Diagnostika syndromu polycystických ovarií u dospívajících dívek

Syndrom polycystických ovarií (PCOS), hormonální porucha charakterizovaná hyperandrogenismem a anovulací, začíná během puberty nebo již před ní.1 Stanovení této diagnózy u dospívajících dívek však není zdaleka jednoduché. Příčina je v kratší expozici hyperandogenímu stavu, tím je méně pravděpodobné, že se symptomy projeví tak, jako je tomu u dospělých žen. Jaká je incidence syndromu polycystických ovarií u žen v reprodukčním věku? Odhaduje se mezi 5 a 10 %.1,2 Naším cílem je poskytnout gynekologům návod, jak tento syndrom diagnostikovat a léčit u dospívajících dívek.

Komentář

Autor: As. MUDr. Leoš Teslík

Historicky nejstarším a do současnosti nejužívanějším termínem pro identickou kombinaci klinických projevů a laboratorních nálezů je syndrom polycystických ovarií (PCOS), jehož diagnostika se dříve opírala o typickou morfologii ovarií. Tato hormonální porucha, charakterizovaná u dospívajících dívek a mladých žen poruchami menstruačního cyklu, chronickou anovulací, hyperandrogenním stavem a obezitou, přivádí do ordinací stále více pacientek. Vzhledem k tomu, že k poruše dochází s nástupem puberty a předpokládaná expozice nadměrnému působení androgenů u adolescentek je kratší, nemusí být všechny symptomy plně vyjádřeny. Dívky většinou i závažné poruchy menstruačního cyklu bagatelizují a nejčastějším důvodem návštěvy gynekologické ordinace se tak mnohdy stává akné a nadměrný růst ochlupení.

Doporučení z Rotterdamu z roku 2003 definuje PCOS při přítomnosti alespoň dvou ze tří kritérií, kterými jsou: 1) anovulace, 2) hyperandrogenní stav klinicky a/nebo laboratorně, 3) nález polycystických ovarií.

Plnou verzi článku najdete v: Gynekologie po promoci 6/2008, strana 24

Zdroj: