Ejhle, vědomí!
Jak se dostávají informace do vědomí? Většina z nás viděla ve filmu hejna lososů blížících se proti proudu k peřeji. Jsou pod hladinou. Najednou se někteří vymrští a začnou stoupat. Že je do míst, kde se narodili, vede „chuť a vůně“ vody, víme. Dejme tomu, že se informace zpracovávané mozkem podobají lososům pod hladinou. Jak se některé z nich vymrští do vědomí?
Co rozlišuje nevědomé a vědomé zpracovávání informací?
Základní výhoda experimentů s lidmi - na rozdíl od pokusů se zvířaty - spočívá v tom, že lidé dokáží sdělit, co si uvědomí a co jejich vědomí uniklo. Jeden z oblíbených typů těchto experimentů užívá zpětné maskování, třeba zrakové. Lidem se předvede zrakový podnět, jemuž se říká cíl, například číslice. Krátce po prvním podnětu následuje jiný zrakový podnět zvaný maska. Mozek zpracovává oba podněty. Jestliže je časový rozdíl mezi cílem a maskou krátký, nepronikne cíl do vědomí, lidé mluví jen o masce. Důkazem, že mozek zpracovává oba podněty, nejsou jen funkční zobrazovací metody a měření fyziologických hodnot. Někdy stačí prostý pohled na vyšetřovaného. Jestliže se slušně vychované starší dámě promítne maskovaný podnět, který by vědomě považovala za neslušný, neuvědomí si ho. Přesto však zrudne - a neví proč. Toho samého lze docílit promítnutím podnětu do slepé části zorného pole u lidí s nějakým druhem korové slepoty zaviněné třeba úrazem nebo mozkovou cévní příhodou. Podnět si neuvědomí, ale jejich mozek ho zpracuje, takže se jim třeba rozbuší srdce nebo zčervenají, a také nevědí proč. Jevu se říká blindsight, doslovně „vidění slepých“.
Evokované potenciály jsou proměny elektrické činnosti mozku vyvolané nějakým druhem smyslového podnětu. Umožňují zjistit, co v činnosti mozku odpovídá vědomí. V současné době je lze snímat s velkou hustotou a sledovat, jak se podnět šíří mozkem. Zrakový podnět se samozřejmě šíří z primární zrakové kůry v pólech týlních laloků „dopředu“, do sousedních týlních a pak do spánkových korových oblastí. Po spánkové kůře se rozsáhle aktivuje kůra temenní a čelní. Přitom je možné měřit čas.
Zdraví dobrovolníci sledovali zrakové cíle a masky. Dobu mezi předvedením cíle a masky vědci postupně prodlužovali a celou dobu měřili, jak v mozku - podobně jako se šíří vlna obilím, do kterého zafoukal vítr -, putují evokované potenciály. Lidé vědcům říkali, kdy spatřili cíl. Nuže: nevědomé zpracovávání zrakových informací běží asi 250 milisekund v týlní a přilehlé spánkové kůře. Lidé si je uvědomí přibližně po 270 milisekundách, čemuž odpovídá činnost rozsáhlé sítě spánkové, temenní a čelní kůry. Ejhle: funkční podklad zrakového vědomí!
Zdroj:
