negativní účinky nadměrné tělesné hmotnosti na zdraví srdce. První celostátní analýza ukázala, že pravidelná aktivita pravděpodobně neodstraní škodlivé zdravotní účinky nadměrného tělesného tuku. Podle autora studie dr. Alejandro Lucii z Evropské univerzity v Madridu ve Španělsku zjištění vyvracejí představu, že fyzicky aktivní životní styl může zcela negovat škodlivé účinky nadváhy a obezity.
Studie použila údaje od 527 662 pracujících dospělých pojištěných velkou společností pro prevenci pracovních rizik ve Španělsku. Průměrný věk účastníků byl 42 let a 32 procent tvořily ženy. Účastníci byli zařazeni do kategorie pacientů s normální hmotností (BMI 20,0–24,9 kg/m2), s nadváhou (BMI 25,0–29,9 kg/m2) nebo obézních (BMI 30,0 kg/m2 nebo vyšší). Kromě toho byli seskupeni podle úrovně aktivity. Kardiovaskulární zdraví bylo určeno podle tří hlavních rizikových faktorů IM a CMP, tedy diabetu, vysoké hodnoty cholesterolu a hypertenze.
Výzkumníci zkoumali asociace mezi jednotlivými BMI a skupinami aktivit a třemi rizikovými faktory. Na všech úrovních BMI byla jakákoli aktivita spojena s nižší pravděpodobností rozvoje diabetu, hypertenze nebo vysokého cholesterolu ve srovnání se žádným cvičením. „To nám říká, že každý, bez ohledu na svou tělesnou hmotnost, by měl být fyzicky aktivní, aby ochránil své zdraví. U všech hmotností se pravděpodobnost diabetu a hypertenze snižovala s rostoucí fyzickou aktivitou. Více aktivity je lepší, takže chůze 30 minut denně je lepší než chůze 15 minut denně,“ řekl dr. Lucia.
Účastníci s nadváhou a obezitou však byli vystaveni většímu kardiovaskulárnímu riziku než jejich vrstevníci s normální hmotností, bez ohledu na úroveň aktivity. Například ve srovnání s neaktivními jedinci s normální hmotností měli aktivní obézní lidé přibližně dvakrát vyšší pravděpodobnost vysokého cholesterolu, čtyřikrát vyšší pravděpodobnost diabetu a pětkrát vyšší pravděpodobnost hypertenze. Podle dr. Lucii se zdá, že cvičení nekompenzuje negativní účinky nadváhy. „Boj proti obezitě a nečinnosti je stejně důležitý; měla by to být společná bitva. Úbytek hmotnosti by měl zůstat primárním cílem zdravotní politiky spolu s podporou aktivního životního stylu,“ uzavřel.
7. Sůl s nízkým obsahem sodíku zabraňuje CMP (Kongres ESC, New England Journal of Medicine)
Zvýšený příjem sodíku i nízký příjem draslíku jsou spojeny s vysokým krevním tlakem a zvýšeným rizikem vzniku kardiovaskulárních onemocnění a předčasné smrti. Bylo prokázáno, že náhražky soli, které nahrazují část chloridu sodného v běžné soli chloridem draselným, snižují krevní tlak, ale jejich účinky na srdeční choroby, cévní mozkové příhody a úmrtí byly nejisté. Kromě toho existovaly obavy z vyvolání hyperkalémie u lidí s chronickým onemocněním ledvin, což by vedlo k srdečním arytmiím a náhlé smrti.
Tato studie porovnávající vliv podávání náhražky soli oproti běžné soli na vznik CMP, KV příhody, mortalitu a klinickou hyperkalémii ukázala, že nahrazení soli alternativou s nízkým obsahem sodíku snižuje riziko CMP u lidí s hypertenzí nebo s předchozí cévní mozkovou příhodou. Tato otevřená, clusterově randomizovaná studie zahrnovala dospělé buď s předchozí CMP, nebo ve věku 60 let a více se špatně kontrolovaným krevním tlakem. Testování bylo provedeno v 600 vesnicích ve venkovských oblastech pěti provincií v Číně. Celkem 20 995 účastníků bylo randomizováno v poměru 1 : 1 ke konzumaci náhražky soli nebo k pokračujícímu užívání klasické soli. Účastníci v intervenčních vesnicích dostali bezplatnou náhražku soli (asi 75 % chloridu sodného a 25 % chloridu draselného) jako náhradu za běžnou sůl a měli ji používat pro veškeré vaření, koření a konzervaci potravin. Byli také povzbuzováni, aby používali náhradu soli střídměji, než dříve používali sůl, aby maximalizovali redukci sodíku. Účastníci v kontrolních vesnicích pokračovali ve svých obvyklých zvycích. Průměrný věk účastníků byl 65,4 roku a 49,5 procenta představovaly ženy. Přibližně 72,6 procenta mělo v anamnéze CMP a 88,4 procenta mělo v anamnéze hypertenzi.
Během průměrného sledování 4,74 roku mělo více než 3 000 lidí CMP, více než 4 000 zemřelo a více než 5 000 mělo závažnou KV příhodu. Riziko cévní mozkové příhody bylo sníženo náhražkou soli ve srovnání s běžnou solí (29,14 versus 33,65 na 1 000 pacientoroků). Pokud jde o sekundární výsledné ukazatele, závažné kardiovaskulární příhody (nefatální CMP, nefatální akutní koronární syndrom, úmrtí z vaskulárních příčin) byly sníženy náhražkou soli (49,09 versus 56,29 na 1 000 pacientoroků) stejně jako celková mortalita (39,27 versus 44,61 na 1 000 pacientoroků).
„Tato studie poskytuje jasné důkazy o intervenci, která by mohla být přijata velmi rychle za velmi nízkou cenu. Nedávná modelová studie provedená pro Čínu předpověděla, že v Číně by se každý rok dalo zabránit 365 000 CMP a 461 000 předčasným úmrtím, pokud by se ukázalo, že náhrada soli je účinná, což se nyní potvrdilo. Substituci soli by mohly používat další miliardy lidí s ještě většími výhodami,“ zdůraznil hlavní výzkumník prof. Bruce Neal z George Institute for Global Health, Sydney, Austrálie, podle něhož je výsledek studie obzvláště zajímavý, protože substituce soli je jedním z mála praktických způsobů, jak dosáhnout změn v příjmu soli. Jiné intervence při snížení spotřeby soli se zatím nesetkaly s trvalou odezvou.
„Důležité je, že náhražka soli se velmi snadno vyrábí a není drahá. Kilo běžné soli, která vydrží měsíce, stojí v Číně asi 1,08 USD. Cena za kilogram náhražky soli je 1,62 dolaru za kg. Jsou to především populace s nižšími příjmy a více znevýhodněné populace, které přidávají velké množství soli při přípravě jídla a vaření. To znamená, že náhražka soli má potenciál snížit zdravotní nerovnosti související s kardiovaskulárními chorobami,“ uzavřel.
8. Kyselina acetylsalicylová je spojena se zvýšeným rizikem srdečního selhání (časopis ESC Heart Failure)
„Jedná se o první studii, která uvádí, že mezi jedinci s alespoň jedním rizikovým faktorem srdečního selhání měli ti, kteří užívali kyselinu acetylsalicylovou, větší pravděpodobnost následného vývoje tohoto stavu než ti, kteří kyselinu neužívali. Zatímco zjištění vyžadují potvrzení, naznačují, že potenciální souvislost mezi kyselinou acetylsalicylovou a srdečním selháním musí ještě být objasněna,“ uvedl autor studie dr. Blerim Mujaj z univerzity ve Freiburgu v Německu, podle něhož je užívání kyseliny acetylsalicylové spojeno s 26procentním zvýšeným rizikem srdečního selhání u lidí s alespoň jedním predisponujícím faktorem pro tento stav. Predisponující faktory zahrnovaly kouření, obezitu, hypertenzi, vysokou koncentraci cholesterolu, diabetes a KV onemocnění.
Vliv kyseliny acetylsalicylové (ASA) na srdeční selhání je sporný. Cílem studie bylo zhodnotit její vztah k výskytu srdečního selhání u lidí se srdečním onemocněním a bez něj a posoudit, zda užívání léku souvisí s novou diagnózou srdečního selhání u rizikových osob. Analýza zahrnovala 30 827 jedinců s rizikem vzniku srdečního selhání, kteří byli zařazeni ze západní Evropy a Spojených států amerických do studie HOMAGE. Účastníci byli ve věku 40 let a více a na začátku bez srdečního selhání. Průměrný věk byl 67 let a 34 procent tvořily ženy. Na počátku studie užívalo ASA celkem 7 698 účastníků (25 %). Během 5,3letého sledování se u 1 330 účastníků rozvinulo srdeční selhání.
Pro kontrolu konzistence výsledků vědci zopakovali analýzu poté, co porovnali pacienty, kteří užívají ASA a kteří ji neužívají, co se týče rizikových faktorů srdečního selhání. V této analýze bylo užívání ASA spojeno s 26procentním zvýšeným rizikem nové diagnózy srdečního selhání. Pro další kontrolu výsledků byla analýza opakována po vyloučení pacientů s anamnézou KV onemocnění. U 22 690 účastníků (74 %) bez kardiovaskulárních onemocnění bylo užívání ASA spojeno s 27procentním zvýšeným rizikem srdečního selhání.
„Byla to první velká studie, která zkoumala vztah mezi užíváním ASA a srdečním selháním u jedinců se srdečním onemocněním a bez něj a alespoň jedním rizikovým faktorem. Kyselina acetylsalicylová je běžným lékem, v naší studii ji užíval jeden ze čtyř účastníků. V této populaci bylo užívání ASA spojeno se vznikem srdečního selhání, nezávisle na jiných rizikových faktorech. K ověření těchto výsledků jsou však zapotřebí velké nadnárodní randomizované studie u dospělých s rizikem srdečního selhání. Do té doby naše pozorování naznačují, že ASA by měla být předepisována s opatrností u pacientů se srdečním selháním nebo s rizikovými faktory pro tento stav,“ zdůraznil dr. Mujaj.
9. Studie naznačuje, že pro ženy je obtížnější přestat kouřit než pro muže (Kongres ESC)
Studie více než 35 000 kuřáků zjistila, že ženy kouří méně cigaret než muži, ale je méně pravděpodobné, že přestanou kouřit. Autorka studie Ingrid Allagbe z univerzity v Burgundsku v Dijonu ve Francii, uvedla, že ženy, které ve studii využívaly služby odvykání kouření, měly vyšší míru nadváhy nebo obezity, deprese a úzkosti ve srovnání s muži a méně často se zbavily tohoto návyku. Zjištění zdůrazňují potřebu poskytovat intervence pro odvykání kouření přizpůsobené potřebám žen.
Tato studie porovnávala charakteristiky a míru abstinence mužů a žen navštěvujících poradny odvykání kouření v letech 2001 až 2018 ve Francii. Data byla získána z celostátní databáze CDT‑net. Do studie byli zařazeni kuřáci ve věku 18 let a starší s alespoň jedním dalším rizikovým faktorem pro KV onemocnění: nadváha/obezita, vysoký cholesterol, diabetes, hypertenze, anamnéza CMP, srdečního infarktu nebo anginy pectoris. Stupnice závislosti na nikotinu byla použita ke klasifikaci účastníků (mírná, středně těžká nebo těžká závislost). Abstinence kouření (nejméně 28 po sobě jdoucích dnů) byla na základě selfreportu potvrzena měřením vydechovaného oxidu uhelnatého.
Do studie bylo zařazeno celkem 37 949 kuřáků, z nichž 43,5 procenta tvořily ženy. Průměrný věk žen ve studii byl 48 let, zatímco průměrný věk mužů byl 51 let. Více žen (55 %) uvedlo úroveň bakalářského nebo vyššího vzdělání ve srovnání s muži (45 %). Muži i ženy měli vysokou zátěž KV rizikových faktorů. Vysoký cholesterol byl častější u mužů (33 %) ve srovnání s ženami (30 %), stejně jako vysoký krevní tlak (26 % oproti 23 %). Diabetes byl také častější u mužů (13 % vs. 10 %).
Větší podíl žen (27 %) měl nadváhu nebo obezitu ve srovnání s muži (20 %). U žen (37,5 %) byla vyšší pravděpodobnost příznaků úzkosti nebo deprese než u mužů (26,5 %). Chronická obstrukční plicní nemoc byla častější u žen (24 %) ve srovnání s muži (21 %) a astma (16 % oproti 9 %) také. Průměrný počet vykouřených cigaret denně byl 23 u žen a 27 u mužů. Přibližně 56 procent žen mělo těžkou závislost na nikotinu (vs. 60 % u mužů). Abstinence byla méně častá u žen (52 % vs. 55 %).
„Zjištění naznačují, že navzdory kouření méně cigaret a menší závislosti na nikotinu než u mužů ženy považují za obtížnější přestat. Možnými důvody by mohla být vyšší prevalence úzkosti, deprese a nadváhy nebo obezity u žen. Již dříve bylo hlášeno, že ženy mohou čelit různým překážkám odvykání kouření souvisejícím se strachem z přírůstku hmotnosti, pohlavních hormonů a nálady. Výsledky naznačují, že pro ženy jsou zapotřebí komplexní programy odvykání kouření, které nabízejí multidisciplinární přístup zahrnující psychologa, dietologa a specialistu na fyzickou aktivitu,“ uzavřela I. Allagbe.
10. Vydání Guidelines ESC pro léčbu srdečního selhání (Kongres ESC; European Heart Journal)